Je půl páté ráno a já po třech hodinách vydatného spánku zacvakávám budík, kontroluji nové materiály z ECTS v emailu i na herních stránkách a komprimuji první video. Než se celé přepočítá, zvládám ranní hygienu a načínám první RedBull. V pět hodin již parkuji před kanceláří s nádrží plnou benzinu a cílem vzbudit Petra (Poláčka), „nahodit“ oficiálně vydané ECTS video z The Sims 4 (které jsme přinesli v shaky-cam verzi již po E3), pobrat nezbytné doplňky a vyrazit do Lipska.
Situace se komplikuje hned po mém příchodu do práce. „Nezapomněl jsi nám náhodou dát kabel k foťáku?“ píše z Londýna Petr (Prošek) a já začínám tušit problémy. Kabel leží na stole v místech, kde byl k vyzvednutí i foťák a chlapci v Londýně mají tedy kompletní vybavení, ovšem bez možnosti stahovat fotografie. Situaci naštěstí zachraňuje Čočík, který vzhledem k uzávěrce Levelu a OPS2 vyrazil do Londýna teprve včera. Hodinová rezerva, s níž jsme počítali v případě nenalezení výstaviště, tedy odpadá, neboť jedeme pro Čočíka, předáváme mu kabel a za odměnu ho vezeme na letiště. Beztak to máme cestou, doporučení kolegů z Mobil.cz, kteří o den dříve absolvovali služební cestu do z Lipsku nedalekému Chemnitzu, zní: jeďte přes Chomutov a Svatý Šebestián.
Hodinové zpoždění se nám plánovanou zběsilou jízdou dohnat nedaří. Již od Prahy nás provází mlha hustá tak, že by se dala krájet a i Ti nejotrlejší řidiči znalí silnice, jejichž obrysovými světly se řídíme, si nedovolí rychlost vyšší než 120 km/h a to ani úvodní čtyřproudové části trasy.
Odbavení naštěstí probíhá bez problémů, v Německu je ovšem řada uzavírek a dopravních omezení, takže ačkoliv Chemnitz opouštíme v půl deváté, do cca 70 km vzdáleného Lipska přijíždíme teprve před desátou. A to i přesto, že máme křídla, které nám dodal druhý požitý RedBull.
Hodinu nám trvá najít to správné výstaviště (akce se totiž nekoná v Allte Messe, ale Leipziger Messe), čtvrt hodiny nás přehazují mezi novinářským a návštěvnickým parkovištěm (kam míříme poté, co nám dochází trpělivost), v 11:20 však konečně vstupujeme do výstavních prostor. Bohužel schůzky v 10 a 11 hodin s Russobitem, resp. CDV jsou nenávratně zmeškány a my spěcháme najít Wanadoo, abychom zvládli alespoň prezentaci jejich her. Poté vyrážíme se zkroušeným výrazem i na dvě zmeškané schůzky a žádná ze společností se dlouho neostýchá předvést nám své očekávané herní pecky pěkně na kameru (takže se těšte na hromadu videopreview, neboť jsme dovezli více než dvě hodiny herního videa). Mezitím ještě stíháme rozhovor se šéfem ostravské TOP Distributors, na který v České republice prostě není čas a při té příležitosti popíjím svůj třetí RedBull. :o)
Poté, co splníme předem dohodnuté povinnosti, vyrážíme na prohlídku všech stánků v jediné prezentační hale Leipzig Games Convention. Na první pohled se to zdá být malým lákadlem, množství herních show i prezentovaných her však hravě strká do kapsy loňskou i letošní ECTS. Bavíme se, stejně jako obecenstvo. Fotíme, točíme, zpovídáme, reportujeme,
až mě z toho bolí rameno a ruka, protože naši firemní DV kameru si odvezli do Londýna chlapci a na nás zbyla sice profesionální, ale zato obří a těžká kamera zapůjčená televizní agenturou MF DNES - TVD (díky, chlapci, video bude fajn, ale ta ruka bolí ještě teď). Nepomáhá ani čtvrtý RedBull, který piju z povinnosti - abych už jej s sebou nemusel vláčet.
Na bolest ruky se dá ovšem rychle zapomenout, zvláště u stánku Eidos. Ti si totiž na LGC přivezli takzvané Eidos babes, opravdu nádherné hostesky (bezkonkurenčně nejlepší na LGC)), které můžete znát již z května roku 2000, kdy byly české veřejnosti představeny spolu s tancujícím Čočíkem na GameStar webu, jehož byl tento nadějný mladý tanečník v té době ještě šéfredaktorem. Kromě nich Eidos představil i živou modelku Lary Croft a také její umělohmotnou sestřičku v životní velikosti vyrobenou při příležitosti připravovaného Tomb Raider: Angel of Darkness. Opravdu mnohé bylo k vidění u stánku Eidosu, kromě vnadných slečen, které táhly pozornost pochopitelně nejvíce, také většina ohlášených her, zejména pak na PlayStation 2. Tam nás nejvíce zaujala hra TimeSplitters 2, takže si fandové herních konzolí či 3D akcí mohou začít brousit drápky na in-game videíčko nebo videopreview. Ochuzena nezůstane ani široká veřejnost, videosestřih Eidos babes v akci bude přístupný zdarma i uživatelům BonusWeb Standard - jen nechci vidět tu frontu na stahování. :o)
Poutavá byla i prezentace Electronic Arts. Sličné slečny vítaly úsměvem ve všech rozích stánku, jenž tvarem vzdáleně připomínal cirkusový stan,
zatímco uvnitř skrýval pro hráče nesmírné bohatství - hratelné verze všech připravovaných titulů Sims Online, The Sims 4 či Battlefieldem počínaje a NHL 2003 či FIFA 2003 konče. V tomto případě mají návštěvníci německého veletrhu oproti londýnské ECTS první významné plus k dobru - na ECTS se totiž EA prezentovala pouze novinářům ve svém luxusním sídle za Londýnem v rámci EA Play (což nám ovšem nevadí a vám jistě také ne, protože se všechny informace zde prezentované dozvíte a navíc příznivci her jistě navštíví spíše LGC než ECTS).
Zahanbit se nenechal ani další gigant, UbiSoft. Jeho prezentaci vévodily akční tituly ze série her na motivy Toma Clancyho, jmenovitě Splinter Cell a Raven Shield. U obou bylo permanentně narváno, ostatně není se co divit. Zejména mladší veřejnost lákal k obrazovkám Rayman 3: Hoodlum Havoc a jak uvidíte v naší videoreportáži z akce (pokud se to vejde do sestřihu :o)), poutal pozornost nejen dětských ratolestí, ale i jejich rodičů. Pro mě překvapivý zájem vzbuzovala i XIII, která sice akčním zaměřením a použitím unreal engine může leckoho zaujmout, ale kombinace s comicsovým stylem mi prostě tak úplně k 3D akci nesedí. No, ale budiž. Krom těchto čtyřech her prezentoval UbiSoft ještě řadu dalších titulů pro PC a PS2, u většiny z nich ovšem nebyl ani výrobcem, ani celosvětovým publisherem, šlo jen o lokální zastoupení německé pobočky.
Další pěkné slečinky lákaly u Infogrames, které preneztovalo hned několik her. Nejmasivnější propagaci ovšem zaměřili marketingoví šéfové na dvě značky - Stuntman a Atari.
V prvním případě jde o nadějně vypadající závodní automobilovou hru, ve druhém případě značku dnes již téměř neznámé herní mašinky (zdravím Platariho a všechny Atari fandy věřím, že ten tikající balíček s mou adresou zapomenete odeslat :o)). Spíše než tyhle značky mě ale u stánku Infogrames dostaly hostesky. Poprvé to byla jedna z těch „standardních“, které předávaly propagační materiály. Když jsem dělal záběr na dvě slečny hrající nějaký ženský volejbal na PS2, začala hosteska stojící opodál a naivně se domnívající, že filmuji právě ji, postupovat směrem do záběru a mávat do kamery. Situace se opakovala ještě asi třikrát, takže jsem nakonec musel taktně přistoupit k hrajícím slečnám tak, aby hosteska neměla možnost vetřít se do záběru.
Ve druhém případě se o mé pobavení zasloužila slečna, kterou bych spíše než na manekýnu tipnul na lehkou děvu. Ve chvíli, kdy jsem dělal „najížděcí záběry“ z červeného sporťáku Stuntman na dodávky, z jejichž boku čněly LCD se spuštěnou hrou a u nich se tísnili pařani, začala se tahle „hérečka“ plazit po sporťáku a dělat nemravná gesta. Je pravda, že upoutala pozornost objektivu kamery (neplést s mou pozorností :o)) na několik minut, což bylo dostatečně dlouho na to, abych zkonstatoval, že mi připomíná jistou slečnu Simonu z jistého privátu na Praze 4, kterou mi svého času doporučoval jistý Andrej dříve pracující jako šéfredaktor jistého herního magazínu, vlastnící nyní jistý internetový projekt (marná snaha ji tam hledat, prý odešla neznámo kam), ačkoliv ví, že na podobné hrátky nemám čas ani náladu (fakt že ne :o)). Kamera pak mířila tímto směrem ještě několikrát, povzbuzována svádivými gesty a máváním oné slečny,
načež jsem odborně usoudil, že to bude určitě ona. Spokojeně jsem načal svůj pátý RedBull pro osvěžení těla i ducha (svatého. Amen).
Po náročném sběru informací, snímků i filmového materiálu jsme potom zamířili do druhé haly, kde se neprezentovaly herní společnosti, neboť zde probíhaly doprovodné akce. Mezi ně patřila například historie počítačových her mapující herní zařízení od roku 1970 spolu s komentářem a výpisem titulů pro ně prezentovaných, mimo to jsme mohli vidět plastikové herní postavičky v životní velikosti. Populární byla například Lara Croft zastoupená hnedle dvakrát, nebo populární CDVčkovská Lula v latexu. Nechyběli ale ani další, týpek z Dungeon Keepera, jehož malou podobiznu si ode mě nedávno přivlastnil šéf herní sekce AT Computers (no fuj), fotbalista z FIFY, Spiderman nebo Homer Simpson s koláčem. Škoda jen, že jsme byli tak ztrhaní, nebo vypadali tak strašidelně, že ve chvíli, kdy jsme kameru i fotoaparát namířili na jednu opravdu pěknou hostesku KGN, tato namísto úsměvu, který vykouzlila její kolegyně, vylekaně utekla.
Když jsme prošli všechny herní prezentace včetně obřího stánku Microsoftu, nasnímali alespoň pět minut ke každému zajímavě vypadajícímu projektu (včetně prezentační verze Age of Mythology, která se oproti veřejné alfě liší zejména tím, že není osekaná skoro o nic a ukazuje se v celé své kráse) a do toho pořídili hromadu záběrů pro videoreportáž i pro samostatný sestřih sličných slečen Leipzig Games Convention 2002, zamířili jsme k autu,
abychom co nejdříve dorazili posílit zpravodajský tým v pražských kancelářích a navíc urychleně zpracovali hromadu nasbíraných press-kitů a informací.
Už v průchodu mezi halami nás ovšem zdrželo zvolání: „Zdeněk, jsi to ty?“ Byl jsem to já a oním tázajícím byl německý kamarád Ojokoltsa, obrovský fanoušek českých her, zejména Operace Flashpoint, Hidden & Dangerous 2 a Mafie. Němec který umí pár slovíček česky, neboť jeho přítelkyně pocházela z Prahy (no, jestli s ní pořád ještě je a ona čte tento článek, tak se tímto omlouvám za možné nepřesnosti :o)). Pět minut jsme prodrbali herní scénu, zavzpomínali na jediné setkání v Praze a exkurzi v Bohemia Interactive Studio, já mu pochválil jeho přítelkyni a zase jsme se rozešli. (Pro věčné rejpaly v diskusích, konverzace byla v angličtině, protože v němčině bych se zmohl maximálně na „sorry, ich spreche nicht Deutsch.“ :o)
Pak už nám nic nebránilo sednout do vypečeného auta, načnout šestý RedBull rozžhavený sluncem (stejně jako celé auto) a vyrazit „zkratkou přes Drážďany“ zpět do Prahy. Bohužel až v zácpě v Drážďanech jsme se z navigace dozvěděli, že Cínovec není ucpaný kamiony, ale zcela neprůjezdný, takže jsme se několik desítek minut šinuli rychlostí tryskového hlemýždě, abychom na nejbližším sjezdu změnili kurz o 180 stupňů a přes Chemnitz, Svatý Šebestián a Chomutov zamířili zpět do Prahy. Plynulému přistání u našich kanceláří ovšem zabránila absence jakékoliv normální benzínky (nepočítám neznačkové pasquily nabízející pod označením benzin bůhvíco),
takže jsme jen silou vůle a neskutečně dlouhou spořivou jízdou dorazili 30 kilometrů před Prahu k čerpačce, abychom mohli doplnit tekutiny autu i sobě (sedmý RedBull osvěžil, byť byl teplý podobně jako ten šestý).
Stopaře jsme vyhodili u odbočky na letiště, sami sebe pak odvezli ještě do Tesca na nákupy stravy pro noční pracovní život redakce a po menší zajížďce směrem na Plzeň při cestě ze Zličína na Vinohrady jsme krátce po půl desáté šťastně skončili na parkovišti před redakcí, přesně tam, kde naše cesta začala. Posilněn grilovaným kuřetem a litrem Coly (thnx to Tesco) jsem se pak vrhnul na mé oblíbené konvertování trailerů do DivX, aby mě krátce po půlnoci vzpružil osmý RedBull, tentokráte krásně vychlazený (thnx to Marek za support a Dan za vychlazení). Sice jsem si připadal spíše jako totálně znecitlivělej než zrevitalizovanej, jak se praví na plechovce tohoto povzbudivého nápoje, ale i díky němu jsem mohl tuto reportáž v této pokročilé hodině (cca 2:00 ráno) úspěšně dokončit tak, aby dávala hlavu a patu i přes nepříliš vysoký počet naspaných hodin v posledních dnech.
A jak se nám tedy první ročník Leipzig Games Convention líbil? Byl skvělý. Pokud se bude úroveň akce zlepšovat a organizátoři si nevezmou příklad ze svých londýnských kolegů, stane se centrem evropského herního dění právě tento veletrh. Letos to dokázala německá zastoupení velkých herních gigantů spolu s několika málo firmami, které upřednostnily LGC před ECTS (např. Russobit, Wanadoo a další). Zábavy si běžný návštěvník užije mnohem více než na ECTS, dárečků je pro něj připravena celá hromada, po celou dobu výstavy jej „obtěžují“ pohledné hostesky v sexy oblečcích a ještě ke všemu má možnost prohlédnout si a většinou si i vyzkoušet připravované herní pecky, na které si běžný smrtelník ještě nějaký ten měsíc počká. Máte-li tu možnost, rozhodně vám doporučujeme Leipzig Games Convention zkouknout, akce trvá až do neděle 1. září, vstupné činí 10 EUR na den (cca 300,- Kč) a na rozdíl od ECTS nebudete vynaložených nákladů rozhodně litovat.
PS: fotogalerie pěkných dívek z Leipzig Games Convention bude publikována v průběhu zítřka, stejně jako první z trojice LGCbabes videosestřihů. Takže ve vlastním zájmu: zůstaňte naladěni :o)
