Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Shadow Warrior – nástupce Duka

  12:00aktualizováno  11. srpna 6:02
Přestože 3D střílečka Shadow Warrior není nikterak revoluční a inovativní hra, patří díky ďábelské hratelnosti k tomu nejlepšími, co lze v žánru 3D stříleček nalézt. Společnost 3D Realms vsadila na stejný engine, jakým se chlubila hra Duke Nukem 3D, a přenesla vše do Japonska. Výsledné dílko se nadmíru povedlo.

Shadow Warrior Hra Duke Nukem 3D, o níž jsme si už v Klasice pověděli, ve své době, v roce 1996, způsobila malou revoluci na poli 3D stříleček. Přestože nevypadala tak dobře jako Quake, který vyšel o pár měsíců dříve, stala se obrovským hitem, protože hratelnost je prostě to nejdůležitější a hra Duke Nukem 3D jí přímo překypuje. Těžko říci, kdo vyhrál nepřímý souboj mezi společnostmi 3D Realms (Duke) a id Software (Quake). Jisté je, že válka, byť už zdaleka ne tak velká, za rok a pár měsíců opět začala.

Společnost 3D Realms vsadila na stejný engine a přenesla Duka do Japonska, dala mu nové jméno i vizáž a ponechala všudypřítomné vtípky, hratelnost a skvělý multiplayer. Hra Shadow Warrior vypadá ve srovnání s Quakem 2, jenž zamířil do obchodů o pár měsíců později, opravdu strašně. Malé rozlišení, zastaralý engine. Čert vem ale technické zpracování, důležitá je zábava. A té Shadow Warrior nabízí přehršle.

Příběh, až na pár výjimek typu Half-Life, nemají 3D střílečky příliš propracovaný. Shadow Warrior se od tohoto trendu nijak neodlišuje, takže příběhofilové moc nadšeni nebudou. O co kráčí? Jste Lo Wang, ninja, stínový bojovník. Nejlepší z nejlepších. Shadow Warrior Pracujete pro jednu společnost v Japonsku, která má ovšem temné plány k ovládnutí všech i všeho, a to pomocí roztodivných temných kreatur pocházejících neznámo odkud. Lo Wang to odhalí a jako správný drsňák se vydá přijít všemu na kloub. A to v osmnácti levelech postavených na enginu, kterým se svého času chlubila hra Duke Nukem 3D.

První, co vás na Shadow Warrioru upoutá, je zajímavé japonské prostředí a hlavně veselá atmosféra. Sice budete kuchat, půlit a vraždit, avšak vše s úsměvem na rtech a ve srandovní formě. Shadow Warrior je natolik přehnaně brutální, že se budete všemu neustále řehnit. O totéž se pokoušela i hra Blood postavená na stejném enginu. Povedlo se, ale ne tak dobře jako hře Shadow Warrior. Z nepřátel tečou gejzíry krve, rozprskávají se a ostřím katany se také půlí. Vše je bráno ze značnou dávkou nadsázky, což díky charakteristické grafice má svůj účinek. Kdyby hra Shadow Warrior běhala na enginu Quake 2, výsledný efekt by se velmi odlišoval od původního záměru a násilí, vraždění či střílení by spíše působilo nechutným dojmem. Hra Shadow Warrior je prostě skrz na skrz legrační. Na druhou stranu je potřeba říci, že veskrze nepřináší vůbec nic nového, žádnou inovaci třeba v ovládání či ve struktuře samotné hry. Ano, hra Shadow Warrior nijak neovlivnila další 3D střílečky, ale do hráčských Shadow Warrior srdcí se nesmazatelně zapsala svou hratelností.

Shadow Warrior na první letmý pohled překvapí poměrně vysokou obtížností. Hledání skrytých místností, klíčů a přesila nepřátel – to je klasické schéma 3D stříleček z dob minulých, nicméně Shadow Warrior až na pár výjimek neobsahuje zbytečně frustrující momenty, jež by vás totálně odradily. Právě naopak – touha překonat tuny nepřátel nebo nalézt správnou cestu, jak se dostat dál, vás neustále bude hnát vpřed. Oněch osmnáct úrovní není nikterak obrovský počet, ovšem díky jejich malému počtu je každý level originální a nápaditý. I přes značnou zastaralost enginu z něj autoři vymačkali co nejvíce a vytvořili geniálně propracované dílko. Oproti ostatním 3D střílečkám se valná většina hry odehrává v exteriérech, pod širým nebem. Jeden z důvodů, proč tomu tak je, jsou dopravní prostředky. Řídit budete opravdu nejrůznější techniku – buldozer, tank, dokonce se svezete i ve člunu. Navíc jsou někdy ony dopravní prostředky vybaveny všelijakými zbraněmi, takže bude nahánět své nepřátelé třeba obrovským dělem z tanku. Díky tomu dostávají některé levely a multiplayer, kde se vlastnictví například tanku rovná jisté smrti pro ostatní, nový rozměr a šmrnc.

Shadow Warrior Alfou a omegou každé 3D střílečky jsou zbraně. Shadow Warrior v tomto ohledu nepřináší nic nového, spíše jen kopíruje staré, ale díky japonské atmosféře má arzenál hlavního hrdiny patřičný říz. Z těch zajímavějších bychom mohli jmenovat třeba katanu. Každý správný ninja s ní umí zacházet a Lo Wang se s katanou ohání zatraceně dobře. Budete krájet, řezat a kuchat. To vše ne v nechutné či nevkusné formě, zato ve vtipném kabátku. Totiž právě s katanou si užijete nejvíce srandy. Potom tady jsou hvězdice, jež se zapichují do zdí. Klidně si je můžete vzít zpátky a vesele házet dál. Některé zbraně dokonce mohou střílet i ve třech módech. Např. raketomet pálí normální či řízené rakety a také atomovku, kterou ovšem naleznete zřídkakdy. Poslední zbraní, o níž padne zmínka, je hlava jakéhosi zeleného démona. Obvykle ji dostane právě od tohoto démona, který svou hlavu ovšem nevydá jen tak dobrovolně. Nebudeme chodit kolem horké kaše, musíte ho prostě zabít. Kebule pálí nejrůznější ohnivé koule a další podobné skopičinky. Arzenál Lo Wanga je jak vidno pestrý. A co nepřátelé?

Ti jsou vskutku vychytralí; na rozdíl od Duka také trochu uvažují a leckdy vás překvapí něčím, co byste od obyčejných potvor nečekali. Nastražují pasti, čekají v záloze, navíc ti alespoň trochu podobní člověku dokáží dělat totéž, co hlavní hrdina – skákat, krčit se, šplhat, a dokonce používat několikero různých druhů zbraní. Když už v ničem jiném, tak Shadow Warrior alespoň v tomhle přinesla hra Shadow Warrior něco nového. Samotná sestava nepřátel se skládá z nejrůznějších ninjů, nějakých těch duchů, oblud, sebevrahů nesoucích krabici s nápisem TNT v ruce a plno dalších roztodivných tvorů. A co by to bylo za Japonsko bez bojovníků sumo? Ano, potkáte i je. Oproti těm reálným, docela mírumilovným, jsou zcela agresivní a poněkud přerostlí. Bitka s nimi dopadá všelijak, většinou však v jejich prospěch.

I když Shadow Warrior vydá dosti divně, grafika má takové těžko popsatelné kouzlo, jež vás u hry udrží pěkně dlouho. Opravdu je těžké popsat ono tajemné cosi; kdo zažil Duka a Shadow Warrior na vlastní kůži, chápe, o čem se tady mluví. Ať už Quake 2 vypadá sebevíce skvěle, člověk ke spuštění a rozumnému hraní potřeboval patřičné hardwarové vybavení. Zato hra Shadow Warrior běhala prakticky na všem, takže každý si přišel na své, a stejně jako Duke, tak se i Shadow Warrior rozšířil mezi široké lidové vrstvy.

To nejlepší se nechává na závěr. A oním největším lákadlem hry Shadow Warrior je kromě hratelnosti multiplayer. Stejně jako u grafiky, tak i v tomto případě se člověku Shadow Warrior nepoznamenanému touto hrou těžko vysvětlí, proč je její multiplayer tak skvělý. Asi by bylo nejvhodnější přirovnat multiplayer tomu dukovskému, o jehož kvalitách netřeba dlouho diskutovat. Hra Shadow Warrior nezapře své předky i kořeny a právě v multiplayeru dokonale navázala na Duka. Stará známá kooperativa zabere pěkně dlouho a hádky o to, kdo zastřelí kterou potvoru ke hře Shadow Warrior neodmyslitelně patří. A co teprve deathmatch… Ten se opravdu povedl a souboje s katanami patří k tomu nejzábavnějšímu, co lze v 3D střílečkách zažít. Ostatně autoři koncipovali zbraně tak, aby každičká našla v multiplayeru své využití. Například se dá perfektně udělat malá past. Nastražíte miny, vlákáte k nim kamaráda (-y) a ve vhodný okamžik vypálíte z granátometu. A je vymalováno.

Na závěr pro vás mám dva zajímavé odkazy, jak už ostatně pomalu bývá v Klasice na BonusWebu zvykem. Tady se na vás vyvalí oficiální stránka, kde naleznete popisy zbraní, nepřátel a plno nejrůznějších odkazů. A na stránce této zase nějaké ty mapy ke stažení. Na závěr by to chtělo nějaké shrnutí, že? Prostě a stručně - jak už bylo řečeno v úvodu, Shadow Warrior vůbec není revoluční či nějak inovativní 3D střílečka. Avšak nabízí plno zábavy, což někdy znamená daleko více než revoluční nápady.

Autor:


Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Far Cry 5 na Marsu baví vtipem a nudí zbraněmi

Far Cry 5: Lost on Mars

V Lost on Mars, jak se jmenuje druhý přídavek pro akci Far Cry 5 , se vydáme na rudou planetu bojovat proti arachnidům....

Fanoušek prohrál soud s vývojáři hry Star Citizen, peníze mu nevrátí

Star Citizen

Neustále protahovaný vývoj chystané hry Star Citizen už nevydržel jeden z nejštědřejších přispěvatelů a chtěl po...

Pokračování Theme Hospitalu nazvané Two Point Hospital vyjde v srpnu

Two Point Hospital

Strategie Two Point Hospital, v níž se budeme starat o vlastní nemocnici, vychází 30. srpna.



Najdete na iDNES.cz