Nadcházející letní olympijské hry v australském Sydney jsou dozajista jednou z největších sportovních událostí, která může člověka naladěného na sportovní strunu potkat. Aby ne, jednou za čtyři roky změří své síly nejlepší z nejlepších. Maximální výkony za burácivého hukotu publika, euforické pocity po doběhnutí do cíle, ale i párky v rohlíku a spousta cetek v okolních stáncích - taková je atmosféra.
Nelze se tedy divit, že v době zájmu o tuto sportovní událost se rozhodla firma Dinamic Multimedia připravit neoficiální letní olympiádu a trochu si tak přihřát polívčičku. Reklama v podobě televizních přenosů se zdá být tou nejvděčnější možností, jak se pořádně napakovat. A jak to dopadlo? Ony totiž předělávky úspěšných filmových titulů v tom herním světě obvykle zapadnou do přetékající slizké vany komerčního braku. Ale tohle je sport. Pokud jde o připravované oficiální letní olympijské hry, mnoho starostí si nedělám. Licenci vyhrál Eidos a na jejich Sydney 2000 se již docela těším, podle obrázků vypadají opravdu bravurně. Nehledě nato, že díky smlouvě uzavřenou s IOC (International Olympic Committee) budou muset obsahovat i disciplíny, jež se obyčejně netěší takové popularitě. Ovšem v případě Sergei Bubka`s Millennium Games jsem přistupoval k samotné hře poněkud se skepsí. Už název zrovna neevokuje pocity "to bude bomba" ale budiž, podle názvu nelze soudit celek.
Úvodní renderovaná animace dává tušit dobře odvedenou práci, předvádí totiž všechny disciplíny ve stylových prolínačkách. Drátěné modely morfují do otexturovaných, kamera lítá po scéně, docela pěkné. Ne že by reálné záběry nepůsobily lépe, což se velmi dobře osvědčilo u NHL 2000, ale nevadí, ne každý disponuje vysokým rozpočtem.
Ještě než se vrhnu na samotný rozbor jednotlivých disciplín, respektive toho, jak se to všechno ovládá, odbočil bych trochu stranou. Vlastně ani ne tak stranou, spíš bych se vrátil o několik let zpět, konkrétněji do doby počítačů řady 386. Tehdy existovaly velmi populární letní a zimní hry (jestli "olympijské" už vážně nevím), na výrobce si už bohužel nevzpomenu. Každopádně i zde se závodilo na běžeckém okruhu, skákalo na koních a podobně skotačilo. To byl taky ten hlavní důvod - kdy zatížen příjemnými vzpomínkami - jsem šáhnul po recenzi na Sergei Bubka`s Millennium Games. Přiznám rovnou, mé očekávaní se nenaplnilo.
Nejdůležitějším aspektem na takovéto mnoha disciplínové hře je právě ovládání, které jde ruku v ruce s hratelností. Troufám si říct, že právě v tomto bodě Sergei Bubka`s Millennium Games poněkud pohořel. Vysvětlení prosím. Ukázkový příklad - závod běžce na 100 metrů. Kamera zabírá borce kterak se připravuje k svému vrcholnému výkonu, poté blikne za sportovcova záda.
Čeká se na startovní výstřel. Prásk. V této fázi musí hráč poprvé zareagovat stisknutím levého tlačítka myši, čímž vystartuje jako raketa. U nohou lze zahlédnou červený kroužek, pevně danou šipku a zelený pruh, jež po obvodu kruhu rovnoměrnou rychlostí osciluje. Hráč musí vždy když se šipka a zelený proužek setkají zmáčknou tlačítko, čímž počítači dáte pokyn ke zrychlení. Zmáčknete-li tlačítko příliš brzo či pozdě (tj. v době kdy šipka ukazuje na červenou výseč), borec zpomalí. A tak to máte s drobnými ekvivalenty u všech disciplín. Jmenovitě u vrhu disku zase musíte dávat pozor na přešlap, využijete i druhé tlačítko, kterým udáváte úhel. Zní to složitě, občas to složité i je, ale hned jak přijdete na ten pravý fígl, veškerý um končí. Vlastně je to docela dost trapné a nudné - a to je ten největší problém Sergei Bubka`s Millennium Games. Nuda, nuda, šeď, smazat, pryč s tím. Vysvětlil bych to tím, že hráč toho má k ovládání příliš málo, prostě občas zmáčkne dvě tlačítka na myši. A to je zatraceně málo. Ano, ano, na dlouhých tratích si musíte rozvrhnout síly, abyste nepadli někde v půlce závodu. Ano, hra obsahuje různé atributy v menu podle kterých se definuje závodník. OK, beru několik režimů hraní a celkově slušně odvedenou práci v pasivním (chcete-li strategickém) módu. Ale koho to, sakra, zajímá, když se nudím?
Grafické zpracování dopadlo nad očekávaní velmi slušně. Všechno hezky vymodelované (zcela všechno ne - publikum je například velmi sociální texturka), k samotným sportovcům nemám výhrady. I jejich pohyb a předváděné "kousky" vypadají reálně, takže nemám prakticky co vytknout. Stejně i všechna ta omáčka kolem hry patří do profesionálního rendlíku, což potvrdilo i o několik desítek řádků výše zmíněné intro.
Herní options nabízí několik režimů, včetně tutorialu, který by vás měl naučit základním principům. Podotýkám měl, nikoli naučí, jelikož nepatří zrovna do skupinky vydařených. Ale pochopit se to dá. Najde-li se dostatek šílenců, lze si udělat "olympiádu" s několika počítači v síti. Hudba a zvuky? Jedním slovem mizérie - nejde ani tak o jejich kvalitu jako spíš o kvantitu. Kromě zvučení v menu a heknutí při odstartování závodu (chytré hlavičky si domyslí ekvivalenty - běh na 100, 200, 400 metrů, štafeta, vrh diskem, vrh kladivem, vrh koulí, skok do dálky a skok do výšky...) není slyšet téměř nic. Publikum svoji vitálností připomíná zombies právě probuzené ve svých rakvích. Ten, komu by se Sergei Bubka`s Millennium Games přeci jen zalíbil, si může svoje nejlepší skvostné výkony uložit a poté dle libosti znovu přehrávat.
Celkově je Sergei Bubka`s Millennium Games vesměs průměrnou hrou - slušná grafika (škála rozlišení od 320x200 do 2048x1536), nízká hratelnost, minimum zvuků, pěkně zpracovaná omáčka kolem. Nejvíc asi zamrzí to, že hra sama o sobě neobsahuje závažné chyby, prostě jenom nudí, což odpustit nemohu. Osobně bych počkal na mnohem slibnější oficiální letní olympiádu Sydney 2000 od Eidos, o které se na BonusWebu dočtete zhruba za týden.
| Sergei Bubka`s Millennium Games | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
