O řekněme kultovní sérii Shining od Segy by se toho dalo napsat mnoho. V rámci zmíněné řady tu máme kvalitní dungeony, v poslední době dokonce i akční RPG (vysloveně nevydařená edice Shining Soul na GBA či ohlášený Shining Tears pro PS2) a tři díly rozšiřující segment strategických RPG, přičemž další se údajně chystá.
Shining Force: Resurrection of the Dark Dragon je sice věrnou napodobeninou originálu, který se na 16-ti bitové konzoli Sega Mega Drive objevil na počátku devadesátých let minulého století, nicméně pravověrní fanoušci se přeci jen dočkají řady viditelných vylepšení, počítaje v to např. nové postavy, předměty, lepší interface a v neposlední řadě lehce zvýšenou obtížnost.
Tvůrci sice mluvili také o jakémsi stěžejním kartovém systému, ale tento se váže toliko na jednu ze tří nových postav, o čemž bude řeč ještě později. Teď je na řadě audiovizuální zpracování. Přičemž předesílám, že nepatří právě k nezapomenutelným. Hudební doprovod je repetetivní a přes několik obměn zachycujících docela zdařile momentální atmosféru je jeho největším kladem možnost, že se dá výrazně potlačit. Klasická 2D grafika není příliš detailní, interakce se omezuje na povídání s lidičkami a otevírání
truhliček, ale uvedené částečně zachraňuje fakt, díky kterému má hra velký náskok před podobně laděnými konkurenčními tituly. V rámci každé kapitoly vám je totiž umožněno procházet se svobodně městy a vesnicemi, což se z nějakého důvodu už nenosí.
Postavičky samy o sobě jsou neobvykle velké a docela propracované, při akci se dočkáte poměrně povedené nadstavby skrze speciální kreslené animace.
Ale tahle volnost pro vaše konání je rozhodně příjemným doplňkem hlavní herní náplně, kterou tvoří bojování na bezprecedentně rozlehlých bojištích, ať se již jedná o interiéry či exteriéry. Koncepce boje je standardní, poté, co dáte do kupy z vašeho početného ansámblu hrdinů dvanáct vybraných bojovníků a nastoupíte do bitvy, střídáte se po kolech na tahu s vaším protivníkem. Bojiště je přitom klasicky rozděleno na neviditelné čtverečky a každá postavička se může pohnout jenom o určitý počet čtverečků a provést akci, která jí přísluší. Klerici tedy ozdravují raněné, lučištníci z druhé vlny ostřelují nepřátele, mágové z ještě větší vzdálenosti sesílají smrtonosná kouzla a válečníci si pochopitelně užívají bitevní vřavy hnedle z první ruky. Je zde řada dosti specifických charakterů, takže je možné hru napodruhé zkusit třebas s těmi, kdož nedostali při premiéře z nějakého důvodu vaši důvěru.
Ještě se na okamžik vrátím ke grafickému zpracování. Postavičky samy o sobě jsou neobvykle velké a docela propracované, při akci se dočkáte poměrně povedené nadstavby skrze speciální kreslené animace zohledňující právě vyvolaný útok, což je rozhodně prima. Co se naopak tvůrcům nepovedlo je rozpohybování, hned vysvětlím. Aby bojiště nepůsobilo mrtvě, postavičky jakoby šlapou vodu (což je celkem obvyklé), nicméně při jejich přesouvání po bojišti se nepříjemně rozhoupe obraz, až z toho chvílemi rozbolí hlava. I když jde jenom o zvyk a za chvíli to přestanete vnímat, rozhodně se to dalo ošetřit lépe - konečně na Mega Drive nic podobného nebylo.
Protože jsou boje nezřídka docela dlouhé, potěší možnost uložení pozice i na bojišti. Pakliže jste příznivci navyšování levelu a s tím přímo souvisejících statistik (útočné a obranné číslo či zcela nově i magická odolnost) určitě vás potěší, že se lze opakovaně vracet na jedno a to samé místo, nicméně musím předeslat, že Shining Force v pohodě dohrajete i v případě, že každý střet zvládnete hnedle napoprvé. Při postupu na další zkušenostní level staticky přijímáte navýšení potřebných hodnot jako je síla či agilita, ke konci hry se však nadějete hotové inflace vysokých čísel, která má přímý vliv na celkově nevelkou herní obtížnost. I když
to není zdaleka tak fatální jako v podobně laděném Fire Emblem; navrch si můžete poradit sami a přijít na bojiště s menším počtem lidí, než je stanoveno, eventuálně ještě přitom vynechat některé ultra silné bijce, kam posléze patří duo gladiátorů Luke a Gort (jejichž jedinou slabinou je nulová odolnost na kouzla).
V případě Shining Force se připravte na mnoho hodin strávených nad docela komplexními partiemi.
Další příjemnou novinkou oproti minulosti jsou bonusy oceňující brzké dokončení střetu (např. když hlavního antagonistu na scéně, temného mága, vyřídíte do osmi kol), kde najdete povětšinou zajímavý finanční obnos, který se hodí při nákupu silnějších zbraní. Alternativní vylepšení vašeho statusu nabízí dále už jen poměrně bohatý výběr všelijakých prstenů.
V případě Shining Force se připravte na mnoho hodin strávených nad docela komplexními partiemi, u kterých pečlivě plánujete postup vašich mužů k vytyčenému cíli, sledujete pohyb a rozmístění nepřátelských jednotek (samozřejmě se lze podívat, kam až se vybraný protivník dokáže přesunout a nepřijít mu tak snadno do rány) a využíváte specifických dovedností vašich hrdinů, mezi něž patří oproti minulosti i tři zcela nové tváře, z nichž tou nejzajímavější je rozhodně Mawlock. Byla řeč o kartovém systému. Ve
hře totiž sbíráte speciální karty, se kterými výše uvedený Mawlock dokáže jako jediný provádět celkem nevídané věci. Pro daný boj může totiž vyvolat kopii určité postavy, zlepšit některé atributy či si jednorázově propůjčit unikátní schopnost od postavy na kartě.
Zkrátka je na čase vytáhnout z torny onu pomyslnou maršálskou hůl a znovu se vrhnout do boje za spravedlivou věc.
Třebaže se zdejší zápletka o boji vyvoleného hrdiny s temnotou jeví jako takové obvyklé klišé, do čehož lze zahrnout i jeho dosti podivnou amnézii, vyvrcholení není až zase tak tuctové, jak by se zkraje nabízelo. Nejde sice o bůhvíjak propracovaný příběhový scénář, ale tento poměrně slušně podkresluje časté bojování se silami zla, přičemž fantasy rámec je vcelku akceptovatelně proložen některými high-tech výdobytky. Tyto na vaší straně zastupuje kupř. robot Adam či parní stroj Guntz a na straně druhé specifické vynálezy prastaré civilizace, bojující mj. laserovými zbraněmi.
|
Asi jediná zásadní připomínka vůči soubojovému systému spočívá v ponechání dle mého zastaralého pravidla, že se akce nedělí zvlášť na pohyb a útok, jako je tomu např. u Final Fantasy Tactics Advance. Jistě, každá postava na bojišti se dokáže přesunout o vybraný počet čtverečků a poté zaútočit, ale nikoliv naopak. Jestliže rovnou zaútočíte, pohybová fáze propadá, což je stejný
neduh kupř. Tactics Ogre: Knights of the Lodis. Na rozdíl od tohoto kusu však Shining Force nemá v pravidlech implementovány otravné counter attacky - pokud zaútočíte, soupeř ve stejném kole útočí též – což soubojové koncepci výrazně prospívá.
Jsou tu sice některé náhodné parametry jako je útok dvakrát za kolo, kritický atak či výše citovaný counter attack, ale v míře více než únosné.
Jak to celé uzavřít? Zkrátka je na čase vytáhnout z torny onu pomyslnou maršálskou hůl a znovu se vrhnout do boje za spravedlivou věc. Do boje, u něhož se vyplatí přemýšlet a to se dneska počítá!
| Shining Force: Resurrection of the Dark Dragon | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
