Filmovým tvůrcům rozhodně nelze upřít vytrvalost. O převedení hry na stříbrné plátno slýcháváme sice často, ve výsledku se ovšem velkolepé plány jen zřídkakdy uskuteční. Hráči kvůli tomu zpravidla neteskní. Když už totiž k zfilmování herní předlohy dochází, bývá výsledný produkt v lepších případech průměrný. Stále vzrůstající popularita a množství kvalitních seriálů přitom vybízí k mnohem logičtější variantě.
Game of Thrones (2014-2015)
Seriály jakožto výrazně vhodnější forma pro převod počítačových her se nabízí hned z několika důvodů. Tím prvním je již zmíněná stále vzrůstající popularita televizních show. Seriály jako Hra o trůny či Živí mrtví (anglicky The Walking Dead) výrazně prorůstají internetovou komunitou ve formě memů, parodií a všemožných narážek. V počítačových hrách se reference na populární pořady stále množí. V této souvislosti by byla zajímavá statistika, kolik aktivních hráčů vlastně upřednostňuje seriály před filmy. Bohužel neexistuje.
Game of Thrones (2012)
Je jistě vypovídající, že vývojářské studio Telltale Games ke svému hernímu zpracování Hry o trůny přistupují ve spolupráci s HBO a ke svému počinu využívají herců seriálu. Ani ta předchozí, při nejlepším průměrná adaptace populární ságy, tentokrát z dílny Cyanide Studios, si licenci HBO obejít netroufla. Televizní verze byla v obou případech určující a fanouškovská základna seriálu představovala tu hlavní cílovou skupinu potenciálních zákazníků.
The Walking Dead: Season 2
Herní adaptace a reflexe seriálů ve hrách
Podívejme se na situaci nejprve z opačného úhlu. Herní adaptace seriálových předloh tady totiž byly již před zmíněnou Hrou o trůny. A bohužel dopadají obdobně jako filmové adaptace her.
Hra na motivy komiksu a seriálu The Walking Dead se kromě výborné herní adaptace od Telltale dočkala i podstatně méně kvalitního zpracování s podtitulem Survival Instinct. Herní zpracování se v minulosti dostalo i HBO klasice Sopránovi v podobě The Sopranos: Road to Respect (2006) a o rok později vyšel také The Shield: The Game na motivy Policejního odznaku. Pokud se počítáte k nadšeným fanouškům alespoň jednoho z těchto seriálů a hra se k vám nikdy nedostala, nepanikařte. Ani jeden z těchto počinů se totiž příliš nepovedl.
Knight Rider (NES)
Již přes deset let jsou tu s námi také v lepších případech průměrné herní adaptace na motivy seriálu CSI. I u této značky se stihli angažovat nadšenci z Telltale. Milovníci honiček v autech si možná vybaví i veskrze nezajímavou hru na motivy populárního pořadu Starsky and Hutch (2003). Krátký výčet zakončeme tou pravou seriálovou klasikou. Oba díly nevýrazné Knight Rider: The Game (2003 a 2004) si možná vybavíte, Michael a KITT se však své první hry dočkali již na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Knight Rider tehdy vyšel pro konzoli Nintendo Entertainment System (NES).
Michael Kenneth Williams
Battlefield 4
Band of Brothers
Společná záliba v hraní her a sledování seriálů, s níž tvůrci počítačových her kalkulují, se však projevuje i jinak. Otec Metal Gearu Hideo Kojima hodlá obsadit do své připravované horrorové hry Silent Hills (známé také jako P.T.) Normana Reeduse, kterého proslavil již zmíněný seriál Živí mrtví.
Postavu Irishe z Battlefieldu 4 zase ztvárnila hvězda HBO seriálů Mafie v Atlantic City a The Wire - Špína Baltimoru David Kenneth Williams. Kampaň nového Battlefieldu Hardline má být jako televizní show přímo celá strukturovaná. Tvůrci uvádí jako hlavní inspiraci seriál Strážci pořádku (Justified).
Brothers in Arms: Hell's Highway
Populární válečné hry Brothers in Arms zase výrazně připomenou HBO seriál Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers). Podobných provázání a inspirací bychom nalezli celou řadu a ilustrují marketingový předpoklad, že velké množství potenciálních zákazníků přitáhne seriálový námět, zpracování či alespoň důvěrně známá tvář.
Filmové ožívání s mizerným výsledkem
Knight Rider: The Game
Vraťme se nyní zpět k převádění her na stříbrné plátno. Když už se přikročí k přetavení herní předlohy do filmové adaptace, bývá výsledek silně poznamenaný logickou snahou několikahodinové dění na obrazovce naroubovat do stopáže celovečerního filmu. To často vede k velmi nesrozumitelnému podání děje a nelogickým jednáním charakterově plytkých postav. Srozumitelnost a pochopitelná sekvence jednotlivých dějství ustupuje do pozadí, neboť cílová divácká skupina jsou hráči, kteří prostě chtějí vidět svoje virtuální hrdiny a prostředí „obživnout“.
Film se spoléhá na přenesení virtuálního světa do „reality“ a svou předlohu přitom připomíná často jen kostýmy postav nebo třeba monstry. O děj prostě nejde. Je přitom paradoxní, že právě děj a filmovost hry je to, co ke zfilmování často vybízí. To samozřejmě neplatí vždy: důkazem může být filmový Mortal Kombat a další adaptace mlátiček, které těží spíše z popularity bojových filmů ve stylu Krvavého sportu.
Živí mrtví
Silent Hills (P.T.)
Přenést hru se zajímavým dějem na filmové plátno se zatím nejlépe povedlo jen prvnímu Silent Hillu. V záplavě debaklů dopadl celkem slušně pohádkově neškodný Prince of Persia či filmy Final Fantasy. Esence života zaujala především trikovou stránkou. Počítačově generovaných CGI filmů na samém začátku 21. století stále moc nebylo a Esence vypadala prostě fantasticky.
Mimořádně efektní byl i Final Fantasy: Advent Children, film však byl cílen čistě na fanoušky hry. Pravý opak zastupuje namátkově třeba otřesný Max Payne. Ten má však ve své nezáviděníhodné kategorii konkurence dostatek: filmový Doom, BloodRayne nebo Far Cry jsou jen špičkou ledovce.
Max Payne
Silent Hill
Final Fantasy: Advent Children
Jak to dopadne s připravovanými filmy, se můžeme jen dohadovat. Cesta Joela a Ellie v The Last of Us bude znatelně jiná než v herní předloze, byť autorem filmového scénáře a zároveň koproducentem má být hlava vývojářského týmu Neil Druckmann. Mírnému optimismu v tomto případě nahrává, že Druckmann je i autorem původního příběhu hry. Jak to dopadne s připravovanými Uncharted, Assasin’s Creed a World of Warcraft uvidíme, ale raději se příliš netěšte (myslím, že Warcraft film je v dobrých rukou - pozn. Ondřej Zach).
Assassin’s Creed 3
Assassin’s Creed nebo Mass Effect od HBO
Ale proč opakovat stále ty samé chyby u filmových zpracování, když jsou tu seriály? Jejich forma lépe odpovídá požadavkům vyprávění delšího děje, vždyť televizní pořady jsou podobně jako hry vystavěné. Jednotlivé díly mohou nahrazovat úrovně hry. Celé série by pak mohly být zaměřené na úrovním nadřazené kapitoly a dějství, nebo rovnou suplovat jednotlivá pokračování určité značky.
Seriálové zpracování by tak například perfektně sedělo sérii Assassin’s Creed s její strukturou paměťových sekvencí pro jednotlivé díly v rámci série. Nebo si představte do seriálového formátu upravené hry od Rockstaru jako městskou akci Grand Theft Auto, detektivku L.A. Noire či western Red Dead Redemption. Pořady by tímto způsobem mohly převádět děj do hrané podoby mnohem detailněji a vznikl by i prostor pro lepší vykreslení jednotlivých postav a dlouhý, napínavý děj s řadou „pokračování za týden“ momentů.
Dragon Age: Redemption
Dalším vynikajícím příkladem by mohly být hry na hrdiny. Ty se vyznačují velkým množstvím postav, dlouhými dialogy a celou řadou úkolů a jednotlivých epizod. Jen si představte vysokorozpočtové seriály jako Mass Effect nebo Dragon Age. Druhá jmenovaná značka se alespoň dočkala on-line pořadu Dragon Age: Redemption. Ten byl vypuštěn v rámci marketingové kampaně kolem druhého dílu. Hra s takovým světem by si však rozhodně zasloužila více než jen šestidílný nízkorozpočtový seriál s díly o deseti minutách.
Podobných on-line seriálů s díly o 10 až 15 minutách bychom mohli najít koneckonců více: Mortal Kombat: Legacy, fanouškovský Fallout: Nuka Break, Street Fighter: Assassin’s Fist, Halo 4: Forward into Dawn a letošní, dokonce půlhodinová série Halo: Nightfall. Tedy ne, že by v televizi vysílané seriály na motivy her chyběly úplně.
Seriály podle her dosud
Sonic
Mezi seriály na motivy počítačových her s drtivou převahou převládají animované série. Mnozí z nás si vzpomenou na „Soníka“ ze Sonic the Hedgehog, který byl vysílán i u nás. Hned několika seriály se může pochlubit i Super Mario, mezi jinými například Super Mario World. Animovaných pořadů je vskutku spousta a příliš nepřekvapí, že se týkají především japonské produkce. Namátkově uveďme například Devil May Cry: The Animated Series, Donkey Kong Country, Pac-Man nebo finskou Angry Birds Toons.
Ne každé téma je nezbytně nutné převádět do hrané podoby, aneb kdo viděl filmového Super Maria s živými herci, ten ví, o čem mluvím. Je mimochodem také zajímavé, že roli tvůrců animovaných seriálových adaptací úspěšných herních značek v současnosti svým způsobem suplují již zmínění Telltale Games. Jejich Tales from Borderlands nebo připravovaná adaptace kultovního Minecraftu jsou prakticky interaktivní seriály na motivy herních předloh.
Mortal Kombat: Konquest
Odhlédneme-li od webových seriálů, o nichž byla řeč výše, je televizních seriálů s živými herci naprosté minimum. Za pionýra bychom mohli považovat v letech 1990 – 1993 vysílaný sitcom Maniac Mansion. Ten byl volně založený na populární adventuře od LucasArts a pojednával o svérázné rodině Edisonových.
Série Mortal Kombat má takřka nepochopitelné sklony k filmovým a seriálovým zpracováním. Hraný televizní seriál Mortal Kombat: Konquest (1998-1999) se mohl pochlubit rovnou dvaadvaceti díly. Trojici uzavírá v roce 2013 debutující televizní pořad Defiance, dějově provázaný se světem on-line hry stejného jména. Seriál se v roce 2015 dočká již třetí série. Toť vše.
Maniac Mansion
Mortal Kombat: Konquest
Mortal Kombat: Konquest
Místo do kina na YouTube
Můžeme se samozřejmě také ptát, zda přepracování herní předlohy do hraného seriálu potřebujeme. Vždyť technická stránka her je stále dokonalejší, proč by se tedy měla prostě vyměnit forma média a příběh zachovat ve stejné podobě? Měl by takový pořad vlastně dost diváků? Domnívám se, že ano. Stačí se podívat na YouTube, kde bývají hry velmi často sestříhány do série jednotlivých dialogových scén a sekvencí, aby se co nejvěrněji podobaly filmovému vyprávění. Sledovanost těchto videí je velká a řada lidí se spokojí se zhlédnutím příběhu hry, než aby se pouštěla do zdlouhavého hraní.
Super Mario Bros
Do „filmových“ sestřihů editovaná videa byste našli i u her, u nichž byste to rozhodně nečekali. Příkladem budiž Crysis 3 či Destiny. U některých příběhově laděných titulů je výsledná délka dvě až tři hodiny, rozsáhlé hry mají silně editovanou stopáž i třeba osmihodinovou.
V úvahu je ovšem třeba vzít i chybějící akci a velké množství scén, bez kterých by se adaptace prostě neobešla. Youtubové „filmy“ jsou prakticky koncentrátem vyrobeným z filmečků, jednotlivých průvodních dialogů a dalších mluvených pasáží – velké množství „záběrů“ prostě chybí. Natáhnout příběh hry do seriálu by proto bylo mnohem snazší a scénář by se tím mohl ještě vylepšit spíše než osekat, jako tomu bývá zvykem u filmových adaptací.
Defiance
Uvidíme, co budoucnost přinese. Defiance může být novodobou první vlaštovkou a skutečný průlom by mohl nastat na konci roku 2015. To by měl světlo světa spatřit seriál Halo, jehož produkci má mít na svědomí Steven Spielberg. Odstartovat by měl zhruba souběžně s hrou Halo 5: Guardians pro Xbox One.
Co si myslíte vy? Upřednostňujete seriály, nebo filmy? Kterou hru byste rádi viděli v seriálové podobě? Zajímají vás ještě filmové adaptace? Dejte nám vědět v komentářích.
