RECENZE: Český Rememoried je one-man show. Vizuálně nadchne, herně zklame

Rememoried je výlet do světa snění a úžasná vizuální podívaná. Jako hra však selhává na plné čáře. Originalita se i v umění musí zastavit tam, kde končí hranice našich možností chápání. Jinak je jen prvoplánová a zbytečně vyostřená. Z obrazu pak zbude jen nečitelný chaos.
45

Rememoried

Platforma: PC
Výrobce: Hangonit

  • vizuálně působivé
  • snová atmosféra
  • každá scéna je jedinečná a má nápad
  • hra vás bez ostychu vrátí na začátek PŘEDCHÁZEJÍCÍ úrovně
  • využívání neviditelných mechanismů k postupu
  • nulová interaktivita s prostředím
  • žádný děj
  • neustálé tápání a záseky
  • jeden skákací „puzzle“ vedle druhého

Herní karta

Ani současná neurověda není schopna uspokojivě vysvětlit, jak funguje snění. Kde se sny berou, co slouží jako materiál k jejich vytváření, proč jsou tak různorodé? Výlet do krajin podvědomí v Rememoried nám odpovědi na výše řečené neposkytne. Nedává si za úkol namáhat nás svou filozofií. Stejně tak jako samotné snění, které je zde ústředním tématem, nám nenabídne odpovědi po svém smyslu, ale pouze onen prožitek.

Rememoried je tak trochu one-man show Vladimíra Kudělky, bezesporu nadaného grafika a umělce, který v tomto případě vystupuje pod značkou svého studia Hangonit, jehož je také jediným členem. Jde o unikátní projekt, který se před časem na Greenlightu rozzářil podobně jako mnohé částicové efekty, kterých je Rememoried plný. Zvláštní hry dnešní hráče přitahují jak myš kus sýra. A vůbec jim nevadí, že past občas sklapne.

Rememoried

Rememoried

Surrealistická Rememoried je adventurou viděnou z pohledu vlastních snících očí a základním tématem nejsou ani tak samotné sny, jako spíš podvědomí, které se na vzniku snů podílí. Zdejší scenérie jsou bizarní, pitoreskní a nepochopitelné. Ačkoliv složené z několika mála barev, jsou tak různorodé svými efekty, předměty a představami, jak jen mohou být. Už z první úrovně na člověka dýchne specifická atmosféra neviditelných a nepochopitelných sil, které snům vládnou.

Bezchybný vizuál

Není vůbec žádným překvapením, proč byla pro hráče na Greenlightu hra tak přitažlivá. Vizuálně jde o něco skutečně jiného, než na co jsme zvyklí. Vizuálně je Rememoried vlastně bezchybný, tematicky bezchybný. Mnoho z toho, co ve hře uvidíte, je jen nahodilé a nemá jiný než okrasný význam. Nejsem velký fanoušek nahodilé efektnosti jen pro samotné efekty, ale jsme ve snu. Kdo vlastně říká, že sen má mít nějaký význam, že?

Jednotlivé snové vrstvy mají totožný vizuální styl a paleta odstínů a nálad se nemění. Samotné téma se ovšem ani po mnoha scénách překvapivě nevyčerpává a působí svěže. Pravda, sny, pokud se pamatuji bývaly barevnější a rozhodně fantasknější, než jak jsou prezentovány tady, ale je třeba mít na paměti, že se hra snaží vytvořit efekt vzpomínek, zašlých fotografií a zaprášených okulárů. A v tom smyslu jednotný vizuál funguje skvěle. Navíc obsahuje jistou grácii francouzského surrealismu.

Hra je tvořena levely, mezi nimiž proplouváme a tím se propadáváme z jedné fantastické scenérie do druhé, z jednoho snu do hlubšího. Jednou jsme uprostřed pole slunečnic, jindy kráčíme k bezhlučně explodujícímu městu na obzoru, pak zase procházíme kolem černé díry a podobně. Rozmanitost je se snovostí dalším heslem dne a co scéna, to vizuální fantazie. Ovšem jestli Rememoried exceluje v tom, co dává fantasticky nahlédnout, pak stejně ztroskotává v tom, jak se hraje.

Jako hra nezáživné

Skutečnou premisou je nalézání herních mechanismů. Tím nejdůležitějším je ten, podle něhož má hra jméno, tedy jakési „rozpomínání se“. Jde o zajímavý koncept. Architektura scény, na kterou se zrovna nedíváte, se za vašimi zády mění. To je využito k tomu, aby se mimo obrazovku přesouvaly plošiny, různé předměty a podobně. Jenže co zní jako zajímavý nápad na papíře, v praxi povětšinou selhává.

Rememoried

Rememoried

Za prvé, občas se otočíte klidně na několik vteřin a ve struktuře úrovně za vámi se nic nezmění. Jindy se jen na pikosekundu podíváte jinam a najednou stojíte opřeni o kámen, který tam předtím nebyl. Jindy se pod vámi odhmotní plošina, na které zrovna stojíte, protože se na ní nedíváte a ona se „zapomene“.

Větší problém je v tom, že celý nápad v kontextu Rememoried vlastně nefunguje. Proč? Úrovně jsou členité: naplněné předměty, efekty, zvuky, atd. A rozpomínání je velmi často aplikováno téměř na to všechno. Mění se všechno! Nejen pro postup důležité plošinky a prvky, ale všechno. Všechny nahodilosti a zbytečnosti. Vzniká na pohled krásná, ale neuchopitelná spleť objektů a efektů, mezi nimiž musíte najít správné řešení pro postup.

A to je onen třetí problém. Rozpomínání je nějak přítomné ve všech úrovních, ale ani zdaleka ve všech není nutnou podmínkou pro postup. Co to znamená? Že jsou levely, ve kterých se sice mimo váš úhel pohledu věci přesouvají, ale nemá to nic společného s tím, co v takové úrovni musíte udělat. Je to extrémně matoucí, když se svět kolem vás přesouvá a vy hledáte důvod proč to dělá, protože tušíte, že to musí mít nějaký účel. (Už jen proto, že v předchozích scénách to účel mělo.) Ale jako na potvoru, zrovna v téhle úrovni je celá ta metamorfóza jen pro efekt.

K tomu připočtěme ještě jednu věc. Rozpomínání ve hře slouží jako způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B. Otáčením pohledu kamery si vytváříte cestu třeba zhmotňováním vznášejících se balvanů. Ale krom toho je v každé scéně třeba něco vykonat, abyste byli přeneseni dál. Přijít na to, co to něco je, bývá problém. Už kvůli oné nestálosti prostředí.

Třeba ve čtvrté scéně musíte po desítkách plošin doskákat na místo, které vůbec nevidíte a plošiny se přesouvají. Jak víte, že jdete ke svému cíli? Jak poznáte, že vaše snažení má smysl? Nijak. Extrémem je ale už první scéna. Po deseti minutách bezradného běhání a hledání cesty dál se zjeví duch v masce, který vás přenese do druhé úrovně. Ano, první level v Rememoried dohrajete tak, že počkáte.

Rememoried

Rememoried

Asi tušíte, kam mířím. Je v pořádku, že se mechanismy hry neustále mění. Ale zde není nic, co by indikovalo, co dělat a kam kráčet. Praktiky, na které jsme odjinud zvyklí, zde nefungují. Příběh vlastně neexistuje a těch několik poeticky hlubokých vět na začátku každé scény vám nijak nepomůže. Hra navíc velmi trpí nulovou interaktivitou s prostředím. S žádným předmětem nelze nic dělat a vše působí jako kulisa. Krásná a drahá, ale stále jen kulisa. Veškerá interaktivita se omezuje na rozpomínání a pak na skákání, na kterém jsou založeny puzzle.

Důkazem absolutní zmatečnosti jsou humorná videa různých let’s playerů nejen na YouTube, kteří od samého úvodu absolutně netuší, co se hrou dělat a jak se k ní postavit. Po prvních nadšených ódách na krásnou grafickou stránku a originální náladu hry se vrhají do díla, ale ztroskotávají. Když si konečně uvědomí, že neví, před čím stojí, začnou vymýšlet dost zvláštní teorie o tom, jak v Rememoried postoupit dál.

Dvacetkrát odcházejí ze scény, přičemž jsou pokaždé vráceni zpět a ku vší zmatečnosti se přitom scéna často graficky i architektonicky mírně pozmění (což jim dává mylný pocit, že něčeho dosáhli). Snaží se minuty a minuty vyskočit na zhola zbytečnou skálu. Půl hodiny se zaobírají tím, že ze všech úhlů prozkoumávají naprosto náhodné předměty v prostředí, se kterými ovšem nelze nic dělat a jen se lesknou a krásně svítí. Dalo by se pokračovat.

Neviditelnost herních mechanik Rememoried láme vaz. Někdo namítne, že jsme přece ve snu. Ten nemusí dávat smysl. Jenže jsme také ve hře. V té by přece mělo být něco, čeho se hráč může chytit. Jiný řekne, že je to tedy hra o nacházení skrytých mechanismů! Ale žádná hra přece není hra, pokud jste v ní odměňováni postupem za něco, co vám zůstává skryto. To je stejné, jako by vám někdo řekl: „Přejděte po neviditelném laně, které nevidíte támhle.“

Zůstává jediné východisko: Rememoried je příliš originální, aby se na něj dala použít měřítka dnešních her. A to bude nejspíš ono, ovšem je tu zase jedno ale. Originalita nezná mezí, říká se, ale není to pravda. Originalita, i v umění, se musí zastavit tam, kde končí hranice našich možností chápání. Jinak je jen prvoplánová a zbytečně vyostřená. Z obrazu pak zbude jen nečitelný chaos.

Je mi líto, že jsem v případě Rememoried takový kat. Zbývá však zmínit ještě jednu chybu, kterou osobně považuji za jedno z nejhorších designérských rozhodnutí, s jakým jsem se setkal. V mnoha úrovních je nastaveno, že pokud zemřete (spadnete z plošinky do prázdna, zabije vás letící kulový blesk apod.), hra vás vrátí o celý level dozadu a vy ho musíte pokořit znovu. Ne do toho samého, kde jste zemřeli, ale do toho předcházejícího! Sám jsem tak na stejný kopec šplhat dvanáctkrát, přičemž jeden výstup trval tak sedm minut. Jak se to podepíše na vašich nervech a celkové herní délce, která je kolem šesti hodin, to už si asi domyslíte.

Rememoried

Rememoried

Rememoried je přenádherná umělecká instalace, ovšem bídná hra. Místo toho, aby ukazovala sílu podvědomí a fantazie, připomíná spíš, že psychoanalýza a výklad snů jsou založeny na nahodilých a nefunkčních ad hoc myšlenkách. Odehrává se ve snu, ale během chvíle se může proměnit v noční můru a připomíná sisyfovskou práci, než zábavu. Když už jste za úspěšný postup „odměněni“ novou, dech beroucí scenérií, pak mnohdy i dalším frustrujícím skákacím puzzlem nebo tápáním v temnotách.

Končíme možná příliš hluboce a vážně, ale k Rememoried se to hodí. Hra, která si bere za námět lidské nitro a hloubku ducha zůstává tak trochu bezduchá. Neříkám, že se vám výprava do tohoto snového světa nemůže líbit. Objektivně ovšem bylo již řečeno své. Nakonec jedna odlehčená myšlenka. Všiml jsem si, že je zábavnější dívat se na jiné hráče, jak se lopotí a co vymýšlejí, než hru skutečně osobně hrát. Takže Rememoried může potenciálně sloužit jako pěkný psychologický experiment.

Autor:

Hodnocení hry

Redakce

45 %

Čtenáři

73 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 30 čtenářů

  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky

Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...