Spisovatel Arthur Conan Doyle by se asi divil, jak jeho pokračovatelé nakládají se slavným Sherlockem Holmesem. Italové z něj udělali psa, Japonci sexy ženštinu, Robert Downey Jr. ho ztvárnil jako profesionálního rváče. Ukrajinští Frogwares byli v tomto ohledu dosud poměrně konzervativní, největším úletem v jejich osmidílné sérii videoher o Sherlockovi byl díl Procitnutí, v němž jsme bojovali proti příšerám lovecraftovského Cthulhu (viz naše recenze).
Mladý Sherlock Holmes ničím nepřipomíná pozdějšího konzervativního gentlemana.
Jenže i oni se nakonec rozhodli jít s dobou, a tak je v chystané hře s podtitulem Chapter One z Sherlocka arogantní podivín s vizáží zpěváka emo boybandu. Má to ovšem svůj smysl, děj je zasazen do doby Sherlockova mládí a předchází všem událostem, které slavný detektiv zatím prožil.
Mladý Sherlock je nezdravě sebevědomý, s autoritami jedná přezíravě a neuctivě, přesto mi netrvalo dlouho si ho oblíbit. Kromě těchto neduhů je také vtipný a v rozhovorech jde přímo k věci, aniž by se zdržoval přehnanými zdvořilostmi, což je nesmírně osvěžující.
Příběh hry je zasazen na fiktivní středomořský ostrov Cordona, kam se mladý Sherlock vydává navštívit hrob nedávno zesnulé matky. Brzy začne zjišťovat, že její smrt nebyla tak úplně přirozená, jak mu bylo ze strany policie předestřeno.
Otevřený svět je krásný, bojíme se však, aby nebyl samoúčelný.
Hlavní změnou oproti předchozím dílům je otevřený svět, který můžete prozkoumávat. Na rovinu, z tohoto konceptu nadšený nejsem, poslední hra studia Frogwares The Sinking City ukázala, že volné pobíhání po velkém světě nepřináší detektivní hratelnosti žádnou přidanou hodnotu (viz naše recenze). Nezbývá než doufat, že se autoři poučili.
V rámci dvouhodinové ukázky jsem z konceptu otevřeného světa zjistil jen tolik, že oproti interiérům dává grafické kartě pořádně zabrat. Dlužno říct, že do vydání bývá ještě spousta času a hra bude výrazně optimalizována. Po grafické stránce je Sherlock příjemnou podívanou, která se neztratí ani na nových konzolích.
Vyzkoušet jsem mohl jeden klasický případ, na jejichž řešení je celá hratelnost postavena. V této části je Sherlock prakticky stejný jako v minulém díle (naše recenze). Nejprve musíte pozorně prozkoumat místo činu, poté vyslechnout svědky, pečlivě zanalyzovat nasbírané vzorky a v závěru pomocí tzv. myšlenkové mapy všechny důkazy propojit.
Sherlockův nejbližší přítel Jon je ještě divnější než hlavní hrdina.
Je jen na vás, jakým způsobem nasbírané informace interpretujete, a tak je možné dojít ke zcela špatným závěrům a označit nesprávného pachatele. Ani v takovém případě hra neskončí, ovšem následky svého rozhodnutí budete muset nést v průběhu dalšího děje. Anebo nahrávat uloženou pozici. Těšit se můžete i na náročné morální volby, zda pachatele předáte policii, nebo projevíte pochopení pro jeho motivaci a necháte ho jít.
Pátrání po důkazech má mnoho forem. Budete prohledávat městské archivy, odlévat otisky stop, vystupovat v přestrojení, odposlouchávat cizí rozhovory či analyzovat chemické sloučeniny. Bohužel i bojovat, což jsem si sice vyzkoušet nemohl, už teď však vím, že se něco takového do jinak přemýšlivé hry vůbec nehodí. Naštěstí to vypadá, že veškeré akční části půjdou bez postihu přeskočit.
S předvedenou ukázkou jsem byl mile překvapen a proletěl ji jedním dechem. Pokud autoři udrží vysoko postavenou laťku i v dalších případech, dostaneme vynikající detektivku, která předchozím dílům rozhodně ostudu neudělá. Otázkou zůstává, kdy se tak stane, oficiální datum vydání ještě neznáme.
