Německá společnost dtp (digital tainment pool) zažila na letošní E3 hned trojitou premiéru. Jednak to byla ona sama, která se na tomto největším herním veletrhu poprvé objevila a naznačila tak své ambice zařadit se mezi celosvětové vydavatele her,
potažmo adventur. Především ale s sebou přivezla hratelné ukázky dvou svých připravovaných projektů, které taktéž nebyly doposud nikde ke shlédnutí. Vedle Tonyho Vočka 2, který mimochodem nevypadá vůbec špatně a o němž ještě bude na BW řeč, na sebe strhával pozornost především druhý díl populární kreslené point-and-click adventury z roku 2002 Runaway.
Dlouhé tři roky vývojáři ze španělského Pendula drželi obsah svého připravovaného díla pod pokličkou. Tři roky nechtěli prozradit sebemenší detail o příběhu, o zpracování, o herní náplni. V podstatě to OFICIÁLNĚ neučinili ani nyní, neboť mají i nadále svá ústa přelepena neprodyšnou páskou (už přes rok je marně bombarduji s žádostí o rozhovor, stejně jako mnoho dalších novinářů z celého světa). Naštěstí právě E3 demo, obsahující intro a krátký úsek úvodní kapitoly, prozradilo alespoň to nejpodstatnější a nastínilo, jak bude celá hra vypadat a jak se bude hrát. Nebudu vás napínat – odpověď na obě dvě otázky zní: naprosto stejně, jako první díl.
Už první díl bral hráčům dech svým „holywoodským“ pojetím, neboť vypadal jako jeden velký animovaný film. „Dvojka“ v tomto směru zachází ještě dál.
Nad důvodem není třeba dlouze uvažovat – Runaway 2 běží na nezměněném enginu svého předchůdce, a požívá prakticky nezměněný interface. Vcelku logicky tedy vyvstává otázka, proč její vývoj trvá tak dlouho?
A i zde mám pro vás jednoduchou jednoslovnou odpověď: grafika. Už první díl bral hráčům dech svým „holywoodským“ pojetím, neboť vypadal jako jeden velký animovaný film. „Dvojka“ v tomto směru zachází ještě dál, o čemž nás přesvědčila hned na počátku prezentace dlouhá a výtečně provedená úvodní animace. Ponechme nyní stranou její nespornou vizuální kvalitu a věnujme se spíše obsahu, který dává hráči najevo, v jaké situaci se Brian s Ginou – nyní již regulérní milenci – nacházejí. Samozřejmě opět v pěkném průšvihu. Zpočátku sledujeme Ginu, jak je vystrčena z letadla letícího nad hustou džunglí, ale naštěstí je vybavena padákem a ač k smrti vystrašená, snáší se pomalu a bezpečně nad hladinu místního jezera. Následně vidíme Briana datlovat do počítače a chatovat se svojí starou známou kamarádkou Sushi z prvního dílu. Popisuje jí své současné nesnáze,
které animace ihned prezentuje v plné parádě. Nacházíme se v hotelovém pokoji na Havaji, kde se Brian a Gina (mimochodem téměř nahá – úžasný pohled!) právě probouzejí. Oba vyrážejí na celodenní výlet k vodopádům, a právě zde se smyčka intra uzavírá – vyhlídkové letadlo má problémy a řítí se k zemi. K dispozici je jediný padák, který dvě osoby neunese, a protože je Brian gentleman, přenechává jej Gině a sám s letadlem nouzově přistane v džungli malého ostrůvku uprostřed oceánu. Zde se dostává ke slovu hráč, který musí proniknout hustou džunglí a zjistit, kam se jeho milovaná parašutistka poděla.
E3 demo obsahovalo krátkou část z úvodní kapitoly, kdy se Brian nacházel u havarovaného letadla a musel se dostat přes nedalekou bažinu na vyvýšený útes ostrova s provazovým mostem přes roklinu. A i zde, stejně jako v intru,
byla více než znatelná precizní práce grafiků. Jejich cartoon styl je naprosto totožný s prvním dílem, obrazovky v rozlišení 1024x768 scrolují do stran ve třech rovinách, a jsou samozřejmě prokreslené do nejmenšího detailu. Za pozornost nicméně stojí především animace, a to nejen video-sekvence, které jsou samy o sobě výtečné, ale také precizní pohyby Brianovy postavy (jiné se v in-game části dema bohužel nenacházely). Ať už se pro něco náš hrdina shýbá k zemi, leze na skálu, nebo vchází zmenšenými dveřmi do letadla – vše vypadá přirozeně a plynule, prostě jako v solidním animovaném filmu. Stejně tak musím pochválit vzhled postaviček – Gina je samozřejmě minimálně stejně sexy jako v prvním díle, Brian oproti tomu už nevypadá jako vysokoškolský šprt s brejličkami, ale spíše se podobá sympatickému svalnatému dobrodruhovi s rozcuchanými vlasy. Pánové, tady je vidět, jaký mají ženy na náš zevnějšek vliv :o).
Pokud došlo k zlepšení po technické stránce, všechno ostatní zůstalo při starém. V případě ovládání je to ještě v naprostém pořádku, neboť to fungovalo už v prvním díle bez větších potíží.
Kurzor myši mění svůj tvar na lupu, najede-li na interaktivní místo, pravým tlačítkem pak můžeme funkci kurzoru z „prozkoumej“ změnit na „použij“ či „seber“. V horní části obrazovky nalezneme dvě ikonky, jednu pro přístup do menu (nastavení), druhá otevírá inventář. Ten se poněkud obstarožně otevírá přes celou obrazovku, což může hráče zhýčkané moderními mini-inventáři přímo na hlavní obrazovce nepříjemně zdržovat, ale co – fungovaly tak stovky adventur v minulosti, proč by to nemohlo fungovat i zde? Vysloveně zamrzí snad jen fakt, že podobně jako v Poslovi smrti nebo Nibiru Brian po lokacích neběhá, pouze po dvojkliku na východ z obrazovky následuje její rychlé opuštění.
Kamenem úrazu Runaway 2 by se však mohla stát její herní náplň. Nemyslím teď lokace či dialogy – oboje prozatím vypadá víc než zajímavě – ale pixelhunting a nelogické úkoly. Tedy věci, jež byly prvnímu dílu vytýkány a jimž se tvůrci dle svého slibu měli vyvarovat, leč demo naznačilo pravý opak. Předně se připravte na slušnou předmětovou orgii, neboť na pouhých čtyřech obrazovkách, které demo obsahovalo, jsme do inventáře uskladnili dobrých patnáct věciček. Mnohé z nich byly navíc kvůli své „velikosti“ a prokreslenosti lokací velmi špatně viditelné, takže nám s jejich objevením musel vypomoci Christopher Kellner, PR manažer dtp, jež nám byl při prezentaci k dispozici.
Kamenem úrazu by se mohla stát herní náplň. Nemyslím teď lokace či dialogy, ale pixelhunting a nelogické úkoly. Tedy věci, jež byly prvnímu dílu vytýkány a jimž se tvůrci dle svého slibu měli vyvarovat.
Toho jsme nakonec kvůli tlačícímu času požádali, aby za nás demo dokončil, a nestačili jsme zírat, jakým vcelku šíleným způsobem se mu k výše zmíněnému provazovému mostu podařilo dostat.
Abych byl konkrétní: úkolem bylo vylézt na velký kámen vedle bažin, z něj vyšplhat na větve stromu a po nich přejít až na útes s mostem. Prvním problémem byl kluzký kámen, což Brian vyřešil pomocí nějakého protiskluzového spreje. Když už se ale dostal přes kámen do spleti větví, vybafla na něj hbitá opička (lemur) a shodila jej zpět na zem. Bylo tedy třeba zbavit se i opice. K tomu Brian použil hračku ve tvaru pejska, která chodíce a čůrajíce přilákala opiččinu pozornost. Leč tekutina z pejska vytékající lemurovi nevoněla a psíka vzteky zahodil. Co s tím? Sebrat v havarovaném letadle druhou čůrající hračku (je jich tam celá bedna), místo vody do ní nalít whisku a použít ji na opici znova. Ta, chutnajíce tekutinu, kterou ze sebe umělý pes vylučuje, vlivem vysokého procenta alkoholu v ní obsažené v mžiku usíná. Cesta k útesu je konečně volná.
Podobným typem hádanek byl první díl Runaway napěchován k prasknutí, což nám dává právo domnívat se, že v Případě Runaway 2 tomu nebude jinak. Otázka je, jestli jsou dnešní přísnou logikou zhýčkaní hráči na takovéto úkoly připravení. Na druhou stranu se Runaway 2 patrně vrátí ke stylu hratelnosti humorných adventur z devadesátých let (se sérií Money Islandů
v čele), což je nepochybně taky lákavá volba, a ve spojení s překrásnou grafikou, filmovou prezentací a slibovanou třicetihodinovou hrací dobou může zaplnit přesně tu mezírku, která v současném trendu vážně pojatých titulů na herním poli je. Kolegové v Německu se o výsledku přesvědčí patrně už letos na podzim, zbytek světa však nejspíš bude muset počkat až do příštího roku.
Index očekávání: 8/10
