Ovšem zcela v duchu předchozích konverzí nečekejte nic zásadně nového. Prakticky stejně jako PS2 varianta nenabízela nic navíc oproti té Dreamcastové, tak GBA verze - obdobně - nemá v rukávu žádnou novinku. Navíc je všechno takové malé; nicméně jestli vás Silent Scope oslovil na předchozích konzolích, bavit se budete i nadále. To samé bohužel platí v obráceném gardu i pro ty, kterým Silent Scope nic neříká.
Jen pro neznalé uvádím pozadí hry, znalci tento odstavec mohou klidně přeskočit. Během své politické kampaně v Chicagu je přepaden a unesen prezident Spojených států včetně své rodiny. Teroristé požadují propuštění jejich vůdce z vězení. Stane se tak, ale teroristé prezidenta s jeho rodinu stále drží v zajetí. Proto je povolán elitní sniper, který má za úkol v tichosti zlikvidovat bojůvku a osvobodit rukojmí. Neměl bych to asi prozrazovat, ale ten odstřelovač jste (pšt!) právě vy.
Vzhledem k neomluvitelné absenci periferie v podobě světelné pistole pro GBA se musíte spokojit s jednoduchým ovládáním pomocí zaměřovacího kříže. Bočními tlačítky „zoomujete“ samo sebou jen při aktivovaném dalekohledu a pak již jen hledáte cíle, popřípadě je rovnou odstřelíte. Prosté, leč funkční.
Grafické provedení je navýsost detailní a pohledné a budí dojem zmenšené obrazovky z předchozích variant hry - až tak dobře je prostředí zpracované. Ovšem největší neduh přichází hnedle záhy. Postavy = cíle jsou velmi titěrné, takže jejich umístění spíše tušíte, než odhalujete. Nejhorší je to u nočních misí. Zde jsou nepřátelé a vůbec všechny postavy prakticky neviditelné a jen velmi těžko budete rozeznávat jejich obrysy. Sice po několika promarněných sekundách hledání se relevantní cíle označí, tím pádem ale ztratíte mnoho času lelkováním a úroveň díky časovému limitu nedokončíte.
Vše je totiž na čas. Nezapomeňme, že Silent Scope je původem automat a tak kromě přesné mušky budete bojovat právě s tímto nekonečným protivníkem. Jediným východiskem je přesné míření a likvidace první střelou do hlavy, jenže digitální ovládání kříže není nijak jemné a spíše zaměřování ztěžuje. Nejvíce to pocítíte při střelbě z vrtulníku, kdy se k tomu přidá ještě vibrace a výkyv stroje. Dobrá trefa je potom velmi obtížná.
Nejen čas, ale i váš život je omezený - tady na několik nepřátelských zásahů, nicméně daleko častěji umřete „na čas“, nežli po kulce nepřítele. Občas se v zorném poli vyskytne pózující krasavice v bikinkách a když se na ni alespoň očkem podíváte, dočkáte se hřejivého bonusu v podobě navýšení života.
Kromě Story módu se můžete procvičit také v několika tréninkových střelbách. K dispozici je pár střelnic a pětice úkolů. Klasická střelba na čas, na rychlost i na přesnost se ihned
ohraje a hratelnost vesměs nikterak nevylepší. To platí i o multiplayeru, na který stačí jedna kopie hry až pro kvarteto hráčů. Zde se pro změnu nabízí pouze sestřelování pouťových balonků.
Jednu jedinou novinku jsem tu nakonec přece jen našel. Tou je další kampaň nazvaná Advance mód, která se odemkne po dohrání hlavního scénáře za určitý čas. Nicméně i ta je krátká - stejně jako hlavní režim, i když obé díky „drobotině“ na displeji a nepřesnému ovládání jen tak lehce nedohrajete.
O ozvučení se dá povědět jen tolik, že používá digitalizované samply z originálního automatu stejně jako hudební doprovod. Rozehraná partie díky konverzi z automatu samozřejmě nejde uložit, nicméně ukončená hlavní kampaň zapíše tuto informaci na kazetku, tudíž po opětovném zapnutí handheldu se nemusíte bát, že budete muset celou střelnici absolvovat znovu a v klidu se věnovat dalšímu režimu. Dosažené skóre se také ukládá.
Kapesní variantu Silent Scope na rozdíl od "větších" kolegů kazí přílišný vliv miniaturizace na herní scénu a nepřesné ovládání. Nebýt těchto omezení, byl by Silent Scope alespoň něco více, než jen zcela průměrná arkáda s dobrým námětem, ale promrhaným potenciálem.
| Silent Scope | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
