|
|
Akčních her vzniká v současné době neuvěřitelné množství, v němž se často nevyznají ani ti největší odborníci. Přestože mnohé z nich nejsou vůbec špatné, jednoduše zapadnou, a to díky v dnešní době velice důležitému hypu, který jednoduše nebyl vyšponován na dostatečnou úroveň. Jsou ale i výjimky a pokud nahlédneme kousek (no, možná i pořádný kus) do budoucnosti, uvidíme přinejmenším dva zářné příklady – DOOM 3 a Half-Life 2. Těžko říci, který z těchto titulů je očekávanější, jisté je jen to, že i kdyby se jednalo o víceméně průměrné záležitosti (jakože snad ne), setkaly by se s hodně výrazným komerčním úspěchem. V těchto případech je to však způsobeno především známými předchůdci, ale třeba takový Far Cry dokázal, že do reklamní kampaně není třeba cpát mnoho prostředků, ale jednoduše hned od začátku koncipovat svůj projekt jako výjimečný a pak prakticky všechny sliby splnit. Nestává se to často, ale ve výše zmíněném případě to platí stoprocentně.
Postupem času přijde na řadu i morální rozhodování, kdy před nás bude postavena do jisté míry fatální volba mezi dobrem a zlem.
Podobně bychom mohli mluvit i o S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl (ne nadarmo vyhrál titul ještě před vydáním a také s bývalým podtitulem Oblivion Lost cenu o nejhůře publikovatelný název). Nejen
díky netradičnímu jménu se z titulu druhé ligy, původně plánovaném jako nosiči (ne)chvalně proslulé nálepky s výrazně nižší cenou, vyklubal ostře sledovaný titul, který již mnozí hráči vidí na trůnu akčních her tohoto roku. A aby byla „hvězdnost“ Stalkera ještě potvrzena, dostalo se mu obligátní „pocty“ těch nejočekávanějších her, povětšinou pak akcí. Ano, mluvíme o krádeži alfaverze, o níž (a nejen o ní) si u nás také můžete přečíst. Ale nechvalme dne před večerem, hra totiž ještě zdaleka není hotová a s rukou na srdci musíme prohlásit, že ještě chvíli hotová nebude, ale přesto již máme velké množství skutečně zajímavých informací, abychom si z nich mohli sestavit mozaiku, která na otázku kvality konečného produktu výrazně napoví, ale ani s tahákem v podobě alfy a neveřejných prezentací nepodá natolik přesvědčivou odpověď, abychom s neomylnou jistotou mohli využít nabídky rozličných a jistě výhodných předobjednávek. Nezdržujme už ale netradičně protáhlým úvodem a pojďme se na informace o tomto potenciálním hitu podívat.
Černobyl znovu a lépe
Dost možná jedním z nejvýznamnějších prvků a předností Stalkera je do detailu propracované a především uvěřitelné prostředí, které hravě strká do kapsy takřka všechny dosud vyšlé a většinu ještě nevydaných akcí a její příběh vypadá vskutku interesantně. Posuďte sami, zabývá se alternativní minulostí i budoucností jedné z největších katastrof komunistických dějin. Jak již název napovídá, půjde o černobylský masakr. První strašidelný výbuch v roce 1986 mají podle autorů na svědomí Američané a čachry spojené s doznívající Studenou válkou. Jak postupně docházelo k příměří a rozpadu Sovětského svazu, byla nad zamořenou oblastí vystavěna jakási kopule a v podzemních oblastech se díky zvláštnímu chování všeho možného usídlili vědci, kteří započali práce na supertajných zbraních. Přišel ale rok 2006 a exploze kopule, která zaskočila beze zbytku všechny. Všechen život, fauna i flóra, skončil vlivem dosud nevídaného záření tam, kde již světlo nesvítí. Oblast kolem černobylské elektrárny, jež i v tomto jistě měla prsty, byla zapečetěna a 
prohlášena za nepřístupnou. Časem ale přeci jen zvítězila lidská touha po vědění a do oblasti začaly putovat expedice těch nejlepších vědců a vojáků. Nikdo se nevrátil! Zóna se po dalším čase, někdy kolem roku 2012 stala značně zajímavou pro jakési novodobé lovce pokladů a odměn – S.T.A.L.K.E.R.y. Tito borci se do oblasti nakvartýrovali ve velkém a kupodivu zde začali přežívat a zakládat živnosti. Přestože se nejedná o vyložené nepřátele, tak si Stalkeři konkurují a vůbec se nemají příliš v lásce. Jistě jste správně pochopili, že tentokrát nebudete žádným vyvoleným hrdinou, ale jen za ziskem jdoucím bojovníkem a hlavně zpočátku jen jedním ze sta - Stalkerem. Přesto by se ve hře měl časem objevit vyšší cíl a story se vyvine do zajímavých rozměrů, kdy bude třeba přijít na to, kdo nebo co za tím vším stojí. Tohle se přeci nemohlo stát jen tak.
Jak již název napovídá, půjde o černobylský masakr. První strašidelný výbuch v roce 1986 mají podle autorů na svědomí Američané a čachry spojené s doznívající Studenou válkou.
|
Nabízené herní prostředí je opravdu pozoruhodné a tvůrci si na jeho detailním vykreslení dávají hodně záležet. Zóna by měla být propracována do značných podrobností a mnoho význačných míst bude k nerozeznání od skutečnosti, což není jen výkřikem z úst tvůrců, ale realitou, jež byla potvrzena nedávnou expedicí, které se poštěstilo vidět okolí Černobylu. Samozřejmě, že zcela realistické nebude vše, jelikož mnoho věcí bylo pro virtualizaci značně upraveno, tak, aby se jednalo
především o zábavu a ne geografickou přesnost. Navíc bylo hře třeba dodat kýžený hororový nádech postapokalyptického světa. Tak prostě kdysi kontaminovaná část Ukrajiny nevypadala, takže můžeme být tvůrcům jen vděční. Každopádně si na svá bedra vzali obrovskou porci práce, protože Zóna bude rozprostřena na ploše o třiceti čtverečních kilometrech, což je porce, s níž se může stěží srovnávat i takový Far Cry. Stalker navíc nabídne kompletní přístupnost prostředí od samého spuštění hry. Ta by měla být rozdělena do 18ti odlišných lokací, při jejichž přechodu možná pocítíme menší nahrávání v podobě sem tam přítomného škubnutí, ale údajně rozhodně nenarazíme na obrazovku s nápisem LOADING. Tím bychom se měli ponořit do husté atmosféry, jež bude podtržena ještě tím, že nám nikdo nebude říkat, co a jak dělat. Zpočátku si jistě nikdo nenechá ujít procházku po okolí a až po chvíli se pustí do samotného plnění rozličných úkolů, jichž by měla
být na výběr porce srovnatelná s klasickými RPG. A je to venku! Přestože tvůrci považují svou hru především za komplexní akci, hrdě přiznávají i slušný důraz na role playing prvky. Netěšme se však na nějaké cílené vytváření či snad usměrňování postavy, co do schopností a vlastností, ale vedle zmíněné variability a nelineárnosti questů se ve hře bude vyskytovat ještě spousta více či méně klasických NPC postav, s nimiž nebude nemožné zapříst rozhovor nebo je využít k další interakci. Půjde o již několikrát propírané Stalkery, o kterých ještě nevíte, že v určitých mezích nejsou vůbec samotářští, ale naopak pro těžší zakázky hledají pomoc. Tu jim můžete poskytnout buď jednorázově a prostě se přidat k na cíl táhnoucí skupince bojovníků nebo si vyhlédnout nějakou, nejlépe vašim názorům odpovídající, gildu a s ní potom koexistovat. Jistěže si Stalkeři ve své podstatě honí vlastní triko a jedou na sebe, přesto je velice těžké, nikoliv však nemožné, se bez nich v dílčích úkolech obejít. Přístup do gildy ale není samozřejmý, alébrž si ho budete muset tvrdou dřinou zasloužiti. Až se splněním přijímací zkoušky v podobě úkolu, který pomůže skupině přežít, získáte jejich loajalitu či případnou pomoc. Výjimkou nebudou 
bitvy mezi jednotlivými frakcemi, jež se strhnou povětšinou v případě, že se cíle obou oddílů nepříjemně kryjí. Ona by hra v této oblasti měla být vůbec značně propracovaná a netahat vás za ručičku. Začínáte prostě jako jeden ze sta Stalkerů, kteří mají víceméně stejnou startovní pozici, ale také umělou inteligenci, která je povede až za dosud neobjasněným cílem. Jak už bylo řečeno, questů bude hodně, ale platí, že žádný není pro nikoho rezervovaný či snad exluzivní. Proto vám konkurence může lukrativní úkoly klidně vyžrat a vy dorazíte až s křížkem po funuse. Nejinak tomu bude v případě opěvovaných artefaktů nejen obří ceny, ale i mocných funkcí, které budou v boji více než jen využitelné. A jako v málokteré hře, poslední dobou vlastně žádné, bude hru možné dohrát i s nesplněným hlavním úkolem. Ten vám prostě vyžral někdo jiný. To po desítkách hodin zamrzí, ale prý nepůjde o žádnou tragédii, prostě se vám dostane konce jiného.
Abychom ale dokončili myšlenku, musíme se velmi vděčného tématu Stalkerů vzdát, 
jinak bychom tu byli ještě pěkných pár hodin, ale pak byste zase nebyli hrou vůbec překvapeni, takže si budete muset počkat až do recenze. Vyzradit ale můžeme, že narazíme na klasické vojáky, kteří se ruku v ruce s jejich speciálními kolegy snaží udělat přítrž zmutovaným nestvůrám. Můžete jim třeba pomoci, ale nastanou i situace, kdy budou mít rozkazy proti vám zakročit. V takovém případě se jistě vyplatí se jim klidit z cesty, protože ač proti vám jako jednotlivci neobstojí, v důsledku skvělé umělé inteligence, která jim mimo jiného dala do vínku schopnost kooperace, dovedou nepěkně zatopit a zhatit nejeden slibně rozjetý úkol. Další kategorii tvoří vědci, vděční to zadavatelé úkolů, sice především zpočátku, ale i časem, pokud jim přinesete vzorky podivných úkazů či snad monster, neváhají vysolit na stůl pěkných pár rublů. Nejinak je tomu s nevrlým obchodníkem, který naneštěstí disponuje monopolem, co se týká prodeje či výkupu zbraní i dalšího vybavení. Můžete se ho pokusit vykrást, ale jeho brokovnice vás v případě, že vás přistihne, nepěkně prožene. Aby toho nebylo náhodou málo, narazíme i na jiné, příběhové postavy, které se začnou objevovat výhradně v pokročilejších částech hry,
kdy budete přicházet čím dál tím více na kloub celé záhadě a hlavně již budete rozkoukaní, takže vás ani složitější questy nerozhodí. Postupem času přijde na řadu i morální rozhodování, kdy před nás bude postavena do jisté míry fatální volba mezi dobrem a zlem. V našem zájmu však o tomto lehkém naznačení nechtějí autoři více prozradit, buďme jim za to vděční, jelikož bychom přišli o něco "velkého".
Do háje, kam jsem to zase vlez
Zóna je výjimečně nebezpečným místem, kde narazíme na rozličná monstra i další nepřátelské entity. O konkurenci Stalkerů a nevrlosti vojáků jsme už mluvili, tentokrát se podíváme na nepěkné výsledky radioaktivního záření. A věřte, že si v tomto ohledu tvůrci nezadají ani s obskurností série Silent Hill, jež je nechutností a strašidelností svých monster proslulá. Platí trochu pozměněné, přesto k přežití nepostradatelné přísloví – škoda kulky, která padne vedle a v této hře to platí pětinásob. Je třeba si totiž uvědomit, že váš Stalker nebude především zpočátku 
nijak odolným materiálem a pokud se na něj vrhne smečka pošahaných psů, nemá v případě absentující rychlé reakce moc velkou šanci přežít. Stejně jako všechno ostatní ve hře, pobrala i monstra velice slušnou dávku křemíkových buněk přidávajících variabilitu do jejich rozličného jednání. Zapomeňte na skripty, těch se dočkáme vskutku minimálně, ale můžeme se těšit na vychytralé postupy jako obkličování či koordinovaný postup. Co se týče množství mutantů, jejich kvantitu poznáme především v oblasti druhů, přehnaných počtů jako v Serious Sam nedosáhnou, a je to dobře.
Nejhůře se bojuje proti tomu, co nevidíte, a toto pravidlo je ve Stalkerovi s oblibou využíváno. Na starost si to berou zajímavé anomální zóny. Vzhledem k dobře vybranému prostředí se do hry skvěle hodí. Jde o místa, kde se zvýšená radiace projevuje mnoha způsoby, z nichž ty nejklasičtější jdou cestou poškozování organismu nebo třeba změnou gravitace, takže se najednou začnete pohybovat jako 
na Měsíci a pro mnohé nepřátele se takto zaskočen stanete jednoduchým soustem. Jindy vám ale podobná změna pohybu může pomoci, takže anomálií klidně můžete využívat ve svůj prospěch. V neprozkoumaných územích se ale vyplatí být pozorný a v případě, že někde uvidíte podivnou mlhu,můžete vzít jed na to, že tam nebude všechno zcela v pořádku. Mnohdy ale nebude vidět ani mlha, což znamená důkladnou rekognoskaci terénu třeba využitím mrtvých nepřátel, které můžete hodit do podezřelých míst a sledovat, co se s nimi stane. Budete tak muset důkladně sledovat, kam šlapete. Jen se trochu bojíme, aby tento prvek nebyl vyhnán ad absurdum a nebezpečí nebylo na každém kroku a aby se alespoň trochu dalo rozeznat. Když se do anomálie zaboříte, změní se obraz do černobílých kontur. Radiaci se ale dá zabránit i použitím povoleného dopingu v podobě pilulek, které působení na mozek zastaví. Je třeba dávat pozor i na hladinu zdraví, jež se dá zvyšovat jak zřídka přítomnými lékárničkami, tak, a to především, opečením (ne)chutného masa nějakého toho živočicha. Nepočítejte však s tím, že si pochutnáte na masíčku trojhlavého psíka nebo snad hrbatého obra. K tomuto účelu dobře poslouží krysy nebo ptáci. Koutkem oka se vyplatí sledovat i míru únavy a čas od času hodit šlofíka. Rozhodně zajímavé přiblížení se realitě.
Questů bude hodně, ale platí, že žádný není pro nikoho rezervovaný či snad exluzivní. Proto vám konkurence může lukrativní úkoly klidně vyžrat a vy dorazíte až s křížkem po funuse.
Výbavy až nad hlavu
Ve hře samozřejmě nebudeme bojovat rukama, ale uchopíme do nich tuny skvělých kvérů, 
od těch klasických jako je AK-47 aka kalašnikov nebo přesné pistole, až po opravdové vychytávky, které zatím existují jen jako prototypy. Do této kategorie zařadíme automatické pušky nebo těžkotonážní zbraně a věřte, že raketomet bude jen jakýmsi předkrmem před opravdovou hostinou. Třicet typů zbraní není málo, navíc se budeme moci spolehnout i na mnoho granátů, neprůstřelných vest a dalšího vybavení. Náš hrdina bude mít pro bohatý repertoár připraven velký inventář, jenž bude omezen jen celkovou váhou nošených předmětů. Ta by totiž neměla přesáhnout čtyřicet kilo, bude tak nutné hodně taktizovat, protože zbraně budou hodně těžké. Příjemná práce s inventářem je dnes samozřejmostí, ale přesto nás Stalker překvapí automatickým řazením menších předmětů do opasku (možné vyvolat stiskem hotkey) nebo větších do batohu. V povedeném rozhraní pak budeme moci na zbraně montovat vylepšení, jejichž počet by měl jít hluboko přes dvacítku.
Dnešní akční hry se již jen těžko mohou obejít bez skvělých vozidel či bojových prostředků. Nejinak tomu bude i se Stalkerem, který ale půjde mnohem dál než většina soudobé produkce. Velkou pozornost jistě vzbudí pamětníkům dobře 
známá ruská vozidla, jež máme ještě dnes možnost vidět i na českých silnicích. Jde především o rádoby terénní Ladu Nivu nebo Moskviče. Čekat ale můžeme i těžkotonážní vehikly jako je náklaďák Kamaz nebo obrněný transportér BTR-70. Do nich naskládáte i větší množství dočasných parťáků, kteří se mohou chopit zabudovaného kulometu nebo využít příručních zbraní. Opravdovou lahůdkou ale budou ovladatelné vrtulníky, které se v singleplayerové akční hře snad ještě neobjevily. Každý ze strojů by měl disponovat autentickým fyzikálním modelem. A nutno, říci, že tím se budou moci pyšnit všechny oblasti hry, nejen vehikly. Připravte se tak mimo jiné na velkou zničitelnost prostředí.
Konečně něco hezkého
Ano, vizuální stránka se řadí k těm nejlepším, a to můžeme netradičně prohlásit již z viděných obrázků a videí, jež vypadají prostě a jednoduše skvěle. Grafika nejvíce připomíná Half-Life 2, možná ho ještě trochu převyšuje. Jisté je to, že hra disponuje vynikajícími
modely všeho, na čem spočine náš zrak. Ať už jde o postavy, spálené rostliny nebo neutěšené prostředí, kudy se prohnal výbuch obřích rozměrů. Skvěle vypadá i hra světla a stínů a na zadek bychom si měli sednout především při pohledu na dynamicky se měnící počasí. Slunečno se rázem může přeměnit v nepříjemný liják. K večeru se začne postupně stmívat a to zcela plynule, takže se postupně budeme nořit do čím dál tím větší tmy, která podtrhne vynikající hororový part. Celou tuhle parádu pohání X-Ray engine, který se mocně stará i o výše zmíněnou fyziku. Jako velký příslib se mi jeví multiplayer, který má v tomto titulu obří potenciál. K dispozici by měla být jeho kooperativní i kompetetivní varianta a v přípravě jsou i další zajímavé módy.
Takže, jak to celé shrnout? Přestože vám skutečně nemůžeme říci, jak to nakonec dopadne a zda to bude na 100% bomba, ale pro
mě patří S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl k nejočekávanějším hrám současnosti a to nejen díky na první pohled skvělému technickému provedení, ale především netradiční kombinací akce a RPG prvků, která se sice projeví jen v některých aspektech, ale pevně věřím, že autoři vědí, co dělají a hře to jen prospěje. Skvěle mi v uších zní i zakomponování hororového prvku, notně podpořeného ponurou atmosférou Zóny, skvělou hudbou a hrozivě vypadajícími monstry. Těším se také na skutečně žijící svět, jehož zpočátku malou, ale utěšeně rostoucí součástí budete. Prostě tvůrci nechtějí ponechat nic náhodě, za což jim můžeme jedině vřele poděkovat a vyslovit přání, aby vše dopadlo přesně tak, jak je nám to slibováno. V takovém případě bych se nebál pasovat Stalkera do užší nominace v kategorii akčních her roku. Ale jak říkám, na to je ještě brzo. Nejoptimističtější i když také nejreálnější a nejvíce zmiňovaný termín vydání hovoří o září tohoto roku a konečně to vypadá, že by se mohl stihnout, jelikož hra je údajně již v pokročilém stádiu vývoje a brzy se přisoupí k betatestingu, který si ale v případě takto komplexního a variabilního titulu vyžádá větší časový úsek, než obvykle.
Index očekávání: 9/10
|
