Výstava Games Convention 2008 z Lipska je již dávno minulostí, ale ještě teď stále doznívají její dozvuky v podobě nějakých materiálů, které se nám tam podařilo 
ukořistit. Jedním takovým pokladem je i téměř finální verze akčního RPG Sacred 2: Fallen Angel, která se rozvaluje na celkem třech (!!!) dvouvrstvých DVD.
No co, na jednom bude hra a na zbylých dvou nějaké ty artworky, hi-res screenshoty a další propagační materiály, jak jsme odevšad zvyklí, říkali jsme si.
Ale ouha, něco podobného se skutečně nekonalo a pokud při instalaci zaškrtnete volbu, že chcete nainstalovat i „Elite Textures,“ sežere vám hra o dalších cca 8 giga na disku více. Po kompletní instalaci se vaše volné místo zmenší o úctyhodných DVACET giga a pár set drobných a to je macek, jakého jsme tu snad ještě neměli (MS Flight Simulator s milionem addonů nepočítáme).
Když už jsme u těch technických detailů, sluší se prozradit, že hru jsme testovali na 
sestavě AMD Athlon64 5000+, 2 GB RAM DDR800 a grafickou kartou nVidia GeForce 8800GTS 640MB, která stále ještě na všechny hry v maximálních detailech bez větších problémů stačí.
Nařachali jsme tedy veškerá nastavení v nabídce na max, včetně 4xFSAA a jali se do hraní. Jak už popisoval David ve svém preview na počátku července, na výběr je šestice postav. Zvolili jsme nejprve sympatického stínového válečníka a dobrodružství mohlo začít.
Nebudeme popisovat každý detail hraní, v hodně věcech bychom se shodovali s výše 
zmíněným Davidovým preview, ale hned na prvním místě musíme zmínit, že nás velice nemile překvapila hardwarová náročnost.
Nastavení bylo sice na maximu, ale rozlišení pouhých 1024x768 a hra byla chvílemi jak slideshow. A vzhledem k tomu, že během hraní nelze vlézt do nastavení a něco změnit (je zde pouze Diablovské Save and exit), bylo to o nervy. Nakonec trochu pomohlo vypnutí 4xFSAA a snížení kvality stínů, ale i tak to např. ve větších městech byla hrůza. Doufejme, že to vývojáři do finálního releasu ještě vypilují a zahrají si i hráči s horšími sestavami.
A když už jsme u toho, pojďme si hned něco povědět o audiovizuálním zpracování. To je jedním slovem úchvatné. Na grafiku nemůžeme hodit ani trochu špíny, je prostě kouzelná a pokud máte skutečně výkonný počítač, budete se kochat každým kouskem krajiny.
Protože se prostředí negeneruje, ale je předem nadesignované, 
čekají vás doslova designérské hody. Opravdu nevím, jak bychom mohli grafiku a design vychválit víc, je prostě parádní a basta. Snad něco zachycují okolní screenshoty, ale vidět to na vlastní oči v pohybu, to je něco jiného.
Rovněž zvuková stránka nezklamala. Veškeré hlášky jsou profesionálně namluveny, potvory mají své specifické zvuky, zkrátka klasika. Co nás ale dostalo, byl zakomponovaný humor.
Hlavní hrdina neustále trousil neskutečné hlášky, stačilo, abychom se třeba na chvíli zastavili a popřemýšleli, kam vrazit nově získané skill pointy a už si stěžoval (hláška ve smyslu „Kdybys hrál jen o trochu pomaleji, už 
bys hrál pozpátku“ nás opravdu dostala do kolen). Ne každému ale tento druh humoru uprostřed vážné hry může připadat vhodný, ale dle našeho názoru atmosféru nijak výrazně nekazí.
Klíčovým prvkem akčních RPG je samozřejmě boj a honba za předměty a nejinak je tomu i zde. Bohužel zde už nějaké ty výhrady máme. Boj nám přišel takový těžkopádný a pomalý a nepřátel možná až moc. Téměř z každého pak vypadne jeden nebo více předmětů, které nejprve vyletí pomalu do výšky a až poté je lze sebrat.
Bohužel oproti Diablu nelze ALTem zvýraznit všechny předměty a vzít jen to, co chcete, ale 
musíte na všechny předměty zdlouhavě najíždět myší a pokud jich je víc na sobě, většinou je nutné postupně vzít všechny. Rovněž nelze sebrat všechny předměty v dosahu najednou po vzoru Dungeon Siege nebo novějšího Space Siege.
Aby toho nebylo málo, nejen že je předmětů strašně moc (což není tak hrozné, ale jen by jich nemuselo padat tolik a tak často), ale jdou od sebe navíc dost špatně rozeznávat, nelze nijak porovnávat, jestli nově nalezený opasek je lepší, než současný a vše si musíte zdlouhavě porovnávat sami. Sice to zní jako drobnosti, ale je fakt, že takové neduhy dost negativně ovlivňují celkovou hratelnost.
Dalším klíčovým prvkem jsou samozřejmě questy a tady Sacred 2 vítězí na celé 
čáře. Kromě hlavní linie hra nabízí neskutečné množství questů, díky kterým nějakou tu hodinu navíc ve hře určité strávíte. Všechny se přehledně zapisují do logu i na mapu a kdykoliv si můžete vybrat, který budete zrovna teď plnit, čímž na malé minimapě uvidíte na okraji šipku, kterým směrem se vydat.
Variací na questy je spousta, od pobití banditů, přes nalezení specifického předmětu až po bezpečný eskort do města. Samozřejmě se lze držet jen hlavní linie a na vše ostatní se vykašlat, ale tím se připravíte o pořádný kus hry. Rozloha mapy je totiž obrovská a hlavní linie ji pokryje sotva ze čtvrtiny. V kombinaci s výše popsanou luxusní grafikou a designem byste se tak připravili o další hodiny skvělé zábavy.
Bohužel námi popisovaná novinářská verze stále trpěla množstvím bugů. Kromě 
špatné optimalizace často vypadávala minimapa a některé textury, kamera nebyla nic moc, občas jsme narazili na skupinky monster, která na nás prostě nereagovala a bez pohybu se nechala zmasakrovat a hra bohužel také občas spadla.
V kombinaci s absencí manuálního uložení nebo autosavu je to po několika hodinách hry o rozmlácení klávesnice.
Hra se uloží pouze po nalezení nového waypointu, které jsou poměrně vzácné a pokud se rozhodnete neobjevovat nové lokace, pouze plnit postranní questy, k žádnému se nedostanete. Doufáme, že až na podzim vyjde plná hra, budou všechny tyto neduhy odstraněny. Pak by bylo Sacred 2 opravdovou peckou, kterou by mohlo časem sesadit až Diablo 3.
