(Ladislav Leimer) Rocky Balboa je nezapomenutelná filmová postava, která zamířila i na pole videoher a zná jí téměř každý. S odumírající slávou Sylvestera Stalloneho však vzala legenda za své a mnozí na slavného boxera, přezdívaného „Italský Hřebec“ již zapomněli. Jiní však nikoliv, včetně samotného představitele hlavního hrdiny, který se rozhodl po šestnácti letech pro znovuvzkříšení jedné z největších legend stříbrného plátna.
Film, jenž se jmenuje stejně jako jeho hlavní postava, se nese v očekávaném duchu zašlé slávy a jejího znovuzískání. Stallonovi to evidentně nedalo a sáhl po stejném konceptu, jako před šestnácti lety. Zatímco však v Rocky V se již slavný Ital na souboj v ringu nezmohl, tak po neuvěřitelné dekádě let se sám rozhodl pro změnu. Můžeme tak polemizovat a přirovnat Rockyho snažení se o návrat do ringu ke snaze samotného Stalloneho proniknout opět mezi Hollywoodskou elitu, ale vezmi to čert, filmovou sérii mám rád, tak proč nedat snímku šanci. Nebudu si hrát na letitého znalce série, sám jsem se narodil až rok po natočení čtvrtého snímku, ale v mém měřítku se rovná celá série opravdové klasice sportovních filmů. Nemusíte se mnou souhlasit, ale hlavní představitel podle mě nikdy nebyl hercem v pravém slova smyslu, ale svojí rolí boxera prostě žil a dýchal. Ve snímku Rocky Bolboa prošla jeho postava výraznou proměnou, kterou mají na svědomí přibývající roky. To je pochopitelný fakt a tato nová role Stalloneovi jde bez výhrad, stejně jako neustálé debatování o stáří a jeho útrapách.
Jakmile však dojde k dialogům na téma „rány, které nám život udělil“, tak je zle. Tyto dialogy jsou k zoufání nudné, patetické a divákovi vykouzlí na tváři buďto výraz naprostého znechucení z výslovné debility těchto rozhovorů, nebo úsměv a to ze stejného důvodu. Fanoušci série pak budou nejspíše rozladěni z toho, že v tomto stylu se nese přibližně 75% filmu. Pokud však z biografu neodejdete již při prvních nudných pasážích, tak se ve finále nějaké té boxerské nadílky přece jenom dočkáte, ale její kvality jsou rozporuplné. Co mě však opravdu zarazilo, byla absolutně nevhodná délka pasáží, ve kterých hlavní hrdina trénuje a které byly pro celou sérii tolik typické. Zkráceny byly na minimum a polovinu z nich jste již stejně viděli v traileru. Velká škoda. Ne úplně ideální je obsazení filmu. Stallone jako Balboa sice občas podává rozporuplný výkon, ale nikoho jiného si v této roli nedokáži a ani nechci představit. Mnohem větší prostor, než v předchozích dílech dostal Burt Young v roli Rockyho švagra Pauliho. Tato postava je jednou z nejpovedenějších z celého snímku. Ostatní jsou víceméně klasickými lidmi z boxerské branže a Rockyho okolí a v jejich charakterech naleznete víceméně typická klišé všech filmových žánrů (opuštěná matka, syn žijící ve stínu svého rodiče atd.).
Oproti Michalovi jsem však nebyl příliš nadšen z role hlavního Rockyho rivala. Antonio Tarver, jeden z nejlepších boxerů současné doby se v ringu pohybuje jistě jako profesionál, ale jeho postavě Masona Dixona mnohé chybí. Všichni předchozí Rockyho soupeři, ať už Apollo Creed, Clubber Lang, nebo Ivan Drago v sobě měli špetku nadsázky, která jejich charakterům však nic neubírala. Mason Dixon je prostě boxer, tečka.
Film Rocky Balboa je jako všechny videoherní zpracování této legendární série. Přináší s sebou spoustu příjemných, nostalgických vzpomínek, ale jeho obsah za moc nestojí. Je totiž opravdu úplně jedno, jestli budete hrát hru Rocky, Rocky Legends, nejnovější herní adaptaci Rocky Balboa dle zde recenzovaného filmu, nebo sledovat snímek samotný. Tento pocit je neodbytný, jako touha samotného Rockyho po návratu na výsluní. Pokud nemáte k předchozím dílům filmové série žádný vztah, tak si můžete od mého výsledného hodnocení odečíst libovolný počet procent a na snímek zapomenout. Věřte mi, v tomto případě je tomu opravdu tak. Objektivně přiznávám, že mé hodnocení je „tak“ vysoké jen díky oné zmiňované nostalgii a vzpomínkám, jak jsem jako malý kluk sledoval celou ságu v televizi.
Hodnocení: 50%
(Michael Mlynář) Upřímně řečeno, filmy obecně jsou mi docela fuk, protože se nedají ovládat gamepadem a nad nejrůznějšími příběhovými „zápletkami“ v masové produkci se člověk maximálně tak naštve, že z něj tvůrci dělají blbce. Když ale jde do kin šestý díl Rockyho, tedy série, na níž jsme vyrůstali na prvních videokazetách s šestou kopií filmu dabovaného ještě simultánně (kdo ví, jestli to byl vůbec dabing nebo si ten český překlad jen spatra někdo vymýšlel). Každopádně je Rocky přesně tím filmem, na který se v případech příznivců bojových sportů, jako jsme my, chodí kolektivně, radostně a jednotně.
Neméně upřímně řečeno, Rocky Balboa stojí jako film za starou bačkoru. Jasně, za těch pět předchozích dílů jsme si již zvykli na různé hlášky typu „Hej Tomy, neslyšel jsem gong“, nebo třeba naši mega-oblíbenou „-Je tam Picasso, ten se ti bude líbit. - Jo, já mám rád každýho.“ Tyhle hlášky dokonce máme rádi, a je tedy dobře, že se s nimi setkáváme i zde. Úderem okamžiku, kdy se ale Rocky nebo kdokoliv jiný pustí do filozofování o životě, vesmíru a vůbec, jde celý film do kytek. Tyto pasáže jsou nudné, pitomé a film vlastně jen zdržují a natahují.
A to i přesto, že jinak je zápas zvládnut velmi dobře, zejména po stránce atmosféry. Narvaná hala hučí jako v reálu a ocenil jsem přítomnost i dalších známých jmen. Vedle Tarvera se zde mihne i Mike Tyson, jenž podobně jako v reálu v posledních letech akorát pokřikuje na borce nějaké ty provokačky, a fanouška boxu potěší i výskyt známého ring announcera Michaela „Let´s get ready to rrrrumbleeeee“ Buffera v roli – ehm- ring announcera. Tyto postavy dodávají filmu, respektive jednomu jejímu úseku, slušný punc reálného nádechu, jenž je ovšem zadupán do země v okamžiku úvodního gongu, respektive prvního Rockyho úderu v zápase.
(Ondřej Zach) Představte si následující situaci. Na jedné straně máme současného šampiona v boxu, se kterým nikdo nechce zápasit, protože všechny oponenty „zlikviduje“ do několika málo sekund. Na druhé straně stojí boxer šampion - důchodce, jenž má pocit, že tam někde uvnitř je „to zvíře, který musí ven“. V ringu sice tak úplně nevyhraje, ale v kontextu situace ano. Říkáte, že film podobných kvalit by nešel ani na videokazety? Tak to se pletete. Jediný, kdo si něco takového může dovolit, je bezesporu Sylvester Stallone a jeho Rocky.
Pilířem série vždy byl čas tréninku, který se bohužel smrskl do jednoho zhruba pětiminutového klipu. Grandiózní finále nepostrádá šťávu – především pak kvalitní střih a vynikající atmosféru, poněvadž Rocky nikdy nebyl o technice boxování. V prvních okamžicích se možná neubráníte úsměvu, když uvidíte mladého, vytrénovaného boha, proti kterému stojí stařík se zataženým břichem. Alespoň že měl Stallone tolik soudnosti, že ve vlastním scénáři nenechal sám sebe vyhrát, přesto v kontextu situace vyhrál na plné čáře a uštědřil mladíkovi pořádnou lekci. Nechybí ani pár tradičních hlášek, kdy Rocky třeba odpoví, že Jamajka bude někde v Evropě a podobně. Co k filmu dodat. Rozhodně nevybočuje z intencí předchozích dílů, ačkoliv úvodní část (polovina) je zbytečně ukecaná. Přesto nejsem zklamán, Rocky Balboa je dokonalý propadák v tom smyslu jak jsme jej všichni čekali, nicméně pokud máte tuto sérii rádi, není co řešit. Z mého pohledu jde o vcelku pěknou tečku za celou sérií. Mladistvým intelektuálům samozřejmě nedoporučujeme.
Zklamán jsem byl pak ale zejména z toho, že velmi malý prostor zde zaujímá samotný zápas a trénink. Když jsem se před časem doslechl, že v roli úhlavního protivníka Dixona se představí Antonio Tarver, boxer, která má na kontě i skalp Roye Jonese, pojalo mě podezření, že boxingové úseky budou konečně ztvárněny nějak rozumně. Toto podezření se ale samozřejmě ukázalo jako liché, jelikož na Tarverovi je vidět, že už něco odboxováno má, nicméně Italian Stallion je v ringu opět tragický. Sice je to omluveno hned na začátku tréninku tím, že už sotva drží pohromadě, a tak jediné, co zvládne, jsou mocně silné rány, ale i tak to působí prostě pitomě. Když dostane Rocky ránu, zacloumá to celým jeho tělem, takže to spíš připomíná taneční, a když začne již v prvním kole zápasu sázet ukrutné haymakery (zpočátku navíc svého soupeře míjí asi tak o dva metry), je dojem z boxu v nenávratnu.
Z kina jsem neodcházel vyloženě zklamán, ale nutno podotknout, že to bylo zejména díky výskytu známých tváří, což jistě potěší nejednoho fanouška boxu. Zbytek filmu je ale rozvleklý, nevýrazný a vlastně i zbytečný. Osobně mě Rocky Balboa neurazil, ale námitkám Ondry a Ládi musím zároveň dát za pravdu. Kdyby už byl film na DVD, docela bych na něj znovu kouknul i rád, ale do kina by mě na něj znovu jít nedokázal donutit ani samotný Rocky, který je i přes evidentní věkovitost Sylvestera Stalloneho stále o mnoho větší korba než celé osazenstvo naší redakce dohromady.
Rocky Balboa v podstatě nemá děj. Rocky se stará o svoji restauraci, kde hostům vypráví historky z ringu (pravý hák, levý hák...), vzpomíná na svojí zesnulou ženu a žije především z minulosti. Vlastní syn se mu víceméně vyhýbá, poněvadž se nedokáže vymanit ze stínu slavného otce. Rozjímáním na hřbitově, filozofováním o životě a rozhovory se starými známými uteče více jak polovina filmu. Všechno změní až počítačem simulovaný zápas v televizi, v němž se utkal Rocky s Masonem 'The Line' Dixonem, současnou jedničkou, a mladíka porazí. V hlavách manažerů se zrodí ďábelský plán – připravit exhibiční utkání mezi Rockym a Dixonem.
