|
Prsten Nibelungů - opera
K napsání této opery se nechal Wagner inspirovat starogermánským eposem „Píseň o Nibelunzích“, z nějž si vypůjčil jeho základní motivy, zaměřené na životní příběhy bájného reka Siegfrieda, trpaslíka Alberiche, ztepilého Wotana a valkýry Brunnhildy, jejichž osudy jsou ovlivňovány nadpřirozenými bytostmi. Celý operní cyklus sestává ze čtyř částí: |
| Jak vypadá obal hry? |
 |
Jeden ze sporných bodů prvního dílu spočívá v tom, že pokud hráč není s obsahem Wagnerovy opery alespoň zběžně obeznámen, má z dění na obrazovce mírně řečeno zmatek – alespoň tedy zpočátku. V tomto směru si Ring II může se svým předchůdcem podat ruce. Příběh, který sleduje, vychází z oper Siegfried a Soumrak bohů (viz. tabulka napravo), jejichž děj je sice sám o sobě velice zajímavý, ale ve hře působí spíše nevýrazným a zpočátku řekl bych až „zazděným“ dojmem. Autoři ho totiž odkrývají jen postupně a začínají takříkajíc od píky, kdy hráč neznalý Wagnerovy opery vůbec netuší, která bije. Ocitáte se v roli malého nedospělého jinocha, uzavřeného v podzemní kovárně z minulého dílu dobře známého nibelungského trpaslíka Mima. Nic si nepamatujete. Nemáte jméno. Pro Mima jste prostě „nikdo“ - jeho sluha, jeho otrok. Neustále vás sekýruje, pokřikuje na vás, nenechá vás ani chviličku v klidu. Po nějakém čase se z tohoto deprimujícího prostředí naštěstí dostanete a za pomoci dvou černých ptáků se přenesete na nějaký
palouček u skály v lese. Nevědomost a tápání však pokračuje i zde a vsadím se, že ti méně trpěliví v tuto chvíli odpadnou, protože hra neposkytuje žádný cíl, za kterým jít. Teprve až v okamžiku, kdy se díky náklonnosti bohů dozvíte kdo jste a jaký je smysl
vašeho putování, můžeme o hře tvrdit, že skutečně MÁ příběh. A pokud se o něm chcete již nyní dozvědět něco více, přečtěte si
stručný obsah zmíněných dvou oper, kterých se příběh Ringu II poměrně pevně drží. Napovím vám jen jediné: jméno hlavního hrdiny je Siegfried.
Za další sporný bod se dá považovat hratelnost, opírající se o klasické „francouzské puzzly“. Jejich charakteristickým znakem je minimální spojitost s dějem a spíše se o nich dá říci, že si vytvářejí svůj vlastní mini-svět uprostřed světa herního. Zde se tvůrci z prvního dílu trošku poučili a úkolů typu „seber 7 kousků různých kovů a poskládej je na správná místa po stranách přesýpacích hodin, jinak se z téhle místnosti nedostaneš“ je zde znatelně méně. Prázdné místo, které po nich zbylo, nahradily jednak klasické logické puzzly (díky bohu!), ale též nesmyslně otravné a nudné
„mechanické“ úkoly. S těmi se bohužel autoři prezentují hned v samotném úvodu hry – patrně proto, aby nám hraní hned od začátku pěkně znechutili. Abych byl konkrétní, tak třeba v Mimově kovárně je nutné foukat měchem vzduch do výhně nebo pomocí páky rozpohybovat kladivo. Vše se ovládá tím způsobem, že chytnete myš a šoupete s ní ze strany na stranu
tak dlouho, dokud program neuzná za vhodné vás těch muk zbavit.
A když už jsem nakousl tu myš, musím vám s politováním sdělit, že její mrštnosti využijete pouze v menu nebo právě při řešení několika konkrétních puzzlů. Arxel Tribe totiž již více než rok staví své hry na novém enginu Cinergy (3rd person pohled, renderované lokace, 3D postavy), který pro ovládání pohybu hlavní postavy podporuje pouze klávesnici. V zásadě bych proti tomu nic neměl, protože vlastní ovládání je vcelku jednoduché a ke spokojenosti stačí šipky pro pohyb a 3 klávesy pro akci, běh a skok, nicméně navigace postavičky po spleti předrenderovaných obrazovek a nalezení východu z nich je občas docela zapeklitý úkol. To vše navíc ztěžuje tradiční problém Cinergy enginu - práce kamer, jejichž vzájemné přepínání je naprosto šílené. V extrémních případech dochází i k takovým zmatečnostem, že během jediného kroku hlavní postavičky se kamera přepne hned třikrát v rychlém sledu za sebou. Tato chyba mimochodem odrovnala jinak obstojný titul Casanova, v němž před více než rokem zažil engine Cinergy premiéru.
Ošemetným důsledkem změny ovládání z myšky na klávesnici bývá fakt, že tvůrci podléhají nutkání přidat do hry nové elementy, které podle nich „obohatí“ hratelnost. Výsledek však obvykle nedopadne dobře a Ring II je toho živým důkazem. Arxel Tribe si pro nás připravili takové „zpestření“, jako průchod tunelem, v němž se musíme vyhýbat šlehajícím plamenům, útěk před stěnou s ostnatými hroty, skákání přes prohlubně a jiné překážky nebo chůze po uzounkých lávkách nad bezednou propastí. Samozřejmě, že každý chybný krok znamená okamžitou smrt a řeknu vám, že z té zhruba stovky úmrtí v průběhu celé hry jsem začínal propadat beznaději a na mysl se mi draly takové šílenosti, jako je sepsání poslední vůle. K tomu všemu si ještě tvůrci vymysleli neskutečnou pitomost, že hlavní hrdina nebude mít inventář a může mít u sebe pouze jediný předmět, který právě drží v ruce. Je sice pravda, že ve hře příliš věcí k sebrání není, ale i tak se nevyhnete otravnému lítaní po lokacích ve snaze najít místo, kam jste který předmět odložili.
|
Richard Wagner je po právu nazýván nejněmečtější ze všech Němců. Byl to skladatel, dirigent, básník a myslitel, který obrovskou měrou přispěl do pokladnice světové kultury. Jeho životní dráha započala 23. května 1813 v Lipsku. Přesně po půl roce mu umírá otec Friedrich, deset měsíců nato se jeho matka znova vdává. To už Wagnerovi bydleli v Drážďanech. V roce 1822 Richard nastupuje na gymnasium Nikolai a postupně v něm roste touha stát se hudebníkem. Roku 1831 začal studovat hudbu na Lipské univerzitě a odstartoval tak svoji bohatou kariéru. Již o rok později mu vychází v tisku první klavírní sonáta, mezitím skládal jevištní hudbu v lipském divadle, v následujících pěti letech složil libreto opery Svatba, Rienzi a operu Víly. Následovalo divoké období, kdy v roce 1839 utekl před věřiteli do Paříže a o deset let později zase do Curychu. Svému životnímu dílu o prstenu Nibelungů se začal věnovat již od roku 1850, samostatné operní kousky však vytvořil až později. Rýnské zlato mělo premiéru 22. září 1869, Valkýra 26. června 1870, obojí v Mnichově. Siegfrieda pak dokončil v roce 1869 (pojmenoval po něm dokonce i svého syna) a Soumrak bohů o pět let později. Zemřel 13. února 1883 v Palazzo Vendramin v Benátkách.
Na všechny tyhle nesnáze a nepříjemnosti působí jako balzám na duši design a atmosféra herního prostředí, kterým může celá hra vděčit za to, že ji v podstatě zachránily a pokropily živou vodou. Děj hry vás zavede na překrásná až dech beroucí místa známá z Wagnerových oper, mezi něž patří nádherné zelené lesy, pusté pláně, různé chrámy, temná sluj draka Fafnera či skála
se spící Brunnhildou. Potkáte též řadu známých postaviček, ať už je to zmíněný Mime, král trpaslíků Alberich nebo samotný král bohů Wotan. Graficky je vše vykresleno do nejmenšího detailu. Lokace hýří barvami a vdechují hře život, především díky celé plejádě drobných animací poletujících ptáčků, bublající lávy, třpytivých vodopádů nebo různých efektů kouře a mlhy. Taktéž modely postaviček se vyvedly velice obstojně a jejich věrohodných pohybů využívají tvůrci i během nehratelných sekvencí, které jsou z valné části tvořeny v herním enginu a mnohem méně prostřednictvím filmových sekvencí, jimiž byl doslova přecpán předchozí díl. Celá tahle pastva pro oči je doplněna kvalitními zvukovými efekty a především famózní Wagnerovou hudbou, která svými motivy ve správných chvílích navozuje dramatičnost, poklidnost nebo romantiku. Paradoxně musím říct, že právě hudba – to jediné, co autoři Ringu II sami nevytvořili – je na celé hře to vůbec nejlepší.
|
Jelikož se na BonusWebu nenachází recenze na první RING, dovolím si vám ho zde ve stručnosti představit. Pro nezasvěcené hráče abstraktní příběh čerpá z prvních dvou částí Wagnerovy opery, nazvaných Rýnské zlato a Valkýra. Děj je rozdělen na čtyři samostatné části, z nichž každá má svého vlastního hlavního hrdinu (Alberich, Loge, Siegmund, Brunnhilda). Hra je postavena na originálních, ale s dějem nesouvisejících puzzlech a obdobně jako druhý díl na kvalitní grafice a původní Wagnerově hudbě. Vzhledově je nesporná podobnost se sérií Atlantis, jelikož RING běží na obdobném enginu s možností volného rozhlížení a ovládá se pohodlně myší. Styl hratelnosti je věcí osobního vkusu – kupříkladu mě hra příliš neoslovila a považuji ji jen za průměrnou adventuru s dobrou grafikou, nicméně existují lidé, kteří z ní byli doslova nadšení. Každopádně pokud se RING rozhodnete vyzkoušet a přitom neumíte dobře anglicky, na stránkách www.cestiny.cz si můžete stáhnout češtinu od známého Mrazíka.
A možná ještě více paradoxní je, že i přes podprůměrnou hratelnost a nepohodlné ovládání mi něco uvnitř brání tuhle hru
vyloženě sestřelit, což by si dost možná zasloužila. Patrně to bude tím, že pln nejasností po dohrání prvního dílu jsem si obsah Wagnerovy opery nastudoval a pochopil tak to, co se pánové a dámy z Arxel Tribe snažili svými hrami říct. Díky tomu jsem poznal pozadí jinak zastřeného příběhu Ringu II, vztahy mezi postavami, které v něm vystupují, a dokonce jsem se i těšil na setkání s obry nebo půvabnou Brunnhildou, jejíž láska byla Siegfriedovi osudem předurčena. Tohle všechno ale bude naprosté tabu pro hráče, který o Wagnerově opeře ví jen to, že existuje. V takovém případě je váha kladů a záporů jednoznačně nakloněna na negativní stranu, neboť to, čeho si hráč bude v prvé řadě všímat, je nejasný příběh, nudné puzzly, nedokonalé ovládání a nakonec i krátká hrací doba (+/- 10 hodin). A pro takového hráče vyústilo dvouleté snažení francouzských vývojářů v nejslabší adventuru, jakou ve své šestileté historii vytvořili.
| RING II: Twilight of the Gods | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
