Return to Castle Wolfenstein - preview

  • 1354
Do redakce se nám konečně dostala finální verze akční hry Return to Castle Wolfenstein, takže jsme neváhali a pustili se do recenzování. První dojmy z hraní multiplayeru jsme vám již přinesli, jak ale na první pohled působí singleplayerová kampaň? Je opravdu tak dobrá, jak jsme doufali? Inu, uvidíme. Zatím vypadá velice slušně.

Return to Castle Wolfenstein Tak jsme se přeci jen dočkali - akční hra Return to Castle Wolfenstein se dostává do distribuce. Vzhledem k tomu, že k tomuto výtvoru společností Activision, id Software, Gray Matter Interactive a Nerve Software se již delší dobu upírají zraky všech, kdo kdy přičichli k počítačovým hrám (nebo je mezi vámi snad někdo, kdo neokusil původního Wolfensteina?), rozhodli jsme se nenapínat vás déle, než je nezbytně nutné, a seznámit vás s prvními dojmy z hraní finální verze tohoto titulujiž nyní. A protože multiplayer jsme vám představili v tomto článku, zaměříme se tentokrát na singleplayer. Jak se dalo čekat, styčných bodů mezi těmito dvěma herními módy je opravdu jen pár a aniž by nás někdo podezíral ze lži, můžeme klidně prohlásit, že se vlastně jedná o dvě různé hry v jednom balení. Jak tedy singleplayer vypadá?

Z pohledu herního systému nás nečeká nic nového. Probíháte nepřátelským územím, zabíjíte nacisty, sbíráte jejich výzbroj, doplňujete si zdraví a zatímco vaše protivníky skolí pár dobře mířených ran, vy sami jste z poněkud tužšího těsta. V tomto ohledu se tedy jedná o starou dobrou rychlou akci, v níž je ze všeho nejdůležitější postřeh a dobrá muška. Nečekejte ale zběsilá jatka ve stylu Serious Sama - dostanete-li se do křížové palby tří vojáků, je jediným Return to Castle Wolfenstein inteligentním řešením rychlý ústup do předem připravených pozic, jinak se připravte na setkání se svým stvořitelem (či spíše nejbližší nahranou pozicí). Spíše než na realističnost vsadili tvůrci na hratelnost a atmosféru - a vyplatilo se jim to. Alespoň v prvních úrovních hry je obojího požehnaně, což jistě uvítají všichni milovníci původního Wolfensteina.

Pro nostalgické vzpomínky na klasiku všech klasik je ale přichystáno mnohem více lahůdek, než jen atmosféra boje proti všem v nacistické pevnosti. Od samotného začátku vás budou doprovázet více i méně nápadné odkazy na jednu z prvních akčních her všech dob. Můžeme se zmínit např. o doplňování zdraví nejen pomocí lékárniček, ale také jídla (ano, vzpomínáme si), o sbírání pokladů (ano, vzpomínáme si) nebo o tom, že své putování tajuplným hradem daleko od Karpat začínáte ve vězeňské cele poté, co zneškodníte strážného, jenž vás přišel odvést k obávanému doktorovi k výslechu (kdo by si nevzpomínal). Ale ani to není všechno. Pamatujete si na množství tajných místností, kterými byl původní Wolfenstein doslova zamořen? Tak na ty se můžete těšit i zde. Tentokrát jsou ale mnohem lépe a hlavně realističtěji zamaskovány. Někdy se sice ukrývají za tapisérií či obrazem, ale najdete i rafinovanější způsoby. Zdá se vám ten svícen na zdi nějak nakřivo? Narovnejte jej a za vámi Return to Castle Wolfenstein se otevře tajná pokladnice. Tahle knihovna je podezřelá, ale jak se za ni dostat? Někde poblíž je určitě schované dobře maskované tlačítko. Ještě štěstí, že pokud namíříte zblízka kurzor na nějaký aktivní prvek, sám vám prozradí, že zde můžete něco udělat. Díky tomu zůstává Return to Castle Wolfenstein akční hrou a nemění se na adventuru, v níž byste bez jakékoliv nápovědy hledali tajné místnosti. To ale neznamená, že byste mohli hrou projít bez sebemenší psychické námahy. Občas se budete muset trošku zamyslet, protože průchod Wolfensteinem již není tak lineární a hlavně na první pohled jasný jako před devíti lety. Ostatně již multiplayerové demo nám ukázalo, že design levelů bude ve hře Return to Castle Wolfenstein nápaditý a bude dotvářet atmosféru tím nejlepším způsobem. Singleplayerová část se v tomto ohledu od té multiplayerové nikterak neliší - ovšem s tím rozdílem, že zde jsou úrovně pochopitelně mnohem rozlehlejší.

Odhlédněme ale od otázky designu a herního systému a řekněme si něco o samotné akci. V úvodních misích budete stát sice jen proti německým vojákům, ale i ti vám dají jaksepatří zabrat. Ačkoliv totiž nejsou rozhodně žádné géniové, je jejich umělá inteligence na slušné Return to Castle Wolfenstein úrovni. Snaží se krýt za nábytkem či sloupy, a to zvláště v případě, kdy si musí vyměnit zásobník. Na střelbu ve svém okolí reagují vyhlášením poplachu a dost často se vám může stát, že se vám pokusí dostat do zad. O tom, že po vás házejí vaše vlastní granáty, jste se již mohli dočíst dříve, ale velice (ne)příjemné je i to, že pokud na vrácení tříštivého dárečku nemají čas, nestojí jako solné sloupy a utíkají pryč. Možná pokrčíte rameny s tím, že to je přeci u akčních her normální, ale není tomu tak. Je to možná normální u taktických či špionážních akčních her, ale to Return to Castle Wolfenstein rozhodně není. Přesto si s AI tvůrci pohráli víc než dost. Vylepšili ji také mnohými skriptovými situacemi, takže někteří konkrétní vojáci si na vás po úvodní přestřelce v klidu počkají v pokleku za rohem nebo po vás budou střílet ze spodního patra skrz podlahu.

O kvalitách technického zpracování této hry asi nikdo nepochybuje - ostatně engine Q3A, který byl použit, patří mezi nejoblíbenější a Return to Castle Wolfenstein jasně dokazuje, proč tomu tak je. Zvuk a hlavně grafika patří opravdu mezi současnou špičku, přičemž hardwarové požadavky nejsou nikterak krvavé. Výsledek je pochopitelně více než Return to Castle Wolfenstein slušný, což ostatně dokazuje i galerie čerstvých screenshotů z prvních misí. Nechme si ale nějaké informace také na samotnou recenzi a řekněme si, jak tedy působí singleplayerová část hry Return to Castle Wolfenstein na první pohled.

Já osobně se sice zásadně bráním ukvapeným soudům pronášeným po pouhých několika hodinách strávených u hry, ale Return to Castle Wolfenstein se zatím tváří jako velice zábavná akční hra s výbornou atmosférou. Nesnaží se nám namluvit, že je všchno realisticky zpracované, a zároveň ani nepodřizuje všechno jen samotné akci. Spojuje v sobě oba tyto přístupy k žánru FPS a spojuje je velice dobře. Pokud se tedy nebude opakovat situace, jíž jsme byli svědky u hry Red Faction, kdy byla druhá polovina jen slabým odvarem té první, máme před sebou opravdu kvalitní titul s výbornou hratelností. Raději ale nepředbíhejme. Ono se toho ještě stále může hodně pokazit. Jaké bude finále? Jak je hra dlouhá? Jak nás bude bavit, když ji budeme hrát podruhé? Nakolik variabilní bude multiplayer? To jsou otázky, které si již brzy zodpovíme. Vyčkejte tedy času a věřte spolu s námi, že tvůrci hry Return to Castle Wolfenstein opravdu patří mezi světovou špičku a že by nás nezklamali opominutím nějaké závažné skutečnosti a jinak kvalitní titul nám tak zošklivili.


Témata: software, Wolfenstein