Stalker vzbudil po svém vydání obrovské pozdvižení a rozdmýchal oheň protichůdných reakcí. Mnoho hráčů se nedokázalo překlenout přes značnou zabugovanost a dost možná i přílišnou svobodu, kterou hra poskytuje, ostatní však oceňují především perfektní atmosféru. Stalker však neobsahuje pouze singleplayerový zážitek, ale poskytuje i vyspělou multiplayerovou složku a bylo by chybou ji opomíjet.
Multiplayer Stalkera je podobně jako singleplayer navýsost specifickou záležitostí.
Je sice pravdou, že si tvorbu multiplayeru v GSC GameWorld hodně zjednodušili angažováním pouze lehce upravených map ze singlu, na druhou stranu se tyto kupodivu ukazují jako vhodné pro síťové zápolení. Vypadají atmosféricky, nabízí spoustu úkrytů, mění se den a noc, střídá se počasí a i ty anomálie lze zapnout. V jejich neprospěch hovoří rozsáhlost – pokud hraje malé množství hráčů, všichni se nepříjemně naběhají, než najdou někoho, s kým mohou jít do souboje. A vzhledem k realistickému akčnímu modelu jde o výměnu několika málo kulek a je hotovo. Může se jít běhat dál. To platí především pro módy deathmatch a team-deathmatch, pravidla specialitky jménem „Artifact hunt“ tuto nevýhodu do jisté míry eliminují.VIDEO
V prvních dvou jmenovaných variantách hry začínáte s pěti tisíci rubly na kontě. Start není nepodobný tomu v Counter-Strike, kdy je potřeba si nakoupit vybavení. S tak velkým obnosem byste si teoreticky mohli pořídit i ty nejtěžší kvéry a nejlepší ochranný oblek, prakticky vám k tomu ale chybí hodnost. Po přihlášení jste pochopitelně pouhým nováčkem a skrz úspěšné odstřely se propracováváte na zkušeného, profesionálního a legendárního vojáka. S každým dalším stupínkem se otevírá i přístup ke kvalitnějším zbraním a předmětům, jako je dalekohled či lepší brnění. Zatímco coby nováček si můžete vybrat z pouhých čtyř útočných pušek, v roli profesionála už to je rovnou dvojnásobek. Výbavu si pořizujete v přehledném menu, kde jsou všechny položky roztříděny do skupin a podskupin, takže výběr není problém provést za několik sekund. Na rozdíl od Battlefieldu 2142 nejsou hodnosti permanentní – nezůstávají vám. S každým rozehráním nové partie jste znovu vrženi do role neumětele, ať už vaše zásluhy v předchozích hrách
byly sebevětší. Musíte tak počítat s tím, že když se připojíte na rozjetý server, budou se vaši protivníci s největší pravděpodobností opírat o lepší techniku.
K čemu ale tolik rublů, když si na počátku není možné nic tak drahého koupit? Ještě než se vydáte do víru boje, vyberete si tedy například AK-47 a k tomu dostatek munice. Pro strýčka příhodu doplníte lékárničkou a granáty. To dělá dohromady něco okolo tisíce rublů, které se po startu hry z pětitisícové částky odečtou. Pokud zemřete, můžete se po stisknutí klávesy hned oživit s tou samou výbavu. V takovém případě opět přijdete o tisíc rublů. Nebo samozřejmě lze vercajk změnit – to přijde na řadu především ve chvílích, kdy se krátí úspory. Kdo dojde na samou nulu, musí si vystačit s obyčejnou pistolkou, tu dostane gratis. I tak se ale může dostat k lepším zbraním. Pokud zabije nepřítele, smí se obsloužit z ostatků, které však po minutě mizí. Nové peníze získáváte pochopitelně zabitími protivníků. Za obyčejné jsou čtyři stovky, za headshot pak ještě o padesát rublů více.
Když se vám navíc podaří získat batoh nebožáka, rozšíří se vaše konto o další stovku. Z toho vyplývá, že abyste pokryli náklady spojené s každým respawnem, potřebujete zabít určitý počet konkurentů. Čím je vaše vybavení dražší, tím máte větší šanci, ale musíte ji také potvrdit, protože jinak přijdete hodně rychle na mizinu.
S každým dalším stupínkem se otevírá i přístup ke kvalitnějším zbraním a předmětům, jako je dalekohled či lepší brnění
Jak už název napovídá, jde v módu „Artifact hunt“ v první řadě o artefakty. Tyto se náhodně objevují na mapě, přičemž hráči se rozdělí do dvou týmů a každý z nich musí ve své bázi nashromáždit co možná největší množství těchto cenných věciček. Jakmile se artefakt objeví na některém z určených míst (je to náhodné, takže nikdy nevíte na jakém), ukáže se vám jeho poloha na mapě a hráči se ho snaží získat. Pokud se vám ho podaří dostat, rozlučte se se sprintováním, naštěstí ale stále můžete aspoň střílet, takže úplně bezbranní nejste. Navíc jde o týmový mód, tudíž by vám měli pomáhat parťáci. Doběhnete-li až do základny, získává tým bod. Artefakty se ale dají použít i jako nálože, čímž si de
facto vytvoříte vlastní anomálii. „Artifact hunt“ si zahrajete i na způsob Counter-Strike, kdy se po smrti zůstanete pouze v roli přihlížejícího, a to do té doby, než se některému z týmů podaří získat artefakt.
Multiplayer Stalkera je podobně jako singleplayer navýsost specifickou záležitostí. Těžko se bude hrát v rámci progamingu, ale přesto si už našel značné množství příznivců, kteří ho jen tak neopustí. Jednoduše proto, že i na síti má bezvadnou atmosféru a nabízí obrovské možnosti ke zlepšování se. Zpočátku budete umírat jako na běžícím pásu, často ani nebudete vědět, čí vinou jste skonali. Budete nadávat na campery, kteří vás dostanou poté, co jste zmateně hledali někoho, koho byste sami mohli zabít. Ano, s vyvážením to není úplně slavné – na mapách časem poznáte, že nebyly vytvářeny vysloveně pro multiplayer a systém hodností nově příchozí poněkud znevýhodňuje. To je všechno pravda, přesto tomu zážitku těžko budete odolávat. Nezbývá než konstatovat, že i zde je Stalker poněkud rozporuplný, ale z větší míry jednoznačně chytlavý.
Do rukou se nám dostala česká verze, a tak jsme podrobně prozkoumali její taje. Od té anglické se kupodivu neliší jen jazykem titulků, ale také kompletním ruským dabingem. Anglická mutace ponechávala v ruštině jen některé výkřiky vojáků, jinak se tu mluvilo hlavním světovým jazykem, nicméně CD Projekt si vyjednal tento přístup a nutno dodat, že ruština hře dodává ještě větší grády. Abyste však nebyli o nic ochuzeni, tak ty nejdůležitější a neotextované proslovy jsou namluveny v češtině. Jejich kvalita stejně jako úroveň titulků nezavdává příčinu k výraznějším stížnostem. Duch hry se podařilo zachovat i s naší mateřštinou, byť některé překlady, především pak názvy, možná zasloužily větší opisnost. To už je ale přílišné šťourání, spokojeni totiž budete.
Duch hry se podařilo zachovat i s naší mateřštinou, byť některé překlady, především pak názvy, možná zasloužily větší opisnost.
Na základě kvalitního multiplayeru a povedené české lokalizace zvyšujeme hodnocení z původních 82% na 85%, přičemž jistou roli v tom hraje i patch, který nedlouho po vydání opravil ty nejzávažnější bugy.
