Restricted Area - Diablo po nukleární válce?

Fanoušci Diabla, zbystřete! Na scénu přichází jeho cyber-punkový klon, na který jsme všichni tak netrpělivě čekali. Jak se chlapíci z Master Creating pochlapili, to se dočtete v následující recenzi.

Diablo 2. Modla milionů hráčů a noční můra vývojářů, kteří se jeho slávu snaží marně napodobit. Byli tu už mnozí. Byl tu NOX, , Blade & Sword a zmínit musím i povedené Sacred. Ti všichni ale následovali svůj vzor stejnou cestou, tedy cestou světa fantasy. Jen málokdo se odhodlal nejít s davem a zkusil jinou cestu, cestu světem sci-fi. Z těch povedenějších si vybavuji pouze Harbingera, který ale díru do světa neudělal. Vše se teď ale mění, protože na scénu přichází hra Restricted Area, která má ambice stát se skutečným hitem. Povede se jí to? Čtěte dále.

Ve čtyřech se to lépe táhne
Základní kouzlo podobných her spočívá ve výběru postavy, za kterou budete hrát. Už od dob Diabla 2 víme, že aby měl hráč motivaci kliknout na položku „New Game“ s novým charakterem, musí s ním zažít zcela odlišnou hru. Restricted Area nám na počátku nabídne sice pouhé čtyři postavy, ale autoři se dušují, že každá nabízí zcela unikátní herní zážitek, skilly, předměty, animace, atp. Navíc se jejich příběhy navzájem proplétají, takže přestože hrajete třeba za Johnsona, setkáte se i s ostatními charaktery. Popisy jednotlivých postav najdete v následující tabulce, no a my pokračujeme...

Výběr charakterů

Johnson – Tento drsný sedmatřicátník je členem vládních speciálních jednotek, které mají za úkol chránit svět před armádami soukromých organizací. Bohužel tyto jednotky byly rozpuštěny poté, co si tyto organizace zajistily velký politický vliv. Jako formální nepřítel těchto společností má Johnson problém sehnat jakoukoliv práci a on sám pro ně pracovat nechce. Rozhodl se proto, že se stane „profesionálním kriminálníkem“, který se živí jako žoldák krádežemi prototypů nejrůznějšího vybavení a nájemnými vraždami důležitých lidí.

Victoria Williams – Victoria je první známý člověk obdařený psionickými schopnostmi, tedy jakousi formou mentální magie. Společnost Osaki Company měla takový zájem na výzkumu těchto schopností, že Victorii unesla ještě jako malou holčičku, takže ani nezná své rodiče nebo příjmení. Byla uvězněna v laboratořích Osaki až do svých dvaceti let, kdy se jí konečně podařilo utéct. Ačkoliv se stalo před čtyřmi lety, je společností Osaki stále hledána. Její poslední úkryt byl nedávno prozrazen, takže je teď nucena začít nový život.

Kenji Takahashi – Kenji má v životě skutečně smůlu. Jeho otec je jeden z nejmocnějších šéfů Yakuzy a Kenji se ho kdysi pokusil zabít, díky čemuž mu jde celá Yakuza po krku. Aby toho nebylo málo, Kenji se na nic nepamatuje a je přesvědčen, že ho někdo zradil, protože on sám by k vraždě otce neměl nikdy důvod. Protože Kenji vyrostl podle tradičních japonských hodnot, ovládá dokonale všechny druhy mečů a bojů na blízko a je to velmi loajální a ctižádostivý muž.

Jessica Parker – Poprvé byla Jessica obviněna z trestného činu ve svých třinácti letech a ve svých sedmnácti byla uvězněna doživotně. Ve věku dvaceti dvou let se jí povedlo utéct za pomoci svého vlastnoručně vyrobeného robůtka a teď se skrývá před policií. Protože je nejslabším charakterem po fyzické stránce, její létající ochránce ji doprovází všude, kromě kyberprostoru.

Kam se podíváme?
Jak už jsem poznamenal v úvodu, nečekají vás žádné rozsáhlé zalesněné plochy, zurčící potůčky a krásná příroda, jak jsme na to zvyklí z fantasy prostředí, ale podíváme se na Zemi roku 2083. Díky nukleární válce je všude pouze nehostinná pustina plná mutantů a krvelačných příšer. Přežilo pouze několik málo šťastlivců v malých městech s pomocí kybernetických implantátů. Tak trošku to připomíná svět Falloutu, viďte? Opravdu, post-apokalyptická atmosféra je zde cítit na každém kroku. Na rozdíl od výše zmíněné hry se ale bohužel budeme stále pohybovat pouze v jednom městě. Bohužel nás tedy nečeká svoboda Fallout nebo posouvání po aktech jako v Diablu. Samotné město je navíc děsně malé a čítá pouze několik málo NPC. Celkově hra probíhá tak, že dostanete zadánu misi, necháte se na ni dopravit a splníte ji. Žádné potulování okolní krajinou a sbírání zkušeností, prostě nic. Trošku to kompenzuje nabídka volitelných misí, ale ty jsou většinou na jedno brdo a dost brzo vás asi omrzí.

Jednotlivé mapy jsou celkem rozsáhlé, ale pokud najdete vchod do dalšího patra hned na začátku, nikdo vás nenutí je celé procházet. Kovaní hráči ale vědí, že pocitu celé odkryté mapy, hromady vydělaných zkušeností a plného inventáře drahých věcí se nic nevyrovná.

Propracované úrovně?
Stejně jako v Diablu je v Restricted Area zabudován generátor prostředí, díky čemuž žádná mise nebude stejná. Generování je celkem povedené, takže nebudete často narážet na nelogické slepé chodby, ale bohužel na rozdíl od Diabla není prostředí moc rozmanité a časem působí celkem stereotypně. Jednotlivé mapy jsou celkem rozsáhlé, ale pokud najdete vchod do dalšího patra hned na začátku, nikdo vás nenutí je celé procházet. Kovaní hráči ale vědí, že pocitu celé odkryté mapy, hromady vydělaných zkušeností a plného inventáře drahých věcí se nic nevyrovná. Podíváme se tedy na vyprahlou poušť, do tajných laboratoří, špinavých stok a dokonce i do sídla jedné společnosti, ale víc neprozradím, abych vám nezkazil závěr hry. Co se týká nepřátel, narazíte na zmutované lidi, pavouky a další podobnou havěť. Občas svedete souboj s nějakým tím přerostlým bossem, takže je na co se těšit.

Ve světě Restricted Area existuje několik hlavních značek vybavení a čím víc věcí od jednoho výrobce na sobě máte, tím lepší je nějaký bonus. Prakticky to nahrazuje sety z Diabla.

Sbíráme harampádí...
Samozřejmě co by to bylo za hru, kdybychom nenacházeli tuny nejrůznějších předmětů? Vybavení, které na sebe může každá postava nandat, se skládá z levé a pravé ruky a nohy a dále pak očního a mozkového štěpu, tří dalších implantátů a samozřejmě zbraně. První zklamání je tedy absence jakéhokoliv brnění, takže vaše postava vypadá stále stejně a jediná věc, která se na ní projeví, je zbraň. Další věc, co mě docela překvapila, bylo nacházení věcí pouze pro jeden charakter. Za celou hru jsem snad nenalezl předmět pro jinou postavu, ale to mi zas tak nevadilo, alespoň jsem si neprožíval muka známá z Diabla, když jsem našel naprosto skvělou věc, ale pro jiný charakter. Bohužel zapomeňte na nějak velkou rozmanitost předmětů. Hlavních zbraní má každá postava pouze několik a dalších kybernetických implantátů také moc není.

Klady a zápory

Generování misí a předmětů
Provázanost příběhů čtyř hlavních postav
Znovuhratelnost

Relativně krátké
Grafické bugy a chybky v enginu
Chvílemi stereotypní

Každý má ale samozřejmě zcela odlišné vlastnosti, takže nekonečná honba za ideálním vybavením pokračuje. Jako výborný nápad považuji rozdělení vybavení podle výrobců. Ve světě Restricted Area existuje několik hlavních značek vybavení a čím víc věcí od jednoho výrobce na sobě máte, tím lepší je nějaký bonus. Prakticky to nahrazuje sety z Diabla.

Každý další investovaný level v jedné vlastnosti ale spotřebuje větší a větší množství získaných bodíků a abyste si zpřístupnili lepší vlastnosti na vyšších levelech, musíte znát všechny dřívější, takže se vyplatí šetřit a promýšlet budoucí cestu.

RPG prvky? Ano!
Pokud už mám Restricted Area přirovnávat k Diablu, musí s ním mít Restricted Area společné RPG prvky a to také má. Za zabíjení potvor vám nabíhají zkušenosti a po dosáhnutí určitého počtu postoupíte o level, čímž dostanete dva dovednostní body, kterými můžete zvýšit třeba svou sílu, obratnost nebo výdrž. Samozřejmě jsou tu přítomny i stromy speciálních dovedností (konkrétně dva), kde si můžete zlepšit účinnost některých zbraní, zvýšit šanci na naleznutí vzácného předmětu nebo vylepšit účinnost lékárniček. Každý další investovaný level v jedné vlastnosti ale spotřebuje větší a větší množství získaných bodíků a abyste si zpřístupnili lepší vlastnosti na vyšších levelech, musíte znát všechny dřívější, takže se vyplatí šetřit a promýšlet budoucí cestu.

Hypermoderní kabátek?
Bohužel ne tak docela. Graficky hra působí dost zastarale, na nějaký plně trojrozměrný svět zapomeňte, ale i přesto to není žádný vyložený hnus, jen na rok 2005 už to asi nestačí. Výhodou je alespoň malá hardwarová náročnost, v rozlišení 1024x768 se hra hýbe naprosto bez problémů i na pomalejších strojích. Prostředí vypadá celkem pěkně, ale díky generování prostředí nečekejte žádné designérské zázraky. Musím ale pochválit hudbu, která je perfektní a do post-apokalyptického světa skvěle zapadá. Jen těch hudebních motivů by snad mohlo být víc a také by mohly hrát častěji. Zvuky jsou víceméně normální, nepřekvapí, ale ani neurazí. Namluvených dialogů si také neužijete nijak zvlášť hodně, ale chválihodné je, že každá postava má svoje vlastní animace.

A teď něco méně příjemnějšího
Bohužel ani tak nadějnému titulu jako Restricted Area bezesporu je, se nevyhnuly chybky. Hra je neskutečně krátká a pokud opravdu nebudete prolézat každý kout a plnit všechny dobrovolné mise, moc dlouho vám nevydrží. Je také plná menší grafických bugů (při rozhovoru s NPC bude text zasahovat i mimo vytyčený obdélník, vertikálně běží postava mnohem rychleji než horizontálně, časté zasekávání o předměty, občas můžete střílet přes zdi, apod.), umělá inteligence je na bodu mrazu, atp. Hra celkově působí jakýmsi nedodělaným dojmem, doufejme, že alespoň něco z toho napraví patch.

Verdikt: Restricted Area je dobrá hra, která má v rukávu několik es v podobě generování levelů a s tím spojené určité návykovosti, čtyř zcela rozdílných postav nebo třeba dobrého využití cyber-punkového prostředí. Kazí ji sice několik chybek v enginu, ale ty nejsou ve většině případů nijak závažné nebo je doufejme opraví patch. Rozhodně doporučuju vyzkoušet alespoň demoverzi.