Je jasné, že na začátku znalo opravdový potenciál handheldu NDS asi jen Nintendo, které již tehdy kdysi dávno vědělo, že přivede na svět i hry Brain Training a Brain Academy. V současnosti je ale obvyklé, že každý úspěšný nápad ve videohrách zavdá podnět k tvorbě řady podobně laděných her. Takto by se dalo pohlížet i na dnes recenzovaný Sight Training od Namca, ovšem na druhou stranu se nedá říci, že by se jednalo o nějaký plagiát.
Jak již název napovídá, nebudeme tentokrát namáhat mozkové závity, ale budeme trénovat zrak nebo spíše lépe řečeno oči. Pokud tedy nosíte na každé straně nosu šestici dioptrií, pak rozhodně v Sight Trainingu nečekejte spásu, která vám vrátí ostříží zrak. Tento titul je totiž v prvé řadě o tom, že trénuje schopnosti vašich očí reagovat na nejrůznější podněty.
Jedinci s fotografickou pamětí zde budou body sbírat jistě ve velmi hojném počtu.
Při prvním spuštění hra stylem zpracování notně připomíná již zmíněný Brain Training. Menu se tváří téměř identicky a na každém kroku vás sleduje i průvodní slovo, které ovšem v tomto případě nepronáší doktor Kawashima, ale osmibitově se tvářící panáček. Ten vám osvětlí jednak základní ideu hry a jednak vás postupně seznámí i s jednotlivými cvičeními, k nimž vždy podá i stručný, ale věcný komentář, vysvětlující co je aktuálně procvičováno nebo k čemu se to hodí. Podobnost s Brain Trainingem ovšem zdaleka ještě nekončí. Máme zde totiž opět známý kalendář, do něhož si sami dáváte razítka při splnění denních cvičení, a jsou zde i grafy znázorňující vaše výsledky v průběhu času. A stejné je i kriterium hodnocení vaší úspěšnosti – hra počítá stáří vašich zrakových čidel, přičemž ideál je opět klasických dvacet let.
Podobnost s Brain Academy pak spočívá ve skutečnosti, že se Sight Training zaměřuje na pět různých oblastí – jedná se o periferní vidění, pohyb očí, koordinaci zraku a ruky, fotografickou paměť a „dynamickou ostrost vidění“. Pro každou kategorii jsou zde pochopitelně speciální minihry a jak už to tak bývá, nepůjdou vám všechny zcela ideálně. Celkový průklep, jehož výsledkem je číslo udávající věk vašich očí, se pak samozřejmě skládá z miniher ze všech pěti oblastí, takže abyste dosáhli těch nejlepších výsledků, nějaký ten trénink to chtít bude. A i když se vám v některé „disciplíně“ podaří získat plný počet bodů, tak se ještě moc neradujte, odemkne se totiž vyšší obtížnost.
Celkově vzato můžeme Sight Training považovat za plnohodnotnou variaci na Brain Training.
Na rozdíl od „mozkových tréninků“ zde ale nejsou pouze minihry v tak říkajíc „zcela základní grafice“, ale je zde i skupina sportovních hříček, které jsou vyvedeny v grafice zcela regulérní. Pravda, není to kdovíjaký technický zázrak, a pravda, druhá skupina miniher je vyvedena v grafice o to jednodušší, ale rozhodně je potřeba uznat, že sportovní minihry, mezi nimiž nalezneme třeba baseball, box, fotbal nebo stolní tenis, představují vcelku příjemné zpestření přinejmenším po vizuální stránce, což je u hry, která pracuje s očima hráčů nanejvýš chvályhodné.
A čím že tedy naše oči potrápíme? Ve sportovních minihrách musíme například ve správný čas odpálit baseballový míček nebo udržet míček pingpongový v co nejdelší výměně na stole, v minihrách „klasických“ pak najdeme například známé skořápky, kdy se kroužek schová pod jeden ze tří čtverečků, které se pak následně různě promíchávají (ve vyšších levelech rychlostí skutečně ukrutnou). Osobně jsem ale největší peklo zažíval při cvičení, kdy se na displeji na krátký čas objeví číslo, které je pak potřeba prostřednictvím klávesnice na dotykovém displeji znovu správně napsat. Do pěticiferných čísel to ještě jde, ale šest a více cifer v mém případě představovalo spíše již jen náhodnou palbu od boku. Jedinci s fotografickou pamětí zde ale budou body sbírat jistě ve velmi hojném počtu. Na pohled naprosto odpudivé, ale ve skutečnosti dost zábavné jsou minihry, v nichž se neobjevuje prakticky nic jiného než do čtyř stran natočený symbol v podobě písmene C. V jednom případě si musíte zapamatovat sekvenci tří symbolů a pak je ve správném pořadí zadat, ve druhém se vám objeví jeden uprostřed displeje a kolem něj několik dalších, z nichž musíte následně vybrat ten, který byl orientovaný stejně jako ten uprostřed.
|
Pro fyzická cvičení platí, že bychom se po něm vždy měli protáhnout, respektive věnovat se nějakým regeneračním činnostem. Pro oči to platí úplně stejně, a tak se po každém splnění doporučené denní „tréninkové dávky“ spustí i regenerační sekvence, kterou ale nedoporučujeme provádět nikde na veřejnosti. Podle hlasových povelů z handheldu se zde totiž díváme do různých směrů, koulíme očima doprava i doleva a do obou stran i kroutíme hlavou. No zkrátka, pro nezasvěceného pozorovatele výborná zábavička :-).
Celkově vzato tak můžeme Sight Training považovat za plnohodnotnou variaci na Brain Training, ale zase až tak ideální to není. Tvůrci sice nic nepodcenili a hra funguje přinejmenším stejně dobře jako Brain Training a v některých ohledech jej dokonce i předčí – všechno, co je potřeba, tady vidíte a nepotřebujete k tomu nic jiného. V Brain Trainingu člověk totiž mohl narazit na jisté bariéry, například že hra operovala s cizími mincemi, které našinec neznal, a proto se nemohl řídit „instinktem“, ale musel se zdržovat rozeznáváním jednotlivých mincí. Při poctivém hraní nebylo ideální ani čtení anglického textu. Nic takového v Sight Trainingu nehrozí. Problém je ale ten, že jelikož se jedná o oči, tak to zase až tak nevtáhne. Je sice fajn, že se vaše reflexy na vizuální podněty průběžně zlepšují, ale přece jenom vědomí, že se člověku zlepšuje mozek, dokáže motivovat k pravidelnějšímu a dlouhodobějšímu tréninku. Pokud jste ale ochotni tuto skutečnost pominout, budete se bavit přinejmenším stejně dobře jako u Brain Trainingu. Nás ale možná přeci jen o kousek více bavil první díl mozkového namáhání.