Akční automobilové honičky jsou oblíbeným tématem počítačových her. Nemusíte si zatěžovat hlavu vlivem nastavení tuhosti tlumičů na přilnavost vozu na šotolinovém povrchu nebo úhlu naklonění předního spoileru na průjezd zatáčkou jako u realisticky pojatých závodů. Ba naopak - realističnost zdaleka nebývá cílem těchto her. Tím je jen a pouze "čistá akce" - proto se hra většinou odehrává ve více či méně vzdálené budoucnosti a futuristická vozítka se řídí fyzikálními zákony opravdu jen rámcově. A pokud se tato vozítka prohánějí po tratích, které fyzikální zákony téměř popírají, máme tu Rollcage Stage 2 - druhé pokračování úspěšné hry od Psygnosis.
U autíček se ještě na chvíli zastavím - tato vozítka jsou tak nízká, že jejich balónová kola přesahují obrys karosérie. Z toho vyplývá jedna jejich zásadní vlastnost - při převrácení klidně pokračují v závodě obrácené! Jelikož jsou zjevně pilotovaná, neodvažuji se ani hádat, co si v té chvíli myslí řidič - ono řítit se hlavou dolů rychlostí okolo 350 mil za hodinu asi musí být opravdu nezapomenutelný zážitek.
Když si k tomu připočtu i schopnost jezdit i po kolmých svislých stěnách, ba dokonce v tunelech i po stropě, opravdu, ale opravdu budoucím automobilovým závodníkům nezávidím. Slabší povahy předem varuji - pokud na kolotočích blinkáte, může vám neustálé střídání cest, stěn a stropů s občasnými kotrmelci a převrácením způsobit i nevolnost a stavy podobné jízdě na kolotoči.
Vítězství není samozřejmě jen otázkou rychlosti vašeho vozu. Ke zpomalení soupeřů můžete používat širokou paletu více či méně čestných zbraní, které sbíráte v podobě bonusů ledabyle rozházených po trati. Zbraní je celkem dvanáct druhů a jsou velmi nápadité - od klasiky v podobě kulometu nebo samonaváděcích raket až po lahůdky typu ohnivé stěny nebo elektrických výbojů z kol vašeho vozu. Účelem těchto zbraní není, jak již bylo řečeno, likvidace soupeře (aspoň bude mít pan Holub radost) - většinou jej váš zásah (nebo ještě častěji jeho zásah vás) pouze zpomalí, případně vytvoří překážku v další jízdě.
Jak je u podobných her zvykem, ze začátku máte k dispozici pouze základní nabídku tratí a vozidel a jen základní módy hry - jednotlivé závody (Arcade), klasický souboj s časem (Time Attack), dvě ligy (či turnaje, chcete-li - Campaign), ve kterých sbíráte body za umístění v sérii závodů. Další základní nabídkou je Scramble, což je velice zábavný závod, který spočívá v projetí trati v určitém časovém limitu a zastavení na určeném místě. Pokud se teď tážete, co na tom může být zábavného, ujišťuju vás, že tato soutěž se stala mou noční můrou - časový limit je totiž tak šibeniční, že musíte jet opravdu rychle. No a to místo na zastavení je proklatě krátké a za ním následuje už jen volný vesmír, do kterého vaše autíčko velice ochotně padá, pokud to neubrzdíte... A věřte, že (alespoň ze začátku) to tak v devíti případech z desíti neubrzdíte. S vaším postupným zlepšováním se získáváte samozřejmě lepší a lepší vozidla, přístup k dalším a dalším tratím a novým a zajímavějším herním módům, kterých je ve hře celkem dvanáct, což sečteno a podtrženo znamená dlouhé hodiny výborné zábavy.
Nepřesvědčil jsem vás? Říkáte si, že to už tady bylo? Jistěže bylo, je a bude, protože takovéto hry jsou díkybohu věčné. A že vás nebaví závodit stále dokolečka proti počítači? Ale to přece nemusíte - Rollcage 2 samozřejmě podporuje i hru více hráčů. A to nejen "nudnou" síťovou hru, ale i klasický splitscreen - a ten dokonce až pro čtyři hráče! A pokud jste ještě nezažili splitscreen multilplayer pro čtyři hráče (jako že si nevzpomínám, která hra ho umožňovala), pak nevíte, o co přicházíte. Vhodnější psychoanalytický nástroj pro vyjasnění vztahů v kolektivu si nedovedu představit. Každý zírá na svoji čtvrtinu monitoru, dva se perou o klávesnici (bohužel tři joysticky doma nemám), všichni čtyři pak o místo s výhledem na monitor, emoce planou, hladina adrenalinu stoupá... Prostě esence zábavy ve své nejryzejší podobě!
Grafické zpracování hry, jak vidno z obrázků, je celkem na úrovni - prostě slušný standard. Potěšitelné je, že engine hry je dostatečně svižný i na pomalejších strojích -
na mé již tolikrát pomlouvané PII-233 se čtyřmegovou Rivou 128 hra ochotně svištěla v rozlišení 640x480, ale i v 800x600 byla stále docela hratelná a netrhaná. A pro majitele ještě pomalejších strojů je tady možnost snížit rozlišení až na 320x200, ve kterém je hra stále ještě koukatelná. No a pokud patříte mezi šťastné majitele opravdu silného počítače, pak grafické možnosti končí až na rozlišení 1024x768 ve dvaatřicetibitovém truecoloru. A pokud je váš počítač vybaven Matroxem G400, můžete si v Rollcage Stage 2 užít i environmentálního bump mappingu (on už vám Rybka vysvětlí, co to je).
No a závěrečné zhodnocení? Když jsem před časem recenzoval Demolition Racera, netušil jsem, že brzy dostanu do rukou hru, která bude jejím plným protikladem. Hru, která bude tím, čím Demolition Racer snad chtěl být, ale nikdy nebude... Proto bych na závěr parafrázoval svůj tehdejší odsudek - Rollcage Stage2 je nadprůměrná automobilová honička s podprůměrnou hudbou...
| Rollcage Stage 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
