Ultima Online byl v době své největší slávy fenomén, který hrál snad každý, kdo měl přístup k aspoň trochu stabilnímu internetu. Šlo bezesporu o mistrovské dílo, nesmírně propracované a návykové, se solidní hratelností a možností uplatnění. V Ultimě se každý počítal. Byl to svět sám o sobě, kde elitní kovář či horník měl stejnou váhu jako drakobijec.
Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues
Jméno Richarda Garriotta se stalo legendou a fanoušci Britannie, ve které se série Ultima odehrávala, dlouho lačnili po dalším mistrovském díle. Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues vydělal v roce 2014 na KickStarteru skoro dva miliony dolarů, takže se mohly rozběhnout práce na neoficiální odbočce Ultimy, první epizodě nové ságy s podtitulem Forsaken Virtues.
Stará Nová Britannia
Na začátku hry se objevíte na ostrůvku plujícím v nekonečném prázdnu, kterému dominuje rozpadlý měsíc. To je začátek vaší pouti Ctností. Zde si vytvoříte postavu a určíte cestu, kterou se chcete vydat. Jsou tři: cesta lásky, kuráže a pravdy. Každá se mírně liší a mění vaši úvodní lokaci. Nejde ale o typickou specializaci, ty zde nenajdete. Zde funguje princip, že čím víc používáte dovednost, tím lepší v ní jste. Z mága se můžete přeorientovat na rytíře i naopak. Vy, kdo znáte systém Ultimy, budete v Nové Britannii, jak se originálně svět jmenuje, jako doma.
Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues
Ihned po průchodu lunárním teleportem, se dostanete do akce a začne vaše pouť. Je pěkné, že má MMORPG zase jednou souvislou dějovou linku. Pokud bych měl najít jeden obrovský klad na této hře, tak je to důraz na vyprávění příběhu a možnost volby. Mnoho questů vám dá na výběr, jak se zachováte. Souvisí to i s vaší cestou.
Kupříkladu jste na území, kde jsou dva nepřátelské tábory. V jednom z nich žijí utečenci, kteří přišli o domov, a v tom druhém militantní fanatici, celou dobu manipulující proti utečencům. Hra vám umožní zvolit si stranu či se dokonce vžít do role dvojího agenta. V pozdějších fázích úkolu tak budete mít na výběr: buď otrávíte jídlo utečencům, nebo obrátíte jed přímo proti strůjcům plánu. Tak jako tak zabijete i „nevinné“. Anebo se pokusíte jednomu z „nepřátel“ otevřít oči? Takových možností je ve hře celá řada. Kéž by byl takto promakaný i zbytek hry.
Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues
Shroud of the Avatar není v pravém slova smyslu MMORPG, dá se hrát i jako singleplayer nebo kooperace s malou skupinou přátel. Když se nechcete družit, nebo k tomu zrovna nemáte možnost, hra vás nenutí. Takový hybrid však musí být hodně dobře promyšlený a vybalancovaný a to Shroud of the Avatar není. Nefunguje dobře jako MMORPG ani jako singleplayer.
Úvodní lokace jsou pravděpodobně to jediné, co je ve hře aspoň trochu dodělané. Sice tam nefunguje pár úkolů, ale působí to vše aspoň trochu uceleně. Questy jdou docela originální, posouvají příběh dál a snaží se jakž takž budovat atmosféru velkého světa. Jenže v momentě, kdy se do toho „velkého“ světa konečně podíváte (po východu z lokace se hra přepne do světové mapy, kde cestujete po velkých vzdálenostech), padá Shroud of the Avatar na hubu.
Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues
Svět Nové Britannie je chudý. Ultima hýřila zajímavými lokacemi, zde utřete. Design jednotlivých lokací je monotónní, fádní. Jen zřídka kdy vás něco ohromí, přitom se autoři evidentně snažili. Lehce steampunkem řízlá města jsou gigantická a architektura monumentální, nevyzařuje z ní však ani špetka uvěřitelnosti a života. Nemluvě o tom, že ve většině měst úplně chybí obyvatelé. Ostatně tak by se dal charakterizovat celý Shroud of the Avatar: bez života. Je tristní, pokud se vám v druhé příběhové lokaci objeví i týden po vydání hláška „oblast je stále ve vývoji“. Tuto nálepku by měla dostat celá hra a mazat zpět do předběžného přístupu.
Bugů je tu nespočet. Shroud of the Avatar je komunitní záležitost a hráči si zde mohou zakládat celá nová města. Osídlení a vdechnutí života Nové Britannii je tedy spíš v rukou hráčů, ale místa je hromada a většina plochy leží ladem.
Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues
Soubojový systém také není z nejlepších. Základní boj nablízko je úplně bez šťávy. Váš hrdina jen podivně kroutí zbraní a nepříteli, pokud stojíte dostatečně blízko, pomalu vyprchává život. Výrazně se to zlepší s rozšířením schopností a řetězením různých útoků, ale stále to není něco, co byste dělali vyloženě s radostí. O poznání lépe je na tom boj na dálku a kouzlení. Rychle jsem tedy přešel ve vývoji postavy k bojovému mágovi, dovedl jak máchat holí, tak i metat firebally. Hra vám dává nesmírnou volnost ve směřování postavy. Můžete si přizpůsobit avatara k obrazu svému, a jelikož levelování dovedností je svižné, máte pocit, že s každým úkonem sílíte. Nalevelovat o několik úrovní za jeden souboj není utopie, zde je to běžná praxe. Soustavně tedy objevujete nové schopnosti a upravujete sestavu. Do toho i zlepšujete nebojové skilly, třeba craftování nebo dolování.
Nechtěné retro
Shroud of the Avatar: Forsaken Virtues
Hra působí nechtěným retro stylem. UI se od dob Ultimy snad skoro nepřepracovalo a to přitom byla jedna z nejkritizovanějších věcí už tehdy. Máte rádi přehledný inventář, který dává smysl a přehrabovat se v něm je potěšení? Tady vás čeká noční můra. Retro styl připomíná i grafika. Scény jsou propracované a detailní, ale nevyhnete se pocitu, že to vypadá jako z počátku 21. století. Opakující se textury vidíte, kam oko dohlédne, a ten pohled bolí. I přes nízký vizuální standart hra není svižná ani na lepších sestavách a čas od času se nesnesitelně začne trhat. Nemilé je i donahrávání celých měst za pochodu, kdy se z pusté pláně postupně začínají zvedat hradby, věže, obchody.
Hudba může někomu sednout, někomu ne, ale fanoušci Ultimy zažijí nostalgii. Ptáte se, bude aspoň ozvučení dobré? Asi už víte odpověď, není. Neexistující dabing se dá prominout, ale to, že každá postava, ženská i mužská, kvičí vysokým hlasem, už tolik ne. I zvuky dávají vzpomenout na dobu dávno minulou. Jako by snad tvůrci mysleli, že lidé, milující Ultimu Online budou chtít „technicky“ to samé i o dvě dekády později. Snad jediné, co mohlo zůstat a zůstalo, je odtažitost vůči hráči. Hra vám nic neřekne jasně. Zapomeňte, že vám nad NPC bude svítit majáček – „mám pro tebe úkol, pojď si pro něj“, zapomeňte na označení questů na mapě. V dialogu se akorát dozvíte informaci typu: „bydlí na sever od náměstí v domě se zelenou fasádou“. Dál už je všechno na vás. Někomu to nemusí být po srsti, ale tenhle anachronismus je vlastně docela příjemné osvěžení.
Zmařený potenciál
Zajímalo by mě, zda Richard Garriott opravdu věří v kvalitu vydané hry. Pokud ano, co za prášky bere. Hra má mnoho dobrých nápadů, ale ta realizace. Místo Ultima 2.0 dostanete nedodělanou zabugovanou hru, která by byla nezáživnou RPG i v případě, že by Lord British magickým proutkem odstranil všechny bugy. V mrtvém světě není ani moc platný skvělý způsob levelování dovedností a příběhové pozadí s důrazem na rozhodnutí. Obávám se, že druhé epizody se jen tak nedočkáme. A i kdyby, bude o ni vůbec někdo stát?
