Po spuštění této letecké simulace a vyzkoušení vybraného stroje v terénu hned zkraje seznáte, že to s tou simulací nebude tak horké. Mnohem více se to blíží arkádě, ostatně sami posléze seznáte proč. Na výběr tu máte ze tří základních letounů, uvedený výčet se později ještě rozroste a nutno dodat, že každé letadlo (v případě těch bonusových řekněme raději stroj) má trochu odlišný způsob ovládání v závislosti na parametrových rozdílech jako je rychlost, váha apod. Je samozřejmě prima, že je možné se s ohledem na typ mise přizpůsobit a vybrat pro tu kterou úroveň vhodné letadlo. Nejste tedy svazováni žádnou povinností po počáteční volbě absolvovat celou hru toliko s jediným strojem. Tak co to tu vlastně máme? Legendární dvojplošník Swordfish, který měl ve 2. světové válce lví podíl na potopení bitevního křižníku Bismarck, německý stíhací letoun BF-109, opětovně ze 2. světové. A nakonec zvláštní dvouocasý prototyp s jednoduchým názvem Pulse Jet.
Herních módů je hnedle několik, nejdůležitější je však režim Adventure, podložený navíc skromnou příběhovou kostrou. K tomu se samozřejmě ještě vrátíme. Další herní režim je Target, v němž se s letadlem trefujete do obrovských terčíků na obloze. Při zachování barvy terče, správném pořadí a při prolétnutí přesným středem vás čeká bodová bonifikace, což ve své podstatě nelze brát úplně na lehkou váhu, neboť je tady možno získat zajímavé bonusy 
použitelné pak pro Adventure. Sky Canvas je o vykreslování barevných vzorců na obloze, kdy prolétáváte vyznačenými kruhy v určeném pořadí, přičemž vypouštíte kouřové barvy dodávajícímu tomuto představení zvláštní a značně specifický rys. Potom zde je Free Flight, v němž vás čeká naprosto volný průlet a průzkum již absolvovaných misí. Tady je nutno zmínit, že celá hra, přesněji řečeno její jednotlivé pasáže, se odehrávají na relativně velké ploše, v okamžiku možného překročení hraničního limitu vás autopilot zdvořile přesměruje opačným směrem. Nezmínil jsem ještě velmi důležitý trénink - Training, kde vás naučí všechny fígle nutné pro pilotování. A úplně nakonec Hangar, který nabízí zejména možnost shlédnout Replay čili opakovačku takto uložené skončené mise, některé animace apod.
Věnujme se nyní hlavní části hry - módu Adventure. Snem každého pilota je spatřit legendární věž Maximus, ke zjištění její přesné polohy je však nutno najít jednotlivé útržky mapy, rozptýlené na nehostinném souostroví. Bude tedy potřeba nalézt na každém z ostrovů to pravé místo, kde se kousky tolik žádané mapy nacházejí (žádný strach, vše je předdefinované). Po výběru letounu následuje stručný, ale pěkný briefing se stanovením optimální trati, parametrů a některých důležitých okolností, ale vše by se dalo shrnout do myšlenky dolétnout z místa A do místa B, a to pokud možno v jednom kuse. Nezbývá než vyrazit. Sky Odyssey se odehrává ve third person perspektivě (pokud se to tak dá v 
tomto případě nazvat), nebo-li svůj stroj vidíte zpravidla vždy na obrazovce. Nechybí ještě pohled kamery shůry a pak i first person perspektiva, v níž zapomeňte na nějaký impresivní výhled z kokpitu. Všechny tyto kamerové záběry bude nutno postupně využít - vždy v závislosti na situaci, neboť ani jeden pohled není pro optimální a bezproblémový let plnohodnotný. Např. základní third person záběr je sice velmi dobrý, ale přijdou okamžiky
podivných úhlů kamery jistě zajímavých pro náhodného přísedícího, ale vyvolávající nepříjemné orosení ve tváři hráče. Typickou ukázkou je častý propad letadla ve vzduchu a náhlá ztráta výšky. V tomto okamžiku občas přestáváte mít povědomí o situaci a nezbývá než rychle zvolit další kamerový záběr, v němž mnohem lépe sledujete a kontrolujete kritický moment. Jinak samozřejmě na obrazovce nechybí spousta indikátorů jako nadmořská výška, výška nad zemí, otáčky, stav paliva a hlavně radar.
Radar zohledňuje vaši polohu v momentální lokaci symbolem červeného trojúhelníku, ale protože příležitostně není úplně zřejmé, jakým směrem jste právě otočení čumákem, je nutné zapauzovat hru a v klidu odhalit pravý stav věcí na mapě celé letové oblasti.
Palivo. Většinou je stav pohonných hmot dostačující. Ale máme zde mise, v nichž je nutno dočerpat stav, a to kupř. z jedoucího vlaku či letícího letadla. To je samozřejmě zajímavý 
nápad, kterých tu je ostatně povícero. Má to však jedno velké ALE. U takového Swordfishe, což je samonosný letoun, absolutně nechápu jednu zásadní věc. Pokud ve výšce zastavím otáčky vrtule a přejdu na klouzavý let, není mi jasné, proč se hodnota paliva stále snižuje. Nebo další příklad. Jestliže mám za úkol přelétnout hory a pro odlehčení letounu musím vypustit něco pohonných hmot, opětovně nerozumím tomu, proč tvůrci nenechají spíše na mně, jakého množství šťávy se zbavím. Namísto toho mi demokraticky vyčerpají skoro celou nádrž, a "teď tam, Martine, hoď plnej knedlík, nemáš na to už moc času!" Zkrátka spousta věcí je tady strašně účelová a musíte přistoupit na pravidla tak, jak vám je tvůrci připravili, což je do jisté míry nefér. Podobně násilné je tomu leckdy i u podnebních podmínek, o kterých tu ještě bude řeč. Na některých úsecích jsem totiž s podivem musel akceptovat podivuhodné větrné víry, dělající si se mnou, co se jim zlíbí. Pasáž dálkového přeletu mezi ostrovy za dopomoci vizuálně zřejmých proudů je sice určitě chvályhodný a znovu zpestřující prvek, nebýt faktu, že jste omezeni a limitováni "musem" využití síly těchto větrů, jinak máte smůlu.
Je však potřeba říci, že i při absenci střílení se jednotlivé mise vyznačují dostatečnou variabilitou, která vás navzdory prvnímu dojmu vtáhne do hry a hned tak nepustí. Prolétáváte úzkými kaňony a soutěskami, jeskyní plnou stalaktitů, okolo hroutících se skalních stěn a nad horkými gejzíry vody, shazujete náklad na vytyčená stanoviště apod. Zkrátka, ač se to 
možná nezdá, nudit se určitě nebudete. Do toho sbíráte bodové hodnocení, které je determinováno počtem průletů specifických prstenců v dané lokaci, počtem a obtížností provedení akrobatických technik (jako lopink, nebezpečné přiblížení se k zemi apod.) a naposled splněním časového limitu (jenž však zpravidla není podmínkou pro dokončení úrovně). Na konci mise pak můžete získat sympatický bonus ve formě volitelného upgradu svého stroje. Příjemné. Takto můžete zvednout výkon, zlepšit stabilitu atp.
Třebaže různorodé prostředí se snaží zaujmout a do jisté míry se mu to daří, grafická skladba je dosti chudokrevná. Scenériím dominují strohé kopce a skaliska, hodně prázdné vodní plochy, nezřetelně vykreslené lesy a sem tam nějaká vesnička či spíše shluk domů, takže téhle krajině zcela jasně chybí větší zaměření na detail. To by nebylo tak nejhorší. Největším rozčarováním je nedobré zvládnutí proporcionality s rychlostí letu. Objekt, který z nevelké dálky působí dojmem malého šlehačkového dortu, se po přiblížení promění nečekaně a až příliš rychle v naprosto nerealisticky monstrózní stavbu, navrch s hrubou a jednoduchou texturou ala N64. Jak neskutečně působí pramice na pobřeží zvící velikosti trupu vašeho stroje (?!). Jak podivně umělohmotně vypadají volně stojící letadla na startu, která spíše evokují dojem srazu modelářů. Ostatně ani váš favorit ve vzduchu nevyhlíží nějak zvlášť impresivně, letadlo se na vás sice pořád směje, ale to je díky nedostatečnému anti-aliasingu, takže proto mu koukají takovéhle zuby.
Vše však napravuje zdařilá implementace počasí a povětrnostních vlivů. Třebaže jsou místa, kdy si s těmito faktory není třeba dvakrát lámat hlavu, jinde to už začíná být zatraceně potřeba. Poryv větru dokáže zcela radikálně pozměnit směr vašeho letu, v některých případech vám citelně ztěžuje manévrovací možnosti apod. Zde je nutno také vyzdvihnout velice pěkné vizuální zohlednění - po průletu horským průsmykem se dostanete přímo do sněhové bouře a jste si téměř vědomi každé vločky. Jindy je taková přeháňka, že krásně vidíte tu neustálou tříšť kapek na svých křídlech, v dálce pak křižují blesky, no prostě paráda. V tomto kontextu patří velká pochvala také hudbě, symfonický doprovod je super, i když… Jelikož jej máte na talíři celou misi, jeho klady za chvíli přestanete vnímat. Spíše bych tak uvítal vstupy na scénu při nějakém dramatickém momentu, čímž by se možná lépe vyřešilo gradování atmosféry klíčové situace či okamžiku. Ale nevadí.
Tak co tu máme dále? Především skutečnost, že hra celkově nabízí cca čtyři desítky misí (pro všechny módy dohromady), délka trvání úrovně je zpravidla jen několik minut. Protože se však můžete uložit až po dokončení každé z nich a jelikož se vám hned napoprvé podaří splnit málokterou, herní hodiny narůstají. Tady nechci říci, že by Sky Odyssey byl zrovna nějak mimořádně obtížný kus. Citlivé ovládání má přeci jenom daleko do toho v Ace Combat 3, i když stále vyžaduje skutečné muže s pevnými nervy, neboť vcelku logicky jeden náraz 
do skaliska značí okamžitou stopku. Letoun sice zohledňuje možné stupňování poškození, takže např. lze křídly zavadit o nějaký pevný objekt bez toho, že by se stroj ihned rozpadl, nicméně spíše vás tu čekají čelní potažmo boční nárazy ve vysokých rychlostech (nevybraná či špatně dotočená zatáčka, náhlý propad a neodhadnutí sestupu atp.), znamenající rychlý telefonát černým andělům. A nutnost opakování celého levelu. Pro dokonalé zvládnutí obtíží přijdou vhod velice pěkné fígle, jako je odražení stroje od země a ve vzduchu velice efektní otočení o 90° a následný průlet úzkou průrvou. To každý jistě vděčně ocení. Jednotlivé mise se posléze ještě zajímavě větví, pročež je snaha o jistou nelinearitu příběhového scénáře, který však přes původní načrtnutí není dále významně rozpracován, samozřejmě milou pozorností.
Posledním mráčkem na čele budiž absence multiplayeru, což dost dobře nechápu, neboť závodění s kamarádem či takové vzájemné pronásledování by tomuto titulu přidalo hodně na atraktivitě. Co se dá dělat. Pakliže tedy přistoupíte na nevelkou svobodu konání a rozhodování v předem nalinkovaných misích (což na PS2 a nota bene DVD formátu stále nemůžu nějak ustát), pokud překousnete průměrnou grafiku (samozřejmě v kontextu možného výkonu PS2), může vás tohle létání a poletování při troše té trpělivosti zaujmout. Tudíž přes některá nepříjemná faux-pas je to slušná a vcelku pohodová zábava, což je přeci to, oč u her běží.
| Sky Odyssey | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
