Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Shogun 2: Total War je výpravným výletem do feudálního Japonska

aktualizováno 
Další díl proslulé série Total War zvedá laťku kvality ještě výše. Jeho atraktivitu navíc zvyšuje prostředí exotického feudálního Japonska.
89

Shogun 2: Total War

Platforma: PC
Výrobce: Creative Assembly

  • skutečně hluboké mechanismy
  • strategicky vyzrálé bitvy
  • zajímavý online mód
  • chyby v umělé inteligenci
  • vysoké HW nároky

Opět skvělý strategický počin, který je vkusně zasazen do kulis feudálního Japonska. Tento titul by neměl minout žádný milovník strategických her.

Herní karta

Shogun 2: Total War

Strategické hře Shogun 2: Total War toho můžete vytknout překvapivě hodně. Umělá inteligence předvede tu a tam neuvěřitelnou hloupost, námořní souboje jsou po čase monotónní, mikromanagement je příliš namáhavý, ovládání místy neintuitivní a hardwarová náročnost enormní.

Taková nálož negativ by leckterou hru potopila, nikoliv však pokračování Shogunu z roku 2000 a další díl slavné série Total War v jednom. Chyby alespoň dávají hráčům na srozuměnou, že je to stále jen hra a pro návrat do skutečného života by ji nebylo od věci čas od času vypnout.

Nechat se Shogunem 2 pohltit totiž není nic těžkého. Staráte se o armády, obléháte hrady, provozujete čilé diplomatické styky, dáváte rozkazy ninjům a neustále se otáčíte, aby obchod šlapal. V této hře toho musíte zvládat tolik, že vám nějaké ty chyby připadnou až triviální.

Nejednou se z nich budete dokonce radovat, protože když v Shogunu 2 klape všechno, jak má, je to docela náročná hra. Zůstaly nepřátelské šiky stát v dešti vašich šípů? Skvělé, máte to jednodušší. Nechal protivník své město bez ochrany? Paráda, je vaše.

Na principu hry autoři opět nic nezměnili. To znamená, že po několik desetiletí povedete svůj klan proti těm ostatním v bitvách přes celé Japonsko. Cílem pochopitelně není nic menšího než titul šóguna.

V základní rovině hra postupuje po tazích, které se odehrávají na rozsáhlé mapě. Zde se staráte o celé své panství. Když přejdete do útoku nebo se potřebujete bránit, přepne se hra do módu v reálném čase, kdy máte pod palcem danou armádu, s níž se pokusíte překonat nepřítele na bojišti.

Na začátku hry je třeba se rozhodnout pro jeden z devíti klanů. Není to volba kosmetická, nýbrž předurčující další průběh kampaně. Každý z klanů má totiž silné a slabé stránky, ať už ve výbavě či startovní pozici. Například klan Hojo sice staví skvělé hrady, ale jeho domovská provincie se nachází na strategicky nepříliš výhodném místě uprostřed Japonska. Klan Date se pro změnu pyšní mocnými rytíři, ale začíná na východě Japonska, daleko od námořních obchodních tras. Hra vám ale už na začátku naznačí obtížnost počátečních podmínek každého klanu.

Bitvy se z větší části odehrávají na souši, přičemž velmi záleží na tom, za jakého ročního období a na jakém místě probíhají. Za sněhu či deště není například možné použít hořící šípy. Lesy a pahorky je zase možné strategicky využít. Správná strategie je důležitá a bez nějakého, pokud možno dobře promyšleného plánu střety prakticky není možné dotáhnout k vítězství.

Začínáte s několika málo městy, ve kterých si cvičíte armády a stavíte budovy. To vše funguje na bázi přehledných menu, která se objeví jen tehdy, když je potřebujete a jinak nepřekážejí. Vyplatí se využívat topografických detailů, jako jsou nejrůznější průsmyky či mosty, které je strategické držet. Některé provincie jsou šikovně obklopeny horami, takže je možné je dobýt jen s velkým úsilím, jiné se zase drží obtížně, protože jsou od centra říše příliš vzdáleny.

Velkým zpestřením pro hru jsou speciální jednotky, které působí nezávisle na armádách. Plní velice důležitou úlohu a při správném využití výrazně usnadní postup.

Například ninja sabotuje nepřátelské armády, otevírá hradní brány a vraždí generály. Metsuke je jeho protihráčem, což znamená, že dokáže ninju odhalit. Mnich demoralizuje protivníkovu armádu a předchází povstáním. Gejša je (podobně jako ninja) špiónskou jednotkou, avšak spíše pasivní a orientující se na sběr informací. 

Vrcholem snažení na bojišti je dobývání hradů a pevností, které jsou v Japonsku konstruovány zcela jinak než v Evropě. Mají několik vrstev, do kterých mohou být útočníci i takticky vpouštěni, aby zde obránce využil svou strategickou výhodu. Pravdou ale je, že než si na obléhání a bránění zvyknete, bude to pro vás poněkud chaotický zážitek, který místy umocňuje zmíněná nepřesvědčivá umělá inteligence.

Nejméně atraktivními bitvami jsou pak ty námořní. Sice už netrvají tak dlouho jako v Empire: Total War, protože japonské lodě málo vydrží a vcelku dobře se ovládají. Jenže tu schází strategický prvek, který by námořní bitvy vyzdvihl nad poměřování hrubé síly. Stačí mít papírovou převahu a vítězství je v kapse. To u suchozemských bojů neplatí.

Ekonomické mechanismy hry jsou poměrně komplikované a pochopení těch největších detailů nějakou dobu potrvá. Problém může nastat například s potravinami pro vaše města, které získáváte z farem, jichž musíte budovat tím více, čím víc se vaše říše rozšiřuje. Jenže počítačem řízení soupeři si z této ekonomické vazby pranic nedělají, a leckdy se vám tak přihodí, že zaberete město bez potravinového zajištění. Pokud rychle nezareagujete, budete mít co do činění s hladovými bouřemi a vojenskými rebeliemi, které se hasí jen obtížně.

On-line mód

Vedle klasické kooperace a soupeření si hru více hráčů můžete vychutnat ještě osobněji. Ve speciálním on-line módu si vytvoříte vlastního avatara, dostanete hrstku jednotek a vydáte se dobývat provincie. Časem se vaše řady rozšiřují, hrdina neustále vylepšuje a třeba se také připojíte k některému z klanů, se kterým budete postupovat stále výše.

Na pohled vypadá Shogun 2 opět skvěle a milovníci japonského vojenství feudálních časů jistě ocení spoustu detailů patrných při maximálním přiblížení. Parádní grafika má však odvrácenou tvář v podobě vysokých požadavků na výkon počítače. Hrát se sice dá i na slabších sestavách, v takovém případě je ale třeba oželet opravdu velkou část podívané. 

Shogun 2: Total War je výborným strategickým počinem, který vypadá moderně, zároveň je ale prostý laciného podbízení se masovému publiku. Drží si potřebnou hloubku, díky které dokáže zájemce bavit celé týdny a měsíce.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

89 %

Čtenáři

88 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 658 čtenářů

Nejčtenější

Na Steamu vyšla první necenzurovaná erotická hra. Tak jsme ji vyzkoušeli

Negligee: Love Stories

Hra Negligee: Love Stories se zásadně zapsala do historie. Ne však díky svým výjimečným kvalitám, ale proto, že jako...

Legendární PlayStation vyjde v mini verzi s dvacítkou her

PlayStation Classic

Připravovaná retro konzole od Sony se jmenuje PlayStation Classic. Vyjde letos v prosinci a obsáhne dvacet...



Soutěž o skutečný zlatý poklad skončila fiaskem. Příběh hry Swordquest

Obal hry Earthworld

Videohry jsou stále ještě poměrně mladým médiem, ale i tak už je jejich historie neuvěřitelně bohatá. V dnešním retru...

Špatná hra dostala horší pokračování. Super Seducer 2 vyniká trapností

Super Seducer 2

Jedna z nejhorších her letošního roku se překvapivě dočkala pokračování. Jak někoho skutečně sbalit vás Super Seducer 2...

Podívejte se, jak by vypadal kultovní Half-Life v enginu Unreal 4

Project Lambda

Project Lambda je fanouškovský pokus o převedení legendárního Half-Lifu do moderního Unreal Enginu 4. Sice nejspíše...

Další z rubriky

RECENZE: World of Warcraft vyostřil boj Hordy a Aliance. Prospělo mu to

World of Warcraft: Battle for Azeroth

V pořadí již sedmá expanze online hry na hrdiny World of Warcraft láká na válku mezi znepřátelenými frakcemi, ale i...

RECENZE: Not Tonight je sžíravá kritika Velké Británie po brexitu

Not Tonight

Jak by mohly vypadat děsivé důsledky brexitu? To zjistíte v kůži jednoho nešťastníka, jehož život se rázem změnil kvůli...

RECENZE: Hearthstone: The Boomsday Project láká na mechy a spíš nudí

Hearthstone: The Boomsday Project

S The Boomsday Project slaví návrat mechové a nové klíčové slovo Magnetic upravuje dynamiku hry i prostor pro...



Najdete na iDNES.cz