Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Smutný návrat domů

  12:00aktualizováno  23. listopadu 5:36
Všichni od někud pocházíme, všichni jsme se někam vydali a většina se nás vrátí zpět. Ne všechny návraty jsou ale šťastné, ne všechny se odehrávají tak, jak si je představujeme. Jedno ale mají společné - pokaždé jimi něco končí a něco nového začíná. Co asi skončí návratem do rodného města? A co nového začne?

Smutný návrat domů Výňatek z Britannijské encyklopedie, část Města, Yew

Ten, kdo poprvé navštívil Yew, dost možná i zapochyboval, zda se jedná o město. Je to spíše shluk osamělých loveckých srubů, které se v jednom místě dostaly natolik blízko k sobě, že tamní obyvatelé plni nadšení vybudovali „náměstí“. Uvozovky jsou na místě, neboť ten blátivý čtverec plný zvířecích exkrementů není nikterak reprezentativní. Název Yew městečko dostalo podle mohutných tisů, které rostou z celé Britannie právě jen tady. Vypráví se dokonce o stážcích těchto stromů, ale, vzhledem k minimu informací o nich, je pravděpodobné, že se jedná pouze o legendu. Ten, kdo nenavštívil Yew, tak nikdy nemůže pochopit mentalitu zdejších lidí. Snad stálý mlžný opar a neustálé mrholení, které ne a ne přejít ve vydatný déšť, ovšem které také nehodlá přestat, dávají tomu místu jakousi tajemnou majestátnost. Vodou přesycený vzduch znásobuje vůně lesa a přináší s sebou i nové neznámé pachy – či si pouze probuzená mysl v těchto místech uvědomuje to, co by jinde ignorovala? Ať je to jak chce, určitou tajemnou sílu toto místo má. Proč jinak by si Lord British vybral právě yewské lesy k výstavbě Opatství Vcítění (viz. heslo „Opatství Vcítění“)? Yew si buď zamilujete, nebo ho budete nenávidět - jiná možnost není.

„A copak vás sem vlastně přivedlo, mladíku? Takový konec světa,“ zeptal se vozka. Bezděky jsem se ohlédl za vzdalujícím se městem. A pak jsem se podíval zpět na vozku a Smutný návrat domů uvědomil jsem si, že mám strašlivou chuť si s někým popovídat o svých minulých dnech. „Narodil jsem se tu.“
„Jo jo, každý máme někde kořeny. Já pocházím z Vesperu, a když teď jezdím mezi Britainem a Yewem, dostanu se domů tak jednou za půl roku. Děti pomalu odrostou a ani nepoznají tátu,“ postěžoval si.
Rozhovořil jsem se. „V mládí mi přišel Yew jako snad nejošklivější město. Bylo to mé vězení. Můj život byl již dávno předurčen. Mohl bych skončit jako mnich v místním opatství, nebo jít do yewské domobrany, rybář, dřevorubec, truhlář… na cokoli jsem si vzpomněl tak bylo v okolí. Na dosah ruky. Celý život prožít ve městě, které nenávidím, při práci, kterou jsem nikdy nechtěl dělat. Strašná představa. A já přitom toužil po cestování. Chtěl jsem poznávat cizí kraje, setkávat se s neznámými lidmi, pokoušet se porozumět jejich řeči. Při štípání dříví jsem snil o tom, jak pluji po jižních mořích, objevuji nové ostrovy, na které nikdy předtím nedorazil žádný člověk…“
„V mládí má člověk mnoho takových myšlenek,“ řekl vozka, „naštěstí s přibývajícími léty jedna po druhé odcházejí. A je to tak dobře. Ono by po světě běhalo příliš cestovatelů a objevitelů a pole by ležela ladem. Jíst se musí. Jíst se musí...“ Poslední slova řekl docela tiše a já zapochyboval, zda nemá být na konci otazník. Možná si sám vzpomněl na své touhy a sny.

Smutný návrat domů „Nedokázal jsem to vydržet a utekl jsem z domova. Rodičům jsem nechal krátký vzkaz na dveřích a vyrazil. Cestoval jsem celých sedm let. Zpočátku jsem pracoval na poli i v dolech, jen abych si vydělal na stravu, ale stále jsem se mohl kdykoliv zvednout, vzít těch pár nejnutnějších věcí, co jsem měl, a jít jinam. Sem tam si něco ulovit, abych nezemřel hlady. Hnalo mě to stále dál a dál. Přijde mi, že jsem celých těch sedm let prožil v letu. Když jsem navštívil nějaké neznámé město, hned po několika dnech jsem si připadal, že tam jsem strašně dlouho a toužil jsem pokračovat dál. Nyní se ve mně ale něco změnilo. Cítím, že mám moře času a chci si užít každou přítomnou chvíli. Proč se hnát na nové místo, když to, ve kterém jsem, mi ještě nevydalo všechna svá tajemství...“

„Abych to zkrátil tak po sedmi letech na mě přišel stesk po domově. Věc, které bych předtím nikdy nevěřil, se stala skutečností a mě se stýskalo po té unavené ospalé díře, kde se nikdy nic nedělo. Dlouho jsem se rozmýšlel a nakonec jsem se sem prostě rozjel. Mámě jsem koupil u jednoho šperkařského mistra nádhernou stříbrnou brož s jeho vlastnoručním podpisem a otci dýmku s plným váčkem prvotřídního tabáku z ostrovu Jhelom. Když jsem přijížděl, záměrně jsem vystoupil už daleko před městem a vydal jsem se domů svou oblíbenou zkratkou. Jako kluk jsem ji prošel snad tisíckrát. Nyní byla stejná a přece jiná, každý strom, každý kámen jsem vnímal, jako bych ho viděl poprvé. Bylo to zvláštní, moc zvláštní. Pomalu jsem se blížil k našemu domu a začal jsem mít takový divný, těžko popsatelný pocit. Zdálo se mi, že jsem to již někdy prožil. Snad to byl sen, na který jsem již Smutný návrat domů dávno zapomněl a nyní mi znovu pronikl do myšlenek. Ve snu bylo všechno okolo mlhavé a nejasné, ale dům jsem si pamatoval. Měl otevřené dveře, které mě nesmírně lákaly a já do nich chtěl vejít. Ať jsem to ale zkoušel jakkoli, nešlo jimi projít. Snažil jsem se běžet, ale stál jsem na místě. Přidával jsem, běžel jsem ze všech sil, ale začal jsem se pomalu vzdalovat. Byl to špatný sen… divím se, že jsem ho dokázal zapomenout…“

„A jak vás přivítali rodiče, po takové dlouhé době?“ přerušil mě vozka. Podíval jsem se na něj, pozoroval upřeně cestu před námi a na tváři se mu objevil takový mírný úsměv. Zřejmě jsem mu svým vyprávěním něco připomněl nebo snad měl on sám radost z mého setkání s rodiči.
„Byli strašlivě překvapení. Už prý ani nedoufali, že jsem ještě naživu. Měli také radost z dárků, zvlášť máma z té stříbrné brože. Zůstal jsem u nich několik týdnů, mají se dobře a žijí dál svým klidným životem. Když jsem odjížděl, musel jsem slíbit, že se zase brzy ukážu. Smířili se již s tím, že cestuji a řekl bych, že z toho mají radost. Těší je, že jejich syna zná mnoho lidí…“
Když jsem to vyprávěl, pozoroval jsem vozku. Měl lehce přivřené oči a na tváři široký úsměv. Já se pohodlně opřel, nacpal si dýmku a také se zadíval na cestu. Pak jsem si malinko poodsedl a sklonil se pod vůz. Kdesi pod vozem něco lehce zazvonilo. Narovnal jsem se na kozlíku a nenápadně se otočil. Na cestě za námi se cosi stříbrně blýskalo. Vozka si naštěstí ničeho nevšiml. Vydechl jsem oblak dýmu.

Autor:


Témata: Konec světa, Srub


Nejčtenější

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Cuphead
RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

Naughty Dog
Herní vývojář nařkl svého zaměstnavatele ze sexuálního obtěžování

Ani videoherní průmysl není osvobozen od kauz sexuálního obtěžování. Vývojář David Ballard zveřejnil nařčení, že byl v prestižním studiu Naughty Dog vystaven...  celý článek

The Evil Within 2
Hororová událost roku. Recenze The Evil Within 2

Tvůrce série Resident Evil nám servíruje další výpravný a skvěle hratelný horor, který nadchne i příznivce her Silent Hill nebo Dead Space. Pro fanoušky žánru...  celý článek

Další z rubriky

Netrpělivě očekávanou rubačku ze světa Pána prstenů jsme bohužel nedostali k...
Jatka ve Středozemi. Prvních pár hodin Shadow of War obrazem

Jednu z nejočekávanějších her podzimu hrajeme již třetí den a ještě stále nejsme na konci. Přečtěte si zatím naše dosavadní dojmy.  celý článek

Phantasmagoria (PC)
Hrajete někdy retro? Co jste si pustili naposledy?

Vracíte se ještě ke starým hrám, nebo se naplno věnujete hraní současné produkce?  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Vývojáři prozradili některé triky, které používají k oblbnutí hráčů

Abyste se u her co nejvíce bavili, používají vývojáři spoustu triků, kterými nenápadně mění pravidla. Ve čtení pokračujte jen na vlastní nebezpečí, některé...  celý článek

Květákové pečené placičky
Květákové pečené placičky

Zdravá dobrota na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.