Rubačka DeathSpank ukazuje, že i s malým rozpočtem lze udělat velké herní divadlo

Na jedné straně rostou náklady na vývoj her, na straně druhé se množí levné nesmysly. DeathSpank se směje oběma táborům.

DeathSpank

DeathSpank je nízkorozpočtová akční hra s vývojem postav, která se je distribuována po internetu. V prvé řadě je to ale další důkaz, že dobrá zábava nemusí stát mít astronomický rozpočet a její tvorba nemusí stát hromady peněz. Hra vyšla na PlayStation 3 i na Xbox 360, ale v obchodech ji nehledejte. Jde totiž o povedený kousek, jenž se stahuje prostřednictvím on-line služeb Playstation Network a Xbox Live.

Za přijatelný obnos si připomeneme poctivou kreslenou grafiku starých adventur a vrátíme se do dob, kdy hry ještě netvořily ohromné anonymní týmy, ale spíše souznící partičky nadšenců. Na druhou stranu ovšem, kdo vyžaduje, aby se při hraní kouřilo z procesoru, bude zklamán

Úvod, jakož i "videa" připomínají třeba začátky handheldových Zeld a vlastní hra se od toho příliš nevzdálí. Je to ale roztomilé, stylové a vůbec třemi slovy: má to duši. Krajina je hezky zaoblená a na tom tělese, jímž svým putováním jakoby otáčíte, vesele rostou 2D stromy, krávy, budovy a fůra jiných placatých kulis.

Naším avatarem je DeathSpank, legendární hrdina bez bázně a hany, usilující o mysteriózní Artefakt a samozřejmě i o záchranu světa. Bájného reka ovšem tvůrci ironizují i mnoha jinými způsoby než jen možností koupit mu ježaté brnění. No řekněte sami, který jiný legendární hrdina dostane tak snadno na budku od pár povalečů v košilích?

DeathSpankův zamotaný příběh na způsob pohádky o kohoutkovi a slepičce se odehrává na postupně odkrývané mapě, která vám v závislosti na zkušenosti. Plnění či neplnění nepovinných úkolů zabere od deseti do patnácti hodin. Co udělat musíte a co jen můžete, vidíte ve vzorně zpracovaném přehledu misí.

Mise získáváte od místních. Při rozhovoru volíte z možností, jež jsou překvapivě početné, ovšem drtivá většina z nich stejně vede do jediného bodu. Občas jich ale budete muset vyzkoušet víc než jen pár, jinak se k zadání neprokoušete.

Konverzace si užijete opravdu hodně, ale naštěstí je vše excelentně nadabováno. Má to nadsázku, vtip, ale i potřebnou dávku profesionální suverenity. Bohužel až příliš často slyšíte totéž. Když střapatá obchodnice říká posté, že "bohatý sirotek je šťastný sirotek", už to prostě není tak veselé.

Někdy je i nenápadné sdělení některé postavy dost důležité pro další postup, ale i když něco přeslechnete, případně v titulcích přehlédnete, vše podstatné opět najdete v přehledu misí. Takže se ho opravdu vyplatí číst, jinak snadno zakysnete. Protože tohle stvořil mistr adventur, a tak je tu plno přemýšlení, co donést komu, jaký předmět použít na co a podobně.

Hra ale současně není žádná klikací adventura, nýbrž regulérní rubačka, při níž si namůžete palec. Předmětů, jejichž použitím můžete útok učinit důraznějším, je přímo neuvěřitelné množství. A stejně neskutečné je, jak to všechno můžete navěšet na sebe a používat.

Ke kulatým tlačítkům si přiřadíte čtyři různé kvéry, ke směrovým tlačítkům nějaké to pevné či tekuté osvěžení a jde se na věc. Tedy pochopitelně se do akce ještě pořádně oblečte. Výbavu všeho druhu lze jednak nakupovat, jednak získávat násilím, což je podstatně efektivnější, protože i když je zlata všude plno, ceny v obchodech jsou nestydaté.

Při soubojích brzy zjistíte, že ač se můžete ozbrojit až po zuby, procházka růžovým sadem to stejně nebude. Zvlášť zpočátku asi tuhost a důraz nepřátel leckoho udiví, ale nelekejte se, na množství nehleďte a vydržte. Záhy uspokojivě zesílíte a z nedochůdčete, žíznivého po léčivech se proměníte v zabijáckou mašinu. Tedy až dokud vás zase někdo nepřesvědčí o opaku.

Zlepšování se meze nekladou a za zvednutý level je vám odměnou možnost volby z několika pohledných karet, skrývajících vylepšení toho či onoho. Ne že by to byť jen vzdáleně připomínalo vývojový strom. Zde si příliš hlavu nepolámete. Ale nebojte, vynahradíte si to jinde, DeathSpank nenechá zahálet prsty ani mozek.

Otec v akci

Duchovním, jakož i z valné části fyzickým otcem projektu je Ron Gilbert. Pamětníci vědí, že měl lví podíl na klasických adventurách od LucasArts: Maniac Mansion (1987), Indiana Jones and the Last Crusade – The Graphic Adventure (1989), The Secret of Monkey Island (1990) a Monkey Island 2 - LeChuck´s Revenge (1991). Tyto vrcholy Ronovy tvorby už jsou samozřejmě dost staré pecky, a tak asi nikoho moc nepřekvapí, že i novinka vypadá hezky retro. Kdo by měl zájem hlouběji proniknout do zákrut duše svérázného tvůrce, může navštívit jeho blog Grumpy Gamer. A rozhodně si pusťte "videa" pod záložkou Comics.

Zatím to tedy asi vypadá jako náramně povedená záležitost. Ale mušky se přece jen najdou. Tou nejvíce bzučivou je pro nás skutečnost, že je všechno podstatné na obrazovce velmi malé. A u televizoru přece jen nejsme zvyklí dřepět zrovna blízko.

Hrdina je přinejlepším poloviční ve srovnání s běžným avatarem konzolových her nahlížených z perspektivy třetí osoby. A kdyby jen to. Inventáře jsou plné titěrných předmětů, u nichž až z popisků zjistíte, co to je. Prohrabáváte se mořem drobných čísel a textů, abyste zjistili, který kus výbavy vám lépe pasuje a co můžete s klidným svědomím prodat.

Inventář přitom není neomezený, takže otázku, čeho se zbavit, řešíte v jednom kuse. Často jsme si říkali, jaká by to byla pohoda na PC, což u konzolové hry asi není ten správný pocit. Naopak při boji ale oceníte analogovou páčku, protože hbitost se tu počítá a s trochou trpělivosti a pečlivým obíháním silnějších oponentů je kolikrát můžete kosit, aniž by na vás pořádně dosáhli.

Z čistě herního hlediska též zrovna nemilujeme koncepci pravidelného opakovaného zjevování nepřátel. Stačí použít jeden z mnoha teleportů, které zrychlují pohyb mapou, a všichni, které jste pobili, jsou zpátky na svých místech. Tedy s výjimkou bossů. Je jasné, že se tak alespoň usnadní potřebné levelování, nicméně nacházet neustále tytéž zlosyny na týchž pozicích není moc občerstvující zážitek.

Hra umožňuje i lokální kooperaci, což je chvályhodné, ale spolupráce po síti by potěšila víc. Navíc nejde o rovnocennou spolupráci; postava mága je inventářem a dokonce i ukazatelem zdraví srostlá s DeathSpankem.

Přesto je titul nesporně zábavnou až návykovou záležitostí, plnou svérázného humoru a nadhledu, jichž není nikdy dost. Podobný poměr ceny a výkonu najdete asi právě jen v těchto stahovatelných "budgetovkách". Nemáte-li zrovna do čeho pořádně říznout, pro letní relaxaci je DeathSpank jasná volba.