Legendární Summer a Winter Games, neboli letní a zimní olympijské hry, zůstávají i přes svůj důchodcovský věk a vrásčitou grafiku skvělou a nepřekonanou klasikou. Jejich snad nejzábavnější disciplínou byla kromě několika doslova akčních letních sportů zimní bobová dráha a hlavně skoky na lyžích. Ty a pár dalších olympijských odvětví se v roce 2002 pokusil rekonstruovat reklamou podpořený titul Salt Lake 2002, který se vázal k tehdy konané olympiádě. Od té doby už žádný simulátor zimních, ale ani letních atletických sportovních radovánek nevyšel, a tak jen můžeme být rádi za polský produkt s názvem Ski Jumping 2004.
I když je Ski Jumping budgetovým titulem, nabízí kromě nutného tutoriálu (ne každý ví, že skákat na lyžích je fuška hlavně díky koordinaci těla, ne díky strachu z výšky) spoustu různých módů, tréninků a turnajů. Jelikož hra obsahuje snad všechny světové můstky, i náš Liberec, nemůže ani chybět známý Turnaj čtyř můstků a světový pohár. Hůře na tom jsou už ovšem jména a parametry jednotlivých závodníků – snaha napodobit známé letce jde vidět třeba na příjmeních jako Achonan (ve skutečnosti Ahonen) nebo Goldbarge (Goldberger). Jediným originálem je kdo jiný než polský létající ďábel Adam Malysz, na kterého se chodí koukat 
klidně i padesát tisíc otužilých Poláků, přestože jejich lyžařská modla nepodává v letošní sezóně tak famózní výkony jako před dvěma lety.
Na začátku hry je třeba si vytvořit svého vlastního skokana a rozdělit mu bodíky mezi jednotlivé vlastnosti a tělesné parametry. Ne, že by pak přímo na můstku byl poznat rozdíl mezi plnotlustým a mravenčím letcem, ale dá se to alespoň brát jako zpestření. V průběhu sezóny pak závodník absolvuje kolotoč po všech můstcích i jejich různých velikostech. Za úspěchy si může koupit lepší lyže, vybavení nebo trenéra, nicméně všechno to je k ničemu, neboť při samotném závodění rozdíl poznat není a stejně tak funkce trenéra spočívá neznámo v čem. Daleko lepší zábavou je ovšem multiplayer na jenom počítači, kde se může sesednout libovolný počet lidí a utkat si to, kdo skočí dále a dostane od rozhodčích více bodů. Díky bohatému nastavení si každý může upravit podmínky závodu od rychlosti a směru větru, až po mokrost sněhu nebo dobu konání. Jenže – stejně jako u všeho ostatního – je pak úplně jedno, jestli skokan letí za deště nebo za jasného počasí. Snad jen při mimořádně silné fujavici jde trochu vidět snaha větru vyšťouchnout závodníka mimo ideální stopu. Ale přeci jen u takové simulace by mělo být standardem, že povětrnostní podmínky budou mít zásadní vliv na techniku a výsledné provedení.
Ačkoli má hra opravdu velký potenciál (originální námět, reálné můstky) doplácí na naprosto zásadní věc – na ovládání. Prvním překvapením je už to, že se Ski Jumping 2004 kamarádí jenom s myškou, i když by klávesnice (nemluvě o gamepadu) byla pro tuto sortu sportu daleko lepším řešením. Pro leckoho bude dalším problémem citlivost myši, nastavená na šílenou hranici, která ani po usilovném týdenním tréninku člověku nedovolí, aby odvedl alespoň jeden pořádný skok. Hra přímo striktně vyžaduje zmáčknutí určité kombinace pravého a levého tlačítka při odrazu, a to s přesností na desetiny (!) sekund. Ve správnou chvíli pak člověk musí hýbnou s myškou dozadu a dopředu, aby se skokan rozevřel do véčka, načež opět musí rychle vyklikat adekvátní kombinaci, aby svého závodníka dostal na zem. Rychlost letu i nájezdu se pak dá ještě regulovat, nicméně i při té nejnižší rychlosti je třeba udělat několik akcí s přesností na desetiny sekundy. A když se člověk mine, jeho závodník se buď efektně přizabije, nebo aspoň při pokusu o telemark spadne a od rozhodčích nedostane ani desítku.
Grafické zpracování odpovídá budgetové ceně. Pohyby skokanů působí krkolomně, obzvláště při doskoku vypadají jako nabušení supermani, neboť umí udržet 
rovnováhu, aniž by se museli vyvažovat pohybem rukou nebo nasměrováním lyží. On už vlastně celý úsek od odražení se od můstku až po závěrečné dosednutí na zasněženou dráhu je jaksi zesekán na minimum. Rozfázování animace natahování nohou do véčka a řízení letu pomocí horních končetin je opravdu úsporně šetřivé; letec se mezi jednotlivými fázemi (odraz -> položení do vzduchu -> let -> doskok atd.) pohybuje po skocích, a ne pěkně plynule jako v rok a půl starém Salt Lake 2002. Ostatně ani se sněhem, okolím můstku a samotnými skokany si grafici hlavu nelámali. Kupříkladu nános večerního sněhu vypadá jako spálený vanilkový pudink, na nějž se sype moučkový cukr, který má zřejmě představovat vločky padajícího sněhu.
Ski Jumping 2004 doplácí na peněžní a zřejmě i kapacitní omezení lidských zdrojů. Kdyby se na toto odvětví vrhnul gigant jako EA Sports, výsledkem by byla špičkově vypadající simulace. Jenže zimní sporty tolik netáhnou. Lépe řečeno nejsou tolik zajímavé pro největší trhy jako Velká Británie, Německo, Amerika nebo Korea. A to je důvod, proč až do konání dalších zimních olympijských her žádný titul s touto tématikou s největší pravděpodobností nevyjde.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
