Že Japonci nejsou žádní třasořitkové, to je každému známo. Američanům za II. světové války tuhla krev v žilách děsem, když císařovi vojáci vyrazili do hromadného sebevražedného útoku. Tento vypjatý hrdinský styl boje má hluboké historické kořeny, o čemž se budete moci přesvědčit v chystané hře Shogun: Total War.
Příběh hry je umístěn do Japonska v období feudální rozdrobenosti. Nad celou zemí vládne formálně božský císař, skutečná moc se ale nachází v rukou šóguna - velitele palácové gardy. Kdo se propracuje na toto místo, stává se faktickým vládcem celé země. K tomuto nejvyššímu kariérnímu stupni japonského šlechtice vede dlouhá cesta nekonečných válek i vychytralé diplomacie, bezpříkladného hrdinství i nejpodlejší zbabělosti, nejvytrvalejší věrnosti i nejodpornější zrady. Prostě kulisy jako stvořené pro perfektní počítačovou hru. A k tomu, aby se stal perfektní hrou, má Shogun: Total War ty nejlepší předpoklady. Jedná se o ryzí strategii určenou jak kovaným milovníkům žánru, kteří si své ostruhy vysloužili v Civilizaci a Panzer Generalovi, tak lidem, kteří se k počítačové hře dostávají poprvé či prostě náhodou.
Cílem hry je tedy stát se velkým šógunem. Za tím účelem je třeba ovládnout 55 feudálních knížectví, do kterých se Japonsko de facto rozpadlo. V souladu s moderními trendy zde dojde k určité fůzi žánrů - konkrétně tahové strategie a real-timeové strategie.
V první části se bude jednat o klasický "resource management" neboli česky správu zdrojů. Hráč se ujme svého domovského knížectví v roli tradičního místního vládce - daimya - a vládne mu, jak nejlépe dokáže. Na výběr je sedm startovních území, každé se svými výhodami i nevýhodami. Hlavním faktorem je, kolik který kraj vyprodukuje koku, jakési univerzální měnové jednotky ve hře, která je definována jako dostatek rýže pro jednoho muže za rok.
Když je nashromážděn dostatečný počet rýže, může se hráč pustit do budování armády. Jari ašigaru (vesničané s okovaným bidlem) se dají sice pořídit levně, ale v bitvě pak o nich platí, že poslední útočí a první zdrhají. Oproti tomu fanatičtí samurajové jsou takřka bezporuchovými bojovými stroji, což se projevuje i v jejich ceně. Kromě bojových jednotek lze vyrobit celou řadu specialistů. Jednotky ninja a šinobi představují jakousi pátou kolonu v nepřítelově zázemí. Lze je použít jednak pro získání citlivých informací, jednak pro zákeřné záškodnické akce proti soupeřově armádě. Pokud jsou tyto jednotky dislokovány na domácí půdě, naopak efektivně brání akcím konkurenčních jednotek nepřítele. Aspoň zpočátku bude esenciální jednotkou emisar. Dokud jste totiž slabí, musíte spoléhat na výhodná spojenectví.
Další možnost, jak zkvalitnit svůj válečný potenciál, se objeví poté, co ke břehům japonských ostrovů dorazí galeony evropských kolonizátorů. Vyslanci Starého světa vás ochotně vybaví mušketami a dělostřelectvem, to vše v zájmu rozšíření civilizovaného evropského způsobu vraždění. Stačí jen málo: přestoupit na křesťanskou víru. A sudy plné střelného prachu jsou vaše.
Pokud nemáte rádi bezuzdné válečné scény, zhluboka pohrdáte všemi zelenými mozky a zbraně se vám hnusí, můžete vzít za vděk touto manažérskou částí hry. To hlavní lákadlo Shoguna jsou však nádherně zobrazené 3d real-timeové bitvy, při kterých si amatérští stratégové přijdou na své. Hráč táhne svými armádami z jednoho teritoria na druhé. Jeden tah rovná se čtvrt roku. Když se dvě nepřátelská vojska octnou pospolu na jednom území, platí, že jeden musí z kola ven. Kdo to bude, to se rozhodne v ukrutném boji.
Na počátku této real-timeové válečné fáze se hráči naskytne fantastický trojrozměrný pohled na celé bojiště, na kterém se šikují jednotlivá vojska. Nejdůležitější jednotkou je - světe div se - hráč sám, respektive mrňavá figurka, která ho reprezentuje. Přítomnost daimya přímo na bojišti znamená obrovský vliv na pozdvihnutí morálky vojáků, může se dokonce s nimi bok po boku vrhnout do boje. Problémem je, že daimyovi může střeva protknout zkrvavená katana nepřátelského bojovníka, načež hra okamžitě a bez pardonu končí. Uchovávání si svého daimya má ve hře skutečně klíčový význam. Hráčova postava si dokonce může vychovat následníka. Jedna možnost je poctivě ho zplodit na manželském loži, druhá spočívá ve jmenování oblíbeného vojevůdce dědicem trůnu. Jak daimyo, tak "korunní princ" si můžou účastí v boji zlepšovat svoje vlastnosti. Pokud se stane, že korunní princ překonává svého daimya na celé čáře, není nic jednoduššího, než starého dědka donutit k sebevraždě. Ten se k tomu postaví jako skutečný samuraj: provede sepuku, následkem čehož mu vyhřeznou vnitřnosti a pak jako pravý japonský šlechtic ještě drahé dvě hodiny popíjí čaj a společensky konverzuje.
Kromě vojevůdce se na bitevním poli může vyskytovat ještě šestnáct jednotek, z nichž každá čítá až sto dvacet mužů. A to už je pořádný mumraj. V žádném případě se však nejedná o anarchistický mejdan. Umělá inteligence počítače je totiž skvěle připravená na základě algoritmů převzatých z vojenské příručky čínského generála Šan C´. Tento génius žil někdy v pátém století před Kristem a nezadal si s Clausewitzem, Napoleonem či Janem Žižkou. Šan C´ formuloval naprosto přesně pravidla taktiky a strategie, a to tak dokonale, že mohly být takřka bez problémů v té samé podobě zapracovány do hry. Tvůrci se chlubí, že umělá inteligence jejich dílka se vlastně testovala už dvě tisíciletí, což je mezi počítačovými hrami naprostý rekord.
Schopní stratégové musí využívat naplno terénních výhod. Je možné skrýt své zálohy za hustým lesem a v rozhodujícím momentu vpadnout nepříteli do zad. Stejně důležité je využívat ve svůj prospěch terénní převýšení. Obránce se uvelebí na vršku a jeho lukostřelci masakrují pomalu šplhající vojáky soupeře. Tvůrci hry však chtěli zabránit situaci, kdy dvě armády proti sobě stojí na vzdálených kopcích a žádné se nechce přejít mezi nimi ležící údolí smrti. Proto je každá bitva omezena neúprosným dvaceti až třicetiminutovým limitem. Když obránce vydrží v poli, území zůstává jeho a útočník musí ustoupit s nepořízenou do nejbližšího vlastního teritoria.
Hráč může své voje šikovat do nejrůznějších útočných i obranných formací. Základními typy jednotek je jsou pěchota, jízda a lučištníci. Do průběhu boje se promítají i atmosférické vlivy.
Šípy mohou být vychylovány z dráhy silným větrem, těžká jízda bude ve sněhu takřka nepohyblivá a bronzovým kanónům evropské provenience neprozpívá déšť. Důležitou roli v boji hraje i morálka, únava a čest. Tyto veličiny jsou ovlivňovány zkušenostmi vojáků i aktuální bojovou situací. Krátkodobě lze pozdvihnout upadajícího bojového ducha třeba tím, že si hráčův generál na důkaz věrnosti vlastnoručně usekne hlavu. Kdo prohraje, ten může se svým prořídlým vojskem buďto ustoupit do místní pevnosti, pokud je nějaká, anebo na nejbližší vlastní území. V případě první varianty je na výběr buďto přímý útok na hrad nebo obléhání. Každopádně útok na nepřátelskou pevnost je skutečnou grafickou lahůdkou.
Neoddělitelnou složkou hry je fantastická grafika. Z obrázků rozesetých okolo si může čtenář udělat vlastní obrázek na trojrozměrné zázraky, které tvůrci hry přichystali. Prý to funguje docela dobře i na počítači nevybaveném 3d akcelerátorem, pouze posouvání obrazu je o něco trhanější. Hráče nezaskočí ani ovládání. Interface je naprosto intuitivní a hráč si vystačí s jednoduchými úkony prováděnými myší.
Tento strategický zázrak by se měl objevit na britském trhu počátkem května. Nezbývá než doufat, že brzy poté dorazí i k nám, neboť rodná země Jana Žižky, maršála Radeckého a dobrého vojáka Švejka si pořádnou válečnou strategii zaslouží.
