Můžeme mít výhrady k chystanému pátému dílu, nicméně při vyslovení těch dvou slov, Silent Hill, nám všem, kdo jsme sérii poznali od jejího geniálního počátku, přeběhne po zádech mráz. Příjemný po všech stránkách.
Vždyť vzpomínáme na symbol skutečného psychologického hororu v podobě celé série, kde hrůza vycházela zevnitř, hororu, který svými drápy porádně vydráždil naši mozkovou kůru a zanechal v ní hluboké brázdy. To mrazení je příjemné i proto, že jsme mezi těmi, kdo dohráli. Tedy pokud nebudeme chtít obnovit si pocity děsu a bezmoci, už nemusíme tam, kde se stěny náhle mění do děsivých rezavých klecí, jimiž se potácí strašlivé parodie na lidství. Silent Hill zkrátka byl, je a zůstane pojmem, i když třetím dílem už hra ubrala na kvalitě své fantastické atmosféry.
Znovu jsme mezi domy, v ulicích plných mlhy a přízraků.
Asi je všeobecně známo, že japonské hry jsou zkrátka jiné, než ty z evropské a americké produkce. Ne nadarmo se prosadila u RPG ze Země vycházejícího slunce zkratka JRPG (japonská RPG), dávající jasný signál, že v hře s tímto označením nepůjde o boj se skřety nebo elfy.
Podobně je tomu i s horory. Resident Evil, Silent Hill a neposledně i Forbidden Siren se postarají o zvláštní tenzi, kterou jinak těžko hledat. Proto bylo velké překvapení, když rodinné stříbro se značkou Silent Hill dostal do ruky tým Climax, který nemá v žilách ani jedinou kapičku japonské krve.
Na hře je to patrné, ačkoliv se vývojáři skutečně snažili ze všech sil nic nezkazit. Osamělý řidič náklaďáku Travis Grady si krátí cestu přes městečko Silent Hill, aby po incidentu s malou holčičkou na silnici spatřil hořící dům, v němž čeká Alessa. Past se otevřela, past sklapla, okolo Travise se rozprostírá Silent Hill, který nerad 
pouští ty, jenž se mu dostanou do rukou. Znovu jsme mezi domy, v ulicích plných mlhy a přízraků nestvůrných zdravotních sestřiček a dalších nechutin, které známe již od prvního dílu. Jenže za chvíli zjišťujete, že něco je tentokráte jinak.
Možná vám nebude vadit ani svoboda pohybu mezi obyčejným a temným Silent Hillem pomocí zrcadel.
Zda je to bělošská mentalita, bůh suď, ale jako kdybychom nezvládali představu, že hrdina je bezmocný. Travis rozhodně není. Když se dostane k slabším monstrům, promluví jeho pěsti, pak vám nepatrným pohybem hlavy dá najevo, kde by asi tak viděl ideální zbraň. A tou může být leccos. Klacek, železná trubka, ale třeba i zvednutá a hozená televize. Zkrátka Travis, tedy vy v jeho kůži, se už v Silent Hillu tolik nebojíte. Pravdou je, že zbraně si nemůžete syslit, protože každá z nich se po 
nějaké době zničí. Jenže okolo je neustále co brát.
A nejsou to jenom zbraně na tlučení, ale i ty střelné. Silent Hill se v novém díle výrazně militarizoval a dostanete se tak k pistoli, brokovnici, mám vůbec pokračovat? Zkrátka k arzenálu, který už dává výrazně větší pocit jistoty. Tedy pocit, který přesně v takovém hororu nechceme.
Samozřejmě, že spousta hráčů si nemůže právě možnost efektivního boje v Silent Hill: Origins vynachválit. Je tu hororová atmosféra, kterou se Climaxu podařilo udržet a přitom nejsou bezmocní a nucení k útěku. Pokud zkrátka rádi máte osud ve vlastních rukou, budete spokojeni. Možná vám nebude vadit ani svoboda pohybu mezi obyčejným a temným Silent Hillem pomocí zrcadel. Mně tedy vadí. Je to pro mě svatokrádež, ale to je o osobních pocitech.
Co ovšem zarazí, je fakt, že konverze z PSP byla odbytá. Nejvíce trpí grafika. Displej PSP umožňuje fantastické věci právě díky své kvalitě a navíc i díky svým rozměrům i lecjaký nedostatek pěkně skryje. Na obrazovce televize už si tolik nepochutnáte.
Už rozdíl mezi hořícícm domem v PSP a PS2 verzi je neskutečný. Handheldový obraz vypadá autenticky, PS2 plameny už jsou výrazně horší. Problémy jsou i s ovládáním. Proč si tu někdo nedal práci s větším využitím množství tlačítek gamepadu? Proč kamery občas Travise nechají mizet mimo váš dohled, což uprostřed boje bývá docela problamatická situace? Když chci vydělávat, dám si více práce s konverzí, pánové.
Paradox je v tom, že přes veškeré výtky je Silent Hill: Origins velmi slušným pokračováním. Samozřejmě pokud jste hráli PSP verzi, nemáte ke koupi důvod, není tu nic navíc, žádný přídavek děje, prostě hry jsou stejné. Jestliže na handheldech 
zásadně nehrajete, pak si máte šanci rozšířit sbírku hororů o jeden velmi slušný kousek.
Je to zajímavé sledovat, jak zpočátku PSP paběrkovalo po PS2 a žilo často z konverzí velkých konzolových titulů. Ne, že by se PS2 dostala do situace, kdy nemá co nabídnout, vývojářům se stále vyplatí u multiplatformních titulů vyrobit vedle Wii verze i PS2 verzi, nicméně velké PSP hity už tradičně začínají sklouzávat i na PS2. Problém je v tom, že se často nenaplní grafická očekávání.
Za velký úspěch grafiky na PSP je zodpovědný skutečně její fantastický displej a horkou jehlou šité konverze na PS2 jsou často zklamáním. Jenže jak známo, jde o hratelnost, a tak jsme spokojeni. Mimo jiné i se Silent Hill: Origins. Jen se mohl Climax přece jen trochu více snažit. Alespoň u ovládání.
