Takže, máte před sebou opět číslo plné článků, novinek a recenzí. Samozřejmě recenzí vytvořených na základě testování finálních verzí her – to říkám hlavně proto, že v poslední době se v některých herních médiích začínají čím dál tím více objevovat recenze sice ve značném předstihu, ale též značně neobjektivní. Neobjektivní z jednoduchého důvodu – recenzenti zkrátka hrají betaverzi, a těžko tak mohou ohodnotit finální podobu titulu, kterou si pak běžný hráč koupí, případně jinak opatří. Nebudu nad tímto neblahým jevem ale hořekovat, je totiž na čtenářích, aby posoudili, co je pro ně výhodnější (hloupé je jen to, že leckdy nemají šanci poznat, z jaké verze ta která recenze je)…
„Nikdy nebudeme recenzovat z betaverzí,“ čítávali jsme v desateru GameStaru a smáli jsme se tomu, když se o pár stránek dál objevila recenze ze „zaručeně“ finální verze hry. Redakce GameStaru se vyměnila. Nahradil ji tým lidí, z nichž většina začínala s herně-žurnalistickou kariérou právě v BonusWebu. Lidé se mění, hesla přetrvávají, praktiky se nemění.
Když jsem včera otevřel nový GameStar č. 55 a začetl se do editorialu, usmíval jsem se při čtení pasáže citované v úvodu této úvahy. Usmíval proto, že jako první jsem si proletěl obsah a v sekci Recenze objevil českou válečnou strategii Korea: Forgotten Conflict. Hru, která vyjde koncem října a která stále není hotová.
Je tomu pár dní, co jsem s vývojáři z Plastic Reality Technologies, kteří mají tento projekt na svědomí, diskutoval o hodnocení jejich titulu v anglickém magazínu PC ZONE (64%). Divili se, který nezodpovědný člověk poskytl dva měsíce starou betaverzi a označil ji jako review kód (= nehotová verze hry, ve které je implementována většina vychytávek, lze ji dohrát a je relativně stabilní). Hodnocení 64% přitom u verze, kterou mělo k dispozici PC ZONE, považovali za obrovský úspěch.
Osmdesátka, kterou ocenil Koreu český GameStar, by je jistě potěšila více, ovšem v případě finální verze. Takto nad ní jen spráskli ruce a raději ji nijak nekomentovali. Ostatně, chlubit se vysokým hodnocením v recenzi, jejíž autor nemohl ani náhodou ocenit klady a zápory hry, se nenosí ani mezi českými vývojáři. A z vývojového kódu, který měl GameStar k dispozici a z nějž ostatní herní magazíny publikovaly preview či první dojmy, dokáže kvalitu, hratelnost a zábavnost hry ohodnotit pouze věštec.
Chápu papírové magazíny i jejich taktiku recenzovat z betaverzí. Od redakční uzávěrky do uvedení časopisu na stánky trafik uběhnou klidně i dva týdny, konkurence je velká, obsah je tedy potřeba oživit „exkluzivitami“. Je logické, že papírový časopis si na rozdíl od webzinů nemůže dovolit publikovat první dojmy z betaverze a o čtrnáct dní později recenzi finální hry. Vzhledem k měsíční periodicitě a výrobní době může být totiž jeho skluz až šest týdnů, což je docela hodně.
Nechápu ale, proč Jíra v úvodníku obvinil konkurenční magazíny, že recenzují z betaverzí, přesvědčoval čtenáře, že GameStar testuje pouze finální verze hry a uvnitř téhož čísla nabídnul „recenzi“ na nehotovou Koreu psanou z verze, o které nelichotivě mluví i sami vývojáři. Odpovědí je snad závěr v úvodu citované pasáže: „čtenáři leckdy nemají šanci poznat, z jaké verze ta která recenze je.“ Já bych snad jen dodal, že je někdy možná lepší nevědět, než být obelháván a hodnocení či verdikt považovat za relevantní.
Pokud kupujete GameStar i Score, přečtěte si recenzi v GameStaru a první dojmy v novém Score. Odmyslete si „vatu“ a budete-li mít chuť, prozraďte nám v diskusi, o co je podle vás recenze informativnější než první dojmy.
