Zhruba před jedenácti lety jsem viděl film o mniších z jednoho kláštera. Byla to nejmíň třetí kopie, takže to zrnilo jako blázen, přesto mě ale ohromně chytil. Nepamatuji si už přesně, jak se ten film jmenoval, ale jedno mi v paměti zůstalo. Ten klášter - Shaolin.
Když se mi tedy do ruky dostala stejnojmenná hra, těšil jsem jako malej kluk, až se večer zavřu do svého brlohu a stanu se jedním z bojovníků tibetského chrámu. Podle informací, které jsem měl předem k dispozici, to vypadalo na zvláštní kombinaci bojovky s RPG, navíc s možností zahrát si v jednom režimu až v osmi lidech. Za to, co jsem viděl, bych měl ale sto chutí naházet všechny od Polygon Magicu (ti to vyrobili) a THQ (distribuce tj. ti to schválili) do jeskyně k Yettimu a roky do nich cpal jen rejži a vodu.
"Ahoj, já jsem Jun. Jsem sice něžnějšího pohlaví, ale to jen proto, že si to jeden prďola vybral. Jinak jsem mohla bejt taky kluk. Se stejným jménem. Taky si vybral styl boje, kterej mám ovládat, Shaolin. Jsou tu i Jeet Kune Do, T´ai Chi Chuan, EightExtremitiesFist, Hung Gar a Drunken Boxing. Potom zmáčknul nějaký tlačítko a objevil se text, skoro jako ve Hvězdnejch válkách. - Počátek 19. století. Jak Severní Amerika a Evropa kráčely stezkou modernizace, tak i 300 let prosperity pod nadvládou Čínské císařské dynastie se chýlilo ke konci. Bla bla bla. Když text skončil, objevila jsem se konečně já.
Byla jsem sice drobet špatně vidět, protože mě kamera zabírala z ptačího pohledu, ale když zkusil zmáčknout tlačítko pro pohled, kamera se ještě kus oddálila, takže to přepnul zpátky a nechal to radši tak."
Autoři se zřejmě rozhodli, že ptačí pohled je pro RPG to nejlepší, i když, pokud se motáte mezi několika vedle sebe stojícími domy, má to něco do sebe. Jenže stejně tak se stane, že vaše postavička zmizí pod přístěnkem, o něco se zasekne a vy víte prd.
"Guangzhou City, tak se to tu jmenuje. Rozeběhla jsem se po městečku, ale asi se to budu muset učit, protože skáču jak nadmutá koza. Je to tu teda pěkně chudý. Pár baráků, jeden jako druhej. Všude je sice plno stylovejch nápisů, ale jinak nic moc. Támhle někdo je - hej, počkejte!"
Graficky je Shaolin hodně rozporuplný. Jednodušší grafika by mi ani tak nevadila, jenomže se během hry vůbec nemění. Všechna města vypadají více než identicky, domy jsou stále stejné, i co do velikosti, a tak jediným plusem jsou postavy, které vypadají v obou režimech, bojovka i RPG, stejně. Tekkena samozřejmě Shaolin nepřekonává, postavy jsou však v RPG režimu detailní zhruba jako postavy v osmé Final Fantasy, což jde. Otázkou je, jestli, vzhledem k chudému prostředí, nemohly vypadat ještě podstatně lépe.
"Tak jsme si trochu pokecali. Byla to jedna paní ze sousedství. Nejdřív se mnou prohodila pár nevinnejch slovíček, kam jdu, že jsem už skoro dospělá a tak, a potom zesmutněla, začala vzlykat a naznačila něco o smrti mých rodičů. A že prej mi víc řekne Starej Lim. Než jsem se k němu ale mohla dostat, všimla jsem si, jak mě pořád sleduje nějakej chlápek. Chtěla jsem se ho zeptat co chce, jenomže von jen I want your many a začal sekec mazec. Trochu mě překvapilo, že proti mě nastoupili hned tři chlápci, mluvila jsem přece jen s jednim, ale budiž. Prvního jsem zvládla jedna dvě. No spíš tři čtyři, protože se ten trotl jen bránil a já ho nemohla pořádně trefit. Když jsem ho konečně poslala k zemi, chtěla jsem si chvilku oddechnout. A v tom jsem dostala ránu, až jsem se málem skácela k zemi. Hnedle byl můj ukazatel života na 20%, a tak jsem sebrala veškerou sílu a nejmíň dvě minuty mlátila a mlátila... až byl konec. Dostala jsem trochu zkušeností a peněz a vydala se za Starým Limem."
Vyváženost je zřejmě něco, co se téhle hře zdaleka vyhnulo. Většina soubojů, které během hry podstupujete, se odehrává stylem - mlátíte jak hloupí do dvou tlačítek - protivník se kryje - tím pádem se mu nic nestane - a vy nesmíte přestat, protože jinak následuje jeho kombo, které vás připraví až o 90% života.
Naštěstí pokud poprvé prohrajete, nic se neděje. Vaše postava má totiž dva ukazatele, z nichž první, Vitalita, se po prohraném boji o něco zmenší a vy nastoupíte znovu do boje s plným "lifebarem", kdežto vaši protivníci si utržené rány vyhojit nemohou.
"Starej Lim mi moc nepomohl. Poslal mě do chrámu Shaolin, kterej je ve městě, že prej mi tam povědí víc. No, aspoň se dostanu dovnitř. Normálně mě tam nechtěli pustit, že nevyučujou a mají zavřeno. Teď, když mám doporučení od Lima, mě tam snad vezmou.
A tak jsem se dozvěděla, samozřejmě až po tom, co jsem pár lidem vysvětlila, že zahrávat si se mnou není ten nejlepší nápad, že moje rodiče má na svědomí jeden maník čertvívodkuď, kterej se jmenuje Han a má asi něco společnýho s banditama, co se vokolo furt vometaj. Trvalo dost dlouho, na bojovku, než jsem se dostala až k cíli. Musela jsem z místa na místo, resp. z města do města. Vždycky jsem si na mapě jedno vybrala, třeba Shanghai, Fuzhou, pak to tam komplet vybombila, včetně tamního chrámu, a oni mi pak za to řekli kam jít a tak. Když bylo po všem, měla jsem toho vopravdu plný zuby. Prej jsem mohla zkusit i jinej styl boje, tím pádem i jinej příběh, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, ale já vám nějak nevím. Radši bych si udělala čaj a dřepla si třeba k Tekkenovi. No nic, mějte se fajn a sbohem - vlastně sbudhou."
Shaolin není zas tak špatná hra. Není ale ani dobrá. Plusem je zábava ve více lidech, jenže to je skoro ve všech hrách. Dobrý nápad je třeba tělesný vývoj - rozuměj růst - postavy, paradoxně ovšem i během rozhovoru. Hra najednou skočí do loadingu a s dvanáctiletého puberťáka je puberťák osmnáctiletý. I když dospělá dívka mi spíše než dospělou dívku připomíná klon Schwarzeneggera s Rodmanem, kterému mu narostly prsa.
Mám dojem, že tvůrci zůstali někde v půli cesty. Kdyby se zaměřili jen na jeden typ hry, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Takhle si nejsem jistý, jestli měl být hlavní režim RPG a bojovka měla tvořit jen jakýsi bonus, nebo naopak. Možná, pokud máte možnost si ji půjčit, to zkuste, ale dávat za to těžký prachy nedoporučuju.
Závěrem bych chtěl podotknout, že cílem článku nebylo hanění starých lidí, rýže ani Yettiho, veškerá podobnost s výše uvedeným je neúmyslná a čistě náhodná a za všechny případné souvislosti se omlouvám.
