Age of Conan

Age of Conan | foto: Bonusweb.cz

Sex zase hýbe herním světem: kazí děti a propaguje násilí na ženách

  • 74
Britské ministerstvo vnitra varuje před sexualizací dětí a absencí silných ženských hrdinek ve videohrách.

I když je sex přirozená součást lidského života, stále toto téma vyvolává obrovské emoce, zvláště, když se v jedné větě setkají sex, děti a videohry. Tentokrát za pokus vyvolat další pogrom na obchody s hrami můžeme poděkovat britskému ministerstvu vnitra, které si nechalo zpracovat studii The Sexualisation of Young People Review.

A hned vám prozradíme pikantní drobnost. Studii zadala tehdejší ministryně Jacqui Smith, která ze své pozice odstoupila v souvislosti s aférou ohledně poslaneckých náhrad. Od státu si nechala proplatit i dva pornofilmy. Následující zjištění vyňatá ze studie, proto berte s rezervou.

Silné hrdinky mimo radar
Spousta her obsahuje vysoce sexuální obsah. Evidentní je také absence silných ženských postav. Podle studie z roku 2007 je 83 procent mužských postav agresivních, zatímco 60 procent žen je zobrazeno s důrazem na jejich sexuální atributy a 39 procent ženských postav je spoře oděno. U mužských postav kladli herní vývojáři důraz na sexualizaci pouze v jednom procentu případů, málo oblečení pak na sobě mělo osm procent postav s virtuálním penisem.

Studie má v tomto ohledu nepochybně pravdu. Ve hrách jsou ženy žádoucí, muži silní a nesnáze překonatelné. Je to možná genderově nekorektní, ale to bude tím, že nekorektní je celý lidský život a hra jen odráží to, co znají vývojáři a co chtějí hráči.

Tekken 6

Bojovnicím za rovnost genderu nic nebrání v tom zúročit své zkušenosti a vytvořit hru, ve které budou muži nazí a ženy ošklivé a navíc hodně oblečené. Škoda jen, že studie pro srovnání nezmiňuje třeba filmového Jamese Bonda. Navíc studie vychází ze starých dat. Aktuální hry silné hrdinky nabízí, ať už jde o Bayonettu, Ellenu a Chlopen z Uncharted 2 nebo Madison z Heavy Rain. A že jsou to navíc pěkné ženské, nebo se dokonce svlékají? To bude tím, že jsou z her pro dospělé.

Sex, násilí...
Násilí proti ženám je často trivializované. Například v japonské hře RapeLay, která se dala koupit na tržišti serveru Amazon.com, se hráč vtěluje do role násilníka, který sleduje ženu, kterou pak znásilní a znásilní i její dcery. A stále roste počet her, které v nějaké podobě zobrazují nějakou formu sexuálního zneužívání.

Tohle je vůbec vážné obvinění herního průmyslu, navíc založené na zcestných podkladech. Studie totiž cituje jinou studii, která se ale zaměřila pouze na zkoumání obsahu her, které jsou určené pouze dospělým nebo vůbec nezískaly rating a nemohou se tedy na západě prodávat. To je pak stejné, jako odvozovat z existence sado-masochistické pornografie nárůst prvků sexuálního násilí ve večerníčcích.

To platí i pro RapeLay – hru, která v Evropě ani USA nikdy nevyšla a v zemi svého původu (Japonsko) je dostupná pouze dospělým. Amazon Marketplace funguje podobně jako eBay nebo Aukro, takže rozhodně nepředstavuje typickou videohru a už vůbec ne typickou hru pro mládež.

… a rodiče
Studie upozorňuje nejen na sex, ale i obecně na to, že populární videohry odměňují děti za vykonávání násilných a nelegálních skutků, i když jen ve virtuálním světě. Hry jsou čím dál více realistické a děti zároveň častěji hrají bez rodičovského dozoru.

Podle údajů britského telekomunikačního regulátora Ofcom mají tři ze čtyř dětí mezi dvanácti a patnácti lety herní konzoli ve svém pokoji. Problém je v tom, že násilí ve hrách ovlivňuje děti více než násilí zobrazované v jiných typech médií. A v rodičích, protože dospělí mnohem častěji zakazují dětem sledovat filmy pro dospělé, ale u her se stejným označením jsou mnohem méně přísní – částečně kvůli nepochopení toho, jak hry vypadají a co v nich může být.

Několik studií v minulosti naznačilo, že násilný obsah může vyvolat u mladých lidí a dětí agresivitu. Stejný proces pak může fungovat u sexuálního obsahu. Může ovlivňovat představu o sexuálních rolích, emocích a chování.

I tady se studie pouští na tenký led. Naznačování různých studií se nepotvrdilo. Stále jde o hypotézy, ostatně i ono odvození vlivu stereotypů o mužských a ženských rolích v životě ukazuje, jak někteří odborníci zacházejí s fakty. Jinak je samozřejmě milé, že se studie zmiňuje o roli rodičů. Jejich roli by zákonné regulace opravdu nahrazovat neměly.

Rady pro vládu a na pytel
Studie se zabývala celým spektrem médií, kromě videoher šlo o hudbu, videoklipy, obsah v sociálních sítích i klasické tištěné časopisy. Díky tomu je zřejmé, že videohry nejsou jedinou "hrozbou" pro zdravý vývoj dětí, i když jsou nejsnadnějším terčem kritiky.

Důvodem je negativní vztah rodičů k novým technologiím nebo malé porozumění toho, co na děti v moderních graficky realistických hrách může čekat, pokud se rodič neřídí doporučením věkové hranice na obalu hry. Jako hráče nás může těšit jen to, že mnohem častěji děti narazí na nevhodný obsah včetně pornografie nikoliv ve hrách, ale vědomě při používání telefonu s přístupem na internet.

Výsledkem studie (podle našeho názoru velmi povrchní a zavádějící) je sada doporučení, která by měla do praxe uvést vláda. Jde hlavně o snahu omezit přístupu dětí a dospívajících k nevhodnému obsahu v mainstreamových médiích a s tím související doporučení mediálním firmám, aby se chovaly odpovědně.

V případě herního průmyslu doporučuje studie prodej herních konzolí se zapnutým rodičovským zámkem. Tedy aby hned po rozbalení z krabice nešly pouštět hry určené pro dospělé publikum. Takové doporučení je sice mediálně zajímavé, ale jinak naprosto nesmyslné. I když pomineme skutečnost, že děti pravděpodobně zvládnou nastavení změnit snáze než rodič, zůstává tu mnohem závažnější rozpor s realitou: videohry nejsou hračky primárně určené dětem.

Pořád to ale není tak strašné, nikomu to neublíží, bohužel ani nepomůže. Skutečného rodiče ani ten nejlepší rodičovský zámek nenahradí. Horší je doporučení vládě, aby jednala s výrobci a prodejci oblečení o tom, jak mají fotit svoje katalogy. Prý v reklamních fotkách zdůrazňují sexuální atributy, které malé holky a mladé dívky nemají.

Otázka je, jestli reklamní fotky v katalogu Quelle opravdu vypadají sexy nebo jestli se holčičky samy snaží vypadat jako velké vychrtlé modelky. Popřípadě jestli malé "sexy" modelky nejsou výsledkem nenaplněných přání jejich matek, ale to je úplně jiná pohádka.

Raději to uzavřeme trochu veselejším postřehem: Autorkou studie Posouzení sexualizace mladých lidí je populární britská psycholožka Linda Papadopoulos, která mimo jiné píše o psychologii pro Cosmopolitan a která se objevila v dokumentu BBC Má velká ňadra a já. Sex je prostě všude.