Roland Garros 2001 vypadá na první pohled skvěle. Hezká encyklopedie, šestnáct dvorců a spousta tenistů. Navíc od doby vydání hry Roland Garros uplynul rok a mezi tím nebylo po tenisové simulaci ani vidu ani slechu. Cryo už tradičně během průběhu skutečného Roland Garros vydává stejnojmennou hru, která se snaží zavlažit herní sucho na poli tenisových simulací.
Nedočkavci si mohou hned na začátku zvolit sólový zápas a vrhnout se na svého soupeře. Kromě povinné dvouhry Roland Garros 2001 nabízí i čtyřhru. Obě varianty si můžete zahrát s kamarády na jednom počítači, dokonce čtyřhra jde hrát na všechny způsoby (buď s kamarádem proti dvěma tenistům, nebo oba proti sobě s jedním počítačovým spoluhráčem – to vám vzhledem k demenci počítače vřele nedoporučuji, viz. popisky u obrázků). Celkem Rolland Garros 2001 nabízí šestnáct tenistů a šestnáct tenistek, ale polovina z nich je skryta vašim zrakům a jak jinak – musíte si je vybojovat. Vámi vybraný tenista (tenistka) může mlátit do míčku celkem osmi pálkami, které se od sebe liší několika parametry, avšak v samotné hře je rozdíl mezi nimi nepatrný. A nakonec zbývá volba kurtů. Těch je dohromady šestnáct, pro každou zemi čtyři (viz. níže). Třešničkou na dortu je výběr času, kdy se zápas odehrává, lépe řečeno jestli budete hrát za slunného dne, nebo za šera (na některých kurtech v černočerné noci).
Bohužel, společnost Carapace sehnala licenci jenom na turnaj Roland Garros a na zbylé tři grandslamové turnaje nikoliv. Ze slavné čtyřky je tedy reálný turnaj pouze jeden, ostatní sice svým povrchem a pořadatelskou zemí připomínají skutečné turnaje, ale liší se svým jménem a kurty. Aby bylo vše jasné a snadno pochopitelné, jen tak letem světem si zopakujeme všechny čtyři turnaje Grand Slamu. Asi nejslavnější je Wimbledon, který se hraje na trávě a který je právě v plném proudu. Beton je povrchem dvou turnajů – Australian Open a US Open. A antuka pokrývá dvorce turnaje Roland Garros (French Open). Kromě této čtveřice se na světě hrají desítky dalších turnajů, avšak nejprestižnější a nejlépe hodnocené jsou právě tyto.
Po malé odbočce se vracíme zpět ke hře Roland Garros 2001, která kromě již zmíněného sólového mače nabízí i sehrání celého turnaje. Jak už bylo řečeno výše, všechny turnaje, kromě názvů a kurtů, jsou prakticky identické s Grand Slamem. Abyste vyhráli celý turnaj, musíte porazit celkem čtyři soupeře. Žádné inovace, které by byly jenom na škodu, v Roland Garros 2001 naštěstí nejsou. Turnaj se hraje klasickým pavoukovitým systém, až na to, že hráči nejsou nasazováni, jak tomu ve skutečnosti bývá. V turnajích si čtyřhru zahrát nemůžete, pouze máte na výběr muže či ženy. Pokud turnaje završíte do úspěšného konce, v sólo hře se odkryje několik tenistů a několik dvorců, prosté, že? Poslední variantou hry je trénink, jenž je zhola zbytečný. Podávat a nacvičovat si tak brilantní esa
v tréninku není umožněno, místo toho vám takový ten stroj nadhazuje míčky a vy se musíte trefovat do kuželů na druhé straně dvorce.
K Roland Garros 2001 dostanete i malou encyklopedii. Ta obsahuje stručný profil a fotky nejlepších světových tenistů a tenistek současnosti i minulosti. Rozhodně se nebudete topit v nepřeberném množství údajů, encyklopedie je totiž stručná a za hodinku ji budete znát skoro nazpaměť. Čekal jsem něco na způsob historie turnaje Roland Garros, spoustu fotek a zajímavostí, místo toho je v encyklopedii kromě profilů tenistů ještě kvíz, který se vztahuje k turnaji Roland Garros. Otázky typu - který muž jako první vyhrál po válce nebo třeba která juniorská dvojice vyhrála čtyřhru v roce 1984 - jsou opravdu zajímavé a klidně bych se vsadil, že odpověď na ně neznají ani samotní pořadatelé turnaje Roland Garros.
Až do této chvíle se zdá, že Roland Garros 2001 je dobrá hra. Jenže Roland Garros 2001 si bere své starší bratříčky za vzor a v duchu tradic oplývá stále stejnými chybami. To nejdůležitější – samotný zápas – chlapci z Carapace naprosto odflákli, jak už tomu ostatně bylo i loni a předloni. Všechny povrchy jsou svými vlastnostmi naprosto stejné, takže vůbec nepoznáte, pomineme-li barvu dvorce, zda hrajete na trávě, nebo na antuce. Míček odskakuje co do rychlosti a falše naprosto stejně. Oněch šestnáct + šestnáct hráčů je
relativně vysoké číslo, ale licence na opravdová jména jsou pekelně, až ďábelsky drahé, takže na ně prostě zapomeňte. Každý hráč má několik vlastností (backhand, forehand, rychlost atp.), někdo umí lépe podávat, někdo je zase pořádný rychlík. No jo, ale ve hře žádný rozdíl nepoznáte, protože žádný není. Při výběru hráčů se sice míhají jakési tabulky s atributy, jenomže všichni tenisté v zápasu stejně rychle běhají, stejně silně pinkají do míčku atd. V podstatě si jenom volíte mezi různými jmény a vzhledem. Když už jsme u jmen... některá jsou až nápadně podobná jménům skutečných tenistů, navíc lze každé písmenko přepsat a vytvořit pro každého tenistu nové jméno. Důvod je jasný, ale budeme dělat, že jako nic netušíme a nevíme.
K samotnému zápasu už ani není co dodat, snad jen že rozhodčí na empajru je až příliš pasivní (ani jednou neslezl dolů, aby rozsoudil sporné míčky) a sběrače míčků byste v Roland Garros hledali marně. Na kurt se lze dívat pomocí čtyř kamer, přičemž ani jedna není použitelná k tomu, abyste měli dobrý přehled. Tradiční replay je absolutně nepřehledný a zmatený. Naneštěstí nejde vypnout, takže vás hra po každém pohybu skóre otravuje s opakovaným záběrem, ať už jste udělali dvojchybu nebo se netrefili do míčku. V záchvatu zuřivosti jsem jednou bouchnul do klávesnice a málem ji rozbil. Replay je doslova, a toto slovo mi teď promiňte, idiotský a nikoho nebaví neustále mačkat klávesu, aby se zastavil. K zápasu si ještě neodpustím jednu poznámku. Pokud zkazíte první podání, sem
tam se vám stane, že nemáte druhý pokus a místo toho se soupeři přičte patnáctka. Celá hra Roland Garros je takovýmito chybami prolezlá (už instalace a korektní spuštění je docela oříšek) a v momentě, kdy vyhráváte 5:1 a hra vám spadne, byste nejraději rozmlátili CD s Roland Garros na padrť.
A jak se Roland Garros 2001 ovládá? Špatně. Lépe řečeno, strašně. Oproti minulému roku se vůbec nic nezlepšilo, ba naopak – ovládání kazí celou hru. Popsat ovládání Roland Garros je výkon hodný zvýšení honoráře... Nejraději bych se na to celé vybodl s konstatováním, že ovládání stojí za... ehm... dejme tomu... plesnivý chleba. Pravidla však velí zdůvodnit čtenářům závěrečný verdikt a vězte, že nebýt na hlavu postaveného ovládání, celá tato recenze by se nesla v pozitivním duchu. V praxi odehrání jednoho míčku vypadá zhruba takto (pouze zjednodušená verze): Doběhnete k němu (to je ale někdy dost těžká záležitost), zůstanete stát (taktéž), zmáčknete klávesu pro úder (klávesy ale někdy nereagují) a klávesami pro pohyb určíte, kam míček poletí. Místo dopadu určuje žlutá značka na soupeřově polovině – to je nejtěžší část, protože ona značka neustále „padá“ dolů a nahoru ji posunujete klávesou pro úder. Zdá se vám to nepochopitelné a složité? Ono to také ve skutečnosti je! Celý tento nepraktický systém má několik vážných chyb. První výtka se týká pohybu hráčů na kurtu. Tenisté neběhají šikmo, což je právě u tenisu, kde se pádí za každým míčkem, životně důležitá věc. A aby chyb nebylo málo, tenisté jsou absolutně vygumovaní a
natvrdlí. I laik pozná, jak by se měl hrát smeč a kdy jej použít. V Roland Garros 2001 se však často stává, že míček, jenž si přímo žádá o pořádnou ránu, váš tenista odehraje naprosto ležérně. A proč se o tom zmiňuji? V Rolland Garros 2001 si totiž nemůžete, a teď prosím pozor, vybrat, jak míček zahrajete. Zda soupeře přehodíte lobem nebo to napálíte přímo do jeho hlavy (kruté, ale účinné) nezáleží na vás, ale na vůli počítače. Situaci na kurtu a polohu hráčů počítač obvykle posoudí úplně naopak, než by měl, takže použije ten nejméně vhodný úder. Sami máte k dispozici pouze údery dva, které určují rotaci míčku, ale ve hře je od sebe absolutně nerozeznáte. Suma sumárum – jeden úder, jehož variabilita záleží na počítači.
S obtížností si autoři moc práce nedali, už na tu nejlehčí se pořádně zapotíte vzhledem k tomu, že soupeři jsou tou nejlepší kombinací Samprase, Agassiho, McEnroea a Kuertena. Soupeř nikdy nechybuje, jeho míče vždy jdou přesně do hřiště, natož aby vrazili do síťky. Za celou dobu jsem odehrál přibližně třicet zápasů a napočítal jsem, že všichni soupeři dohromady udělali asi deset chyb. Nejtěžší obtížnost je naprosté a šílené peklo, které nezkrotíte ani po týdnu hraní, i když pochybuji, že by někdo u Roland Garros 2001 vydržel déle něž den.
A dostáváme se k tomu nejlepšímu. Technické zpracování předchozích Roland Garrosů jakž takž ušlo, ale Roland Garros 2001 se jaksi ve vývoji zastavil a připomíná hru z dob prvních 3D karet. Rozlišení jde nastavit až na 1600x1400, v tom problém není. Ale pohyb tenistů po dvorci připomíná baletní kreace těch největších mistrů. Hráči po hřišti totiž nechodí, nýbrž bruslí. Při prvním pohledu se zasmějete, ale při stopadesátém šestém už to taková sranda není. K tomu přičtěte velice, velice podivný pohyb zbytku těla při chůzi hráčů, který se slovy prostě nedá popsat, to musíte vidět sami. Zvuky dopadly naprosto stejně. Diváci aspoň řvou, tleskají a křičí. Hlavní rozhodčí je zase uklidňuje a říká stav zápasu – tady je vše v pohodě. Ale ti tenisté... oni nehekají a neřvou! Každý tenista přece vydává při odehrání míčku směsici podivných zvuků, které dokazují, že jsme se vyvinuli z opic. Letošní mužské finále turnaji Roland Garros toho bylo nádherným příkladem. Jenže tenisté ve virtuálním Roland Garros jsou naprosto tiší, takže o nějaké atmosféře nemůže být ani řeč.
Proč si Cryo doslova špiní ruce s takovýmito tituly není jasné. Roland Garros se kvůli své nevalné kvalitě pomalu stává velice známou hrou. Po tři roky zůstává naprosto stejným produktem, a to jak po stránce grafické, tak i po stránce hratelnostní. Carapace se zjevně snaží ze stejné hry vymačkat co nejvíce, ale šťáva z ní začíná být až příliš kyselá.
| Roland Garros 2001 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
