Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sega Sports Tennis

  12:00aktualizováno  19. září 3:03
Lákavé tenisové vystoupení známých profesionálů, které je na jednu stranu jen kopií známé dreamcastové verze schovávající se pod názvem Virtua Tennis 2K, nicméně ani na platformě PS2 neztrácí nic ze svého původního kouzla. Pokud si tedy chcete zkusit na vlastní kůži další alternativu bílého sportu, račte vstoupit.

Sega Sports Tennis

Sega Sports Tennis je vlastně "pouhou" konverzí předchozího úspěšného dreamcastového počinu Virtua Tennis 2K (recenze) a to - až na několik nepříliš podstatných maličkostí - takříkajíc kompletní. Takže vlastníci Dreamcastu, kteří zkušeností s touto verzí bílého sportu již jednou prošli, nemusí na zdejší tenisové kurty znovu vstupovat, nemá to význam.
Ještě bych chtěl předeslat tolik, že to, co mi osobně stačí, resp. stačilo na konzoli Dreamcast, nemá a nemůže mít stejnou kvalitativní hodnotu na PS2, kterážto by měla být výkonnostně někde jinde. Na druhou stranu, na PS2 má Sega Sports Tennis svou premiéru, čímž se můj kritický náhled na některé momenty v něm obsažené poněkud otupuje. Ale konečně k věci.

Sega Sports Tennis je vpravdě lákavé tenisové představení, v němž se zajímavě snoubí arkádové prvky se simulací. V první řadě se na tohle zápolení moc pěkně dívá a má to stylovou atmosféru. Divácká 2D kulisa o sobě často dává vědět, čároví rozhodčí svižně uskakují před ostře vypálenými míčky, nechybí efektní opakovačky (tady je věčná škoda, že podobně jako ve fotbale nejde vytáhnout ze zajímavé výměny něco více, než jen poslední a rozhodující okamžik), či v neposlední řadě prostřihy na projevy a emoce jednotlivých aktérů momentálně hraného zápasu, kde nechybí třebas podiv nad uznáním podle hráče jasně autového míče, vzrušená gestikulace po vydařeném prohozu či oklepání antuky z podrážky rámem rakety! Opravdu povedené. K tomu si připočtěte efektní stínování a máte tady něco, co vás zaujme už na první pohled. Navzdory tomuto faktu jsme se však v redakci shodli, že dreamcastová inkarnace vyhlíží přeci jenom o něco lépe… byť např. taková síť je na PS2 mnohem méně zubatá.

Sega Sports Tennis

S obličejovými texturami skutečných hráčů zvučných jmen se z toho rázem stává hodně prestižní vystoupení, v němž je prostor pro osmičku mužských zástupců bílého sportu (T. Henman, T. Enqist, C. Moya či P. Rafter) a jejich ženských protějšků (Serena a Venus Williams, A. Stevenson či M. Pierce). Nutno poznamenat, že se tvůrci asi nechali do značné míry ovlivnit několika nelichotivými prohlášeními ze strany některých tenistů, nelze tady nevzpomenout na Richarda Krajicka. Jinými slovy, půvabnější polovina lidstva v Sega Sports Tennis nevypadá zrovna k světu, pokud je zrovínka Mary Pierce znázorněná jako olbřímí a poněkud neforemná krabice, musím říci, že něco je špatně. Odhodím-li džentlmenství a připomenu, že takto kdysi opravdu vypadala Američanka Lindsay Davenport, může být. Ale podle jedné šablony se přeci nemusí dělat zbytek světa? No nic.

Vedle jistých diferencí mezi mužským a ženským tenisem, projevujících se v razanci úderů a v rychlosti, se můžete nadít i zvyšující se obtížnosti, přičemž autoři nabídli hned tři, kdy ta poslední je opravdu smrtonosná. K tenisovému projevu. K využití jsou toliko tři tlačítka, pro lob a pro liftovaný a čopovaný úder, poslední button na pravém panelu dualshocku je pro přepnutí pohledu na dění, čili můžete se na tenis dívat buď shůry, nebo téměř v klasické třetí perspektivě z pohledu zpoza hráče. Při druhé alternativě si připadáte opravdu "in". Rozrůzněnost úderů pak zohledňuje fakt, kterak rychle jste u míče. Je-li to včas, dokážete Sega Sports Tennis přesněji a razantněji umístit míč do soupeřova rohu. Nutno však podotknout, že si zde protivníci až příliš často vypomáhají beckerovskými robinsonádami, kdy takto v pozdějších fázích hry či při vyšší obtížnosti běžně vracejí do pole jinak nedoběhnutelné míče, což je místy docela hodně otravné. A když už jsem nahlédl na odvrácenou stranu zdejší tenisové mince, musím ještě zkonstatovat, že systém volejů není také dvakrát propracovaný a dosti často evokuje spíše badminton… Zejména ve čtyřhře z toho pak máte hodně smíšené pocity. To samé se dá říci i o podání, které je na jednu stranu vymyšleno geniálně. Stisknete tlačítko, pročež se začne plnit stupnice razance podání a pokud dané tlačítko stisknete napodruhé a to ve správnou chvíli, dočkáte se opravdového děla, jehož kvalita je zase poněkud negována skutečností, že i přesně umístěné a s maximální razancí vypuštěné podání vám soupeř dokáže returnovat, což je opravdu zvláštní. A to jsem ještě použil eufemismu. Není to však ani první, natož poslední věc, která významně sráží význam slova simulace a nahrazuje jej výstižnějším pojmem zovoucím se arkáda. Ale nejvyšší čas, abych se závěrem odstavce zase vrátil k pozitivním momentům hry. Animace některých úderových fází jsou jedním slovem příkladné, s vytočením trupu a stylově vedenou rukou, a třebaže se kupř. na antuce nedočkáme klasického sklouzávání, přesto se Sega Sports Tennis snaží zohledňovat odlišnost v rychlosti jednotlivých povrchů (antuka, tráva, umělý koberec), byť opět spíše v arkádové rovině.

Sega Sports Tennis

Co se týče herních módů, musím především vyzdvihnout multiplayer, zde až pro čtyři hráče (MultiTap), který navzdory všemu hned tak nezevšední a třebaže sem tento režim nejraději hrával v singlu, nic to nemění na tom, že i s přihlédnutím k poněkud rozporuplnému doublu je díky této fázi Sega Sports Tennis nutnou povinností pro eventuální herní párty! Pak je tady Tournament, kde musíte v několika kolech projít až do finále, přičemž každý zápas se hraje toliko na jeden set, na jiném povrchu a v odlišném prostředí. Exhibition je vlastně jen pro rozehrání a do jisté míry může suplovat trénink. A konečně hlavní herní režim - World Tour, kde začínáte s nickou, kterou skrzevá tréninkové minihry vylepšujete v jednotlivých atributech, abyste posléze přes účast a následné výhry v malých satelitních turnajích dosáhli vyššího ranku, umožňujícího přístup do prestižních soutěží s vysokými cenami. Což není vůbec špatné a i když jsou některé minihry po čase již trochu nudné, přesto stojí tento mód za zvážení, neboť si i díky němu zpřístupníte př. další kurty pro hraní, nemluvě o lepším pochopení nuancí a hlavně mechanismů zdejšího tenisu.

Co říci závěrem? Sega Sports Tennis je velice chytlavé sportovní představení, které místy trochu ztrácí na přitažlivosti díky nevyváženým výkonům vašich soupeřů a pochybnému systému volejů, nicméně i přesto se to dobře hraje, ovládání snadno a rychle přejde do krve a naposledy, je tu multiplayer, v němž s ohledem na zdejší soupisku nechybí ani možný mix pro čtyřhru. Co si více přát? Inu nabízelo by se, že po vzoru již jednou odehraného zápasu v singlu mezi mužem a ženou nabídne i Sega tuto divácky velmi vděčnou a atraktivní alternativu, když už nic tak třeba jen z toho důvodu, aby se mohla určit př. výkonnostní diference mezi dvěma hráči, kteří v multiplayeru soupeří proti sobě navzájem. Ale to až snad zase někdy příště - a že to příště odhaduji velmi brzy!

Sega Sports Tennis Sega Sports Tennis

Sega Sports Tennis
Výrobce/Vydavatel Sega/Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano, 2-4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ano
Paměťová karta: ano, 361kB
Verdikt: Klasická ukázka toho, kterak se tenisem dobře zabavit i na konzolích.
Hodnocení: 70% (info)

Autor:


Témata: Raketa


Nejčtenější

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

Fire Emblem Warriors
RECENZE: Ve Fire Emblem Warriors sekáte nepřátele po desítkách najednou

Ve Fire Emblem Warriors budete na bojišti rozsévat smrt jako nepřemožitelný hrdina nebo hrdinka. A to vše umocněné přepálenými animacemi zdrcujících úderů.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Další z rubriky

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.