Shinobido: Tales of the Ninja

Pořádnou stealth akci z feudálního Japonska jsme si nezahráli od dob prvních dvou dílů Tenchu pro PSone. Proto jsme si tedy řekli, že dáme novému dílu Shinobido na PSP šanci.

Upřímně řečeno, vrhnout se do recenzování další stealth akce pro handheld po naprosto zprzněném Tenchu: Dark Secret pro Nintendo DS se nám opravdu nechtělo. Nicméně vzhledem k tomu, že tvůrce hry má na svědomí první dva díly legendární série Tenchu (a dle části redakce také jediné povedené), jsme si říkali, že by nemuselo být až tak zle. Shinobido: Tales of the Ninja, v Japonsku známý jako Shinobido Homura: Soul of the Ninja, jde ve stopách původního titulu pro PS2 a odkazu původních dílů zmiňovaného Tenchu.

Velmi nás potěšilo, že všechny mise jsou rozděleny do mnoha kategorií.

Zdržovat příběhem vás rozhodně nebudeme. Odehrává se stejně pouze prostřednictvím statických obrazovek s textem a po dvaceti minutách hraní jsme ho přestali sledovat. Důležité je, že Goh, přezdívaný vrána, je zpět a stejně tak s ním i jeho kolegyně Kinu (postupem času pak zjistíte, že hratelných postav je okolo 30) a krvavé divadlo plné rychlých výpadů ze tmy tak může opět začít.

Přítomen je story mód pro jednoho hráče, možnost stáhnout si nové levely vytvořené v editoru a multiplayer. Story mód je stěžejním bodem celé hry a strávili jsme u něj též nejdelší dobu. Je rozdělen do jednotlivých tématických misí, které jsou rozesety po opravdu veliké herní mapě. Znázorněny jsou kruhy, které jsou pospojovány čarami. Po úspěšném splnění mise se odemknou všechny další, které jsou zmiňovanými čarami spojeny. Tímto postupem pak budete následně odemykat další a další mise a výhodou je zejména to, že pokud si takto zpřístupníte hned několik misí najednou (mapa je mnohdy rozvětvená), tak jakmile vám některá nepůjde splnit, nic vám nebrání v tom, vrhnout se na kteroukoliv další odemknutou.

Velmi nás potěšilo, že všechny mise jsou rozděleny do mnoha kategorií a každý typ misí je tak povětšinou opravdu rozdílný. Total Destruction je vše říkající název pro typ mise, ve které musíte zlikvidovat všechny nepřátele v úrovni. V Assassination máte za úkol zlikvidovat určenou osobu, mnohdy pak bojovými schopnosti slušně obdařeného bosse. Pokud jste si vždycky chtěli zahrát na virtuálního zloděje, tak vás jistě potěší mise typu Thievery, ve kterých musíte ukrást nepozorovaně daný předmět a konfliktu s nepřáteli se můžete klidně vyhnout. Travel je zaměřen na projití daného levelu, jehož průchod je ztížen větším počtem stráží apod. V Guard máte za úkol ochránit svěřenou osobu, která je věčně pod útokem a v dalších typech misí pak máte za úkol unést určenou osobu nebo ji někam dopravit či jenom v nepřátelském prostředí nasbírat daný počet hub. A mnohem, mnohem více. Některé typy misí jsou si svým konceptem podobné, ale při jejich opravdu obřím počtu si každý najde svou oblíbenou.

Shinobido pro PSP je jednou z mála her, které podporují propojení handheldu s PlayStation 2.

Pokud je řeč o samotném konceptu hry, tak tady budou doma všichni, kdo měli co do činění se sérií Tenchu. Na první pohled jsou od sebe obě série totiž naprosto k nerozeznání. Tichá zabíjení, skrývání atd. Ono se taky není čemu divit – stačí se podívat dole v tabulce na výrobce hry. Stejně jako v případě Tenchu se ale budete bohužel potýkat se znatelně tuhým ovládáním. U propastí si tak budete muset dávat setsakramentský pozor na manipulaci s vaší postavou. Stejně je na tom kamera, která je vyřešena doslova stupidně. Často zavítáte do míst, kde budete koukat tak maximálně na roh nějaké budovy a více neuvidíte,přičemž manuální centrování pomocí R bohužel pomůže málokdy. Musíte si tak často pomoci tlačítkovou kombinací R, kolečko a analogová páčka, kterou nasměrujete kameru požadovaným směrem. Prostě děs a hrůza. Mnohdy jste tak při zápasení s kamerou odhaleni a následný postup úrovní je pak velmi ztížen. Ještě že je ve hře přítomen ukazatel, který zobrazuje, co nepřátelé vidí nebo zda mají podezření. Na rozdíl od již několikrát zmiňovaného vzoru hry je znázorněn ve stylu oka, namísto vykřičníků a otazníků.

Medvědi nevědí, že ninjové mají katany

Možná se nám pseudo-vtipná parafráze na slavný český hit příliš nepovedla, ale alespoň napověděla, že dnešní infobox bude věnovaný těmto huňatým zástupcům zvířecí říše. Možná jsme jediní, kdo si toho všiml, ale opravdu asi nebude náhoda, že se ve skoro všech dílech Tenchu i Shinobido vyskytují medvědi. Nevíme, zda jde o v Japonsku posvátné zvíře (velmi pravděpodobné) či zda mají prostě jenom hnědé chlupáče v Acquire rádi. Každopádně to vypadá, že se s nimi budeme v jejich hrách i nadále potkávat. A i když se v těchto hrách medvědi zabíjejí, tak se k nim Shinobi i Ninjové chovají o mnoho lépe, než například Kazachstánci v kontroverzním snímku Borat.

S tímto ovládacím a kamerovým handicapem se pak nepřátelé likvidují docela ztíženě, ale i ve starém Tenchu jsme se potýkali se stejným problémem a jak nás to bavilo. Ano, to co fungovalo v Tenchu, funguje i v PSP verzi Shinobido. Kradmé plížení levely, zabíjení ze zálohy a používání nejrůznějších předmětů typu otrávené jídlo, výbušniny, šurikeny (jako pomůcka nechybí ani populární vystřelovací lano) na zlikvidování nepřátel je stejně zábavné jako před lety. Hratelnost je opravdu na vysoké úrovni, což nás příjemně překvapilo. K naší nelibosti však nejsou výše zmíněné faktory tím jediným, co onu hratelnost doslova shazuje. První, čeho si totiž již v prvním levelu všimnete, je nepochopitelně malá rozlehlost jednotlivých lokací. Mnohé levely projdete napříč i čtyřiceti kroky. Ovšem na jejich konec nevidíte. Viditelnost ve hře je totiž prakticky nulová a o pár kroků dále je již jen tma. Takto obludnou hru jsme na PSP neviděli již velmi dlouho a sama se nabízí otázka, jestli někdy vůbec. Nebáli bychom se hru totiž přirovnat právě k 32-bitovému Tenchu a to bez jakékoliv nadsázky. Modely postav jakžtakž se zavřenýma očima skousnete, ale okolí a nulovou viditelnost již těžko. Alespoň že když už je vizuální stránka nepovedená, tak ta hudební za něco stojí. Stojí totiž za mnohem víc, protože je opravdu povedená. Tématické motivy znějí sluchu dobře a kypí stylovostí a bez diskuze je lze označit za atmosférické.

Abychom dokončili resty ohledně všech výtek hře, tak musíme zdůraznit i krátkost jednotlivých misí. Některé úkoly tak splníte za méně než šedesát vteřin, což opravdu není bůhvíjaké vzrůšo. Naštěstí se délka misí i levelů postupem hrou zvětší, ale i tak můžeme hovořit o malé velikosti. Alespoň že obtížnost se postupem času zvyšuje.

Shinobido pro PSP je jednou z mála her, které podporují propojení handheldu s PlayStation 2. Pokud si tak ve Shinobido: Way of the Ninja vytvoříte v editoru vlastní úroveň, tak ji můžete přetáhnout pomocí USB kabelu (je přikládán k většině balení PSP) na svůj handheld a tyto levely si tak zahrát tam.

Klady a zápory

Stealth hratelnost funguje
Délka hry
Rozdílné typy misí
Propojení s PS2

Nulová viditelnost
Ovládání a kamera
Celkový pocit zmařené šance

Co se týče multiplayeru, tak ten obsahuje Shinobido: Tales of the Ninja samozřejmě také. Skrz ad-hoc si můžete zahrát s přáteli misí typu Assassination, Collection, Rescue a samozřejmě i Deathmatch. Nastavit si pak můžete i časový limit a úroveň, ve které budete hrát. Zvolit si přitom můžete jak levely z disku, tak ony zmiňované z editoru.

Kdyby byli lidé z Acquire našimi kamarády, tak bychom jim přátelsky řekli, co to –vulgární výraz- provedli? Stačilo opravdu málo a celá hra by si odnesla zaslouženou „osmičku“ a bavili bychom se u ní bez výhrad. Jenže těch výhrad opravdu není málo. Přesto nás hra pobavila a pokud hledáte titul tohoto žánru pro PSP, který vydrží opravdu dlouho, tak snad až tak zklamáni nebudete. Případnou koupi ale s důkladným přečtením recenze zvažte.

Shinobido: Tales of the Ninja

Výrobce/Distributor	Spike / Sony
Platforma	PlayStation Portable

Ukládání pozic:	96 kB
Multiplayer:	ano

Verdikt:

Nebýt tolika vyloženě zbytečných chyb, tak se mohlo jednat o hru, ke které bychom se s chutí vraceli. Bohužel tomu tak není. A přitom stačilo na hře trochu více zapracovat.

Hodnocení:

60% (info)