Ridge Racer Unbounded je závodní běs, který skoro nikoho nebude bavit

Zapomeňte na nablýskaná auta a krajinky jak z pohlednic. V novém Ridge Racerovi se závodí ve zpustošeném městě a nekompromisně zde platí právo silnějšího.

Značka Ridge Racer je synonymem pro akční závodění již řadu let. Nová odbočka Unbouded na to jde ale trochu jinak. Z poklidných prostředí a nablýskaných sporťáků se přesouváme do města a do aut, jejichž prvotním posláním je destrukce.

Tento "krok stranou" sice tradiční fanoušky série nemusí těšit, ale sám o sobě nepředstavuje nic špatného. Horší už to je s pozměněnou hratelností, která leckomu asi nesedne. Pokud se budeme držet nejpočetnější skupiny běžných hráčů, tak se dá dokonce říci, že nesedne skoro nikomu.

Hra má značný potenciál, plynoucí jak z herního prostředí, tak i z přístupu k pojetí závodů nebo specifického systému provádění triků. Ten ale u valné většiny hráčů zůstane skrytý. Chvíli totiž bude trvat, než přijdete na systém, jak projíždět efektivně zatáčky. A pak zase budete dlouho trénovat, jak ho efektivně a spolehlivě využít.

V kombinaci se značně nepřehlednými tratěmi tak místo alternativy k výbornému Burnoutu dostáváme prozatímního držitele titulu "nejzahozenější šance roku". A to je obrovská škoda.

Razantní změna pojetí nás přenáší do městského prostředí, kde se dá téměř všechno zničit. To je zároveň i jedním z hlavních pilířů hratelnosti. Ukazatel zrychlení se nabíjí nejen ničením objektů, ale i smykováním, jízdou ve větrném stínu či těsnými souboji se soupeři. Zrychlení je pro úspěch zcela zásadní.

Vedle telefonních budek, sloupů a podobných drobností, které se běžně vyskytují v ulicích, je na každé trati několik význačných míst, které lze zbourat. To se vám ale podaří jen tehdy, pokud máte nabité zrychlení a v plné rychlosti to do daného objektu napálíte. V drtivé většině případů se tím i otevře zkratka, kterou můžete v dalším kole použít pro rychlejší či snadnější průjezd.

Zároveň se vám tím i doplní zrychlení, takže můžete vesele uhánět k dalšímu objektu. S trochou přemýšlení a taktiky tak můžete strávit značnou část závodu v ukrutné rychlosti a přitom kosit jednoho soupeře za druhým. I k tomu se hodí zrychlení, zde zvané Power.

Realita ale není tak růžová. Jednak proto, že je hra laděna do temnějších barev, a jednak proto, že závody rozhodně nejsou brnkačka. Vítězství není zadarmo a ačkoliv ke splnění stačí dojet do třetího místa, ani to nebývá zrovna jednoduché.

Vinu na tom nese zpracování tratí a specifický jízdní systém. Ten je vedle zrychlování založen na průjezdu zatáček smykem. Ale zatímco v klasickém Ridge Racerovi stačí před zatáčkou ubrat nohu z plynu, zde je pro smyky vyhrazeno speciální tlačítko. To ale bude zpočátku vaše auto značně přetáčet, takže často skončíte v hodinách. Přístup k tomuto elementu je svým způsobem v závodních hrách neotřelý, ale bohužel asi nefunguje tak, jak by se většině hráčů líbilo.

Klíčem k úspěchu je najít správný způsob práce s plynem, brzdou a smykovacím tlačítkem. Pokud se vám to podaří, budete moci řadu zatáček projíždět téměř v plné rychlosti. Počítejte ale s tím, že osvojení této dovednosti vám bude trvat dost dlouho a pokud nebudete znát dobře i trať, tak v některých zatáčkách budete mít problémy i potom. Jízdní projev závisí navíc i na zvoleném vozu. Zcela reálně tak hrozí, že dříve než se naučíte auta správně ovládat, tak vás to přestane bavit.

Druhým kamenem úrazu jsou tratě, které vám nedají nic zadarmo a dokonce se dá říci, že spíše hrají proti vám. Kvůli tmavému ladění se totiž často velmi špatně odhadují místa, kdy vlastně máte zatáčet, takže často skončíte v troskách jen proto, že jste neviděli, kam přesně jet. Na nepřehlednosti přidávají například i efekty zrychlení vozů před vámi nebo létající kusy zbořených objektů. Často zkrátka nevidíte vůbec nic.

Posledním hřebíkem hráčovy frustrace je bezprostřední ohraničení tratí. Nelze počítat s tím, že byste nedotočenou zatáčku lehce "opřeli" o dům. Domy ani další stavby vedle tratí totiž nejsou rovné, ale každou chvíli je tu nějaký výklenek, roh nebo zídka, o kterou se rozmlátíte. Blbé je, že se to často v té rychlosti jeví jako něco, co lze běžně jízdou prorazit.

A aby toho nebylo málo, tak vás čas od času s chutí pošle do šrotu některý z agresivních soupeřů. Ve výsledku tak bude trvat docela dlouho, než se ve hře naučíte žít a jezdit rozumné výsledky. A to nijak zábavné není.

Již jen proto, že pro odemykání dalších a závodů potřebujete v závodech předchozích nakumulovat určité skóre. Proto také hrozí, že zůstanete dlouho na místě a nebudete se moci posunout dál. Naštěstí se nová auta a další obsah odemykají prostřednictvím úrovně hráče, kterou lze ale zvyšovat i tím, že budete jezdit jen pár závodů dokola.

Vše výše řečené je o to větší škoda, že v základu je Ridge Racer Unbouded velmi slušnou hrou. Respektive jí mohl být. Jízdní model je slušný, z aut lze i přes obrazovku cítit jejich hmotnost a sílu a při plné rychlosti vám polezou oči z hlavy.

Nijak nevídaná, ale přesto zajímavá a uspokojující je i nabídka závodních režimů. Vedle klasických závodů nesmí chybět ani soutěže ve smykování nebo jízda na čas. Ta je ovšem zpestřena tím, že se jezdí na dost krkolomných tratích, což hru celkově zpestřuje. K dobrým mravům patří i závod v likvidování soupeřů, respektive policistů, k čemuž dostanete hned při první příležitosti masivní truck.

Příjemná je i možnost si postupně odemykat "součástky" tratí, z nichž si pak v editoru můžete poskládat vlastní okruhy.

K čemu je to ale vlastně dobré, když vstup do hry je tak upocený, že většinu hráčů odradí? Pokud se obrníte trpělivostí, zajezdíte si tu slušně.

Ridge Racer tak bohužel zůstává záležitostí pro závodní fajnšmekry, kteří chtějí zkusit zajímavý systém smykování ve hře, která umí být až pekelně rychlá. Ale ani u nich nelze úspěch zaručit.