Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RING II: Twilight of the Gods

  12:00aktualizováno  15. února 2003 3:01
Ve sledu několka dní zde pro vás máme dvě recenze o magickém prstenu. Minulý týden testovaná hra, inspirovaná Tolkienovým Pánem prstenů, dopadla neslavně. Dnes jsme se podívali na již druhý pokus společnosti Arxel Tribe o zpracování nejslavnějšího díla německého skladatele Richarda Wagnera „Prsten Nibelungů“.

Prsten Nibelungů - opera

K napsání této opery se nechal Wagner inspirovat starogermánským eposem „Píseň o Nibelunzích“, z nějž si vypůjčil jeho základní motivy, zaměřené na životní příběhy bájného reka Siegfrieda, trpaslíka Alberiche, ztepilého Wotana a valkýry Brunnhildy, jejichž osudy jsou ovlivňovány nadpřirozenými bytostmi. Celý operní cyklus sestává ze čtyř částí:

Rýnské zlato (Das Rheingold) pojednává o vládci nibelunských trpaslíků Alberichovi, který obětuje veškerou lásku a city získání tajemného Rýnského zlata. Z něj pak vytvoří prsten, jenž mu dá obrovskou moc a sílu. Mezitím Wotan, vládce bohů, lituje, že slíbil obrům vyměnit Freiu, bohyni mládí a krásy, za jejich pomoc při stavbě Valhally - domova bohů. Proto Wotan oklame Alberiche, ukradne mu jeho kouzelný prsten a dá ho obrům namísto Freiry. Alberich však stačil prsten proklít a sním všechny, kdož se ho dotknou – tedy i celé božstvo v čele s Wotanem.

Valkýra (Die Walküre) začíná tím, že se Siegmund dopotácí do chatrče, kde Sieglinda věrně čeká na návrat Hundinga, svého manžela. Oba se do sebe zamilují, jelikož netuší, že jsou Wotanovy děti – tedy bratr a sestra. Mezi Hundingem a Siegfriedem dojde k souboji a na popud bohyně Fricky Wotan nařídí své dceři Brunnhildě, aby pomohla zvítězit Hundingovi. Siegmund skutečně prohraje, přestože se Brunnhilda rozhodla neuposlechnout svého otce a přiklonila se na Siegmundovu stranu. To Wotana rozzuřilo a rozhodl se ji uložit do skály k věčnému spánku. Její tělo obehnal ohnivým prstencem, který dokáže překročit jen skutečný hrdina. Toho však právě v tuto chvíli potají porodila skrývající se Sieglinda. Svému synovi dala jméno Siegfried.

Opera Siegfried vypovídá o tom, jak nibelungský trpaslík Mime zachrání dítě mrtvé Sieglindy a vychovává ho ve svém dole. Jeho záměry však nejsou čisté – plánuje totiž, že až Siegfried vyroste, zabije obrovského Fafnera – draka, který hlídá kouzelný prsten, jehož se chce Mime zmocnit. Siegfried nebojácně skuje zlomený meč svého otce Siegmunda a Fafnera skutečně zabije, ale za zradu zabije i Mima. Mezitím vyčerpaný Wotan vzdává boj proti lidské lásce. Siegfried se dostane až ke skále s Brunnhildou, kde projde prstencem ohně až ke spící panně a probudí ji polibkem. Osvobozená Brunhillda se vzdává svých magických schopností Valkýry a milostný vztah se Siegfriedem pečetí prokletým prstenem.

Soumrak bohů (Götterdämmerung) celý cyklus šťastně uzavírá. V jeho úvodu Hagen, syn zlého Alberiche, vymyslí ďábelský plán, jak Siegfrieda zabít a ukrást prsten Brunnhildě. Přesvědčí svoji nevlastní sestru Gutrunu, aby Siegfriedovi uvařila nápoj zapomnění. Otupený Siegfried zapomene na lásku k Brunnhildě, unese ji a prsten ukradne. Prsten však po právu patří pannám Rýna, které Siegfrieda poprosí, aby jim ho vrátil. Ten však odmítne. Ke slovu se konečně dostane Hagen, který Siegfrieda zbaběle bodne do zad oštěpem. Když se mu ale pokusí prsten sebrat, objeví se Brunnhilda, prsten sebere, zapálí hranici s mrtvým Siegfriedem a sama pak vpluje do plamenů, čímž navždy ukončí zkaženou nadvládu bohů. Její oběť navrátí prsten Rýnským pannám a vlády nad světem se ujímá čistá lidská láska.

Jak vypadá obal hry?
Svět je plný zvláštních věcí. Existují zvláštní auta, zvláštní šaty, zvláštní školy… a samozřejmě i zvláštní lidé (nebudeme jmenovat, že :o)). Zvláštní jsou taktéž počítačové hry. A ze všeho nejvíc ty francouzské. Můžeme si říkat co chceme o mentalitě Američanů, ale „zvláštnosti“ Francouzů se to ani zdaleka nevyrovná. Tedy alespoň co se herního průmyslu týče. Za mistra ve tvorbě her, jejichž podstatu (a nebo myšlení jejich tvůrců) není dvakrát jednoduché pochopit, považuji - kromě mrtvého Crya - společnost Arxel Tribe. Ta se v roce 1998 prezentovala šesticédéčkovým kolosem RING, jenž si bez váhání troufám označit za herní „těžkou literaturu“, kterou pochopí jen nadšenci nebo věci znalí lidé. Já nejsem ani jedno, ani druhé. Operu nesnáším a o Wagnerově Prstenu Nibelungů (jímž se hra nechala inspirovat) jsem slyšel jen z doslechu. Proto, když jsem během léta splnil jeden ze svých adventurních restů a RING si zahrál, ve mně zůstaly jen pocity zmatení a nepochopení. Tak, jako v mnoha dalších hráčích po celém světě (soudě dle reakcí na internetu a poměrně nízkých hodnoceních v zahraničních magazínech). Druhý díl měl být, alespoň dle tvůrců, v lecčems jiný. A lepší, pochopitelně. Mno… musím přiznat, že tentokráte se Arxel Tribe trefili přímo do černého… prostoru dva metry vedle terče. Pod pojmy „hratelnost“ a „zábava“ si evidentně každý představujeme něco diametrálně odlišného.

Ring II Jeden ze sporných bodů prvního dílu spočívá v tom, že pokud hráč není s obsahem Wagnerovy opery alespoň zběžně obeznámen, má z dění na obrazovce mírně řečeno zmatek – alespoň tedy zpočátku. V tomto směru si Ring II může se svým předchůdcem podat ruce. Příběh, který sleduje, vychází z oper Siegfried a Soumrak bohů (viz. tabulka napravo), jejichž děj je sice sám o sobě velice zajímavý, ale ve hře působí spíše nevýrazným a zpočátku řekl bych až „zazděným“ dojmem. Autoři ho totiž odkrývají jen postupně a začínají takříkajíc od píky, kdy hráč neznalý Wagnerovy opery vůbec netuší, která bije. Ocitáte se v roli malého nedospělého jinocha, uzavřeného v podzemní kovárně z minulého dílu dobře známého nibelungského trpaslíka Mima. Nic si nepamatujete. Nemáte jméno. Pro Mima jste prostě „nikdo“ - jeho sluha, jeho otrok. Neustále vás sekýruje, pokřikuje na vás, nenechá vás ani chviličku v klidu. Po nějakém čase se z tohoto deprimujícího prostředí naštěstí dostanete a za pomoci dvou černých ptáků se přenesete na nějaký Ring II palouček u skály v lese. Nevědomost a tápání však pokračuje i zde a vsadím se, že ti méně trpěliví v tuto chvíli odpadnou, protože hra neposkytuje žádný cíl, za kterým jít. Teprve až v okamžiku, kdy se díky náklonnosti bohů dozvíte kdo jste a jaký je smysl vašeho putování, můžeme o hře tvrdit, že skutečně MÁ příběh. A pokud se o něm chcete již nyní dozvědět něco více, přečtěte si stručný obsah zmíněných dvou oper, kterých se příběh Ringu II poměrně pevně drží. Napovím vám jen jediné: jméno hlavního hrdiny je Siegfried.

Za další sporný bod se dá považovat hratelnost, opírající se o klasické „francouzské puzzly“. Jejich charakteristickým znakem je minimální spojitost s dějem a spíše se o nich dá říci, že si vytvářejí svůj vlastní mini-svět uprostřed světa herního. Zde se tvůrci z prvního dílu trošku poučili a úkolů typu „seber 7 kousků různých kovů a poskládej je na správná místa po stranách přesýpacích hodin, jinak se z téhle místnosti nedostaneš“ je zde znatelně méně. Prázdné místo, které po nich zbylo, nahradily jednak klasické logické puzzly (díky bohu!), ale též nesmyslně otravné a nudné Ring II „mechanické“ úkoly. S těmi se bohužel autoři prezentují hned v samotném úvodu hry – patrně proto, aby nám hraní hned od začátku pěkně znechutili. Abych byl konkrétní, tak třeba v Mimově kovárně je nutné foukat měchem vzduch do výhně nebo pomocí páky rozpohybovat kladivo. Vše se ovládá tím způsobem, že chytnete myš a šoupete s ní ze strany na stranu tak dlouho, dokud program neuzná za vhodné vás těch muk zbavit.

A když už jsem nakousl tu myš, musím vám s politováním sdělit, že její mrštnosti využijete pouze v menu nebo právě při řešení několika konkrétních puzzlů. Arxel Tribe totiž již více než rok staví své hry na novém enginu Cinergy (3rd person pohled, renderované lokace, 3D postavy), který pro ovládání pohybu hlavní postavy podporuje pouze klávesnici. V zásadě bych proti tomu nic neměl, protože vlastní ovládání je vcelku jednoduché a ke spokojenosti stačí šipky pro pohyb a 3 klávesy pro akci, běh a skok, nicméně navigace postavičky po spleti předrenderovaných obrazovek a nalezení východu z nich je občas docela zapeklitý úkol. To vše navíc ztěžuje tradiční problém Cinergy enginu - práce kamer, jejichž vzájemné přepínání je naprosto šílené. V extrémních případech dochází i k takovým zmatečnostem, že během jediného kroku hlavní postavičky se kamera přepne hned třikrát v rychlém sledu za sebou. Tato chyba mimochodem odrovnala jinak obstojný titul Casanova, v němž před více než rokem zažil engine Cinergy premiéru.

Ring II Ošemetným důsledkem změny ovládání z myšky na klávesnici bývá fakt, že tvůrci podléhají nutkání přidat do hry nové elementy, které podle nich „obohatí“ hratelnost. Výsledek však obvykle nedopadne dobře a Ring II je toho živým důkazem. Arxel Tribe si pro nás připravili takové „zpestření“, jako průchod tunelem, v němž se musíme vyhýbat šlehajícím plamenům, útěk před stěnou s ostnatými hroty, skákání přes prohlubně a jiné překážky nebo chůze po uzounkých lávkách nad bezednou propastí. Samozřejmě, že každý chybný krok znamená okamžitou smrt a řeknu vám, že z té zhruba stovky úmrtí v průběhu celé hry jsem začínal propadat beznaději a na mysl se mi draly takové šílenosti, jako je sepsání poslední vůle. K tomu všemu si ještě tvůrci vymysleli neskutečnou pitomost, že hlavní hrdina nebude mít inventář a může mít u sebe pouze jediný předmět, který právě drží v ruce. Je sice pravda, že ve hře příliš věcí k sebrání není, ale i tak se nevyhnete otravnému lítaní po lokacích ve snaze najít místo, kam jste který předmět odložili.

Stručně ze života Richarda Wagnera

Richard Wagner Richard Wagner je po právu nazýván nejněmečtější ze všech Němců. Byl to skladatel, dirigent, básník a myslitel, který obrovskou měrou přispěl do pokladnice světové kultury. Jeho životní dráha započala 23. května 1813 v Lipsku. Přesně po půl roce mu umírá otec Friedrich, deset měsíců nato se jeho matka znova vdává. To už Wagnerovi bydleli v Drážďanech. V roce 1822 Richard nastupuje na gymnasium Nikolai a postupně v něm roste touha stát se hudebníkem. Roku 1831 začal studovat hudbu na Lipské univerzitě a odstartoval tak svoji bohatou kariéru. Již o rok později mu vychází v tisku první klavírní sonáta, mezitím skládal jevištní hudbu v lipském divadle, v následujících pěti letech složil libreto opery Svatba, Rienzi a operu Víly. Následovalo divoké období, kdy v roce 1839 utekl před věřiteli do Paříže a o deset let později zase do Curychu. Svému životnímu dílu o prstenu Nibelungů se začal věnovat již od roku 1850, samostatné operní kousky však vytvořil až později. Rýnské zlato mělo premiéru 22. září 1869, Valkýra 26. června 1870, obojí v Mnichově. Siegfrieda pak dokončil v roce 1869 (pojmenoval po něm dokonce i svého syna) a Soumrak bohů o pět let později. Zemřel 13. února 1883 v Palazzo Vendramin v Benátkách.
Zdroj: http://sweb.cz/richard-wagner.cz

Na všechny tyhle nesnáze a nepříjemnosti působí jako balzám na duši design a atmosféra herního prostředí, kterým může celá hra vděčit za to, že ji v podstatě zachránily a pokropily živou vodou. Děj hry vás zavede na překrásná až dech beroucí místa známá z Wagnerových oper, mezi něž patří nádherné zelené lesy, pusté pláně, různé chrámy, temná sluj draka Fafnera či skála Ring II se spící Brunnhildou. Potkáte též řadu známých postaviček, ať už je to zmíněný Mime, král trpaslíků Alberich nebo samotný král bohů Wotan. Graficky je vše vykresleno do nejmenšího detailu. Lokace hýří barvami a vdechují hře život, především díky celé plejádě drobných animací poletujících ptáčků, bublající lávy, třpytivých vodopádů nebo různých efektů kouře a mlhy. Taktéž modely postaviček se vyvedly velice obstojně a jejich věrohodných pohybů využívají tvůrci i během nehratelných sekvencí, které jsou z valné části tvořeny v herním enginu a mnohem méně prostřednictvím filmových sekvencí, jimiž byl doslova přecpán předchozí díl. Celá tahle pastva pro oči je doplněna kvalitními zvukovými efekty a především famózní Wagnerovou hudbou, která svými motivy ve správných chvílích navozuje dramatičnost, poklidnost nebo romantiku. Paradoxně musím říct, že právě hudba – to jediné, co autoři Ringu II sami nevytvořili – je na celé hře to vůbec nejlepší.

RING: Legenda o Nibelunzích

Ring Jelikož se na BonusWebu nenachází recenze na první RING, dovolím si vám ho zde ve stručnosti představit. Pro nezasvěcené hráče abstraktní příběh čerpá z prvních dvou částí Wagnerovy opery, nazvaných Rýnské zlato a Valkýra. Děj je rozdělen na čtyři samostatné části, z nichž každá má svého vlastního hlavního hrdinu (Alberich, Loge, Siegmund, Brunnhilda). Hra je postavena na originálních, ale s dějem nesouvisejících puzzlech a obdobně jako druhý díl na kvalitní grafice a původní Wagnerově hudbě. Vzhledově je nesporná podobnost se sérií Atlantis, jelikož RING běží na obdobném enginu s možností volného rozhlížení a ovládá se pohodlně myší. Styl hratelnosti je věcí osobního vkusu – kupříkladu mě hra příliš neoslovila a považuji ji jen za průměrnou adventuru s dobrou grafikou, nicméně existují lidé, kteří z ní byli doslova nadšení. Každopádně pokud se RING rozhodnete vyzkoušet a přitom neumíte dobře anglicky, na stránkách www.cestiny.cz si můžete stáhnout češtinu od známého Mrazíka.
Hodnocení: 65%

A možná ještě více paradoxní je, že i přes podprůměrnou hratelnost a nepohodlné ovládání mi něco uvnitř brání tuhle hru Ring II vyloženě sestřelit, což by si dost možná zasloužila. Patrně to bude tím, že pln nejasností po dohrání prvního dílu jsem si obsah Wagnerovy opery nastudoval a pochopil tak to, co se pánové a dámy z Arxel Tribe snažili svými hrami říct. Díky tomu jsem poznal pozadí jinak zastřeného příběhu Ringu II, vztahy mezi postavami, které v něm vystupují, a dokonce jsem se i těšil na setkání s obry nebo půvabnou Brunnhildou, jejíž láska byla Siegfriedovi osudem předurčena. Tohle všechno ale bude naprosté tabu pro hráče, který o Wagnerově opeře ví jen to, že existuje. V takovém případě je váha kladů a záporů jednoznačně nakloněna na negativní stranu, neboť to, čeho si hráč bude v prvé řadě všímat, je nejasný příběh, nudné puzzly, nedokonalé ovládání a nakonec i krátká hrací doba (+/- 10 hodin). A pro takového hráče vyústilo dvouleté snažení francouzských vývojářů v nejslabší adventuru, jakou ve své šestileté historii vytvořili.

RING II: Twilight of the Gods
Výrobce: Arxel Tribe
Vydavatel: Wanadoo Edition
Distribuce v ČR: není rozhodnuto
Stáhněte si: demo, screenshoty, trailer
Oficiální homepage: http://ring2.arxeltribe.com/
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 550 MHz, 256 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Další „podivnost“ z francouzské adventurní líhně, na níž se, s výjimkou technického zpracování, hledají pozitiva jen velmi těžce.
Hodnocení 55%

Autor:


Témata: Atlantida


Nejčtenější

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Civilization III
Třetí díl kultovní Civilization je dočasně zdarma. Nepropásněte ho

Využijte časově omezené nabídky a zařaďte si starší, ale stále skvěle hratelný třetí díl Civilizace do vaší steamové knihovny úplně zdarma.  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Porsche v Gran Turismo Sport
Unikátní edice Gran Turisma s opravdovým autem se už prodala

Jediný kus sběratelské edice závodního Gran Turisma, která mimo jiné obsahovala i skutečné závodní auto, se prodal vskutku rychle. A to navzdory ceně...  celý článek

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Hearthstone: Knights of the Frozen Throne patří k těm nejzábavnějším expanzím

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.