Hráli jsme již kvanta her, ale hned na začátku musíme uznat, že při prvním spuštění hry Shadowrun jsme neměli nejmenší páru, o co že to v ní vlastně jde. Po půlhodinové aklimatizaci na herní prostředí a po zjištění základních herních mechanismů však přišlo jedno nemilé překvapení, které vám sdělíme na konci recenze.
Hra je založená na cyber-punkové stolní předloze, která sice není tak rozšířená jako třeba Dungeons & Dragons, ale pár fanoušků po světě už posbírala. Její příběh se odehrává v budoucnosti, která je zmítána boji mezi lidmi, elfy, trpaslíky, trolly a orky. Aktuální videohra vynechává poslední jmenovanou rasu a zbylé čtyři pouští do boje v multiplayerových FPS kláních. Pokud tak máte tuto odnož akčních her z pohledu první osoby rádi, tak by vás tato hra mohla zaujmout, ale jestli si raději zapaříte singleplayerovou gamesku s výživným příběhem, tak na Shadowrun rovnou zapomeňte.
Nejzajímavějším faktorem je možnost pořizování kouzel a technické výbavy.
Základ hry spočívá v několika málo od sebe se příliš nelišících módů, které jsou variací na klasický Capture the Flag. Levely, ve kterých se budete pohybovat, jsou uzavřené arény, z nichž některé jsou malé, některé větší a některé bychom označili jako střední, ale rozhodně jsme při hraní nenarazili na žádnou, kterou bychom si označili za velkou. Nevadí, spousta hráčů nemá ráda bloudění a v arénách ze hry Shadowrun se opravdu neztratí ani jedinci s nulovým orientačním smyslem. Jejich design však není úplně marný a některé kousky bychom se nebáli označit za opravdu povedené. Narazíte na arény s otevřeným prostranstvím, na arény uzavřené, kde se budete pohybovat pouze v chodbách, nebo na kombinaci obojího.
Prostředí je naprosto neinteraktivní, ale povaze hry to víceméně nevadí.
Již v úvodu jsme zmínili rasy za které budete moci hrát. Ne až tak překvapivě jsou jejich odlišné schopnosti jedním z největších lákadel hry. Lidé jsou tradičně vyvážení po všech směrech. V ničem nevynikají, ale vyloženě slabé místo také nemají. To elfové jsou na tom jinak. Jsou hbití a vynikají v boji nablízko (k tomu se dostaneme později). Trollové jsou obří příšery, jež excelují v práci s těžkými zbraněmi, což bohatě vynahrazuje jejich pomalejší mobilitu. Posledním do party jsou naši oblíbení trpaslíci. Z jejich pohledu je svět větší a svými schopnostmi si nás získali. Jsou silní, schopní zacházet víceméně s většinou zbraní a navíc vysávají zdraví z blízkých postav, ať už přátelských či nikoliv. Odlišnost postav je opravdu fajn a při tvorbě týmu je důležité ho vytvořit z co nejrozmanitějších členů.
Vizuálně je na tom hra stejně jako vlastně i celkově – tedy divně.
Samozřejmě nelze vytvořit FPS bez pořádného počtu zbraní a v tomto ohledu je až na jednu výjimku Shadowrun naprosto klasický. Nalezneme tu pistoli, brokovnici, pušku, rotační kulomet a raketomet či ostřelovací pušku. Jediným zpestřením je katana, přičemž tento samurajský meč je opravdu vítanou změnou oproti klasickým střelným zbraním. Při jeho nošení se navíc kamera vždy přepne do pohledu z perspektivy třetí osoby. Připomíná vám to také Unreal Championchip 2: Liandri Conflict? Tak to správně, protože hraní s katanou je totiž velmi podobné tomu z Unrealu.
|
Nejzajímavějším faktorem však zůstává možnost pořizování kouzel a technické výbavy. Možná se vám první jmenované zdá jako naprostá šílenost, ale v praxi
fungují i v FPS kouzla opravdu dobře. Takový teleport, díky kterému se můžete dostat skrz zeď, možnost vzkřísit mrtvé spolubojovníky (pokud nepřátelé nerozstříleli jejich těla) či přivolat na pomoc obří monstrum, to rozhodně nejsou věci k zahození. A těchto kouzel je samozřejmě více. Díky technologickým vymoženostem si budete moci zase pořídit skladatelnou verzi rogala, speciální vizor, díky kterému budete moci vidět skrze zdi, či si dočasně zrychlit reflexy (v kombinaci s katanou smrtící pro všechny, kdo po vás vystřelí). Díky magii, technologiím a rozličným rasám je Shadowrun nadprůměrným kouskem. Jsme si ale jisti, že bez těchto vyjmenovaných aspektů by o hru nezavadil ani pes. Arén je málo, zbraně nejsou nic extra a herní módy jsou variací na jeden a ten samý. Kromě výše zmíněných
kladů jistě stojí za zmínku Microsoftem avizovaná možnost hrát proti PC hráčům. Není to sice bůhvíjak zásadní věc, ale je fajn občas sejmout třeba i nějakého toho
PCčkáře, zvláště když za to dostanete achievment.
Vizuálně je na tom hra stejně jako vlastně i celkově – tedy divně. Modely postav jsou vcelku detailní, okolí nápaditá, textury rozmazané a pixel shader efekty působivé. Prostě od každého aspektu něco. Celkově je však pořád hra, co se týče vizuální stránky, nadprůměrná a myslíme si, že většině hráčů bude vyhovovat. Co je však neomluvitelné je animace. V drtivé většině případů je normální, ale občas nastane situace, při které jasně vidíte, že sem tvůrci zapomněli animaci přidat. Nemluvě o lezení po žebříku, které vypadá hůře, než na 16-bitových konzolích.
|
Multiplayer zabaví
Nevydrží dlouho| Shadowrun | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
