Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Shinobido: Way of The Ninja

  12:00aktualizováno  4. září 12:27
Stealth akce z feudálního Japonska s ninjou v hlavní roli, od autorů prvních dvou dílů Tenchu a s názvem, připomínajícím pro změnu sérii Shinobi od Segy. Co z toho vzniklo?

Shinobido: Way of The Ninja Shino co?
Shinobido: Way of The Ninja. Lacině působící název, který většině z vás pravděpodobně nic neřekne. A nebýt na PS2 herní sucho, ani by pravděpodobně nedostal šanci zkusit vám promluvit tímto do duše, protože název hry bez debat patří k těm, které snadno a rychle rodí asociace, vztahující se k béčkové produkci a přehlížení. Nicméně v suchu s žízní na patře každá kaluž na pohled zajímavá. A jen člověk trochu usrkne z vod nic neříkajícího názvu, tu pod kalnou hladinou zří Acquire a zbystří. Nejsou to ti týpci, co kdysi zabodovali s výbornou stealth akcí Tenchu? Bingo. Hm, a nejmenuje se tohle náhodou Way of The Ninja a nevypadá to jako stealth akce? Zase bingo. A suchem poháněná představivost už přeřazuje na dvojku a hladem trápenému předhazuje naději na laskominu od ostřílených kulinářů svého oboru.

Po několika málo hodinách už se dostane ke slovu recyklace a základní typy misí se začnou opakovat.

Shinobido: Way of The Ninja Podobnost čistě náhodná
A že se švec držel svého kopyta, je na hře patrné prakticky okamžitě. Jen co se s nebohým hlavním hrdinou (ninja Goh alias Crow) trochu rozkoukáte a zjistíte, že si vůbec nic nepamatuje, už si pamětníci Tenchu budou připadat jako ryba ve vodě. Tma, ninja, katana, kulisy feudálního Japonska, stráže a cíl. Lehce si tutorialově osaháte ovládání a za chvilku už pelášíte tiše po střechách, nechávajíc za sebou mrtvá těla „před-smrtí-nic-netušících“. Pěkně za zlatou šipkou na radaru, která vás poněkud chaoticky dovede k cíli. Poznání. Poznání, že si nic nepamatujete, protože vám … ehm … proměnili paměť na kámen, který byl rozbit a jeho úlomky schovány, resp.všude možně roztroušeny. Vaše minulost, vaše identita. Chcete-li tak zase být sami sebou a uspokojit neodbytné „proč“, nezbývá než je dostat zpátky. Japonsko stojí na pokraji jedné z jeho mnoha občanských válek a tak vám tamní lordi se sbíráním kusů šutru na cestě za poznáním sebe sama rádi pomůžou. Jste totiž schopný, neúspěšně zlikvidovaný nájemný vrah a holka pro všechno i pro všechny. A pomoc takových se v nadcházejícím konfliktu Shinobido: Way of The Ninja bude hodit. Všem. Ehm. Vsuvka: no prostě stručně řečeno, ne každá story od Japonců musí být nutně na úrovni a pár intrik či odhalených tajemství to nezachrání.

Zpět na cestu za poznáním. Jak tak pozvolna pokračujete v honbě za kusy šutru, sžíváte se s mechanismy a ovládáním hry a pozorujete, že podobnost s Tenchu je více než náhodná, přeci jen chtě nechtě zaregistrujete, že ono poměrně až prostoduché zarámování příběhu přináší hře i jistá pozitiva, resp. možná je samo jejich důsledkem. Ono holka pro všechno a pro všechny nebyl jen takový řečnický obrat pro odlehčení, ale faktické vyjádření nelineární struktury hry. Poté (čti v první misi), co zjistíte, kdo jste, co se vám zhruba tak asi stalo a vrátíte se do své rozpadlé chatrče, důstojného to příbytku elitního zabijáka, zahrnou vás pikle kující lordi širokou nabídkou misí. A je jen na vás, které se rozhodnete s katanou v ruce a zakoupenou výbavičkou (shurikeny, medicíny, otrávená jídla, vystřelovací kotvička na střechy, výbušniny apod.) plnit. Prakticky od začátku tak máte k dispozici velmi Shinobido: Way of The Ninja otevřenou nelineární herní strukturu, která se dokáže jakž takž dynamicky přizpůsobovat tomu, co děláte a měnit v návaznosti na to skladbu misí. Trvalejší zaprodání náklonnosti vaší katany jednomu lordovi tak obnáší postupnou ztrátu náklonnosti (a tím i nabídky misí) lorda jiného, neb vyjádřením náklonnosti jednomu lordovi je faktické škodění tomu druhému:-). A autoři šli dokonce až tak daleko, že většinu misí ani splnit nemusíte. Nesplněná vám prostě zmizí z nabídky a naskočí jiné; tím ale přijdete zároveň trochu neprozřetelně i o možnost si ji zkusit znova (nemluvě o snížení vaší reputace a důvěry lorda), protože „restart mission“ hra nezná a jediné řešení se jmenuje „Quit and Load, těší mě“. Samozřejmě kvůli příběhu a sběru kusů onoho šutru určitými misemi projít musíte, nicméně v rámci je celá struktura hry až na zmíněnou nedomyšlenost poměrně překvapivě funkční a osvěžující.

Acquire patrně před lety usnuli na vavřínech a dodnes se neprobrali.

To se dá na první pohled říci i o cílech jednotlivých misí, které jsou na daný žánr poměrně variabilní Shinobido: Way of The Ninja (eliminace nepohodlných, kradení dokumentů, doručování zásilek, totální eliminace, záškodnictví atd.). Na první pohled. Po několika málo hodinách už se dostane ke slovu recyklace a základní typy misí se začnou už jen s mírnými změnami opakovat stále dokola. Což platí jakbysmet i o level designu a herní náplni samotné, jen s tím rozdílem, že oba jmenovaní začnou sami sebe opakovat prakticky už po pár misích. Jeden, byť poměrně velký level hostí až příliš mnoho misí a hratelnost sama se až v příliš mnoha misích prakticky nijak neliší, bez ohledu na jejich různorodé cíle. A co hůř, švec se až příliš držel svého prvního slavného kopyta a Shinobido se herně i laděním až příliš podobá již více jak osm let starému Tenchu.

Tenchu, otec i matka Shinobida

Ano, pokud jste to nějakým nedopatřením náhodou nezaregistrovali v recenzi, tak autoři průměrného Shinobida jsou titíž, kdož v roce 1998 přišli ještě před MGS s pro mnohé kultovní stealth akcí Tenchu (mimo Japonsko s dovětkem Stealth Assassins), která pak spolu s MGS položila základy rodícímu se žánru stealth akcí. Přesto, že se Tenchu nehřála na výsluní tak jako Kojimův opus, úspěch i ohlasy zaznamenala na svou dobu více než slušné. Dobové popularity hry pak Acquire neváhali zúročit v datadisku Tenchu: Shinobi Haykusen, který byl obdobně jako MGS: VR Missions jen jakousi sbírkou nijak nepropojených úrovní se stealth náplní, ovšem na rozdíl od VR Missions vyšel v roce 1999 toliko v Japonsku. O rok později následoval očekávaný druhý díl s podtitulem Birth of the Stealth Assasins, dějově předcházející události dílu prvního. Přesto, že Acquire poměrně s přehledem zvládli překonat druhým dílem ve všech ohledech sami sebe, bylo pro ně zrození assasinů labutí písní. Pupeční šňůru mezi sérií a jejími autory rázně přestřihl držitel značky Tenchu (Activission) a třetí díl jejich dítka svěřil do péče vývojářům z K2 LCC. Tenchu: Wrath of Heaven vyšel již na PS2 v roce 2003 a z větší části úspěšně navázal kvalitou na předchozí díly série, byť jejich popularity již nedosáhl. To možná vedlo Activission k odprodeji práv na jméno Tenchu a další, zatím poslední díl vyšel už pod hlavičkou Segy (potažmo From Software v Japonsku) a s přehledem se vydal na cestu z kopce, byť jej opět dělali K2 LCC. Bude-li nastolená sestupná tendence kvality dlouhodobějšího rázu ukáže až další díl, chystaný pro X360 pod pracovním názvem Tenchu Senran (Tenchu X360), potažmo Tenchu: Time of the Assassins pro PSP. A Acquire? Ti si po ztrátě jejich slavného dítka trochu zaexperimentovali s flexibilitou herní struktury v poměrně zajímavé dvoudílné akční adventuře Way of the Samurai, aby se posléze vrátili ke svému kopytu. Jak to dopadlo, vidíte sami.

Shinobido: Way of The Ninja Z kaluže do bláta
Jistě, feudální Japonsko, ninjové, nocí zahalené nebe koupající se ve svitu měsíce, tiché pobíhání po střechách a poctivá ruční prácička s katanou mají stále ještě svoje kouzlo, ale žánr stealth akcí je dnes poněkud dál, než byl v době, kdy Tenchu vyšlo. Kdo si má po posledních dvou dílech MGS, třech Splinter Cellu a Manhutovi zvykat na primitivní AI, která je schopna bez skurpulí jí ovládané nepřátele klidně shazovat do studen a propastí, nechat je mlátit sebe navzájem či se zasekávat v prostoru? Kdo si má dnes zvykat na neprůhledně vyřešenou indikaci toho, kdy a jestli vás protivníci uvidí nebo ne? Kdo si má dnes zvykat na plovoucí pohyb postavy, který zná jen jednu polohu, byť je na analogovém ovladači? Kdo si má zvykat na vyloženě anti-user-friendly naladěnou těžkopádnou kameru, která si dokonce jako bonus (při defaultním nastavení) sama při plížení s R1 mění normální otáčení kolem osy na otáčení invertní? A že má Shinobido oproti Tenchu, krom zmíněného vskutku nevídaného bonusu v práci s kamerou, lehce pokročilejší interní fyziku umožňující interakci s prostředím? Už starý
Klady a zápory

Plus Nelineární struktura hry
Plus Propracovaná interní fyzika
Plus Relativně variabilní cíle misí

Mínus Archaické provedení
Mínus Primitivní AI
Mínus Chaotická práce s kamerou
Mínus Velmi rychle stereotypní
Mínus Stopové množství jakékoliv invence

MGS2 měl notně pokročilejší a hlavně smysluplněji i v rámci hratelnosti využitelnou, o MGS3 a Splinter Cellech ani nemluvě.

Žel Acquire patrně před lety usnuli na vavřínech a dodnes se neprobrali, díky čemuž jednoduše Shinobido nic víc proti svému léta starému vzoru nenabízí. Pokud se tedy nerozhodnete jako plus proti Tenchu počítat grafiku na úrovni prvogeneračních her na PS2 a o modernější HW pokročilejší ozvučení. Jistě, nelineární struktura a krátkodobá variabilita se počítají (byť i tohle Acquire zvládli mnohem lépe v jejich Way of the Samurai, rovněž na PS2), ale až nadšení z nich opadne (a ono opadne), zbude vám jen v novém kabátě oblečená stařičká Tenchu s drobnými, nic moc neřešícími bonusy navrch. Ano, JE herní sucho a žízní strádající se rád napije z ledasčeho a nějaké to bláto v kaluži bez mrknutí oka překousne. Ale ani žízeň z kaluže číši vína neudělá a stejně tak herní sucho Shinobido na víc, než průměrný přírůstek do svého žánru nepromění.

Shinobido: Way of The Ninja
Výrobce/Vydavatel Spike/Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 584 kB
Verdikt: Lacině působící nepokrytá vykrádačka stealth akce Tenchu, kterou drží někde na hladině průměru pár dobrých nápadů a panující herní sucho.
Hodnocení: 50% (info)

Autor:


Nejčtenější

KVÍZ: Poznáte nejslavnější herní padouchy?

Call of Duty: WW2 - Zombie Mode

Většina kladných herních hrdinů si je podobná jako vejce vejci. Zato u záporáků se mohou vývojáři daleko více vyřádit,...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Další z rubriky

Z velkých království trosky. Recenze Total War Saga: Thrones of Britannia

Total War Saga: Thrones of Britannia

Total War se tentokrát podívá na Britské souostroví roku 878 našeho letopočtu na konflikt mezi Vikingy a ostrovany....

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.



Najdete na iDNES.cz