Violette Summer. Jméno jak z básničky plné klišé. A stejně jako u básniček, pro jejichž plné pochopení si je obvykle musíte přečíst několikrát, bobtná i v nitru hrdinky nové německé akce něco tajemného, co odkryjete až v průběhu hry. Replay Studios se při vytváření jejího příběhu nechali inspirovat skutečnou předlohou v podobě osudu anglické agentky Violette Szabo, jež se proslavila za 2. světové války.
Ale tvůrci se nehodlají spokojit s pouhým střílením a plížením se, které nabízí každá druhá budgetovka, byť často v prapodivném provedení, ale hodlají do hry přidat i kus nezaměnitelného uměleckého výrazu
Převzat byl rovněž konflikt, takže si okusíme roli agentky britské tajné služby MI6 a především specialistky na sabotáže důležitých německých pozic, potažmo likvidaci vysokých nepřátelských pohlavárů. Ale tvůrci se nehodlají spokojit s pouhým střílením a plížením se, které nabízí každá druhá budgetovka, byť často v prapodivném provedení, ale hodlají do hry přidat i kus nezaměnitelného uměleckého výrazu, což je ve spojení s druhou světovou přeci jen dosti netradiční přístup.
Zpočátku vypadá Sabotage jako prostá kopie Splinter Cell, jen s tím rozdílem,
že namísto blízko budoucnosti operuje ženská hrdinka přes šedesát let v minulosti. Jenže zdání klame a jakmile zažijete první z takzvaných „Close Kills,“ dáte kacířským paralelám hodně rychlé vale. Pokud se vám podaří neslyšně se připlížit za záda nepřátelského vojáka, stačí jen vytáhnout nůž, popřípadě použít pažbu pušky, stisknout tlačítko akce a kochat se efektním výsledkem. V takové chvíli se totiž kamera přepne z obligátního pohledu přes rameno do mnohem spektakulárnějších pozic, vše se zpomalí, barvy získají temnější, často až černobílé kontury – takto stylizován je vám smrtící akt předveden. A je třeba dodat, že je to takovým podivně obskurním způsobem estetické. Když se k tomu připojí ještě decentní prohrábnutí pianových kláves, blíží se celkové vyznění surrealistickému stylu. Čeká na vás rovných 20 odlišných kousků tohoto ražení, přičemž jejich volbu provádí program na základě okolního prostředí a aktuální zbraně ve Violletiných rukou.
Ještě intenzivnější než smrtící by měly být snové sekvence, v nichž zastihnete Violette kupříkladu v bílé noční košili, kterak se prochází po líbezných francouzských lukách. Přitom drží zbraň a všude kolem zuří strašlivá bitva. Takový kontrast ohromí a učaruje. Mnohým možná nebude obraz ne úplně vyrovnané hrdinky po chuti, zvláště když se bude do hry promítat takto podivným způsobem. Nicméně každý, kdo pobral trochu abstraktního myšlení, si dozajista stěžovat nebude.
Sabotage by však, přes četné umělecké vložky, měla být i nadmíru kvalitním herním zážitkem, kombinujícím akční a plíživé sekvence. Ve většině případů bude hráčům umožněno svobodně se rozhodnout, jak se vypořádají s nastalou situací. Na některé úseky ale jinak než opatrným postupem vpřed nevyzrajete. Podle autorů mají být právě tyto části hry tím nejintenzivnějším a nejnapínavějším obsahem, jaký jsme měli možnost v žánru kdy vidět. To jsou velmi odvážná slova a nám nezbývá než vyčkat jejich naplnění.
Kupříkladu mise, v níž má Violette úkolem odstranit německého předáka, který dohlíží na plundrování pařížského Notre Dame. V takovém případě se musí hrdinka, pokud možno nepozorovaně, dostat na střechu katedrály a odsud si vzít cíl hezky na mušku odstřelovací pušky. A abyste se dostali až na vrchol, nemáte vlastně jinou možnost než likvidovat protivníky potichu zezadu, protože vzhledem k velikosti sniperky unesete akorát skladnou kudlu.
Pokud se vám podaří neslyšně se připlížit za záda nepřátelského vojáka, stačí jen vytáhnout nůž, popřípadě použít pažbu pušky, stisknout tlačítko akce a kochat se efektním výsledkem.
Po konci každé z úrovní následuje podrobné vyhodnocení vašeho postupu a úspěchů, jako jsou odstranění nepřátelé (záleží i na způsobu likvidace) či posbírané řády. V závislosti na tom získáte zkušenostní bodíky, jež následně investujete třeba do Violletiny síly nebo výdrže, potažmo si vylepšíte zbraně. Další body získáte i plněním vedlejších úkolů v jednotlivých misích. Tak třeba ve zmíněném Notre Dame to je zabezpečení bedny s obzvlášť cennými sochami.
Podle vývojářů nám jedna mise zabere mezi jednou až dvěma hodinami, přičemž jediné, co budou mít jakžtakž společného by měl být - na konci každé z nich – útěk a snaha zachránit si holý život. Ono když člověk označí německé ponorky, aby mohly být bombardovány anglickými letadly a ještě vyhodí do povětří nedaleké palivové nádrže, začne být pěkně horko, ať už chcete, nebo ne. Krátce na to přiletí bombardéry a dosud víceméně klidná noční scenérie se promění v hotové peklo plné parádních explozí. V roli Violette budete mít jistě co dělat, abyste unikli výbuchům i nepřátelským nástrahám, obzvlášť bez pomoci volného savování, které bylo ze hry z důvodu zvýšení napětí odstraněno.
V článku jsme již naznačili vlastní grafický styl, který autoři používají. Ani v tradičních aspektech technické stránky se však nemají zač stydět. Violette nevypadá jako prsatá Lara Croft, naopak – na rande byste s ní nejspíše nešli. Přesto se ale pohybuje ladně a do skvěle a inspirativně vytvořeného prostředí zapadá. Hrou světla a stínu dosáhli Replay vrcholu již nyní. Taková procházka podzimním lesem je přímo lyrickým zážitkem, z něhož vás čas od času vytrhnou jen dobře skrytí a napětí vyvolávající vojáci.
Violette nevypadá jako prsatá Lara Croft, naopak – na rande byste s ní nejspíše nešli
Za sebe musím přiznat, že jsem po zveřejnění prvních kusých informací o Sabotage projektu příliš nevěřil a předpovídal mu rychlé zapadnutí. Po shlédnuté prezentaci a odstranění předsudků, že si malé vývojářské studio ukrojilo až příliš velký krajíc, jsem byl nucen nesprávný názor změnit. Replay Studios totiž přesně využívají síly, jakou evidentně mají v talentovaných designérech a těží z nápadů, s nimiž mohou směle konkurovat hrám s mnohem tučnějšími rozpočty. Jestliže budou v nastoleném standardu pokračovat, mohli bychom tu počátkem příštího roku mít velmi sympatický titul.Index očekávání: 90%
