Hrajeme nejhorší hry všech dob: Ride to Hell je skutečný odpad

  • 17
Vyzkoušeli jsme, jak se hraje titul, který je všeobecně označovaný jako odpad. Ride to Hell: Retribution se podle agregátoru hodnocení Metacritic společně s NRA Varmint Hunter dělí o druhou příčku v kategorii nejhůře hodnocených PC her všech dob.

Vůbec nejhůře dopadl titul Big Rigs: Over the Road Racing, který není dostupný v digitální podobě. Proto jsme zvolili právě Ride to Hell. Hra vyšla v roce 2013 a vznikla ve studiu Eutechnyx, které vytvořilo například hry Le Mans 24 Hours, F1 World Grand Prix 2000 či NASCAR 15.

Ride to Hell: Retribution
Ride to Hell: Retribution
Ride to Hell: Retribution

Ride to Hell: Retribution

Tak trochu recenze

Genialita vývojářů sálá již z menu. Tvůrci se vydali novátorskou cestou Applu, a odebírají proto nepotřebné funkce. Ride to Hell je asi tak stejně progresivní jako iPhone bez standardní zdířky na sluchátka. Menu proto nelze ovládat myší, ale jen klávesnicí. Zkrátka sázka na jednoduchou eleganci.

Podobně elegantní je i nastavení grafiky, které hráče nezatěžuje komplexními možnostmi a omezuje se pouze na jas, titulky a možnost přepnout hru do menšího okna.

Při úpravě voleb se pak vedle sebe objevují nápisy one percent (jedno procento). Od začátku je zjevné, že vývojáři mysteriózní popisek v podobě one percent použili cíleně. A jeho hlubší smysl tak jistě vyjeví během hraní.

Akce začíná střelbou z rotačních kulometů a při každém zásahu jednoho z rudých sudů dochází k velkolepé explozi se zpomaleným časem. Vkuse se tak můžete kochat momenty ve stylu Michaela Baye.

Příběhové střihy pak pomáhají navozovat tajuplnou atmosféru, kvůli které chvílemi netušíte, jak jedna situace navazuje na druhou. Inspirace Davidem Lynchem je při vyprávění děje zjevná.

Vývojáři navíc přesně chápou, po čem hráči nejvíce touží. A nechybí proto souboje vyžadující zuřivé mačkání jednoho tlačítka (quick time events) a místy krkolomné ovládání, které pomáhá vytvářet hororovou atmosféru ve stylu prvního Resident Evilu.

Podobné je to i se zpožděnými reakcemi při řízení motocyklu, díky nimž ovládání může působit jako solidní výzva.

Ride to Hell: Retribution

Tvůrci navíc studovali loutkové divadlo a jeho pohyby jsou zjevnou inspirací pro nezvyklé animace postav. Unikátní grafická stylizace hrdinů pak odkazuje na čínské plastové figurky.

Autoři v ní přesně zachycují dokonalou nedokonalost obličejů, jak to známe z figurek za dvacet korun z asijské tržnice.

Atmosféru podtrhuje epesní grafika, díky které hra vizuálně předběhla dobu. Vysokou míru detailů ostatně vývojáři musí kompenzovat nezvykle častým nahráváním.

Vyzdvihnout je třeba také excelentní děj, za který by scenárista zasloužil potlesk. Minimálně od učitelky literatury na základní škole.

Ride to Hell kombinuje bombastické přestřelky, pěstní souboje, jízdu na motorce a pasáže nabité dialogy. Výsledkem je epický filmový zážitek, při kterém vám hra bere ovládání z rukou nejméně každé dvě minuty.

Ride to Hell: Retribution
Ride to Hell: Retribution

Seriózní shrnutí

Od hry, která na agregátoru hodnocení získá skóre 16 % nelze očekávat příliš. Překvapivý je naopak malý počet technických chyb.

Hra si bídné hodnocení vysloužila především za laciné zpracování, nulovou nápaditost, nemotorné ovládání a přebytek filmových scén, které nijak nepomáhají budovat atmosféru.

Ride to Hell je lineární akce nejčistšího střihu, která by se vyjímala v 90. letech jako automatová hra. Autoři se nebojí sexuálních scén, postavy se jich však účastní oblečené a i tak úsměvné vyznění ještě podtrhují prkenné animace.

Tento kousek jistě patří mezi to nejhorší, co jsme kdy hráli, ale věřím, že bych s trochou snahy objevil několik ještě bídnějších. Ride to Hell v zásadě funguje a hrát se dá.