Sins of Solar Empire - hvězdná strategie

Překvapivá pecka! Jedině tak se dá popsat vynikající vesmírná RTS, v níž se budete starat o galaktické impérium, ale také přímo válčit.

Sins of Solar Empire

Není tomu tak dávno, co se v žánru strategií dala vysledovat určitá pravidla. Zatímco fantasy strategie se prakticky vždy uchýlili k realtimové formě, na sci-fi zástupce žánru jsme si zvykli spíše v tahové podobě. Jistě, výjimek by se pár našlo, ale na turn-based legendy typu Master of Orion či Alpha Centauri se jen tak nezapomíná. Jenže tvůrci – a především vydavatelé – se stále častěji přesvědčovali, že sousloví tahová vesmírná strategie příliš neláká.

Tahovky zkrátka evokují pocit něčeho archaického, vesmír zase odtažitého a nakonec ani ty strategie už nefrčí tolik jako před lety. Jasným důsledkem proto je citelné vymírání tohoto subžánru, s jehož představiteli jsme strávili určitě pár stovek hodin. A věříme, že s naší nostalgií nejsme sami. Právě na takové hráče se zaměřuje společnost Stardock, těžící z toho, že konkurence vyklidila pole a všechny potenciální zákazníky přenechali ji. Byť jich na první pohled nemusí být mnoho, dva díly hardcore turn-based strategie Galactic Civilizations prokázaly, že odbytiště je stále hodně silné. Prodávaly se po statisících, a to bez jakékoliv protipirátské ochrany, prosím! Sins of Solar Empire není tak docela jejich titul, nýbrž výrazný otisk je tu jasně patrný – samotnému vývoji se věnuje studio Ironclad Games, zatímco Stardock poskytuje zázemí a infrastrukturu.

VIDEO

Největším rozdílem Sin sof Solar Empire oproti Galactic Civilizations je zcela určitě skutečnost, že vše běží v realtime, takže na úvod zmíněné pravidlo je porušeno, jinak takřka vše zůstává – pochopitelně v různých obměnách – obdobné. Tedy až na jednu věc, bitvy nejsou generované, ale podléhají přímému ovládání, jež připomíná osekaný Homeworld.

Na počátku hry si zvolíte parametry, které vám vyhovují. To znamená především velikost galaxie, s jakou se chcete potýkat. Tady se vyplatí dobrá úvaha a především zvážení toho, kolik chcete jedné partii věnovat času. Jistěže je nesmírně lákavé naházet si do volného prostoru desítky planet, co možná nejvíce potenciálních ne/přátel a pak se do toho s chutí pustit. Jenže záhy zjistíte, že si budete muset vzít dovolenou na pár let dopředu, jelikož dosáhnout vítězství, tedy stát se hegemonem v galaxii, je běh na dlouhou trať. Jste-li v podobných hrách zkušení, pravděpodobně rychle získáte nějaké državy, jenže vzhledem k realtime běhu není jednoduché nad nimi držet ochrannou ruku, a tak se vám brzy může stát, že o ně přijdete. Hra je dynamická a rozpoložení sil se tím pádem stále přelévá. Protivníci vás mohou náhle přeskočit ve vývoji (pokud jste se zaobírali něčím jiným) nebo uzavřít alianci a jít v přesile proti vám.

Umělá inteligence umí využívat nabídnutých prostředků a dokáže zavařit. Proto se možná na rozjezd vyplatí vyzkoušet, jak to funguje v galaxii menší, kterou přeci jen není takový problém ovládnout a podle toho se později zařídit. Rozhodně vás nechci odrazovat od megalomanské hry, ostatně tituly tohoto typu vždy byly časově náročné, ale po celou dobu také zábavné. Navíc v Sins of Solar Empire se po hráčích mnohem více vyžaduje schopnost improvizace, jelikož události přichází a odchází znenadání. Máte-li tedy čas a chuť, určitě to s velkou galaxií jednou zkuste (a dejte vědět, jak to dopadlo). Každopádně nejde o jedinou volbu, jíž je třeba na počátku učinit. Už na startu totiž lze frakce uzamknout do týmů, navolit počty surovin a třeba se i rozhodnout pro to, zda se kolem budou potloukat nepříjemní piráti.

Mnozí se jistě vylekají, když se konečně dostanou do hry a zjeví se před nimi široká plejáda možností. Nejprve je třeba se postarat o záležitosti na domovské planetě. Vyplatí se rozjet byznys prostřednictvím postavení těžebních extraktorů na blízkých asteroidech. Z nich získáte suroviny v podobě kovů a krystalů. Právě díky nim lze stavět nové lodi a technologie. Další položkou, jejíž soustavný přísun je třeba si obstarat, jsou peníze. Ty se hrnou víceméně automaticky formou daní od obyvatel planet vašeho impéria. Ochota platit je přitom vyšší tam, kde jsou lidé naklonění vaší politice.

Systém Sins of Solar Empire jasně nahrává expanzionismu. Kdo se domnívá, že vystačí s dvěma bytelně opevněnými planetkami a nebude tříštit síly, je na nejlepší cestě do pekel. Jakmile je nějaká možnost rozšířit impérium, měli byste jí využít. Jedním z hlavních důvodu je fakt, že planety mají striktní limity na budovy, které na nich nebo kolem nich můžete postavit. To znamená, že si zkrátka nemůžete těžební stanice, výzkumné ústavy, montovny či obranné věže umisťovat libovolně. Jistě, limit lze rozšířit výzkume, ovšem o několik jednotek.

Zabírání dalších planet je zkrátka nemožné se vyhnout. Ke všemu je třeba hledět na souměrný vývoj celého impéria a továrny či výzkumná centra stavět s určitým výhledem dopředu. Již postavené struktury je sice možné zničit a vybudovat místo nich jiné, stojí to však čas a peníze. Stavět se dá přímo, kdy si každou budovu umístíte přesně tam, kam chcete, nebo automaticky, což se hodí především časem, kdy na rostoucí impérium dohlížíte ze strategické mapy a nemáte čas řešit vše ručně.

Zpočátku je sice čas se jednotlivým planetám věnovat, ovšem povinnosti nepřibývají jen kvůli fyzicky rostoucímu impériu (to znamená aspoň letmo dohlížet na každou hroudu), ale rozšiřují se i možnosti výzkumu (civilní, vojenský, artefakty), jenž je neuvěřitelně obsáhlý a jen jeho prozkoumávání zabere několik hodin. Další neopomenutelnou položkou je diplomacie, která sice funguje i s umělou inteligencí, opravdu významným hráčem se ale stává v multiplayeru (máte-li čas, neváhejte s ním!). Uzavírat různé „handly“ je skutečným potěšením a dává to hře velmi vyspělý rozměr.

Jak se dalo očekávat, boj je hodně důležitým elementem hratelnosti, netroufám si ho však pasovat na nejdůležitější položku vůbec. Tou je celková starost o impérium. Na bitvy se dostane jen někdy a ne vždy se jich navíc musíte přímo účastnit. Pokud se ale tak stane, čeká vás vizuální koncert s křižníky a malými stíhači, mnoha laserovými paprsky a výbuchy. Možná bychom si představovali ještě větší možnost zásahu do probíhající bitvy, ale už z těžkopádné podstaty chápeme, že je to spíše utopické přání. Každopádně tu ale takto povedené skloubení globální strategie a spektakulárních bitev ve vesmíru ještě nebylo.

Před vydáním bylo Sins of Solar Empire mediálně opomíjeným titulem. Výrobce ani vydavatel neměli prostředky, aby ho mohli propagovat tak, jak by si zasloužil. V recenzi jsme se nevěnovali zdaleka všemu (například třem zcela odlišným a skvěle provedeným rasám), ale to ani nejde, vzhledem k tomu, že bychom chtě nechtě museli zabíhat k detailnímu popisu jednotlivých elementů. Těch je v Sins of Solar Empire požehnaně, přesto nemůžeme říci, že by šlo o a priori komplikovanou hru. Samozřejmě, má své požadavky a pro mnoho hráčů holdujících Command and Conquer bude zpočátku nepřístupná, ovšem na ten obří záběr, který nabízí, se ovládá skvěle. Pokud toužíte po hře, která by vás bavila desítky, ba stovky hodin a stále něčím překvapovala, sáhněte po Sins of Solar Empire. I díky kvalitním multiplayerovým službám si budete libovat.