Scarface: The World is Yours

Tony Montana se vrací ve velkém stylu! Hra, v níž si v jeho kůži můžete dělat takřka vše, co se vám zachce, si nás zaslouženě získala. Fandové filmu Zjizvená tvář i všichni příznivci kvalitních akcí si přijdou na své! Více v recenzi.

Letošní podzim je na deriváty Grand Theft Auta velmi bohatý. Tedy pokud to porovnáme s minulostí, v níž se jich zas až tolik neskví. A těch kvalitních už vůbec ne. Proto nám udělalo velikou radost povedené Just Cause, jež jsme recenzovali před dvěma týdny. Chrochtali jsme si při něm blahem, ačkoliv se jeho oblíbenost v diskuzi vůbec neukázala být jasnou záležitostí – mnozí mu vytýkali plytkou arkádovost, my se přesto domníváme, že jde o skvělou a především zábavnou hru. Nový hit Scarface je v lecčems podobný a liší se de facto pouze příběhem a prostředím, což je ovšem v tomto případě hodně podstatné.

Ačkoliv to mnozí nečekali, z dříve podceňovaného projektu nakonec vyrostla pařba grandiózních rozměrů.

Mnoho z vás zajisté dobře zná gangsterku Scarface, tedy Zjizvenou tvář v hlavní roli s Al Pacinem. Jelikož jde o dlouhé roky citovanou stálici, jíž někteří fanatici dokonce vyhlásili nejlepším filmem všech dob, rozhodli se manažeři ve Vivendi Universal zakoupit drahou licenci a postavit tak silnou konkurenci Electronic Arts a jejich Godfatherovi. Vývoj obou titulů probíhal víceméně paralelně, přesto si však herní adaptace Scarface vyžádala delší čas a můžeme říci, že se jí ho podařilo dokonale využít. Ačkoliv to mnozí nečekali, z dříve podceňovaného projektu nakonec vyrostla pařba grandiózních rozměrů.

Zjizvená tvář končí památnou scénou – megalomanskou přestřelkou, v níž hlavní hrdina Tony Montana umírá. Ovšem hra počítá s alternativou, že Tony přežije, k čemuž mu vy osobně dopomůžete, protože se nerovného souboje hned zpočátku zúčastníte, pochopitelně v roli hlavního aktéra. Vskutku originální úvod, v němž si de facto ozkoušíte několik málo okamžiků v kůži největšího bosse ve městě, jímž ale už záhy nebudete. Sice přežijete, ale uniknout se vám podaří jen tak tak a ztrácíte úplně vše. Vila, peníze, drogy a hlavně respekt, to vše je fuč a před vámi je dlouhá cesta za znovudosažením ultimativního statusu.

Tony Montana je jednoduše frajer, nejen z tohoto pohledu se hra podobá Just Cause a jeho Rico Rodriguezovi, ovšem Tony je ještě o fous stylovější, hlavně pokud na tuto filmovou postavu nedáte dopustit. S vizáží Al Pacina a hlasem jeho řidiče se skutečně podařilo vytvořit virtuální alter ego tohoto příšerného egoisty, který všechny „fuckuje“ a jde mu jen o vlastní prospěch. Bál jsem se, že jedna nadávka za druhou bude ve hře působit křečovitě, naštěstí jsem byl vyveden z omylu. Tony pořád něco glosuje, posílá do háje (tam vlastně ne, ale nemůžeme být sprostí) i své přátele a průchod svému slovnímu průjmu dává především v častých in-game animacích, které sice takřka vůbec nevyprávějí příběh, jenž ostatně stojí na vedlejší koleji, i tak je však budete hltat a přitom se za břicho popadat. To, jak si autoři se Scarface vyhráli, dokládají i rozhovory s náhodnými lidmi, například v bance, kde to Tony pod vaším vedením klidně vybalí na dvacetiletou roštěnku, případně na přísného právníka. Přitom překvapí, kolik hlášek má v rukávě on i jeho dialogoví partneři. Jasně, časem se tak jako tak oposlouchají, ale drobnost je to příjemná, naštěstí však nikoliv jediná.

Město, pro potřeby hry upravené Miami, je doopravdy rozlehlé, byť konkurence nabízí přeci jen větší porci čtverečních kilometrů, ale to nám absolutně nevadí. Už tak je potřeba častokrát strávit dlouhé minuty za volantem, než dojedete do kýžené destinace. Nabídka, jež vás na mapě čeká, patří v daném žánru víceméně k tradičním. Samozřejmostí je občasné absolvování nějakého toho úkolu spojeného s příběhem, který vlastně jaksi ohraničuje Tonyho nový vzestup a také nutnou pomstu. Dále jsou tu velké spousty vedlejších questíků, jejichž splnění zabere ani ne pár minut. Narazíte na ně všude možně, stejně jako na adrenalinové závody, nebo potírání místních gangsterů. To se, stejně jako v Just Cause, pojí se získáváním vlivu v každé ze čtyř čtvrtí. V těchto oblastech se nachází několik desítek gangů a když kolem jejich území jedete, jste na tento fakt upozorněni. Můžete vystoupit z vozu a z desítkami gangsterů si to hezky vyřídit, za což získáte nejen respekt, ale i procentuální nárůst v kolonce vlivu.

To, jak si autoři se Scarface vyhráli, dokládají i rozhovory s náhodnými lidmi, například v bance, kde to Tony pod vaším vedením klidně vybalí na dvacetiletou roštěnku, případně na přísného právníka.

K dispozici jsou desítky nejrůznějších vozů i motorových člunů, které si pochopitelně můžete ukrást. Ale nejen to, dají se i koupit v rámci zpětného získávání starého majetku. K tomu je uzpůsobena zvláštní položka v menu, kde se nachází něco přes sto exotických věcí – jedním z cílů hry je všechny je získat. Ať už to jsou zmíněná vozidla, dekorace do vily, nebo třeba někdejší Montanovy podniky. A v nabídce je samozřejmě i dobře známý tygřík. Perličkou budiž najímání pomocníků – kupříkladu řidič dokáže přivést vůz na místo určení a ještě pomáhá v přestřelkách, k tomu jsou pak ale určení další borci. Zatímco na počáteční výdaje vám stačí desítky tisíc, které lze jednoduše získat nákupem a prodejem drog, časem už budete muset sáhnout do kapsy hlouběji a sice pro desítky milionů.

Velkou roli hrají samozřejmě i frenetické přestřelky, které jsou opět poněkud jednoduché, přesto však dokáží poskytnout dobrou zábavu. Osobně mi přirostly k srdci více, než ty v Just Cause. Jsou také o fous blíže realitě, byť je i v tomto případě používání takových slov spíše rouháním, Tony přeci jen nevydrží úplně všechno a i míření dá větší práci. Zbraně pak působí příjemně bytelně, takže poznáte, co zrovna držíte v ruce – hlavně s brokovnicí si užijete uspokojivých výsledků. Jelikož nyní v akcích vládne éra bullet-timu, nevyhnul se mu ani Scarface, ačkoliv jde trochu jinou cestou, než třeba Max Payne či nově El Matador. V zásadě jde o Tonyho „koule,“ které když efektním zabíjením protivníků naplníte, získáte možnost přepnout se do „rage“ módu. Ten vás ve zpomaleném režimu uvede do pohledu z první osoby s automatickým zaměřováním nepřátel, tudíž zvládáte kosit vskutku svižně. Ke všemu se v tomto stavu doplňuje i zdraví, což lze i sporadicky vyskytnuvšími se lékárničkami.

Na obrázcích před vydáním nevypadala hra vůbec špatně, ale realita je trochu jiná, tak trochu srovnatelná s Godfatherem. Scarface také trpí akutním nedostatkem detailu, veškerá grafika působí mírně unylým a nezajímavým dojmem, což je zřejmě způsobeno nutností rozpohybovat takto nesmírně rozsáhlou hru i na slabších konfiguracích, ovšem doba od GTA 3 přeci jen významně pokročila a zhýčkaní hráči budou nad takovouto grafikou zcela jistě žehrat. Jediné křivé slůvko se však nedá říci o zvucích, především pak o dokonalém dabingu a také hudbě, která jde cestou dobře známého rádia, v němž si můžete pouštět největší šlágry let sedmdesátých a osmdesátých.

Klady a zápory

Kvalitní přepracování filmové předlohy
Vynikající hratelnost
Slušná trvanlivost

Grafika je velmi zastaralá
Úkoly by mohly být variabilnější

Scarface také akutním nedostatkem vizuálního detailu, veškerá grafika působí mírně unylým a nezajímavým dojmem, což je zřejmě způsobeno nutností rozpohybovat takto nesmírně rozsáhlou hru i na slabších konfiguracích

Scarface nás tak moc mile překvapilo, protože v raných fázích vývoje nebylo vůbec jasné, zda tento velkolepý projekt není jen velkým šlápnutím vedle. Toto podezření se teď naštěstí podařilo úspěšně vyvrátit a hráči tak mají možnost vychutnat si jeden z nejlepších akčních freeform titulů, navíc se stylovou licencí k tomu. A že Tony Montana coby hlavní kápo děla hodně, jistě nemusím připomínat. Jasně, grafika je slabá a zpočátku si budete říkat, proč byste měli hrát naprostý derivát GTA, ale s tím, jak budete postupovat směrem nahoru a získávat si respekt, nedáte na hru dopustit.