Silent Hill je jedním z největších pojmů konzolové scény a vedle Metal Gear Solid patří s přehledem mezi nejlukrativnější značky herního kolosu Konami, který se shodou pozitivních náhod začal v poslední době orientovat i na platformu nám nejbližší, tedy PC. Zatímco první díl Silent Hill si měli možnost vychutnat opravdu jen majitelé herních skříněk (tedy, pokud jste nevyužili služeb emulátoru), druhý již začal lanařit i počítačové pařany. Pravda, ještě se mu nedostalo takové pozornosti a mohl se „pyšnit“ několika, především konverzí způsobenými, chybkami, našel si početný zástup fanoušků a rozjel kult Silent Hill i na PC. Půda pro třetí díl, který vyšel minulý rok, tak byla skvěle připravená a Konami do ní mocně zaselo. Se čtvrtým pokračováním pak chce definitivně sklízet.
|
roku 2003 a prakticky záhy po jeho vypuštění se začaly objevovat kusé informace o přímém pokračování. Ale asi nikdo nečekal, že věci naberou takto nečekaně rychlý spád. Hra se již zanedlouho dočká svých konzolových verzí a PC varianta bude následovat někdy na podzim, což není ani rok od dokončení minulého dílu. A že to Konami myslí skutečně vážně, jsme mohli vidět na letošní E3, kde firma stylovou formou, prostřednictvím pro účely hry postaveného bytu, prezentovala Silent Hill 4: The Room ve vší parádě. „Room“ v doslovném překladu znamená sice pokoj, avšak v případě tohoto titulu je jím myšlen právě celý byt, chcete-li apartmán, do něhož se Henry Townsend před pár lety nastěhoval a snažil se žít spokojený život.
Tady se muselo kdysi stát něco hrozného, řeknete si. Co to bylo, kdo to způsobil a jak s tím vším souvisí Henry se hráč dozví v průběhu napínavého a nutno dodat, že opět i hororového děje.
Ovšem již několik dní se mu zdají nepříjemné noční můry,
které se s těmi, co mají běžní lidé, dají jen těžko srovnávat a navíc působí až podezřele skutečně. Jeden takový sen si v roli Henryho zažijete a věru, že nepůsobí moc přívětivě. Procházíte se po bytě potřísněném krví, kde nic moc nepoznáváte – jsou tu nové věci, jak mystického, tak zcela banálního charakteru. Když vtom se ze stěny vyřítí nestvůra, pro niž by bylo slovo zombie nesmírnou pochvalou. V tom následuje střih a titulky duchovních otců tohoto bezesporu uměleckého díla. Zmíníme se však ještě o intru, které předchází samotnou obrazovku s obligátním menu. Osobně se mi více líbil úvod do třetího dílu, který provázela opravdu stylová hudba a starala se tak o více jak o polovinu zážitku. I obrazový dojem na mě v minulém případě zapůsobil lépe. Tentokrát jde o slepenec záhadných obrazců, které na obrazovce nikdy nezůstanou déle, než pár sekund, a akčních pasáží ze hry. Reproduktory vydávají tklivé melodie i naléhavé tóny. Jde o působivý zážitek, jen
vás tolik nepřiškvaří k židli, jako intro v SH 3, toť vše. Na druhou stranu je třeba dodat, že jsme měli v rukou pouhou betaverzi a do hotové hry se ještě může leccos změnit.
Vraťme se však do chvil těsně po odehrání titulků. Henry s úlevou vstává z postele, ale hned, jak se postaví na nohy, nezdá se mu cosi v pořádku. Po bližším prozkoumání bytu, které je až nápadně podobné tomu ze snu, je to jasné. Sen se stává skutečností i s tím, že se Henry nemůže dostat ze svého bytu, protože mu kdosi zevnitř totálně zabarikádoval dveře, na kterých je navíc krví napsáno: „Nevycházej, Waltře“ a hned pod prahem je ještě méně napovídající lísteček s nápisem: „Mami, proč se neprobouzíš ?“. Zatímco je Henry ledově klidný, vám v hlavě začne svítat. Pokus dostat se z bytu prostřednictvím okna se rozhodně nepotkává s úspěchem, protože i tato jsou neznámo kým zaklíněná. Jen z
jednoho z nich máte možnost vidět na ulici, kde probíhá běžné lidské švitoření a právě toto okno zprostředkovává váš jediný kontakt s realitou. Vlastně ještě se vám kukátkem u dveří podaří uzřít kamarádku z vedlejšího bytu. Tady se muselo kdysi stát něco hrozného, řeknete si. Co to bylo, kdo to způsobil a jak s tím vším souvisí Henry se hráč dozví v průběhu napínavého a nutno dodat, že opět i hororového děje.
Možná trochu zaskočí fakt, že po probuzení v bytě nahlížíme na šedivé okolí vlastníma očima bez možnosti přepnutí do obligátní kamery držené třetími osobami. Ale hned jak zazní rána a v koupelně se objeví díra, do níž Henry vleze a zřejmě se dostane do paralelního světa, máme zase jasno. Tohle je Silent Hill jako vyšitý i s klasickým pohledem. Z neznámého důvodu totiž v bytě, kam se v průběhu komplikovaného příběhu mnohokrát vrátíte a 
budete si zde ukládat pozici, funguje jen FPS pohled. Je ale pravdou, že se zde nalézá mnoho materiálů, které člověk lépe najde, když je vidí pěkně zblízka.
Po chvilce prozkoumávání nové lokace, zcela nečekaně narazíte na neznámou sexy kočku, která se navíc tváří více, než vyzývavě. Myslí si, že to všechno je jen sen a jako takový si ho chce užít. Po chvilce se na záchodech zřejmě přesvědčí, že nejde o sen, ale krutou realitu. Z dveří místo ní vylétá mrtvá obluda a vy se poprvé pořádně lekáte. Nutno dodat, že poté už to jde ráz na ráz a silenthillovská hratelnost a atmosféra se vrací v té nejlepší formě.
Zmínku by jistě zasloužilo i, v betaverzi poněkud kostrbaté, ovládání. Těžko říci, zda se do plné verze dočkáme vylepšení, ale minimálně podobné ovládání, jako bylo v minulém díle, by si hra zasloužila. 
Především pak to za použití myši, jež bylo v rámci možností velice komfortní. Nyní se mi žádnou volbu nepodařilo objevit, tudíž se po pohybové stránce musíme zcela spolehnout na klávesnici. Klasické šipky nebo jejich obdoba WSAD slouží k tradičnímu konzolovému pohybu, kdy každá kurzorová klávesa značí svůj směr a cíl, k němuž postava pochoduje čelem. Otáčení již není možné pomocí myši, ale speciálně k tomu určenými klávesami Q a E. Dá se na to zvyknout, ale jde to celkem ztuha, zvláště pak, když k boji je myš prakticky nutná. Stisknutím pravého myšítka se dostanete do bojového postoje a levým pak nepřátele mlátíte. Když už jsme nakousli koláč s protivníky, tak ho dojezme. Jedná se opět o ty nejobskurnější zrůdy, jaké si jen dovedete představit. Pocit z nich je zhruba stejný jako při hraní Silent Hillu 3, tedy maximálně úzkostný, avšak i tak jde o zcela, hodně těžko popsatelné a ještě hůře představitelné, nové typy.
Hra opět kombinuje akční i adventurní složku. Zatímco v minulém díle jsme si mohli zvolit obtížnost pro každou zvlášť, zde tomu tak není. Jsou zde pouze tři univerzální volby, přičemž ta nejjednodušší předkládá hodně pomalé nepřátele a hádanky s velkou mírou nápovědy. Nejtěžší je pak samozřejmě pravý opak. Nalezneme opět množství předmětů, jež se nám uloží v inventáři a ty nejzajímavější budou samozřejmě zbraně. Dělí se na chladné a střelné. Do první kategorie řadíme trubku, baseballku, nůž, mačetu, meč, sekyru či lopatu. Druhá nabízí obligátní pistoli, samopal či pušku. Nábojů bude však jako vždy naprosté minimum, tudíž se uchýlíme spíše k opatrnému postupu a chladným zbraním. Co se týče mapy, tak ta se sama prozkoumává, občas ji dostaneme od začátku přidělenou.
Sen se stává skutečností i s tím, že se Henry nemůže dostat ze svého bytu, protože mu kdosi zevnitř totálně zabarikádoval dveře, na kterých je navíc krví napsáno: „Nevycházej, Waltře“ a hned pod prahem je ještě méně napovídající lísteček s nápisem: „Mami, proč se neprobouzíš?“.
Design lokací je opět strašidelný, dostaneme
se jak do podzemky, tak například do temných lesů nebo budov. Vůbec nikde vás nečekají pastelové barvy, všechno je laděno až do nepříjemně temných kontur, které absolutní hororový nádech ještě podtrhují. Přítomno je opět i „zrnění“, které evokuje staré snímky. Betaverze samozřejmě ještě není kompletním převodem, a zřejmě proto hra měla nižší kvalitu textur. To se ovšem snad spraví, stejně jako vyladění zvuku a hudby, jež jsou prozatím spíše nevýrazné. Minulý rok způsobil Silent Hill malé pozdvižení s tím, že nešel rozjet pod sérií karet MX a vlastně všemi, které nemají pixelové a vertexové shadery. Tento problém šel vyřešit pomocí programu 3D Analyse a s největší pravděpodobností to půjde i tentokrát, jelikož grafická stránka je víceméně k nerozeznání.
Silent Hill 4. The Room tak přichází hodně brzo po svém předchůdci, ale to neznamená, že z nás Konami chce jen nutně tahat peníze. Je třeba poznamenat, že Japonci jsou nesmírně pracovití a na hře makají ve velkém počtu, tudíž se prodlevy vývoje značně redukují. Hlavní je, že máme opět pořádně hutný příběh, kde má své slovo i nějaká ta sekta se svými bohy, hororovou atmosféru a vůbec všechno, co ze Silent Hill dělá takový kult, jakým bezesporu je.
Index očekávání: 8/10
