RECENZE: Ride 4 je nejkomplexnější motocyklová hra poslední doby

Vývojáři Ride 4 udělali od minula solidní pokrok v oblasti jízdního modelu i grafiky. Stále však bojují s malou rozmanitostí závodních disciplín a plochou kampaní.

Italský tým ze studia Milestone se prostřednictvím své značky Ride snaží od roku 2015 o vytvoření robustní série věnované výhradně závodům motocyklů. Vzhledem k tomu, že konkurence v této oblasti prakticky neexistuje, nejde o špatný nápad. Pomyslnou alternativu představuje maximálně pět let starý Driveclub Bikes, TT Isle of Man od Kylotonnu či MotoGP rovněž od Milestone. V případě TT Isle of Man a MotoGP jde navíc o licencované titul zabývající se primárně jedním konkrétním závodním seriálem, nad jehož rámec toho příliš nenabízí. 

Ride by tedy měl být pro fanoušky motorek splněným snem. Předchozí tři díly však vysoká očekávání úplně nenaplnila. Jednička i dvojka doplácely na zastaralý engine a s ním spojenou velice slabou technickou stránkou. Trojka z roku 2018 znamenala i díky přechodu na Unreal Engine slušný krok vpřed. Hra však i nadále trpěla nepříliš povedeným jízdním modelem a jednoduchou fyzikou. Technická stránka byla i zde rozporuplná. Z hlediska obsahu šlo o bezkonkurenčně největší motocyklovou hru poslední doby.

Největší čistě motocyklová hra

Čtvrtý díl v tomto ohledu pokračuje ve stopách svých předchůdců a už na první pohled zaujme početnou soupiskou různorodých motorek. Základní verze nabízí v den vydání celkem 176 licencovaných strojů všech předních značek jako Ducati, Honda, Triumph či Yamaha. Dalších 81 kousků na hráče čeká ve formě placených i bezplatných rozšířeních po vydání. Jde bezesporu o slušné číslo. 

Je třeba poznamenat, že předchozí díl nabídl v základu 230 motorek a s početným množstvím přídavků překonal číslo 300. Přestože se to může zdát jako znatelný úbytek, neměl jsem při hraní pocit, že bych potřeboval více mašin.

Než samotné číslo je totiž pro mě důležitá jejich pestrost. A tady Ride 4 nezklamal. Prim hrají silniční sériové stroje různého stáří, výkonu a vlastností. Ty doplňují k závodům uzpůsobené speciály pro vytrvalostní klání a kategorii superbike. Samostatnou třídou jsou poté motocykly třídy supermoto.

V tomto směru Ride zůstal nesmírně silným titulem, jenž nemá aktuálně soupeře. Stěžovat si nelze ani na počet tratí. Ve hře jich najdete rovných třicet. Další čtyři autoři dodají později. Převažují známé okruhy jako italská Monza, japonská Tsukuba či americká Laguna Seca. Vydáte se ale i na několik přírodní tratí sestavené z běžných silnic. Ona pestrost je tak i v této oblasti chvályhodná.

Jízdní model a fyzika nezklame

Aspekt, v němž Ride 4 v porovnání se staršími díly udělal největší pokrok, je fyzika a s ní spojený jízdní model. Na základní nastavení se zapnutými pomocníky jde i nadále o přístupnou hru, kterou si dokážou bez problémů užít příznivci arkád. Po vypnutí všech dostupných asistentů se však situace citelně mění. 

Právě v náročnějším nastavení je přepracovaná fyzika cítit nejvíce. Motorky jsou nyní v první řadě živější a neposlušnější. Na výjezdu ze zatáček vám může například poměrně snadno ustřelit zadní kolo, což bylo u minulých dílů těžko myslitelné. Obezřetnější musíte být i na každém horizontu, kde sebou motorka nepříjemně zmítá. Při špatném a příliš rychlém nájezdu do zatáčky hrozí zase pád na přední kolo. 

Ride 4

Ride 4

Díky silným vibracím do ovladače jsem měl lepší pocit i ze samotného brzdění a zpětné vazby od ovladače. V součtu je tedy jízdní model o kus lepší než ve starších dílech. Zásluhou velkého množství asistentů navíc uspokojí méně zkušené i ostřílené virtuální motorkáře. Občasné hráče dále potěší možnost vracet čas nebo si navolit rychlost umělé inteligence v procentech. 

Vývojářům se navíc podařilo od sebe odlišit chování jednotlivých strojů. Na nové motorky si budete kvůli tomu vždy chvíli zvykat a přizpůsobovat se jejím odlišným jízdním vlastnostem. Je to další důkaz toho, že Ride už není pouze čistokrevnou arkádou.

Dynamické počasí a zastávky v boxech

Ze sesterského MotoGP si autoři vzali dobře fungující kolizní model a slušnou inteligenci protivníků. Lehkým zklamáním zůstává atmosféra při závodech. Velký podíl na tom má slabší zpracování objektů okolo trati. Tribuny na okruzích jsou téměř prázdné, takže můžete na vizuální i zvukovou diváckou kulisu rovnou zapomenout. Trochu to vypadá, jako by vývojáři lehce bojovali s výkonem dosluhující generace konzolí. 

Ústupky méně výkonnému hardwaru se očividně projevily i na maximálním počtu soupeřů přímo na trati. V aktuální podobě si zazávodíte nanejvýš s jedenácti soupeři. Připravovaná verze pro novou generaci konzolí tento počet navýší na rovnou dvacítku. S výjimkou slabšího okolí tratí však nemám s grafickou stránkou problém. Jde o příjemnou a celkem znatelnou evoluci minulého dílu. 

Pochvalu si zaslouží především modely motorek, jezdců a povrch okruhů. Za očekáváním zůstávají celkově zvuky, které nejsou silnou stránkou snad žádné hry od Milestone. Z hlediska technické stránky tedy nejde o ostudu. Prostor pro zlepšení však stále existuje.

Další zajímavou novinkou je dynamické počasí a cyklus dne a noci, který si naplno užijete u delších závodů. Větší příklon k realismu dokládá třeba přidání opotřebení pneumatik a doplňování paliva. V delších závodech vás díky tomu čeká zastávka v boxech. V průběhu hraní jsem bohužel neměl pocit, že by se pneumatiky opotřebovávaly v závislosti na stylu jízdy. Snaha o šetření gum tedy nemá příliš smysl. Na pneumatiky má vliv spíše zvolená motorka a okruh.

Ride 4

Ride 4

Předělat by si zasloužil absolutně nevyladěný a nejednotný systém penalizací. Hra vám při podezření na zkrácení trati či získání výhody jízdou mimo trať okamžitě přičte časovou penalizaci. Osobně bych uvítal realističtější pravidla ve formě varování a následné penalizace po určitém počtu přestupků. Autory zvolená varianta navíc mnohokrát postrádá logiku. 

Největší problém je nejednotnost penalizací. Na některých okruzích budete dostávat penalizace za naprosto minimální výlety mimo trať. Jinde jsou naopak limity tratě o poznání benevolentnější. Ve výsledku tak nevíte, co vám hra dovolí a kde vás už klepne přes prsty. Nezbývá než doufat, že tuto chybu vývojáři časem odstraní, nebo umožní penalizace úplně vypnout.

Rozporuplná kariéra

Nabídce herních režimů vévodí kariéra. Ta působí na první pohled velkolepým dojem. Hra vám dá v úvodu vybrat ze tří lokálních lig (Amerika, Asie a Evropa). Po odjetí určitého počtu závodů a získání požadovaného počtu bodů se přesunete do světové ligy, kde vás čeká ještě gigantičtější počet podniků rozdělených do několika kategorií. Po chvilce však zjistíte, že se od sebe jednotlivá klání příliš neliší a rozdíl mezi nimi tvoří požadovaná motocyklová třída či značka. 

Hlavní náplň tvoří klasické závody na tři nebo pět kol. Těchto podniků budete jezdit stovky. Zbylé disciplíny jsou ve značné menšině. Nechybí obligátní jízda na čas nebo variace na autoškolu z Gran Turisma. Za vítězství v jednotlivých šampionátech získáváte body, finance nebo konkrétní motorky. Právě příležitost vyzkoušet si všechny možné stroje, je zásadní motivací pro pokračování v hraní. Je to svým způsobem občas ubíjející grind známý spíše z multiplayerových her.

Jedinou novou a opravdu svěží disciplínou jsou vytrvalostní závody, které se vám zpřístupní v pozdější fázi kampaně. Jde o delší podniky s délkou okolo třiceti minut, kde naplno vynikne dynamické počasí, cyklus dne a noci, opotřebení pneumatik a nutnosti doplňovat palivo. Závody díky těmto aspektům dostávají úplně nový rozměr, který je výrazně odlišný od běžných sprintů na tři či pět kol. Není v nich navíc povoleno používat flashback. Podobně nápaditých disciplín by však hra potřebovala více. 

Ride 4

Ride 4

Určitou plochost kampaně dokládá i absence správy týmu, financí či dalších činností nad rámec ježdění. Mezi jízdami lze maximálně nakupovat výkonnostní vylepšení motorek nebo vybavení pro jezdce ve formě helem, kombinéz, rukavic a bot. Vybavení i vzhled motocyklů můžete poté přetvářet k obrazu svému v poměrně detailním editoru. Kromě kariéry toho Ride příliš nenabízí. Klasický rychlý či vytrvalostní závod si společně s jízdou na čas není problém zajet i mimo kariéru, což je běžná možnost pro sváteční hráče, kteří se nechtějí probíjet kariérou. 

Dále v nabídce režimů najdete už pouze klasický online multiplayer, který disponuje veřejným i soukromým lobby. To je tak vše. Marně byste hledali časově omezené eventy, rozsáhlejší šampionáty nebo split-screen. Vývojáři alespoň zajistili dedikované servery. Hra více hráčů by si ale každopádně u tak obsahově bohaté hry zasloužila větší péči.

Ride 4 přijíždí s povedeným a snadno přizpůsobitelným jízdním modelem pro širokou skupinu hráčů, obstojnou technickou stránkou a početnou soupiskou licencovaných strojů a okruhů. Příznivci motorek nemusí dlouze váhat, protože podobně komplexní titul aktuálně na trhu jednoduše není. 

Vývojářům se zároveň ani na čtvrtý pokus nepodařilo obsah naservírovat v dostatečně zajímavé a pestré podobě. Stěžejní kariérní režim stojí na stovkách v zásadě podobných závodů, které se neustále opakují. Hře by slušely různorodější závodní disciplíny nebo výrazně lineárnější kariéra. V současné podobě totiž hraní po nějakém čase omrzí i ty nejzapálenější motorkáře. Stereotyp dokážou nabourat pouze náročnější vytrvalostní závody, které naplno těží z novinek v podobě dynamického počasí, měnící se denní doby a nutnosti doplňovat palivo a měnit pneumatiky.