Ougon no Kizuna je titul, který patrně neponechá klidným žádného z ctitelů unikátní hry Shadow of the Colossus. Část propadne vzteku, část bude potěšena. Ougon no Kizuna si totiž z Shadow of the Colossus půjčuje většinu reálií, které dělaly hru tolik unikátní. Než začnete křičet o plagiátorství, nejprve se na hru, která v Japonsku vychází již letos v zimě pro Nintendo Wii, pořádně podívejte. Nakonec, proč si nepůjčit něco, co hráče tolik zaujalo a poutavě to nerozvést? Půjčování nápadů mezi tvůrci her je natolik rozšířené, že už se bere takřka jako norma. A často to vůbec není na škodu. Zvláště u Ougon no Kizuna, kde se spojují dva herní aspekty. Gigantická monstra s prvky japonských RPG. Pokud se to dobře namíchá, může herní svět získat novou lahůdku.
Trochu k ději.
Děj Ougon no Kizuna je zasazen do království Navigatoria, které je ohroženo démony z minulosti, vzdálené celé věky. Tehdy vládl jejich vůdce lord Galvaran, kterého hrdina Gelade porazil a zapečetil do stromu z krystalů. Galvaran se však uvolnil, monstra jsou zpátky a přišel čas na to, aby potomek Galvarana Rian říši i princeznu Aynu zachránil. Zdá se vám to jako jednoduchý děj? Za hrou však stojí zvučná jména. Scénář dostal do rukou Miwa Shouda, který se proslavil na Final Fantasy XII, jediném díle série, který dostal nejvyšší hodnocení 40/40 od prestižního japonského videoherního magazínu Famitsu. Dále pracoval na Saga Frontier a Little King´s Story. Režii prá pro změnu Youchi Kawaguchi. Z jeho tvorby je asi nejpodstatnější Dragon Quest VIII, opět nejlépe hodnocený díl série. Jistě, ani tato jména nejsou zárukou toho, že hra bude bez chyby, ale tvoří určitou jistotu.
Řekli jsme si, že Ougon no Kizuna kopíruje Shadow of the Colossus. Není to pouze tím, že se ve hře vždy na konci kapitoly setkáte s gigantickým bossem, ale hlavně stylem boje s ním. Pomocí wiimote totiž musíte najít a označit slabý bod bestie, které často jako kdyby monstrům ze Shadow of the Colossus z oka vypadly, pak na ně stejně jako v Uedově hře vylézt a útoky na slabá místa je usmrtit. Vedle toho vás však čeká klasický, zamotaný příběh jako u JRPG her, množství různých dalších nepřátel, se kterými si budete musete vyrovnat účty, leveling, zkrátka vše to, co k JRPG žánru patří. A přesně tady je potenciál Ougon no Kizuna. Mnoho hráčů, kteří nepatří mezi fandy Shadow of the Colossus při spatření hry lamentuje. Tak krásný svět, fantastická monstra, teď sem ještě dodat děj nějakého JRPG, dostatek menších monster, boje a leveling. No a přesně těm by mohl Ougon no Kizuna vyhovovat. Spojuje to nejzajímavější z obou titulů, když si odmyslíme fakt, že Uedova hra je cíleně v "prázdném" světě a právě v tom je její kouzlo.
Mimochodem, když se zmiňujeme o půjčování si z jiných her, můžeme u toho ještě chvíli zůstat.
Vzhledově se totiž Ougon no Kizuna od SOTC naprosto odlišuje, ale půjčuje si pro změnu u nového Prince of Persia. Jelikož u několik titulů pro Wii prokázalo, že cel shading je pro méně výkonný systém cestou, jak dodat po vizuální stránce opravdu půvabné hry, i tvůrci "ougona" po něm sáhli. Vývojáři Prince of Persia si zase vypůjčili inspiraci pro éterickou průvodkyni prince v Yordě z ICO, jen prohodili role a pro svůj svět se nebáli pro nápady sáhnout ani do Okami. A asi je to opravdu dobře, že nápady nezapadnou. Závěrem k tomu, jak asi bude Ougon no Kizuna dlouhý. Vedle hlavní příběhové linie je tu stovka questů, které ovšem nejsou nepovinné, protože svazky v nich získané hrají údajně jednu z nejdůležitějších rolí ve hře. Takže si raději ani netipneme. Wii ale získává další hru, která k ní strhnet pozornost nejen příležitostných hráčů, ale i těch, kteří se považují za fajnšmekry.
