RECENZE: Resident Evil 6 je čistá akce, ale občas i docela horor

Série Resident Evil se definitivně vzdala svých hororových kořenů. Hratelnost šestého dílu stojí víceméně výhradně na akci a přestože má věkové doporučení od 18 let, jeví se spíše jako hra pro děti. Některé dialogy jsou totiž tak pitomé, až si při kroucení hlavou zakrýváte oči. V některých animacích se dějí takové věci, že připomínají spíše příběhy Toma a Jerryho.

Hratelnost je sice na velmi slušné úrovni, ovšem celkový dojem je mimo jiné srážen například i řadou velmi nepřehledných míst, některými až přespříliš epickými souboji s bossy nebo skutečností, že některé pasáže hrajete dvakrát. Z původně děsivého zážitku, u jehož hraní by se v hráčích krve nedořezal, se tak stal ryze akční biják.

Resident Evil 6 přesto není zcela bezduchá akce. Občas je potřeba se popasovat s náznakem hádanky a svou roli stále hraje i "management předmětů", kdy musíte řešit, co s sebou ponesete a co ne. Místo v inventáři je totiž omezené.

Ale doby, kdy jste v původních dílech každý náboj několikrát otočili v ruce, zda ho použít nebo zda se raději dát na útěk, zde nejsou připomenuty ani náznakem.

Resident Evil 6

Odkazy na původní trilogii z konzole PlayStation tu však najdeme. Grafika je často ztvárněna ve výrazných sytých barvách a závan nostalgie pamětníci pocítí například i v momentech, kdy kamera začne dění sledovat z jednoho, pevně daného místa.

Tři příběhy v jednom

I přes řadu výhrad je však Resident Evil příjemnou hrou, která navíc vydrží dlouho. Ve skutečnosti to jsou totiž tři hry v jednom, protože v základu tu máme příběhy tří postav, které jsou hratelné samostatně. Na některých místech se jejich cesty zkříží a dohromady dávají ucelený obrázek o dění ve hře, ale je možné je hrát v libovolném pořadí.

Vylepšování

V průběhu hry sbíráte zkušenostní body, za které si mezi kapitolami můžete pořídit vylepšení svých vlastností a schopností. Je jich docela dost a v čele jsou klasiky jako větší síla zbraní, vyšší odolnost nebo jistější míření. vedle toho tu najdeme například častější vypadávání určitých předmětů z nepřátel a beden nebo zvýšená účinnost boje proti daným typům protivníků. Vlastnosti se třídí to trojic a podle aktuální potřeby si můžete mezi několika sadami přepínat

Jen je trochu škoda, že se zkušenosti chovají jako jiné předměty. Musíte je tedy doslova zvednout stiskem tlačítka. pokud je necháte ležet, tak se vám nic nepřipočítá. svým způsobem je to ale jedno, protože částky za lepší vylepšení jsou tak vysoké, že ani náhodou nemáte šanci získat při jednom hraní všechno. Naproti tomu je však lze sbírat i v multiplayeru.

Každá z hlavních postav s sebou navíc tahá parťáka, za kterého si můžete zahrát také. Ten sice většinu hry prochází stejně jako postava hlavní, ale na některých místech se rozdělí. Díky tomu tak můžete některé předměty získat pouze s jednou konkrétní postavou. Není to sice nic extra, ale přesto to nějakým způsobem motivuje k dalšímu hraní. Zejména proto, že časem získaná vylepšení se přenášejí napříč hrou, takže nemusíte vždycky začínat jako úplní zelenáči.

Vydrží dlouho

Prvním na seznamu je příběh starého mazáka Leona Kennedyho. Jeho část, ačkoliv velmi akční, připomíná původní díly asi nejvíce. Druhý na řadě je ještě starší mazák Chris Redfield, jehož kampaň si na nic nehraje a je vysloveně akční.

Resident Evil 6

Třetím do party je žoldák Jake, jehož story je tak někde mezi, ale také inklinuje spíše k akci. Po dohrání všech tří příběhů se pak odemkne ještě další část, v níž si zahrajete za špionku Adu Wong. Tři základní příběhy vám pak napoprvé zaberou zhruba 25 hodin.

Prolínání příběhů je osvěžující, ale nese s sebou i pár nepříjemných důsledků, kdy některé pasáže hrajete dvakrát. To v případech, že v nich jsou některé dvojice po nějakou dobu společně. Většinou to sice je alespoň lehce pozměněno, ale například souboj s jedním bossem si zahrajete dvakrát v podstatě jako přes kopírák.

Bát se nebudete

Posun od původního konceptu je u Resident Evil 6 natolik velký, až je škoda, že to není naprosto čistá akce. Mnoho hororových atributů tu tak je spíše na obtíž. Řeč je například o cíleně tmavých prostředích, kvůli nimž máte v prvé řadě špatný přehled a až pak by se snad dalo uvažovat, že to působí děsivě.

Ale nepůsobí. Když na vás odkudsi ze tmy vkuse vyskakuje hromada nepřátel, které zkrátka nevidíte, tak to člověka jen naštve. Už jen proto, že vcelku rychle se vám podaří pořídit si vyšší palebnou sílu nebo jistější míření, takže kreatury často likvidujete vcelku mechanicky.

Strach o poslední zbytek života je fuč. Když vám už počtvrté odkudsi vyskočí do obličeje po zemi se plazící zombie ruka a vy musíte už počtvrté kroutit páčkou, abyste ji setřásli, tak to v prvé řadě zdržuje. A tak je to zde s "hororovými prvky" ve více případech. Motivace pro hraní na vyšší obtížnosti tak mizí v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že by takových "přepadovek" bylo ještě více a vysály mu více zdraví.

Resident Evil 6

Autoři každé postavě do příběhu zařadili i jednu "hledací pasáž". Jde o to, že se dostanete do poměrně složitě vystavěné lokace, která připomíná bludiště a kde musíte najít tři nějaké předměty, abyste se dostali dál. Často tam narazíte například i zamknuté dveře.

Musíte tak vyřešit, jak se k předmětům dostat. Situaci vám ale komplikují neustále se obnovující nepřátelé, takže na průzkum není zase až tolik prostoru. Ve výsledku to tak je stejná akce jako ve zbytku hry, akorát že při tom ještě trochu bloudíte.

Nic proti tomu, ale v daném kontextu to působí dost rozpačitě. Děsivé to není a zároveň to zpomaluje příjemné tempo hry. Stejně jako "honičky", kdy musíte prchat před něčím hodně velkým a zlým. Často totiž nevidíte, kam vlastně běžíte.

Davové šílenství

Nejenže je ve hře hodně hratelných postav a hromady nepřátel, ale její důležitou složkou je i hra více hráčů. V prvé řadě je řeč o kooperaci, kdy dva lidé mohou v příběhu ovládat obě postavy z každé dvojice nebo jich více soupeřit proti sobě. Nejzajímavější je asi režim, v němž jsou někteří hráči infikování zhoubným virem (tedy de facto zombie), zatímco ostatní jsou zdraví. O ostatních ale nevíte, zda jsou nakažení nebo ne. Infikovaní se snaží nakazit i ostatní a zdraví se zase snaží útokům odolat.

A než vám dojde, že dál neběžíte, protože je před vámi překážka, kterou musíte podlézt, je často už pozdě. Potom budete párkrát testovat, kdy přesně stisknout tlačítko, abyste pod překážkou co nejrychleji podklouzli a nakonec se nějak dostanete na konec. Za vytrvalého kroucení hlavou v tom lepším případě.

Takže i když přistoupíme na to, že šestý Resi je "jen" dost slušná akční hra, pak tady máme tyto pasáže, které ji brzdí.

Resident Evil 6

Přitom akční spád hry je velmi dobrý. Zpočátku je hra i docela napínavá, protože vaše postava má všechny vlastnosti na minimu. Později, když už máte lepší schopnosti a ovládání osahané, pak ničíte protivníky velmi svižně a s potěšením. Hráč si pak sám bezděky dává úkoly jako například zkusit nějakého tužšího zombíka ustřílet jen pistolí a podobně.

Hůře jsou na tom souboje s bossy, které se snaží být značně epické, často možná až za hranici vkusu. Když vás nahání obří kyklop v God of War, působí to jako ztělesnění antických bájí. Když vás ale nahání pár tun slizu ve tvaru lidské postavy, působí to divně.

Podivné technické zpracování

Podivný je i přístup k technickému zpracování. Grafika je docela povedená, ale protože budete drtivou většinou hry ve velmi tmavých lokacích, tak ji pořádně neuvidíte. Zvuky dokreslují herní dění velmi dobře, ovšem dabing postav působí místy trochu amatérsky. A na hlášku "Let's get the hell outta here" si asi dost brzy vypěstujete slušnou alergii.

V podobném duchu se nesou i vložené animace. Ty jsou sice vizuálně atraktivní, ale občas se v nich dějí věci, nad nimiž musí zakroutit hlavou i nejodhodlanější fandové filmových béček.

Například když Jakeova parťačka Sherry spadne odkudsi z vrtulníku. Jake se to na motorce snaží stihnout, aby dopadla na sedadlo, což se podaří.

Jenomže na úzké zadní sedlo dopadne na záda a ještě napříč. Jednoho by až napadlo, že lepší by bylo, kdyby spadla o metr níž na rovný asfalt. Je to zkrátka až moc "na efekt".

Pokud tedy hledáte slušnou a většinou i příjemně zábavnou akci, jste na správné adrese. Není to žádná zběsilost a prostředí ji také odlišuje od většinové žánrové produkce. Pokud však doufáte v nástupce legendy, hledejte dál.