Red Orchestra: Ostfront 41-45 CZ

Máte chuť na realistickou, přesto však ještě relativně dobře přístupnou multiplayerovou akci? Přesně pro vás je Red Orchestra! Jak už název napovídá, zavede vás na bojiště 2. světové války a nechá vás zde pěkně zapotit.

Red Orchestra se může chlubit velice zajímavým osudem. Začínala totiž jako jeden z mnoha modů pro Call of Duty, kde měla sice věrné fanoušky, ale o nějaké masové oblibě se mluvit nedalo, pak však Epic Games vyhlásili soutěž Make Something Unreal. Tvůrci stojící za Orchestrou neváhali, přehodili přes ní unrealovský kabát a podařilo se jim vyhrát jednu z prvních cen. Nabídka od renomovaného Valve na vytvoření plnohodnotného titulu na sebe nenechala dlouho čekat, takže sen party kamarádů sloučených ve studiu Tripwire Interactive potkal šťastný konec. A kupodivu se za svou prvotinu vůbec nemusí stydět. Pokud se ptáte, proč ji recenzujeme až teď, máme jednoduchou odpověď: na Steamu hra sice vyšla už více jak před půl rokem, nicméně společnost Cenega ji v krabici do českých regálů uvádí až nyní, a to v plně lokalizované verzi.

Red Orchestra je totiž úplně někde jinde než Call of Duty či Unreal Tournament. Ano, je mnohem realističtější, byť tento aspekt nedovádí do takových extrémů jako třeba Armed Assault.

Jistě je vám dostatečně známo, že Red Orchestra spadá do kategorie onlinových first person akcí, které jinak než po síti ani nemá cenu hrát. Přesto je tu však možnost osídlit jednu z map boty a pustit se touto cestou aspoň do tréninku. Pokud jste ve světě Red Orchestry úplnými nováčky, zřejmě tuto příležitost uvítáte, jelikož „živé“ zápasy jsou hodně vyhrocené a nyní v nich už nastupují převážně hráči, kteří vskutku vědí co a jak, znají každou nuanci mapy a je prostě těžké dostat se jim na kobylku. Troška cvičení tedy rozhodně neuškodí, jenže zanedlouho stejně zjistíte, že implementovaní boti byli naprogramováni zřejmě hodně narychlo a v podstatě nepředstavují žádnou větší výzvu. Takže se vrhnete na internet a dost možná budete z výše zmíněných důvodů frustrování – Red Orchestra je totiž úplně někde jinde než Call of Duty či Unreal Tournament. Ano, je mnohem realističtější, byť tento aspekt nedovádí do takových extrémů jako třeba Armed Assault. Připravte se však na hodně časté umírání, avšak jakmile se rozkoukáte a budete sami sázet jednu „hedku“ za druhou, zjistíte, že je hodně těžké se od hry odtrhnout. Je ale otázkou, kdo takové martýrium, aby mohl slíznout smetanu, podstoupí.

Map je dohromady třináct, což je číslo na první pohled nijak výjimečné, ale musíme vzít v potaz, že jsou povětšinou hodně variabilní a rozsáhlé, tudíž na každé z nich lze strávit dlouhé hodiny, aniž byste se začali nudit. Nabízí jak malé vesničky, pole, kopečky, tak i pořádný městský boj kupříkladu ve Stalingradu či Berlíně. Každý z levelů je postaven na historické bázi. Mnohem důležitější však je jejich členitost. Najdete tu spoustu budov vhodných k opevnění, příkopy či liščí nory. K tomu všemu připočítejte všudypřítomné trosky a dojdete tak k jedinému možnému závěru: prostředí je patřičně detailní a dá se díky němu hrát mnoha různými způsoby. Některé mapy jsou orientovány na boj pomocí strojů – tanků či různých přepravních vozidel, jiné se soustředí výhradně na pěchotu a ostatní jsou pak kombinované. Každý si tu jednoduše najde své oblíbence, nicméně nejlepší vizitkou Red Orchestry je fakt, že se některá mapa nedá jednoznačně vynést nad ostatní. Všechny jsou totiž pečlivě vybalancované a výborně hratelné. Samozřejmě na každé musíte splnit nějaký ten úkol – většinou obsazování důležitých bodů.

Některé mapy jsou orientovány na boj pomocí strojů – tanků či různých přepravních vozidel, jiné se soustředí výhradně na pěchotu a ostatní jsou pak kombinované.

Před bitvou je pochopitelně nutné zvolit si povolání, jichž je hned několik a které předurčí především to, z jakých zbraní budete střílet. Lehká pěchota si vystačí s Mosin-Nagatem, případně Kar-98s, těžcí kulometčíci se mohou spolehnout i na pořádné kvéry v čele s MP-40s. Celkem ve hře najdete takřka třicet akurátně provedených zbraní. Nejenže ovlivňují rychlost chůze, potažmo běhu, ale i únavy a navíc úplně zapomeňte na zaměřovací křížek – tentokrát si musíte vystačit s mířidly. V tomto bodě se však autoři od reality přeci jen trochu odklonili. Jelikož by hráči jinak zřejmě nic netrefili, panuje při střelbě poměrně velká benevolence a není zase takovým problémem někoho trefit i na velkou vzdálenost. Samozřejmě to je ale o několik řádů těžší než v arkádových střílečkách a určitou péči tomu věnovat musíte. Na druhou stranu, kdo se naučí střílet od boku, získá velkou výhodu. Za zmínku rozhodně stojí persóna velitele, který v kooperaci s dalším hráčem mohou přivolat salvu dělostřelby.

Stroje na virtuálních válečných bojištích etabloval Battlefield, ovšem Red Orchestra ho rozhodně nekopíruje. Krom toho, že se mnohem více přidržuje skutečnosti, také nestaví různá vozidla tolik do popředí oproti pěchotě. Přesto s nimi lze získat velice slušná výhoda. Ve hře narazíte na úctyhodných 14 typů vehiklů, mezi nimiž nejvýznamnější funkci plní tanky a obrněné transportéry. Prakticky všechny z nich vyžadují koordinaci dvou hráčů. Osamocený vlk už totiž nepostihne všechny funkce – buď může řídit, nebo střílet. Pravda, ti největší borci se zvládají z jednoho postu přepínat do druhého přímo v bitevní vřavě, jenže to není zrovna pravé ořechové. Naopak dva sehraní hráči dokáží napáchat pěknou paseku. Musí si ale vycházet vstříc – pokud řidič nikde nepostojí, nemá kulometčík příliš mnoho šancí někoho efektivně sundat. Realismus jde dokonce tak daleko, že se oba posty musí spokojit s omezeným výhledem. Řidič tanku vidí jen skrz úzký průzor, přičemž může vykouknout, čímž si zvětší rozhled, ale zároveň zvýší zranitelnost. Střelec se zase musí spolehnout akorát na hledí. Ovládání zbraně je pak trochu těžkopádně. Znovu se tak dokazuje, že Red Orchestra není instantní a lehce přístupnou akcí. Je potřeba se jí naučit hrát.

Atmosféru války se podařilo skvěle vykreslit i s relativně skromným technologickým zázemím v podobě UT 2004 enginu, který už přeci jen o generaci zaostává. Vojáci tak působí mírně strnule, ale všechno ostatní je v nejlepším pořádku a navíc se nemusíte bát vysokých požadavků na počítač, přestože je viditelnost v některých mapách skutečně enormní.

Klady a zápory

Dobrá válečná atmosféra
Spousta taktických možností

Začlenění se do hry docela trvá
Boti jsou hlupáci

799 Kč
Kompletně v češtině

Rovněž zvuky se až na některé výjimky dají označit jako správně brutální a respekt vyvolávající. Testovali jsme českou verzi, nicméně to na celkovém dojmu pranic nemění, jelikož textu k přeložení, tím pádem i příležitostí k chybám, bylo minimum. A s hráči (až 32 v jedné hře) na serveru se tak jako tak budete bavit anglicky.

Řidič tanku vidí jen skrz úzký průzor, přičemž může vykouknout, čímž si zvětší rozhled, ale zároveň zvýší zranitelnost

Red Orchestra: Ostfront 41-45 nás určitě potěšila. Sice si myslíme, že klidně mohla zůstat dostupná a vylepšovaná jako bezplatný mod, ale to bychom za takovou kvalitu chtěli přeci jen příliš. Pokud tak patříte k táboru vojenských fanatiků a máte chuť si řádně zastřílet, jde o ideální volbu, které dnes jen tak něco konkurovat nemůže. Toužíte-li však po nenáročné akci, poohlédněte se raději někde jinde – do hráčské komunity Red Orchestry totiž není úplně jednoduché proniknout.