RECENZE: Sci-fi Remember Me mělo na víc, hraje se ovšem dobře

aktualizováno 
Remember Me je řemeslně dobře zvládnutý thriller z neo Paříže, jehož potenciál nebyl zcela naplněn.
75

Remember Me

Platforma: PC
Výrobce: Capcom

  • povedený a poutavý příběh
  • řada dobrých nápadů
  • příjemné zpracování
  • místy přílišná svázanost
  • některé nedomyšlenosti

Remember Me si zahrajete s velkou chutí, na konci ale pravděpodobně budete přemýšlet, proč to není ještě o kus lepší.

Herní karta

Kolem Remember Me se ještě před vydáním vytvořila aura (přinejmenším atmosféricky) jedinečné hry a mnozí hráči ji tak budou soudit podle nejpřísnějších měřítek. Marketingové oddělení společnosti Capcom jednoznačně splnilo svou úlohu, na druhou stranu postavilo vývojáře do nezáviděníhodné pozice.

Jakkoliv totiž Remember Me vypadá zajímavě, je na něm znát jistá omezenost a v důsledku i nenaplněné ambice. Na mnoha místech si řeknete, jak skvělá hra to mohla být, kdyby tvůrci některý ze svých nápadů pouze nenačrtli, ale řádně rozvinuli.

Remember Me

To rozhodně neznamená, že by Remember Me bylo špatným kouskem, jen je dobré k němu přistupovat bez velkých očekávání. Pak dokáže náležitě odměnit. V opačném případě budete mít pocit, že konzumujete sice dobrou, ale nedochucenou herní stravu.

Vzpomínky na přání

Už samotná příběhová premisa vyvolává chuť na dějově hutný koktejl. V roce 2084 se koncernu Memorize podařila úžasná věc: vyvinul technologii, která umožňuje ukládat vzpomínky do dat a tato následně sdílet.

Světová kritika

GameStar - 81/100
GameSpot - 7/10
Joystiq - 3,5/5

Zatímco se stále víc lidí stává na této technologii závislými, uzurpuje si koncern víc a víc moci a kontroluje celý stát. Každý, kdo se režimu odváží postavit, končí v pařížské Bastile.

Na začátku Remember Me zjišťujeme, že i nás potkal tento osud. Na zemi bezpečnostního traktu se svíjí hlavní hrdinka v bolestech, protože padouši z Memorize zrovna mažou její paměť. Vyskytnou se ovšem komplikace, a tak se hrdince daří uniknout. Problém je, že si vzpomíná akorát na své jméno: Nilin.

Přibližně deset hodin trvající a na Total Recall odkazující příběh dokáže pohltit, přestože se tu a tam neubrání logickým zádrhelům. Pravdou je, že mu hodně pomáhá neokoukané a vizuálně originální prostředí neo Paříže.

Remember Me

Ačkoliv k tomu přímo vyzývá, atraktivní město nemůžete objevovat svobodně podle svého uvážení. I na lineární lince se však podíváte do živých uliček hlavního města Francie, ve kterých budete míjet obchody projektující svou reklamu přímo před váš nos. Záhy vás nepřekvapí už ani lidé v kavárnách, kteří se nechávají obsluhovat roboty.

Paříž jinak, ale jen trochu

Při tom všem budete obdivovat historické budovy jako Notre Dame či Sacré Couer, jež mezi stovky metrů vysokými mrakodrapy tvoří známou a zároveň cizí kulisu. Místy to celé připomíná tak trochu ušpiněné a tím i uvěřitelnější Mirrors Edge.

Jak už jsme však řekli, z neo Paříže uvidíte jen to, co autoři chtějí, abyste viděli. Žádné velké prohlídky tedy nečekejte, zato se připravte na časté souboje, a to jak s vojáky Memorize, tak s takzvanými Leapery, tedy lidmi, kteří se manipulací s jejich pamětí proměnili v násilné zombíky.

Těm se postavíte v poměrně razantních a Batman: Arkham City připomínajících bitkách. Boje mají jeden zajímavý prvek: jednotlivá komba si budete sestavovat sami. Například červené útoky způsobují enormně velké škody, žluté vás při každé trefě léčí a fialové zkracují dobu, po které můžete použít jeden z pěti speciálních úderů.

Díky tomuto systému si můžete ušít komba na míru vlastnímu hernímu stylu. Prohlubuje to také taktickou stránku hry. Zatímco proti jednotlivým oponentům se obvykle vyplatí co nejsilnější údery, v chumlu nepřátel se většinou neobejdete bez vhodně zakomponované regenerace. Tento originální herní aspekt je ještě podpořen odlišností jednotlivých typů nepřátel, která je skutečně značná.

Remember Me

Nilin disponuje postupně zpřístupňovanými speciálními schopnostmi, které jí umožní například omráčit celou skupinu nepřátel nebo ovládnout nepřátelské droidy a na čas je nechat pracovat pro sebe. Na rozdíl od jiných her mají tyto schopnosti své opodstatnění a hru příjemně zpestřují. Mnohdy dokonce tak, že je zábavné se na dění na obrazovce jen dívat.

Jen škoda, že umělou inteligenci tvůrci zrovna nevyladili. Spíš se na ni vykašlali. Výsledkem je stav, kdy nepřátelé ve skupinách prakticky nespolupracují a v boji nastupují víceméně jeden po druhém.

Jedna cesta

Jako víceméně spektakulární a nikoliv herně opodstatněný prvek působí arkádové pasáže, kdy se budete pohybovat po zdech, mnohdy ve značných výškách. Poprvé, podruhé a možná i potřetí to působí skvěle, poté se to však promění v nudnou nutnost. Hra vám totiž pokaždé určí, kudy vede cesta.

Fotogalerie

Linearita hry omezuje také průvodní motiv Remember Me, a sice práci se vzpomínkami. S nimi si totiž umí pohrát i Nilin. Kromě toho, že je umí krást, což se hodí k získání různých kódů, tak je dokáže také manipulovat.

Na předem daných místech se budete moci vnořit do vzpomínek určité osoby a následně je ve formě jakéhosi filmu přehrát, zastavit, přetočit a dokonce změnit. Například tak sabotujete lékařské vybavení a přimějete tím lékaře, aby nedopatřením zabil svého pacienta.

Přestože je možné vždy pouze jediné řešení, ke kterému dojdete metodou pokusu a omylu, je zajímavé sledovat, jaký manipulace vzpomínek naberou spád.

I když jsou na Remember Me znát různá omezení, autoři se vynasnažili, aby výsledek působil hodnotně. To se jim také podařilo, a to i díky kvalitní produkci. Ačkoliv vás hra na mnoha místech nelogicky zastaví, není možné jí upřít vysoké tempo a slušnou porci zábavy od začátku do konce.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

75 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 165 čtenářů

Nejčtenější

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...

Kvůli ukliknutí se ze hry stal nečekaný hit, vývojáři stejně nezbohatli

Evolvation

O tom, že i špatná reklama je stále reklama, se přesvědčili nezávislí vývojáři z nizozemského týmu HyperReuts. Poté, co...



Sedm nejtypičtějších výmluv chudáka hráče

Hráč na kokainu - ilustrační foto (Angry Gamer)

Za okny pomalu vychází slunce, na krku spousta povinností a rozechvělé prsty ospalého hráče se jen velmi neochotně...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 4 je pro sérii přelomovým dílem

Call of Duty: Black Ops 4

Veleúspěšné Call of Duty letos poprvé odvrhlo kampaň pro jednoho hráče a láká fanoušky na svoji verzi populárního módu...

Mesut Özil po konci v německé reprezentaci začal streamovat Fortnite

Mesut Özil

Fotbalista Mesut Özil má rád videohry a za svoji vášeň se nestydí. Dokonce spustil vlastní kanál na streamovací...

Další z rubriky

Šťastný je ten, kdo si nepamatuje minulost? Recenze We Happy Few

We Happy Few

Dlouho očekávaná survival akce z dystopického světa je konečně tady. Má cenu se do ní pouštět, nebo si radši máte dát...

RECENZE: Letošní FIFA sází na Ligu mistrů, jinak je vše při starém

FIFA 19

Zase o trochu lepší fotbal než v minulém roce, ale opět jistá pachuť z toho, že musíme platit plnou cenu za hrstku...

RECENZE: Banner Saga 3 láká na špičkové tahové souboje a epický závěr

Banner Saga 3

Každý příběh jednou dospěje do konce a tak to je i s oblíbenou Banner Sagou, která třetím dílem vše v epickém stylu...



Najdete na iDNES.cz