Klasických plošinovek nebo-li „hopsaček“ je dnes jako šafránu, jaksi už nejsou „in“. Většina z nás nostalgicky vzpomíná na ty staré dobré časy, kdy Duke Nukem nosil ještě plenky a po mr. Kanovi neštěkl ani pes, doby kdy se zuřivě bušilo do joypadu, sbíraly se penízky, poskakovalo se po římsách a objevovaly se neprozkoumané fantastické kraje. Plošinovka je dnes už mrtvý pojem, leckdo nad ní s úšklebkem ohrne nos, ale to nic nemění na jejím obrovském vlivu a přínosu do počítačové zábavy.
Jednou z mála nových plošinovek, která se víceméně drží klasického konceptu (žádná rotující kamera v 3D prostředí, která způsobuje spíše dezorientaci, než větší požitek ze hry), je Pink Panter Pinkadelic Pursuit. Ano, hádáte správně, hra je inspirována klasickým Růžovým panterem, postavičkou, jež byla stvořena už v roce 1964. Poprvé se objevila ve filmu Blaka Edwarde, kde inspektor Clouseau řeší případ krádeže drahokamu jménem Růžový Panter. Samotná postava Pantera byla 
nakreslena Fritzem Frelenge pro úvodní titulky filmu. Úvod s Panterem sklidil obrovský úspěch a vznikl samostatný animovaný seriál, který dnes čítá úctyhodných 176 epizod.
Francouzští vývojáři nám představují „panteráckou“ arkádu s velkou pýchou a my s očekáváním hledíme vstříc, co nám naservírují. Neblahé tušení, že boom, který vytváří alespoň na svých stránkách, bude jen nafouknutá bublina, se stává skutečností. Hra neoplývá ani skvělou grafikou, výtečnou hratelností nebo silným příběhem. Co víc, story je přímo ubohá. V podstatě se dá shrnout do jedné věty: Jste Růžový panter a váš zesnulý strýček (také Růžový panter, jen v koloniální čepici, obleku a kulatých brýlích) vám odkáže poklad, ke kterému se musíte dostat přes dům plný nástrah. Nic víc, nic míň. Stejně odfláknutý jako příběh je systém jednotlivých úrovní a především jejich navržení. Neustále jen někomu něco „kradete“ a utíkáte před ním, abyste předmět předali někomu jinému, ten vám na oplátku zpřístupní další část úrovně. 
Hra je od začátku do konce nudná a stereotypní, úrovně jsou sice různé, ale to, že v jedné skáčete po kamenech a v jiné po kmenech, jejich kvalitě nepřidá. I přes nedotaženost ve všech směrech se autoři asi v poslední agonii pokusili vše zachránit vytvořením tří typů levelů, klasická hopsačka, jízda na bruslích (jedete, sbíráte penízky a skáčete přes překážky) a boj s bossem (boj pokaždé naprosto stejný – zapojení mozku nečekejte). Jediný klad ve zpracování je česká lokalizace, ta ovšem nedala moc zabrat, protože nebylo skoro co překládat. Příběh je uveden animací, kde se objevují anglické texty. Že by se je někdo namáhal přeložit asi nehrozí.
Jak již bylo řečeno, Pink Panther se drží klasického stylu, graficky se samozřejmě musel přizpůsobit současném trendům a představuje se nám tedy ve 3D. Kamera je ovšem pevná a všem důvěrně známý pohled ze strany je zachován. Co se týče kvality grafického zpracování, hra jím spadá zhruba do roku 1999, neustále se opakující 2D pozadí vypadá jako čerstvě nahozená zeď a 3D prostředí, které tvoří samotnou herní plochu, také moc 
polygonů nepobralo. Nevalnou grafiku potvrzuje ještě fakt, že hra vychází současně na PSone. Kromě toho se jí dočkají i majitelé GBA, kteří budou se zpracováním určitě mnohem spokojenější než majitelé PC.
Pink Panther se nepovedl, nepovedl se vůbec, je podprůměrnou arkádou, která osloví možná ty nejmenší, ale i ti si mohou najít daleko lepší a zábavnější titul. I když, pokud máte rádi růžovou a jste zarytým obdivovatelem kočkovitých šelem, možná na vás právě Pink Panther Pinkadelic Pursuit zapůsobí. Pro ostatní, obyčejné smrtelníky, by měla být hra přibalena jako dárek ke krabici Corn Flakes, protože její hrací doba , s trochou nadsázky, odpovídá času potřebnému ke konzumaci oněch kukuřičných lupínků, „bavit“ se nebudete déle než 2 a půl hodiny. A teď už mě prosím omluvte, čeká mě ještě jedna miska Corn Flakes, hra už však bohužel „došla“.
Druhá strana mince (Ondřej Zach):
Ačkoli s výše uvedenými aspekty vesměs souhlasím, nebyl bych až tak přísný. Nápad s kradením předmětu, který musí panter posléze někomu rychle donést, či pokládání bomb, mi přijde celkem zajímavý a neohraný. Škoda pouze, že autoři nešli trochu dál a jak píše Lubor, vlastně až do konce hry, v tomto režimu, jen kradete a utíkáte. Zbylé dva režimy, ačkoli se opakují, se však tak rychle neokoukají. Je to hrozná škoda – po stránce grafického zpracování hru reprezentuje svébytná stylová grafika, po technické stránce také vše bez problémů. Kdyby se autoři pustili trochu do hloubky, připravili několik dalších min her a režimů, hru tak třikrát prodloužili, mohli jsme se dočkat bezvadné a nenáročné arkády. Nestalo se tak. Růžový panter podlehne za jednoho pohodové odpoledne, na druhou stranu na klasický budget (viz. cena) to není zase tak špatné a hovořit o propadáku mi přijde poněkud přehnané. Můj dojem - průměr.
Hodnocení: 50%
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
