Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RIM: Battle Planets - tahovky útočí

  12:00aktualizováno  15. února 2003 11:55
Také jste si mysleli, že jsou tahové strategie už mrtvé? Jejich realtimové sestry všude raší, jako houby po dešti, ale pořádné tahovky se člověk nedohledá. Kromě připravovaného čtvrtého pokračování série Heroes of Might & Magic a Disciples 2, tu dnes máme RIM. Autoři mu sice ušili pěkný 3D kabátek, ale stojí za to? Zdá se, že ano.

RIM: Battle Planets

Příběh hry se točí kolem kosmické lodi RSS Solarius, která se právě na druhém konci galaxie vynořila z hyperprostoru a je na cestě k Outer Rimu (Vnějšímu Okraji - odtud i název hry). Obsazena výzkumnými týmy i vojenskou posádkou a technikou, má za úkol pátrat po artefaktech, které zbyly po Prastarých - tajemné, mimořádně technologicky vyvinuté a záhadně zmizelé rase. Vzhledem k tomu, že tyto artefakty jsou cestou k novým technologiím, a tím i k moci, nezajímají se o ně jen lidé, ale i mravencoidní rasa zvaná Slakz, která je lidem dávným nepřítelem. Úkol pro Maxe Adamského je tedy jasný - vést mise na planety s předpokládanou lokalizací technologií Prastarých, tyto artefakty ukořistit a přitom se vypořádat s možným odporem, ať už se strany Slakz nebo kohokoliv jiného. Ovšem cosi není úplně v pořádku, zezačátku není po Slakz ani stopy, pokud nepočítáme vraky jejich strojů, a jak se příběh začíná postupně zamotávat, zjistíte, že to co zde smrdí, nejsou jen ti odporní slizcí Nurgs. Příběh se začíná odvíjet...

Pokud bychom měli RIM nějak zaškatulkovat, pak bychom asi řekli, že se jedná o klasickou turn-based strategii. Spíše než o RIM: Battle Planetsstrategickou, jde ale o taktickou hru, protože zde chybí jakýkoliv management surovin či báze a vše o co se během hry staráte je to, jak co nejlépe s jednotkami, které jsou vám přiděleny, nakopat nepřátelské zadky. Každé kolo je rozděleno do tří fází – movement, attack a entertainment, které se odehrávají na povrchu rozděleném čtvercovou sítí. Během první, pohybové fáze, si své jednotky rozmístíte (zvláštností je, že zde trochu funguje realtime princip – můžete vyčkávat, kam se pohne protivník, nebo můžete vyrazit první a odříznout mu cestu), ve fázi útočné si zvolíte, na koho budete střílet a pak jen sledujete (poletující dynamickou kamerou), jak v této „zábavné“ fázi proběhnou všechny naplánované útoky. Toto zpestření mělo sice své opodstatnění ve stařičkém Battle Isle, ale ve 3D hře mi připadá vcelku zbytečné (a možná i kontraproduktivní, protože při zoomu na explodující jednotku se zvětší pixely, takže i v rozlišení 1600x1200 máte vše krásně kostičkované). Přestože zpočátku vypadá tato video vsuvka docela hezky, po čase začne zdržovat (některé větší přestřelky mohou trvat i přes minutu) a vzhledem ke stále stejné hudební kulise, i otravovat.

RIM: Battle Planets

S tím bohužel souvisí i následující - pokud se nějaká jednotka dostane na dostřel a byl jí v předešlé (útočné) fázi nastaven útok, provede jej, i když je předtím de facto zničena jednotkami, které zaútočily dříve. Nepřítel se tak nedá překvapit a ani velkou přesilou silných jednotek zničit bez škrábance. Každá z jednotek disponuje určitým dojezdem (měnícím se s obtížností terénu) a dostřelem (figuruje zde kromě maximální také minimální hranice – nemůžete například artilerií střílet přímo před sebe), které jsou vyznačeny, takže víte kam dostřelíte, pokud se pohnete tam, či onam. Chybkou ale je to, že každý pohyb musí být vykonán najednou, což často vede k tomu, že vyrazíte do neprobádané oblasti (zakryté fog of war), narazíte na nepřítele a již se nemůžete stáhnout, přestože byste teoreticky ještě měli mít možnost pohybu. Nakonec se hra zvrhne v jakési šachy, kdy se snažíte udržet protivníka na dostřel svých hlavní a zároveň své jednotky mimo dosah těch jeho. Bohužel systém rozdělující kola na pohybovou a útočnou fázi přináší společně s nemožností ovládat více jednotek najednou muka při překonávání vzdáleností a rázem ztrácí svou efektivitu patrnou právě v bojích. Hra se tím stává nepříjemně zdl-o-u-h-a-v-o-u. Koho by bavilo RIM: Battle Planetsneustále odklikávat attack/movement fáze, zvláště pokud přitom hra dopočítává pohyb nepřátel. Tím se mise stávají neúměrně dlouhé, a některé, v nichž máte za úkol objevit a zachránit zajaté jednotky (což znamená prozkoumat celou mapu), se v pohodě protáhnou na dvě, dvě a čtvrt hodiny čistého herního času (bez nahrávání pozic).

Ačkoliv se hra zpočátku tváří, že díky silnému příběhu si zahrajete pouze za lidi (zde zvané Rey), po několika smyčkách a nějakém tom scénáristickém loopingu se dostanete i do kůže (či spíše chitinového krunýře) Slakz – paradoxně je to vaše první setkání s nimi. Ve hře se setkáte s kvanty (tím se myslí cifra sedmi desítek) designově pestrých a nápaditých jednotek, patřících šesti různým rasám – kromě již zmíněných lidí a Slakz, se ve hře vyskytují například smrdutí Nurgs (slizké potvory asi nejvíce připomínající nepovedené genetické experimenty) či tajemná rasa Maysa, zahrnující většinou různé druhy plazů namontovaných na vozítka všech myslitelných tvarů. Všechny stroje a potvory jsou charakteristické svým dostřelem, dojezdem, hit pointy, štíty, speciální schopností (Nurgs se mohou konzumovat navzájem a doplnit si tak život, lidé mají dodatečné RIM: Battle Planets štíty, a Slakz teleport, který přesměruje všechny nepřátelské útoky na protivníky) a dokonce i druhem zbraně, kterou používají. Bojeschopnost jednotek koreluje s poškozením, takže můžete nepřítele znehybnit vyřazením pohybových modulů, nebo mu zničit zbraňové či naváděcí systémy. Pořadí a množství jednotlivých modulů je patrné pod lištou znázorňující životnost jednotky, přesné změny jsou k dispozici v informačním okně, které si můžete kdykoliv během hry vyvolat.. Jednotky si můžete vylepšit nebo opravit za body získané za úspěšné mise, nebo nalezené jako bonusy. Vzhledem k tomu, že bodů je málo, a protože upgradované jednotky se do dalších misí nepřenášejí, budete si je šetřit na opravy těch klíčových jednotek nebo na vylepšování těch s velkým dostřelem, které budou tvořit hlavní údernou sílu vaší armády.

Misí je asi třicet a odehrávají se na různých světech – od zelených lesnatých planet, přes opuštěné meteory, vyprahlé pouštní, či věčně zmrzlé planety. V každém prostředí si pobudete jen dvě, tři mise, takže se nestačí okoukat, což je dobře, protože krajina detaily příliš neoplývá – sem tam nějaký stromeček, vrak, ruina budovy, kaktus nebo kostra, jinak je ale terén pustý a prázdný. Mise jsou propojeny ukecanými sekvencemi, vyrobenými v enginu hry, které vás RIM: Battle Planetsdostanou do příběhu, přestože nijak výjimečně poutavé nejsou. Umělá inteligence je nadprůměrná – nepřítel na nižší obtížnost útočí hned, na vyšší ale chytře vyčkává na vaše tahy, přesto ale slib autorů: „A highly competitive computer-enemy with complex strategies and an AI library build up in many years of knowledge and testing, gives you more than a simple playmate, RIM is a real challenge.“ zůstává nesplněn a jako obvykle se jedná spíše jen o reklamní prohlášení. Měl bych také zmínit osm tutoriálů, jež osvětlí některé hůře pochopitelné aspekty a dostatečně polopaticky odhalí systém hry i úplnému nováčkovi.

Technická stránka hry je diskutabilní – ačkoliv hra nabízí velmi pěkné detailní a hezky animované modely a opravdu povedené světelné efekty, terén je naopak docela chudý a nevýrazný (graficky je RIM podobný The Moon Project) a díky jednolitým texturám často nejsou přesně patrné výškové rozdíly. Namluvení je velmi kvalitní, naproti tomu zvuková stránka jen průměrná. Ačkoliv je v adresáři hry k nalezení několik zajímavých mp3 tracků, bohužel jsem se s hudbou ve hře téměř nesetkal (jen v menu, při entertainment fázi a v podobě atmosférických jevů na pozadí) což je docela škoda. Ač je spustitelná i na 300 MHz procesorech, hratelná je jen v ošklivém prokládaném módu v rozlišení 640 x 480 a i na silných strojích RIM: Battle Planetsse při rozlišení 1600 x 1200 objevují problémy s ovládáním kurzoru, jehož pohyb je nepříjemně trhavý. Zvláštní je, že se tak děje, přestože je z krajiny díky fog of war viditelná jen malá výseč a jednotky se většinou nepohybují – zde si autoři mohli dát více záležet na optimalizaci. Setkáte se i s některými dalšími, zejména grafickými, bugy (objekty při pohledu z určitého úhlu mizí; nebo spíše naopak, jen při určitém úhlu se objeví :-)), jednotky občas zapadnou do terénu.

Podtrženo sečteno RIM je docela zábavná hra s lehce repetitivní náplní misí, pestrými jednotkami a několika většími, či menšími bugy. Autoři si mohli trochu pohrát s optimalizací, zamyslet se nad nepotřebnou entertainment fází (kdyby šla alespoň vypnout) a možná udělat nebojové fáze hry v reálném čase.

RIM: Battle Planets
Výrobce: TriNode
Vydavatel: Fishtank Interactive
Distribuce v ČR: Dynamic Systems, český manuál
Stáhněte si: demo, screenshoty
Oficiální homepage: www.rimthegame.com
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 400 MB, 3D karta HDD
Doporučená konfigurace: procesor 600 MHz, 128 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Pokud máte rádi tahové strategie (zejména šachy) a nevadí vám trocha unylosti, mohl by se vám RIM líbit. Netrpěliví a hyperaktivní lidé ať se raději drží dále.
Hodnocení 72%

Autor:




Nejčtenější

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Další z rubriky

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Total War: Warhammer II
RECENZE: Válečné kladivo opět udeřilo. Total War: Warhammer II je skvost

Pokud jste si mysleli, že strategický Total War: Warhammer byl vrcholem, tak jste se mýlili. V tomto případě známé pravidlo, že díl první je vždy lepší,...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.