Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ohlédnutí za Splinter Cell, nejlepší herní sérií Toma Clancyho

aktualizováno 
Série Splinter Cell patří k tomu vůbec nejlepšímu, co dokázal žánr plíživých akcí nabídnout. Podívejte se s námi do historie populární značky, která snad ještě neřekla poslední slovo.

Ikonický noktovizor ze série Splinter Cell | foto: Ubisoft

Každoroční „ždímání“ oblíbených sérií je častým předmětem kritiky, daleko horší je však situace, kdy je celá značka bez bližšího vysvětlení dána k ledu. Obzvláště, když se jedná o takovou, která nikdy neudělala krok vedle a byť se od svého původního konceptu značně odchýlila, pořád patří mezi naprostou špičku ve svém žánru.

Co by byl Splinter Cell bez klasické „roznožky“?

Co by byl Splinter Cell bez klasické „roznožky“?

Splinter Cell postavený na motivech legendárního spisovatele Toma Clancyho je přesně takovým příkladem. Čekali jsme, že po dokončení posledního dílu série Ghost Recon letos na E3 Ubisoft s velikou pompou oznámí návrat nesmrtelného agenta Sama Fishera zpátky do akce. Což se bohužel nestalo. Jistou naději ve fanoušcích sice vzbudil nedávný výrok ředitele společnosti Yvese Guillemota, že se na Splinter Cell nezapomnělo, určitě však bude ještě pěknou dobu trvat, než se dočkáme bližších informací. Pojďme si proto nyní alespoň zavzpomínat na historii a ukázat si, co vlastně dělá ze Splinter Cell i v dnešní době unikátní zážitek.

Příchod na scénu

Multiplayerová složka je sice povedená, stejně jako v případě Assassin´s Creed...

Multiplayerová složka je sice povedená, vždy však působila jen jako něco navíc.

V roce 2002 nebyl rozhodně žánr plíživých her žádnou horkou novinkou a na světě už byly legendární série, které přežívají až do dnešních dní - Hitman, Thief či Metal Gear Solid. A právě Metal Gear Solid, konkrétně jeho druhý díl nazvaný Sons of Liberty, se stal pro Splinter Cell předobrazem. Zadání bylo jasné, šéfové si přáli hru o speciálním agentovi, který se na mise vydává v utajení, ne s cílem všechny postřílet. A tak ji také dostali.

Původně mělo jít o jakousi sci-fi verzí Jamese Bonda nazvanou pracovně The Drift, až později bylo rozhodnuto, že se hra po skvělých Rainbow Six a Ghost Recon stane dalším titulem postupně se rozšiřujícího Clancyho univerza. Když už máme licenci na jednoho z nejpopulárnějších spisovatelů na světě, proč jí pořádně nevyužít, že?

Samotný Clancy ale v tomto případě posloužil pouze jako reklama. Kromě svého jména se na sérii podílel jen sporadicky a jen schváloval návrhy, které mu z Ubisoftu předložili.

Samův noktovizor se stal zdrojem mnoha vtipů.

Samův noktovizor se stal zdrojem mnoha vtipů.

Ani to se ovšem neobešlo bez problémů, Clancymu se nepozdával třeba trifokální noktovizor, jehož zelená světla se stala pro Splinter Cell jedním z poznávacích znamení. Známý perfekcionista namítal, že mít v jedněch brýlích jak noční, tak termální vidění je nesmysl. Nakonec ho však autoři přesvědčili, že je to jen pro dobro hratelnosti.

Mimochodem podobné brýle se v roce 2007 opravdu podařilo vyrobit. Aby náhodou těch barevných světýlek na ve tmě se skrývajícím agentovi nebylo málo, měl Fisher ještě na zádech detektor viditelnosti. Svítil, pokud jste se skrývali ve tmě, což je sice z hlediska realističnosti nesmyslné, hráči to ale ocenili.

První díl nastavil pravidla, na nichž série dlouho přetrvávala. Kromě hratelnosti, postavené na plížení se ve stínech, nenápadné likvidace strážných a využívání technologických vychytávek, to bylo především příběhové zasazení. Splinter Cell (rozštěpená buňka) se nazývají malé, úzce specializované jednotky, skládající se z jednoho agenta v poli podporovaného na dálku týmem dalších odborníků.

Vztah Anny

Vztah Anny "Grim" Grímsdóttir se Samem Fisherem se časem zkomplikoval.

Tím agentem v poli je samozřejmě hráčovo alter ego Sam Fisher. Jeden z nejlepších počítačových hrdinů, jací kdy byli vytvořeni, nezapomenutelně namluvený hollywoodským hercem Michaelem Ironsidem.

V průběhu série se z prostého „vojáka“ poslouchajícího rozkazy stal propracovaný charakter zmítaný osobními a rodinnými problémy. Druhou zásadní postavou je Samova parťačka Anna „Grim“ Grímsdóttir, jejíž hlas přes vysílačku hrdinu nerozlučně doprovází.

Díky originální hratelnosti a skvělé stavbě levelů se první, původně ryze xboxový Splinter Cell stal hitem, jehož se celosvětově prodalo více než tři miliony kopií. Žádný div, že se okamžitě začalo připravovat pokračování. A to nejen jedno, ale rovnou dvě. První, nazvané Pandora Tomorrow vyvíjela šanghajská odnož Ubisoftu, zatímco to druhé - Chaos Theory - původní autoři z Ubisoft Montreal. Mimochodem žádný díl ze série nemá v názvu číslovku, liší se od sebe pouze podtitulem.

Nespravuj, co není rozbité

Amon Tobin stvořil pro Splinter Cell jeden z nejlepších herních soundtracků...

Amon Tobin stvořil pro Splinter Cell jeden z nejlepších herních soundtracků historie. Znamenal také velký mezník v jeho hudební produkci.

Byť oba díly přinesly řadu vylepšení, v jádru toho moc nezměnily. Sam dostal více speciálních pohybů a vybavení, vylepšena byla samozřejmě grafika a umělá inteligence. Jak bylo v té době módou, musela i tahle na příběh zaměřená hra mít nějaký multiplayer. Ten nakonec překvapivě nebyl vůbec špatný, ale marná sláva, lidé si kupovali Splinter Cell kvůli něčemu úplně jinému.

Chaos Theory se pochlubila famózním soundtrackem od brazilského elektronického mága Amona Tobina, který svým temným trip hopem dokázal podtrhnout stále bezútěšnější náladu celé hry. Sam Fisher pomalu přestává být oním dvourozměrným klaďasem a namísto omráčených protivníků po něm zůstávají stále častěji i mrtvoly. Což má za následek zvednutí věkového ratingu. Od třetího dílu je proto Splinter Cell pouze pro dospělé.

Tohle bude osobní

Splinter Cell: Conviction mnoho hardcore fanoušků nakrknul, je to však stále...

Splinter Cell: Conviction mnoho hardcore fanoušků nakrknul, je to však stále výborná hra. A její grafický styl je působivý dodnes.

Stále temnější zasazení vygradovalo v roce 2006 dílem nazvaným Double Agent. Zatímco úvodní mise na zamrzlém Islandu ještě připomíná klasický Splinter Cell, informace o smrti Fisherovy dcery, kterou se dozví při cestě z akce, mění nejen agentův život, ale i směřování celé série.

Pryč je prosté přijímání rozkazů a vykonávání pečlivě naplánovaných úkolů. V roli dvojitého agenta, který infiltroval teroristickou skupinu JLA, se Sam, potažmo hráč, musí rozhodovat především podle svého svědomí. Střelí nevinného člověka do hlavy, aby si tím získal důvěru svých nových kolegů? Ohrozí životy civilistů, aby pomohl přátelům? Podobných rozhodnutí je hra plná a netýkají se jen anonymních lidí, ale i postav, které jsou se sérií Splinter Cell spjatí od samotného počátku.

Změna pravidel

Ještě větší odklon od zavedených pořádků pak znamenal pátý díl nazvaný Conviction, ze kterého museli někteří ortodoxní fanoušci dostat psotník. Ve snaze nalákat co nejvíce nových hráčů nezůstal z původního designu kámen na kameni a komu se chtělo, mohl se ke konci klidně jen tak prostřílet. Pryč jsou ikonické brýle, možnost páčit zámky a dokonce nejde ani přemísťovat bezvládná těla. Místo toho je zde možnost pozastavit čas a postřílet několik nepřátel naráz.

Splinter Cell: Blacklist přinesl návrat populárních „zelených světýlek“, jinak...

Splinter Cell: Blacklist přinesl návrat populárních „zelených světýlek“, jinak se ale jedná o nejslabší díl série.

Přesto se nejedná o špatnou hru, je opravdu výborná. Kdo se chce plížit, možností má pořád spoustu. Conviction však umožnil hráčům daleko větší svobodu řešení problémů než kdy dříve.

Vypíchnout si zaslouží i unikátní grafický styl, kdy jsou například všechny potřebné informace hráči prezentovány nápisy zasazenými přímo do herního prostředí, což působí cool i sedm let od vydání. A to je myšleno bez jakékoli nadsázky. Conviction je odvážné dílo, možná až moc odvážné, proto se následující a zatím poslední díl nazvaný Blacklist částečně snažil o návrat ke kořenům.

Jenže důraz na plížení ani návrat zelených brýlí nedokázali pokrýt zklamání ze změny dabéra. Michaleal Ironsidea nahradil Eric Johnson a prostě už to tak nějak není ono. Výsledkem je nejslabší díl série (přesto má na agregátoru hodnocení Metacritic skvělé score 82 %) jehož prodeje nedosáhly úrovně, kterou si Ubisoft předsevzal a značka Splinter Cell je nyní u ledu.

Co dál?

Herec Tom Hardy Sama Fishera ztvární v připravovaném filmu na motivy hry.

Herec Tom Hardy Sama Fishera ztvární v připravovaném filmu na motivy hry.

Kromě výše uvedených titulů se fanoušci mohli těšit alespoň z knižní série a už delší dobu se mluví i o filmové adaptaci. Roli Sama Fishera bude podle všeho hrát známý britský herec Tom Hardy, což navzdory faktu, že mu není po fyzické stránce příliš podobný, budí nadšení. Ale hry?

Že se jednou návratu Splinter Cell dočkáme, je po vyjádření šéfa Ubisoftu prakticky jisté, otázkou však zůstává, v jaké podobě. Současná orientace firmy na obrovské otevřené světy a sdílení zážitků s kamarády se totiž dle mého ke značce nehodí. Jenže to samé jsem si myslel i o Beyond Good & Evil 2 a nakonec to tak špatně nevypadá. Není proto důvod předem pokračování hry zatracovat, Sam Fisher už přežil spoustu nebezpečí a zatím to vždy dopadlo dobře. Proč by se to mělo nyní měnit?

Autor:




Nejčtenější

Need for Speed Payback
Podívejte se na závody Need for Speed Payback ve 4K a na HW nároky

Podívejte se, jak vypadají připravované arkádové závody Need for Speed Payback v rozlišení 4K.  celý článek

Xbox One X
A pak že to nejde. Epic nakrátko propojil všechny platformy. Prý omylem

Definitivní důkaz, že po technologické stránce propojení hráčů na všech platformách nic nebrání, se podařil hře Fortnite. Jenže stav, kdy se mohli utkat hráči...  celý článek

Left Alive
Sony oznámilo nové hry na PlayStation, některé potěší i PC hráče

Firma Sony oznámila na japonské výstavě několik nových her a remaků. Tím nejlákavějším jménem bude zřejmě nová střílečka Left Alive, kterou si zahrají i hráči...  celý článek

Výstava Game On v Praze
Game On byste měli vidět. Ukazuje průřez herní historií tou nejlepší formou

Ve čtvrtek otevřela své brány v hale 40 Pražské tržnici putovní výstava Game On, která přibližuje historii her a herních zařízení. Redakce Bonuswebu měla...  celý článek

Dishonored: Death of the Outsider
Dokážete zabít boha? Recenze Dishonored: Death of the Outsider

Loni vydaná hra Dishonored 2 patřila k nejpozoruhodnějším titulům minulého roku. Není tedy divu, že jsme o ní neslyšeli naposled. V Death of the Outsider na...  celý článek

Další z rubriky

Příprava týmu Fnatic před profesionálním zápasem. Hráči mají i týmové dresy.
Esportovci jako celebrity? Musí zapracovat na svém chování

S tím jak se stále zvyšuje popularita e-sportů, množí se i skandály jednotlivých sportovců. Nebudou nakonec největší překážkou pro získání masové oblíbenosti...  celý článek

Destiny 2
Rady, jak se připravit na spuštění velkolepé sci-fi Destiny 2

Přinášíme informace o přesném času spuštění týmové sci-fi akce Destiny 2, doporučení ohledně volby postav, nové informace o délce hry a zákulisní tipy pro...  celý článek

Mafia
Mafia slaví 15 let, vývojář zavzpomínal na nelehký vývoj

Jak vznikala ta dodnes nejlepší herní gangsterka vzpomíná jeden z jejích vývojářů Roman Hladík.  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.