Jsou činnosti zábavné, které nám dělají potěšení, pak činnosti obyčejné, které bereme jako samozřejmost, a pak činnosti útrpné, kterým je lépe se na sto honů vyhnout. Této recenzi jsem se bohužel nevyhnula.
Roller Coaster Factory je simulátor horské dráhy. Tedy tvářil se tak, když jsem ho obdržela. Hned jsem si vybavila Theme Park a těšila jsem se, jak se budu bavit. Začínám instalovat. Hlášení, že instalace je hotova, se objeví asi za 3 sekundy. Zvláštní. Ale proč ne. Čekám na nabídku, zdali nechci na ploše vytvořit ikonku. Nic. Krčím rameny. Prozkoumávám, co se mi nainstalovalo a vidím jakýsi textový soubor. Pročítám a vypadá to opravdu zajímavě - spousta rad pro optimální nastavení softwaru, aby byl co největší požitek ze hry. Podrobný popis každého tlačítka v jakémsi editoru. Vidím zde zmínku o přepínání mezi dnem a nocí a o volbě, do kterého vozíku si sednu. Začínám zabředat do zákonitostí hry. Při spuštění si budu muset nejprve dráhu vytvořit v jakémsi editoru. Budu si moci vybrat, zdali bude dráha dřevěná či ocelová. Pak podniknu test dráhy, a když se podaří, mohu vesele nasednout a užívat si. A dokonce za to dostanu i nějaké body, podle toho, jak atraktivní a rychlá dráha byla.
Jak to tak čtu, dostávám chuť si to zahrát. Tak rychle spouštím hru. A zde na mě čeká první šok. Prostředí editoru zdá se býti někde z roku 1994. Odporná DOSovská grafika, která ve mně vzbuzuje podezření, zdali tato hra nepatří do nějaké retro rubriky a ke mně se dostala omylem. Ale v živé paměti mám manuál, kde se vzletně básní o 3D akceleraci, tak zatnu zuby a jakožto nezlomná optimistka si v duchu stále opakuji, že toto je pouze editor, později to bude lepší. Dívám se na obrazovku. V horní části jsou čtverečky s jakýmisi dílky horské dráhy. Dílky vypadají velice titěrně a nepřehledně. Uprostřed jakási budova, ze které vedou červené koleje. Okolo hnusná zelená plocha posázená podivnými bílými čárami,
jejichž funkce a účel mi byly zcela neznámé, a občas i nějakým tím stromkem. Tak, sem se bude ta dráha stavět. Dívám se pozorněji po ploše. Žádný terén, kopečky, jezírka, stavby, lidičkové, jenom ty bílé čáry na zemi a pár úplně stejných stromů. Stále neztrácím optimismus a říkám si, že toto je jenom editor. Prohlížím spodní část obrazovky, kde jsou tlačítka jako LOAD, SAVE atd., a také 4 šipky. Co dělají? Posouvají obrazem, což je logické. Takže klikám na šipečky a omrkávám plochu. Velice nepohodlné, takže zkouším přemístit levou ruku na klávesnici a pohybovat obrazem klávesami. Nic. Směrové šipky nic nedělají. Zkouším mačkat všechny klávesy. Nic. Již mi stále více začíná docházet ona hrůzná skutečnost, že veškeré činnosti v editoru, i posunutí kamery, budu muset provádět najetím myši na čtvereček s příslušnou šipečkou, protože neexisují žádné horké klávesy.
Tak si zkusíme postavit nějakou tu dráhu. Začneme dřevěnou, to by mohlo být zajímavé. Takže přepínám do módu "dřevěná dráha". Fuuuuj, to je ale ohavné! Ocelová byla aspoň barevně odlišená tou výraznou červenou, ale tahle je světlounce šedivá! Co je dráha a co ty čáry na zemi? No, snad si zvyknu... tak začneme stavět. Prohlížím dílky, které jsou mi nabízeny. Je jich tam 10. V manuálu bylo napsáno, že jich je u každé dráhy 20. Ááá, tady to vidím, kliknu na čtvereček s číslem 2, a už tu máme druhou desítku. Tak si vyberu dílek, pravým myšítkem na něj klikám, on rotuje o 90 stupňů, a když už má konečně začátek na severní straně, kliknu levým myšítkem a ejhle! Dole na ploše se mi přidal k tomu výjezdu. Prohlížím další dílky. Jsou většinou úplně stejné, akorát ve čtyřech různých výškách. Je tu dílek rovný, zahnutý, vzestupný, vzestupně zahnutý a jedna jakási velice nepřehledná spirálka. Dohromady je jich tedy 20. Takže jsem postavila kus. Jsem již výš, a tak musím vybrat vyšší dílek. Vybráno. Teď pojedem zas dolů. Klik. Dráha mi pomalu začíná vznikat. Náladu mi ovšem velice kazí to věčné přepínání mezi nabídkou dílků 1 a nabídkou dílků 2, které, jak již jistě tušíte, nemá žádný hotkey, ale musí se provádět překlikáváním mezi číslíčky 1 a 2. Dráha začíná být delší a delší, že už ty zadní šmouhy (=dílky) nevidím přes ty přední. Rotace kamery ovšem neexistuje, pouze pohyb doprava, doleva, dopředu a dozadu. Toto je taky jediná funkce, která mi umožňuje se ve svém výtvoru vyznat, ale jak jsem již psala, nedá se obsluhovat jinak, než klikáním myší na šipečky na spodní liště.
Po chvíli už mé znechucení ohavností editoru dřevěné dráhy překročí krizový bod a raději přepínám do dráhy ocelové a začínám stavět odznova. Ejhle, dílky jsou zde trošku jiné! Tedy přesněji řečeno, tři z nich. Tak stavím. Hezky si nejdřív vyjedeme pomalu rovně nahoru a pak to pustíme dolů. Všímám si, že poslední dílek vždy bliká. Dám omylem špatný, tak ho zkouším smazat. Ejhle, ono to jde klávesou DELETE! První pozitivní zpráva dne! Zkouším smazat dílek uprostřed dráhy. Když na něj kliknu, začne blikat. Trefit se ale do toho správného dílku, když jsou tak titěrné a občas se mi překrývají, protože dráha je jaksi třírozměrná? A co je ještě 10x horší - když klikám na obrázky oněch dílků na horní liště, nevyberou se mi, ale na ploše mi začne blikat ten díl dráhy, který je nejblíž liště. S hrůzou zjišťuji, že dílky z lišty vyberu jenom klikem na levý horní roh jejich obrázku, jinak se editor chová tak, jako kdybych klikla na horní okraj plochy!!! No, otřepu se a stavím dál. Už mě unavuje jezdit pořád rovně nahoru, tak zkouším z nabízených dílů vyrobit nějakou spirálu. Bohužel nelze udělat kruhovou spirálu, musím vždy 1 kus vzhůru, 1 kus rovně. Vzhůru, rovně, vzhůru, rovně. Takže to nevypadá jako spirála, ale jako pofidérní ovál. Hm, tak jsem to nakonec vytočila, ale bohužel to nezakončím, protože ten finální dílek v pravotočivé verzi není! Takže to zkouším levotočivě. Dva vzestupné díly do sebe zapadnou. Hurá! Ale ten třetí, ten pořád ne a ne! I když je správně orientován, já tu spirálu prostě nevyrobím!!! Tak na to kašlu, spirála nebude. Stavím dál. Zjišťuji, že když nevyjedu nahoru po spirále, půjde to po jakési vlnovce. Takže levotočna nahoru, pravotočna nahoru, ještě jednou a vzestupná vlnovka je hotova. To jsem ale tedy nikdy nezažila. Jestli takhle vypadá horská dráha, tak jsem asi na jiné planetě.
Teď zjišťuji, že jsem ten nájezd postavila až příliš u budovy a nepůjde z něj sjet. Tak bych ho celý chtěla posunout.
Myslíte, že se dá určitá část dráhy chňapnout a přemístit? Modří už vědí, NE je správně. Takže mažu a stavím znova. Už mě to velice nebaví, takže postavím enormně jednoduchoučkou dráhu, hlavně ať můžu jet. Z manuálu vím, že dráhu musím koncem napojit na kolejnici v zadní části budovy. Tak se snažím, ale nejde to! Dráha vychází o kousek víc doleva. I když jsem ji dělala lineárně a systematicky. Přidávám další dílek, ale teď už jde zas moc doprava. Snažím se vypočítat si to, ale dílky postrádají jakoukoli logiku. Po deseti minutách zkoušení všeho, co se dá, se mi to podaří. Dráhu ukládám. Lze si vybrat kam, to je druhá dobrá zpráva dne po objevu funkce klávesy Delete.
Nastává test jízdy. Poprvé se z reproduktorů ozývá zvuk. Klapání dráhy a na pozadí radostné výkřiky jakýchsi dětí. Tyto zvuky se pak po zbytek hry vůbec neměnily. Vidím do dřevěné budovy, Ve které se připravují vozíčky. Pomalinku vyjíždějí z budovy. Trvá to asi minutu. Tajím dech, co bude. Vozíky najíždějí na dráhu, ale okamžitě padají do trávy a dráha se začíná bortit. Aha, dala jsem hned na začátek příliš ostrý vzestup. Hra má tedy nějakou logiku! Tak si dám práci a stavím jiný nájezd. Spouštím znovu test. Opět začíná v budově. Minutu trvající výjezd ven, pak vozík úspěšně absolvuje první kus dráhy. Kamera se točí okolo trati, což o to, 3D engine je dobrý. Kdyby i to ostatní! Najednou další špatné místo, moc prudký vzestup, ale malá rychlost. Vozíky vypadnou z dráhy a letí k zemi. Konečně vzrůšo! Bude havárie. Čekám rozprsknutí se na plechové cucky. Ale co to? Vozíky přistanou hezky na kolečka a posadí se do trávy jako hříbečky, bez jediné známky otřesu. Úpím a mám chuť cédéčko s hrou rozkousat. Upravuju dráhu, aby další a další dílky prošly testem. Ale pokaždé ho musím provádět od úplného začátku. Minutový rozjezd v "hangáru" již využívám k postavení si na kafe, vyřizováním telefonátů a podobným činnostem. Najednou si všimnu stromu. Zkusím vést dráhu stromem, co to udělá. Dráha stromem prošla! Zajímavé. Spouštím test, i vozíčky stromem projedou jako máslem! Jsem konsternována. Rychle dostavuji dráhu, co nejjednoduššeji to jde, a spouštím jízdu.
Volím sezení ve třetím vozíku. Po chvilce dávám stop, neboť z 3. vozíku vidím jenom žluté sedačky přede mnou, a přepínám na 1. vozík. Jedu znova. Prohlížím si okolní krajinu. Ošklivá zelená plocha s neméně ošklivými zelenými čárami. Pořád stejné zvuky. Začínám se rozjíždět. Fíha! Už jedu. Během dvaceti vteřin je za mnou půlka dráhy, půlka, jejíž stavění a testování mi zabralo několik hodin. A nyní přichází zlatý hřeb večera - blížím se k místu, kde stojí onen stromek. Najíždím na něj. Blíží se. Je uprostřed dráhy. Ječím o pomoc. Krčím se u monitoru a čekám ohavnou bouračku. Již nastává kolize, a... a... a NIC! Jedeme vesele dál. Nemám slov. Dojíždím dráhu. Vidím nějaké body za atraktivitu dráhy. Jsem zpět v editoru. Zkusím nahrát tu moji původní, daleko komplikovanější dráhu, dokončím, otestuji a spustím. Když dojedu, vidím znova nějaké body, ale je jich míň. Opravdu hezké. Mám obrovskou radost. Mám již dostatek materiálu pro recenzi, tak můžu konečně zmáčknout EXIT.
Zde by měl být nějaký dlouhosáhlý závěr a shrnutí. Obávám se, že na něj nemám sil. Za tento den jsem si prošla očistcem, a jelikož jsem lidumilná, nebudu vám to přát. Proto vás snažně prosím, této hře se vyhněte velikým obloukem či spirálou, kterou se mně bohužel postavit nepodařilo.
| Roller Coaster Factory | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
